Recenze Grand Theft Auto: Vice City – The Definitive Edition

O Grand Theft Auto: The Trilogy - The Definitive Edition se toho poslední dobou napsalo skutečně mnoho a málo co z toho bylo pozitivní. Legendární gangsterské trio se dočkalo remasteru a hráči opatrně vyhlíželi finální výsledek. Nedávno také vyšla naše recenze na první díl z této trilogie, GTA III, a nyní se podíváme na legendární druhý díl. Předem musím upozornit, že tato recenze na remaster Vice City byla odehrána na Switchi a od toho se odvíjí také finální rozhodnutí.

• Platforma: PlayStation 5, PlayStation 4, Xbox Series X/S, Xbox One, Nintendo Switch (recenzováno), PC
• Datum vydání: 11. 11. 2021
• Výrobce: Grove Street Games (USA)
• Žánr: open world městská akce
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Herní doba: 20+ hodin
• Přístupnost: 18+
• Prodejní verze: digitální i krabicová
• Cena: 1599 Kč (kompletní trilogie, Xzone)

Nejprve z té lepší stránky

Příběh Tommyho Vercettiho snad nemusím nějak dlouze představovat. Tak jen okrajově pro ty, kteří jsou Vice City ještě nepolíbení. Píše se rok 1986 a Tommy Vercetti pracuje pro mafiánskou Forelliho rodinu. Hlavní šéf této rodiny, Sonny Forelli, posílá Tommyho do města Vice City, aby zde dojednal drogový obchod. Všechno se ovšem zvrtne, obchod je přepaden a Tommy zůstane bez peněz i drog. A on samozřejmě ví, že bez peněz ani drog se za svým šéfem rozhodně vrátit nemůže. Slavná videohra ze série Grand Theft Auto je druhou 3D hrou v této sérii, která vyšla v roce 2002. Oproti předešlému dílu už tehdy Vice City nabízelo řadu vylepšení, jako například vrtulníky a motorky, možnost občerstvení se v pizzerii nebo koupení nemovitostí. Je to mu tedy 20 let a přesto je tento díl dodnes poměrně oblíbený, a to díky svým zasazením do období divokých osmdesátek, bizarních obleků a písní kapely Cutting Crew.

Nejprve se pojďme podívat na ty kladné stránky. Ocenit musím skvělé prvky, které známe z GTA V, jako je menu pro volbu zbraní nebo rádio stanice. Podobně jsem vítal také vylepšené míření u některých zbraní a minimapu s navigací, pokud ovšem fungovala. Snad největším tahounem pozitivních prvků je nepochybně soundtrack, který má oproti původní hře jedinou chybu na kráse, a to v podobě absence několika skladeb (Sbohem Michaele Jacksone a Ozzy Osbourne).

Jak asi můžete sami posoudit, jedná se skutečně o malý počet kladných bodů, které by z GTA: Vice City - The Definitive Edition dělaly povedený remaster. Těch záporných je takové množství, že se snad ani do jedné recenze nemohou vejít. Těžko říct, jestli autoři doufali především v nostalgickou sílu hry, ale ta rozhodně pro dnešní remasterovou módu nestačí.

Na půl plynu napříč Vice City

Hojně diskutovaná stylizace není sama o sobě špatná. Naopak, cartoonový vzhled se zrovna pro Vice City docela hodí. Problém je, že celý remaster působí, jakoby se autoři hře věnovali jenom na půl plynu. Zatímco hlavní postavy vypadají poměrně obstojně, ty vedlejší a NPC spíše připomínají havárii v Černobylu. Podobně špatně je na tom také prostředí. Nekvalitní a doskakující textury, rozmazaný obraz, auta objevující se doslova pár metrů před vámi, či nespočet bugů a glitchů. Zatímco verze pro PC, Xbox Series a PlayStation 5 se dočkaly i příjemných světelných úprav, verze pro Nintendo Switch je vyměnila za rozlišení, které opravdu nevypadá dobře (ačkoliv na Switchi nemusíte sledovat provazcovitý déšť). Pokud jste ve Vice City nováčkem, nepochybně vás překvapí, jak je ovládání na dnešní poměry zastaralé.

Samostatnou kapitolou je potom snímková frekvence, kdy hra běží ve “stabilních” 15-20 FPS a 30 FPS vítáte jako svátek, který ale vydrží asi jenom pár sekund. To je nepříjemné obzvláště při řízení, které bych v tu chvíli přirovnal k úkolu hodného pro Herkula. Svým způsobem vás hra nutí dodržovat imaginární maximální povolenou rychlost, protože čím vyšší rychlost, tím méně FPS. Do oka bijící jsou také načítací časy, které vám poskytnou dostatek času na to, abyste na sebe zírali v odrazu svého Switche a přemýšleli o tom, jestli těch 60 euro nešlo využít jinak.

Neustálé záseky, načítání, zpomalené reakce na ovládání, to všechno znepříjemňuje hraní do takové míry, že jste při něm spíše znechucení. Hra vás jakoby neustále odrazuje od toho, abyste ji hráli. A v tom je právě ten paradox. Dovolím si tvrdit, že chybí skutečně málo k tomu, aby remaster Vice City opatrně našlapoval u hranice nehratelnosti. Hra taktéž velice ráda padá, což jenom umocňuje špatný zážitek z hraní. Podivuhodné jsou taktéž zvuky v menu, které jsou totožné pro Grand Theft Auto: San Andreas.

Stojí to teda za to?

Všechny tyhle problémy jsou přítomny jak v handheldovém, tak v dockovém režimu. V případě toho dockového si problémy oproti tomu handheldovému zdvojnásobte. Zatímco handheldový režim dokáže některé nepovedené věci skrýt alespoň částečně, ten dockový vám je předvede v plné síle. Po nějakém tom sbírání informací bohužel musím usoudit, že se nejedná jen o problém Vice City, nýbrž celé trilogie. Celý remaster Vice City spíše připomíná velmi nepovedený port pro mobilní telefony a vzhledem k tomu, že se má remaster skutečně také podívat na mobily, neumím si představit, jak bude vypadat tam.

Vypadalo to přitom jako skvělý nápad. Tři legendární hry v jednom balíčku, a na platformě kterou můžete pohodově vytáhnout ve vlaku a pustit se do projíždění neonových ulic. Ale tady se skutečně jedná o krok vedle. Pokud tedy uvažujete nad koupí Grand Theft Auto: The Trilogy – The Definitive Edition pro Nintendo Switch, raději svou koupi ještě pořádně zvažte. Problémem ovšem je, že původní hry jsou v online obchodech nedostupné, tudíž jsou hráči a milovníci série Grand Theft Auto, stejně tak jako úplní nováčci, odkázáni na remastrovanou trilogii. Nezbývá než doufat, že přijde nějaký ten update a současnou verzi vylepší.