Držte si sombrera!
Na první Horizon jsem v roce 2012 koukal spíš s nedůvěrou. Což o to, arkádové závody v otevřeném světě mám rád a od vydání skvělého Burnout Paradise už v té době také uplynulo pár let, ale přeci jen se Forza tehdy specializovala na uzavřené okruhové závody s velkou mírou realismu. Navíc za Horizonem stálo jiné studio.
Obavy byly liché, Forza Horizon dostál pověsti značky a nabídl kvalitní zábavu ve velmi líbivém hávu. A teď se král arkádového ježdění vrací s pátým dílem. Je nabíledni se tedy ptát: dá se skvělá čtyřka ještě překonat, nebo už sérii trochu dochází dech?
- Vyšlo na: Xbox One/One X, PC (Steam a Xbox GamePass), Xbox Series S, Xbox Series X (recenzovaná verze)
- Datum vydání: 9. listopadu 2021
- Žánr: závodní
- Česká lokalizace: titulky a rozhraní
- Multiplayer: ano, počet hráčů dle aktivity
- Dat ke stažení: cca 110 GB
- Herní doba: bez jasné hranice
- Přístupnost: 16+
- Prodejní verze: krabicová i digitální
- Cena: 1799 Kč (Xzone)
Viva la Mexico!
S každou další Forzou Horizon se doma zamýšlíme, kde se asi bude odehrávat další díl. Už jsme tu měli USA, Itálii, Austrálii a naposledy Skotsko. Když Microsoft poprvé odhalil Mexiko, úplně mi to nezapadalo do těch předchozích map, které přetékaly diverzitou.
Chyba byla ovšem na mé straně, protože zkrátka o Mexiku nic moc nevím. Překvapení, které mě čekalo v traileru, ale rozhodně reflektuje hru samotnou. Kamenité polopouště tu střídá džungle protkaná hustou sítí řek, rozmanitá skalnatá údolí přechází v písečné duny nebo solné pláně a hned na to zase v mírnější úrodný pás s loukami a lesy. Je tu prakticky všechno, až máte občas pocit, že se hra skládá z pěti různých map, jenže pokud cesty projíždíte a nepoužíváte rychlý přesun, ty přechody jsou velmi přirozené. Skvěle to celé vynikne v Gauntletu, což je zlatý hřeb série závodů na smíšeném povrchu. Ten vás vezme na epický, skoro půlhodinový maraton napříč všemi dirt racing tratěmi, které jste předtím absolvovali. V podstatě z jednoho konce mapy na druhý.
Je tu prakticky všechno, až máte občas pocit, že se hra skládá z pěti různých map.
Není pochyb, že si vývojáři realitu skutečného Mexika značně ohnuli k obrazu svému, ale Forza Horizon 5 zkrátka vypadá úchvatně. I díky naprosto famózně zvládnutému počasí a modelu nasvícení. Snad jen těch avizovaných prachových mračen a bouřek by mohlo být víc. Vizuálně je celá hra krásně ostrá, je barevná ale není přepálená. Je to optimální svazek realistického a romantizovaného, díky kterému bych snad i zvážil dovolenou v Mexiku, ačkoliv je mi úplně jasné, že bych se na místě nejspíš dost divil.
Raytracing je ovšem ve hře tak minoritní, že opravdu nestojí za to mu obětovat polovinu frameratu.
Technicky nabízí Forza na konzoli dva režimy, na výběr je buď ten zaměřený na kvalitu, který nabídne raytracing, ale pouze při třiceti snímcích za vteřinu, nebo naopak režim výkonu běžící v šedesáti snímcích ale bez raytracingu a dle materiálů i s pár dalšími změnami, které ale vývojáři nejmenují. Raytracing je ovšem ve hře tak minoritní (v podstatě se využívá jen v režimu Forza Vista), že opravdu nestojí za to mu obětovat polovinu frameratu, troufám si i tvrdit, že pokud vám režimy někdo přepne, tak vyjma právě plynulosti obrazu si změny ani nevšimnete.
Rodinné dobrodružství
Horizon se snaží propagovat i tamní kulturu, ať už prostřednictvím postav nebo i samotného prostředí. Když na mě krátce po začátku vyrukovala hra s tím, že „je to hlavně o rodině“, trochu jsem se vyděsil, jestli mi tam nadělí i Dominica Toretta, ale naštěstí se tak nestalo. Místo toho budete třeba jedné z organizátorek pomáhat s nalezením „rodinného stříbra“, což je starý Volkswagen Beetle, se kterým se pustíte do několika různých výzev ilustrujících, jak univerzální auto to je.
Celkově je tu znát větší příklon k výpravnosti. Horizon Festival se teď skládá z několika různých dobrodružství. Nejde ale o nějaké zbytečné pokusy nacpat do Horizonu příběh, jako spíš dát hráčům možnost si celou hru lépe přizpůsobit podle toho, co koho zrovna baví, a všechny ty různé prvky provázat. Ve třetím dílu se postupně daly odemknout další stanoviště festivalu, které na mapu přidaly další aktivity, vždycky ale šlo o „od všeho trochu“. Ve čtyřce už další stanoviště nebyla a hráč si odemykal aktivity podle toho, které plnil. Horizon 5 kombinuje obojí, což do hry vnáší trochu řádu a lépe se v ní potom orientuje. Postup hrou je tu jasně daný sbíráním „akolytů“ za vyhrané závody nebo zvládnuté výzvy. Vždy když jich nasbíráte dost, hra vás upozorní, že si můžete odemknout další stanoviště, ta jsou teď specializovaná podle jednotlivých typů aktivit.
Každé ze stanovišť má ještě několik bonusových cílů, které můžete odemykat postupně, a samozřejmě velké finále série.
Pokud jste tedy přeborníci na silniční klání, nejspíš si nejdřív odemknete stanoviště se silničními závody, případně jiné, které odemyká pouliční scénu. Každé ze stanovišť má potom ještě několik bonusových cílů, které můžete odemykat postupně, a samozřejmě velké finále série, což je třeba ten výše zmíněný Gauntlet. Samotné dobrodružství je koncipováno jako naskriptovaná výzva, kdy máte obvykle za úkol se dostat na místo nového stanoviště, ale má to samozřejmě háček. Třeba extrémní počasí. Tyhle mise ale nejsou nijak dlouhé a slouží i jako zábavné vytržení ze série závodů nebo objevování mapy. Navíc se díky nim často dostanete do odlehlejších částí herního světa, kam byste sami hned tak nejeli, což by byla mnohdy škoda.
Trochu nevýhodu tohoto přístupu spatřuji v tom, že když vás ve čtyřce přestalo bavit jezdit Cross Country, mohli jste se zkrátka vrhnout na cokoliv jiného a velmi rychle jste si odemkli další aktivity dle vašeho gusta. Tady v případě špatné volby nezbývá, než se „hecnout“ a zkrátka těch pár jiných závodů odjezdit, než nasbíráte dost akolytů k postupu. Oni ale přibývají rychle a skutečně nikdy to není tak, že byste na mapě měli jen jeden typ aktivity, takže jako nějaký zásadní problém to nevidím.
Plnej, plnej, plnej!
Ve Forze Horizon už je několik dílů k vidění skvělá práce herních designérů, kteří udělali maximum, aby v hráči vyvolali syndrom „ještě jedné mise“. Ve valné většině když dokončíte závod, vás hra vrátí na mapu poblíž jiného závodu ze série. Tím, že nemusíte sáhodlouze hledat na mapě (která se po pár hodinách stává díky absurdnímu množství ikon dokonale nepřehlednou, byť si ji samozřejmě můžete filtrovat) a někam jezdit, je strašně snadné začínat další a další aktivity, až člověk najednou zjistí, že jsou tři ráno. Zase.
Další prvek, který k tomuhle přikování hráče přispěje, jsou neustálé odměny. Zvlášť v prvních hodinách vás jimi hra bude doslova bombardovat, že je ani nebudete pomalu stíhat otvírat. Nová auta, bonusové kredity, bonusové zkušenosti, oblečení, emotikony, a tak dále, a tak dále. Tohle je jedna z mála věcí, které bych Forze vytkl, protože tady to nabalování obsahu z minulých dílů opravdu už nabobtnalo moc. Jsou tady kola štěstí, která odemykáte s každou novou úrovní, megakola štěstí, vyděláváte body za dovednosti, kterými si potom odemykáte zvláštní výhody pro konkrétní auto, jsou tady stovky globálních výzev v rámci hry, potom další v rámci aktuální sezóny, a nově vás hra bude odměňovat ještě za sbírání aut jednotlivých značek.
Nahrabat si milióny kreditů během dvou dnů je trochu extrém.
Zní to možná absurdně, stěžovat si, že mě hra moc odměňuje, ale problém je opravdu spíš v tom množství různých menu a obrazovek, ve kterých je skoro nemožné se pořádně zorientovat. Některé dokonce různé odměny kombinují, takže za sezónní aktivitu dostanete několik desítek bodů jednoho druhu a pár bodů jiného. I kredity na nákup nových aut potom přibývají až příliš rychle. Neříkám, že byste měli dřenit hru půl roku, abyste si konečně koupili auto, po kterém toužíte, ale nahrabat si milióny kreditů během dvou dnů je zase opačný extrém, který tenhle konkrétní herní mechanismus trochu devalvuje.
Musím je mít všechny
Forza Horizon 5 nabídne více než pět set různých aut (což je srovnatelné s vydáním předchozího dílu), která si navíc můžete libovolně upravovat v rámci již tradičně slušné nabídky tuningu, na nějaký nedostatek možností a vyžití si tedy určitě stěžovat nelze. A že tu vylepšování aut není jen na oko poznáte patrně i dřív, než se rozhodnete starý Willys Jeep posunout do kategorie hypersportů. Pokud se vám nicméně pod kapotou a v nápravách moc hrabat nechce, nabízí Forza i zjednodušený model automatického vylepšení, kdy si zkrátka jen zvolíte cílovou výkonnostní laťku, a hra už vám vymění díly tak, aby se auto dalo relativně dobře ovládat.
Forza je skvělá právě v tom, že umožní ignorovat fyzikální zákony přesně do té míry, kdy je to zábavné.
Pořád se ale samozřejmě jedná o arkádu a Forza je skvělá právě v tom, že umožní ignorovat fyzikální zákony přesně do té míry, kdy je to zábavné, ale nemáte pocit, že se všechna auta chovají jako úplné hračky a ještě k tomu stejně. Skočit s McLarenem z útesu tři sta metrů do dálky byste spíš nepřežili ani vy, ani auto, ale koho to vlastně zajímá, když je to sranda? Navíc, kde jinde si můžete užít pohled na elegantní italské supersporty, jak se brodí bahnem a potoky?
No ale pokud by přehršel aktivit, které připravili vývojáři z Playground Games, přeci jen neoslovil, pořád ještě není nutné věšet hlavu. Z předchozích dílů se vrací i možnost vytvářet si vlastní závody nebo výzvy, úplně dle gusta. Takže pokud je člověk vysoce kreativní, klidně si může vytvořit svoji vlastní Gymkhanu (nebo Gumbalkan), ve které se bude prohánět třeba se svými kamarády. Příjemným bonusem je, že za vytváření obsahu také dostáváte odměny, jde tedy opravdu o součást hry se vším všudy, ne jen nějaký apendix.
Může vytvořit svoji vlastní Gymkhanu.
Zmínil jsem výše, že můžete hrát s kamarády? Forza Horizon 5 samozřejmě nezanedbává ani sociální a online aspekt hraní. Jiné hráče můžete vidět v podobě "duchů" na mapě a vyzývat je na duely, stejně tak můžete potkat drivatary (umělou inteligenci, která se učí z jízdního stylu hráče) vašich přátel. Občas se ale ty online radovánky možná protežují až moc – několikrát se mi stalo, že na cestě za něčím specifickým jsem projel zónou multiplayerové události Horizon Arcade, což mi automaticky změnilo cílovou destinaci a bez ptaní mě to do události zapojilo, i když jsem o to úplně nestál. Na druhé straně jsou ale podobné organické aktivity, kdy se na chvíli spojíte s ostatními hráči, abyste společně pokořili dané výzvy, docela vítaným zpestřením, pokud jen tak bloudíte krajinou. Záleží tedy hlavně na osobních preferencích a momentální náladě. Myslím si ale, že jednoduché "stiskni D-pad dolů, pokud se chceš připojit“ by ničemu neuškodilo. Multiplayerových aktivit je ve hře samozřejmě více, včetně oblíbené matchmakované obdoby hry na babu nebo battle royale.
Vyleštit a navoskovat
Forza Horizon 5 nabízí zase jinou ale stále úžasně rozmanitou a velkou mapu, nepřebernou spoustu aut i obrovské množství obsahu, ze kterého si nevybere snad jen ten největší škarohlíd (a i ten si potom může vytvořit obsah vlastní). Navíc si ze svého předchozího dílu půjčuje systém rotace ročních období a sezónních výzev, které zavdají důvod se vracet za novými zážitky. Recenzovací okno bohužel neumožnilo změnu sezóny vyzkoušet, ale vývojáři slibují, že vzhledem k unikátní topografii této mapy bude počasí a celkové nastavení sezón variabilnější, než u předchozí hry.
S arkádovými závody jsem začínal v Need for Speed na přelomu tisíciletí, a na trhu v současné době zkrátka není titul, který by evoluci žánru dokládal tak vynikajícím způsobem, jako to dělá Forza Horizon. Stejně jako u předchozích dílů, i tenhle si s chutí zapnu po návratu z práce s vědomím, že mě bude bavit a dostanu od něj přesně to, co chci.
Verdikt
Playground Games to zase dokázali. I pátá Forza Horizon je naprosto bezkonkurenčním králem arkádového závodění, který těží ze svých předchůdců, ale přináší i nějakou tu inovaci. Mexiko je nádherné, na Xboxu Series X s HDR a 60FPS jde o vyslovenou pastvu pro oči, kterou chcete projet křížem krážem a občas se jen zastavit a kochat. Aut jsou stovky, aktivit víc, než je rozumné cpát na mapu, jízdní modely jsou různorodé ale vždycky zábavné. Forza Horizon 5 chytne a nepustí, dokud na ten horizont nedojedete také.
