Recenze hry Ultros - podmanivá metroidvanie na LSD

Moc často se nestává, že by po vás hra chtěla osvobodit tajemný svět letící vesmírem a zároveň sázet košaté stromy osázené zlatým listím. Tohle ale není žádná halucinogenní verze Farming Simulatoru. Ultros je ve svém jádru klasická metroidvanie, která ale přináší neobvyklé nápady a mechaniky, meditativní hudbu a tak krásný vizuál, že budete mít nutkání dělat jeden screenshot za druhým.

• Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4 a 5
• Datum vydání: 13. 2. 2024
• Vývojář: Hadoque
• Vydavatel: Kepler Interactive
• Žánr: Metroidvanie
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 5,2 GB
• Herní doba: 10+ hodin
• Cena: $24.99 (Steam)

Ničení a sázení

Některé tituly nabízejí až filmový příběh, který vás ve výsledku dovede z bodu A do bodu B. U jiných se používá oblíbené slovní spojení, že “nevodí hráče za ručičku”. A pak je tu Ultros. Okamžitě vás vrhne do barevného světa plného vinoucích se lián a květin, popraskaných sloupů a baněk plných roztodivných tekutin. Jako byste se objevili v mimozemském starožitnictví s čalouněnými křesly a poničenými vázami, které ale okupuje nezastavitelná příroda. A tak nějak tušíte, že musíte pryč.

Tohle je Sarcophagus. Jakýsi meteor putující vesmírem, na němž kromě bujících rostlin a mlaskajících agresivních živočichů žije i prastarý démon Ultros. A pokud se vaše hrdinka, cestovatelka kosmem, která na tomto neznámém světě ztroskotala, chce dostat pryč, musí si prosekat svou cestu ven. Nebo si ji prosázet.

Tato dvourozměrná metroidvanie kombinuje jak násilný přístup, kdy můžete ničit, tak přístup zahradníka, kdy tvoříte. Jeden je samozřejmě rychlejší, druhý vyžaduje péči a čas, stejně jako pěstování křehkých pokojovek za oknem bytu. Zatímco putujete krajinou, narazíte na bytosti podivných tvarů a jmen. Některé připomínají mimozemská zvířata, třeba pompomové s růžovými chapadly a zahnutou modrou hlavou, posetou řadou fosforeskujících očí. Další humanoidnější tvorové mluví, ale jako by se ztratili ve snu Davida Lynche. Vyprávějí o zkáze světů a jejich narození, o smyslu bytí a plynutí času. Někteří vám pomáhají, jako třeba Gärdner, opečovávající květiny a stromy v Sarcophagu, jiní vás vnímají jako urážku své vlastní existence.

Rozbijte cyklus

Jádro gameplaye je stejné jako v jiných metroidvaniích. Prozkoumáváte svět a hledáte různé předměty a suroviny, které vám pomohou dál. Během toho bojujete s nepřáteli, dozvídáte se víc a víc informací a vracíte se do míst, která se vám postupně otevírají. Jenže na to je nabalených hned několik originálních nápadů, které dělají ze hry “něco jiného”.

Ony suroviny jsou totiž semínka, která můžete zasadit. Každé přitom vyklíčí do jiné rostliny - jedna vám pomůže vyskočit na nedostupnou platformu, jiná vytvoří plazící se liánu schopnou propojit vzdálená místa. A nepřátel sice není mnoho typů, nejsou nijak zvlášť nároční a po čase se začnou opakovat, na druhou stranu vás nutí variovat své chvaty. Čím je váš soubojový styl pestřejší a čím více různých kopů a seků ostrým mečem použijete, tím kvalitnější odměny ze zabité příšery dostanete.

Odměna je pak třeba ve formě larvy, kterou můžete sníst spolu s modrým plodem, rostoucím na travnaté stěně. Nejen že si jimi doplňujete zdraví, ale výměnou za snězení určitých typů jídla (pokud se tedy hmotě podobné krvavému hlenu dá říkat jídlo) dostanete různé schopnost - ať už chvaty nebo třeba jedovaté útoky. A pozor, teď přijde něco, co může leckoho naštvat, i když s tím Ultros pracuje velmi šikovně: vždy, když se úspěšně dostanete k sarkofágu s bytostí napojenou na ústředního démona a “osvobodíte” ji, cyklus se resetuje. A vy o (skoro) všechno přijdete.

Každý cyklus sice znamená nový začátek, ale určitě nejde o roguelite titul. Navíc vámi zasazená semínka si rostou dál jakoby nic a postupně se otevírají další a další části Sarcophagu. Hra vám sice neřekne, kam konkrétně máte jít, ale nakonec stejně skončíte ve “správné” místnosti, třeba s přerostlou muší bestií. Jen to občas trvá.

Tohle ale není vypilovaná metroidvanie, která by přesně dodržovala zaběhlá pravidla žánru. Spíš je ozvláštňuje a obohacuje o barevný kompost. Místo soubojů staví na podmanivém světě, za nímž stojí Niklas “El Huervo” Åkerblad. Švédský umělec, který vytvořil třeba poutavý cover art pro střílečku Hotline Miami. A na rytmické hudbě, kombinující dramatické smyčce a tklivý akordeon. Tady nejde o žádnou výzvu, ale spíš až meditativní zážitek.