Tato lehce zastaralá, kvalitní a neskutečně populární hra na hrdiny mému zraku unikala celých třináct let. A nebýt šílený milovník RPGéček, byl bych…
Tato lehce zastaralá, kvalitní a neskutečně populární hra na hrdiny mému zraku unikala celých třináct let. A nebýt šílený milovník RPGéček, byl bych si Gothic nejspíš nikdy nezahrál. Ještě že jsem se k tomu dohnal… Začněme příběhem. Do děje vás vnese několikaminutová ukázka. V ní se dozvídáte o mocném prosperujícím království, jehož jediným trnem v patě je válka s orky. Ta stojí království velké peníze a má-li z konfliktu odejít jako vítěz, bude potřebovat ty nejkvalitnější zbraně. Ty lze vyrobit ze speciální magické rudy. Jedním z největších nalezišť je komplex dolů, jenže tamní kopáči kopají rudu v příliš pomálu, a tak do dolů král pošle všechny trestance z celého království, nehledě na míru provinění. Hora kriminálníků na jednom místě = hora problémů. Kvůli neustálým útěkům, excesům, vraždám a pokusům o vzpouru se král rozhodne k riskantnímu kroku - vytvořit kolem celého důlního komplexu magickou bariéru ne nepodobnou té ze sedmého Harryho Pottera. Teď přichází kolize. Kouzlo se mágům vymkne z rukou a nechtě tak uvězní nejen vězně, ale i sebe a dozorce. Nastalého zmatku vězni využijí, vyvolají vzpouru a celou důlní kolonii ovládnou. S tím král nepočítá. Je nucen nedobrovolně obchodovat s uvězněnými vězni. Za rudu jim do kolonie posílá, oč si žádají. Teď přichází vaše chvíle. Jste nový vězeň, nová krev a zároveň někdo, „kdo má všechno změnit“. Ještě před samotným vržením do kolonie obdržíte dopis, který máte doručit uvězněným mágům. A pak se jde hrát.
Vězni si mezi sebou v mezičase stačili vytvořit jakousi hierarchii. Rozdělili se do tří táborů podle morálních hranic, bojových preferencí a vyznání. Je zde Starý tábor, seskupení statných žoldáků, kteří se vážou pravidly. Na žebříčku pravidel má první místo Gomez, zpupný po moci lačnící samozvaný vládce, který svým vlivem a financemi udržuje všechny přítomné na jeho straně nebo mrtvé. Na druhém místě je spravedlnost. Gomez drží pod palcem všechno a všechny a je zároveň jediný, kdo obchoduje s králem. Dále tu máme Nový tábor. Lapkové, zloději a hlavně banditi tu žijí své prachsprosté životy založené na činnosti jiných. I zde platí jistá nepsaná pravidla, ale jinak tu jede každý sám za sebe. Posledním táborem je Bratrstvo Spáče. Já jim říkal sektaři. Uskupení pobožných válečníků a mágů, jejichž veškeré jednání se točí kolem Velkého Spáče, boha, který je prý z této magické pasti dostane. Vy si, jak už možná tušíte, budete muset mezi jedním z těchto tří táborů vybrat. Příběh Gothicu se dělí do pěti kapitol a samotné dějství vydá na půl kopy hodin, v mém případě dokonce 32,5. Za tu dobu zažijete množství zvratů a budete sledovat, jak se základní zápletka rivality mezi jednotlivými tábory stáčí do úplně nových končin. Nicméně prvotní myšlenka „za svobodu!“ zůstává.
Jak jsem již zmiňoval, po grafické stránce se na dnešní dobu Gothic rozhodně neřadí mezi šampióny. Ale vyjma - promiňte mi to slovo – ošklivé grafiky mi Gothic vrhl pod nohy ještě pár dalších klacků. Trochu komplikovanější ovládání jsem časem překousl, problém nastal ve Starém táboře, který navštívíte jako první. Vlivem přemrštěné síly všech protivníků i monster jsem zde skejsnul na dobrých pět hodin. Rád bych šel ven, procházel se po lučinách a objevoval svět. To by mě na pár klovnutí ovšem nesmělo zabít jedno obyčejné přerostlé kuře! Těžko jsem se smiřoval s pocitem, že jsem jen obyčejný nanicovatý sajrajt, ze kterého si ostatní jen utahují, povyšují se nad ním a já – páč jsem slabý a nezkušený – proti tomu nemůžu hnout ani prstem. Abych se vůbec pohnul z místa a byl schopen porazit třeba jen obyčejného slizkého krtka, jsem musel vykrást snad šedesát barabizen nacpaných na sebe jako ve slumu. Až poté jsem si za poctivě nakradené peníze koupil dělnickou zbroj a až s ní jsem skolil prvního krtka. Celý tenhle koloběh mi zabral dobré hodiny a chápal bych, kdyby to nejednoho nováčka od hraní odradilo.
Na ovládání si musí člověk zvyknout. Důležité je vědět, že každou akci vykonáváte stiskem CTRL + jiného tlačítka. Takto se také útočí (CTRL+W). Nejdříve však musíte stisknout mezerník, díky čemuž vstoupíte do bojového módu. V opačném případě slouží tato kombinace k sebrání předmětu. Ještě složitější je vybírání truhel. Stiskem CTRL přistoupíte k truhle, k tomu navíc stisknete W a truhlu otevřete. Šipkami najedete na předmět(y), které vám padly do oka a stiskem E, potažmo R, je seberete. Trochu komplikované, ale vězte, že je jen otázkou času, než si na to zvyknete. Inventář je rozdělen do několika skupin a není položkově ani nikterak váhově limitován (což zbožňuji). Jsou tu zbraně, zbroje, magie, jídlo, byliny, elixíry, písemnosti a různé. Magie je zde svitková a runová. Svitková umožňuje seslat kouzlo magií nepolíbeným hrdinům, runová je zde pro ostřílené čaroděje. Svitková je, na rozdíl od runové, kusově limitována. Je až s podivem, kolik pochutin vám v Gothicu navrátí ztracené zdraví. Od jídla ze žravých štěnic, přes chléb, hrozny a sýry až po lihoviny. Nesmíme zapomínat na klasické lektvary. Z trablí vás mohou vytáhnout i rostliny. Mnohé z nich vás na nohy postaví lépe, než kdejaký elixír. Písemností, tzn. knih je v Gothicu spousta. A ač se jedná o počtení velice krátké (minimálně já jsem nebyl schopen otočit na následující stranu), je informativní, stručné a v jednom případě i zábavné. Hlavně však nečekejte stohy knih á la Skyrim, tomu četba v Gothicu nesahá ani po paty. Ve sloupci „různé“ na vás čekají užitečné i méně užitečné předměty, které lze, když už nic, alespoň prodat. Jde o nejrůznější kůže, drápy, lžíce, rudu, rtuť nebo o vysoce praktické pochodně. Při prodeji platí v Gothicu jedno pravidlo. Prodávej o sto šest, peněz není nikdy dosti. Jen si nejdřív zkontroluj, zdali ti za tvé zboží nabízí obchodník adekvátní protihodnotu. Jinak všechno rozdáš jako já.
Celkem mě překvapilo, jak hrozně je Gothic zabugovaný. Jeden z nejvýraznějších bugů, že si klidě můžete vykrást truhly v chalupách, přičemž majitel vás potrestá jen hrozivým zvoláním „hey, you!“, bych hře prominul, protože nebýt jej, skončil bych s Gothicem už po pár hodinách. Ale další bugy, jako ten, že když při pádu klidně i z padesáti stop stisknete (SHIFT+S) a hladce doplachtíte, hře prominout nelze. Jako retardi pak budete vypadat, až zjistíte, že když při chůzi budete freneticky mačkat SHIFT (skok), budete se pohybovat mnohem rychleji. Když jsem na to, někdy kolem desáté hodiny hraní přišel, už do konce hry jsem neustále poskakoval jako postřelená gazela. Ještě komičtěji pak vypadá, když se u jednoho chlapíka v Novém táboře procvičíte v dovednosti jménem akrobacie. Od té chvíle bude váš rek skákat střemhlav patnáct metrů, pokud hopsáte z kopce, tak i dvacet.
Tyto a mnoho jiných nedostatků hře rádi odpustíte, jelikož v případě Gothicu pozitiva značně převyšují negativa. Zážitek z hraní umocníte, když si stáhnete Polský neoficiální přídavek jménem Temná Tajemství. Anglický dabing jsem sic nesehnal, zato ale skupina českých fanoušků vytvořila české titulky, tak jim tímto děkuji, protože polsky já fakt neumím. Temná tajemství hru prodlouží o pěkných pár hodin, navíc vysoce kvalitních a propracovaných. Pro všechny nováčky, kteří polemizují nad myšlenkou vyzkoušet si tuto zastaralejší hru, mám jeden vzkaz. Jděte do toho, dejte tomu pár hodin a pochopíte, proč minulé generace Gothic tolik zbožňovaly.
