Autentičtějšího Indyho jsme si nemohli přát.
Nový herní Indiana Jones je velká věc. Co bylo dřív běžné, je dnes ojedinělou událostí. Čekání ale stálo za to, dočkali jsme se velkého, plnohodnotného, filmovou terminologií blockbusteru, který prezentací stojí na úrovni původních snímků. Hratelnost se odvíjí od zkušeností studia MachineGames známého především pro novodobou iteraci série Wolfenstein, ale i z ní je znát láska, se kterou autoři k materiálu přistupovali.
- Platforma: PC, Xbox Series S a X (recenzovaná verze)
- Datum vydání: 9. 12. 2024
- Vývojář: MachineGames
- Vydavatel: Bethesda Softworks
- Žánr: akční adventura
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 120 GB
- Herní doba: 15–25 hodin
- Cena: 1999 korun (Alza)
Věřím, že většina hráčů přijme Great Circle jako legitimní přírůstek do světa Indiany Jonese. Je to největší z řady předností akční novinky, že dokáže vzbudit stejné emoce, stejnou náladu, stejné nadšení, jako Dobyvatelé ztracené archy nebo Poslední křížová výprava.
Přispívá k tomu hlavní hrdina, který se pyšní tváří Harrisona Forda a jeden by řekl, že i jeho hlasem. Ve skutečnosti se ale role slavného archeologa ujal hernímu fanouškovi známý Troy Baker. Jeho výkon je k nerozeznání od originálu, přitom nepůsobí jako laciná nápodoba, nepostrádá charisma a šarm. Významnou část Indyho dobrodružství určují zvuky a perfektní hudba z pera Gordyho Haaba, který se ke značce vrací po patnácti letech a samozřejmě využívá motivy Johna Williamse.
Vůbec nejdůležitější je ale samotný scénář, který stejně jako filmy osciluje na hranici napínavého dobrodružství, ve kterém jde o životy, a situační komedie. Nebojí se trapnosti, kterou dává hrdě na odiv, nacističtí pohlaváři jsou patřičně směšní. Přesto dokáží autoři naservírovat několik opravdu vážných a hutných scén, při kterých se zastaví dech.
Kromě doktora Jonese a německých nepřátel v čele s konkurenčním archeologem Emmerichem Vossem je klíčovou postavou příběhu novinářka Gina Lombardi. S protagonistou ji spojuje podobný cíl, a tak s ním stráví většinu času na cestách. Hrdinové spolu mají výbornou chemii a jejich dialogy jsou živé a uvěřitelné, opět fungují v rovině vážné i humorné.
A že jich bude. Indy z dílen MachineGames cutscénami nešetří. Pokud by vás třeba mrzelo, že hlavní postavu kvůli pohledu z první osoby málo uvidíte, nebojte se. Filmečky jsou časté, někdy jen krátké, jindy trvají dlouhé minuty. Čtyři hodiny cutscén v ani ne patnáctihodinové hlavní lince jsou už pořádná nálož. Jsou ale opravdu výborné ve smyslu scénáře, režie, kamery, a mají své místo. Ve chvílích, kdy se first-person perspektiva hodí víc, o ni nepřijdete.
Indiana „FPS“ Jones?
Obava, že bude Indiana Jones reskinem Wolfensteina, se nepotvrdila. Své know-how si samozřejmě vývojáři nesou s sebou, ale střílečku rozhodně nečekejte. Pokud jde o akci, budete se muset spolehnout na tichý přístup, pěsti a improvizované zbraně na blízko rozházené po prostředí. Rychle se naučíte, že rána koštětem po hlavě je mnohem praktičtější řešení než vystřílený zásobník, který zalarmuje desítky dalších nacistických záškodníků. Navzdory tomu je gunplay zvládnutý na jedničku. V boji se navíc neztratí ani Gina, která sice také není žádný stroj na zabíjení, ale několikrát mi zachránila krk.
Systém akce mi vyhovoval. Stejně tak jsem si zvykl na její provedení. Sice může boj z počátku působit trochu neohrabaně a chaoticky, ale rychle jsem se zorientoval a naopak ocenil jeho autentičnost. Indiana Jones není voják, tři nepřátelé najednou jsou takové maximum, se kterým si poradí, proti větší přesile je většinou bez šance. Neoplývá zázračným množstvím zdraví, nekonečnou energií ani nadlidskou silou. Něco jde v průběhu hry vylepšit, ale výsledný dojem z boje se drasticky nezmění.
Plížení pak zásadně nepřekvapí. Podoba stealthu se ve videohrách poměrně ustálila a kdokoli zkoušel využít v některém z titulů poslední doby tichý přístup, bude v Indianu Jonesovi jako doma.
Myšlení a skákání
Nad rámec hlavní příběhové linky můžete akci hledat ve vedlejších misích a aktivitách. Ty hra servíruje na mapách tří nepříliš rozhlehlých otevřených lokací. Sidequesty se liší délkou, náplní i vztahem k hlavnímu příběhu. Právě ve vedlejších misích – typicky infiltrování nacistické základny – nabízí vývojáři množství cest a přístupů, kterými se vydat.
Hlavní úkoly hráče táhnou zpravidla lineárními chodbami (doslova – často chodbami podzemních komplexů), ať už jde o výlety z otevřených lokací, nebo úplně oddělené části. Častěji pak nabídnou velké a propracované hádanky, které se různí náročností i povahou. Někdy se dají označit za environmentální, jindy se budou luštit kódy. Ve všech případech mi ale přišly tak akorát náročné, a když jsem si nevěděl rady, hra nabídla nápaditou a zcela dobrovolnou nápovědu.
Třetí složkou vedle souboje a hádanek je platforming. Jeho zpracování možná překvapí. Je hodně pomalý a hlavně zpočátku se může zdát docela neohrabaný. Část skutečnosti přikládám opět velké snaze autorů o autentičnost. Filmový Indiana není žádný Spider-Man, a tak nečekejte ani ve hře bůhvíjaké fyzické výkony. Každé zhoupnutí na biči musí být pečlivé, každý skok může být osudný. Časem jsem si ale zvykl, přičemž až na pár míst hra nevyžaduje přesnost a svižnost pohybu.
Platforming odhaluje také jediný technický nedostatek titulu, a tím je kamera z pohledu třetí osoby. Z té se budete dívat právě při šplhání a houpání a jistě zahlédnete glitche, často prolínání s objekty, sem tam nějakou zvláštní nebo spíš absentující animaci, třeba při nárazu do stěny. Nedokážu říct, jestli je to důvod nebo následek rozhodnutí zpracovat hru z pohledu první osoby, ale přepínání občas vizuálnímu dojmu trochu škodí.
Jinak je hra na konzoli ve výborném technickém stavu. V jediném režimu běží v na pohled stabilních šedesáti snímcích. Ve skutečnosti nabízí také širokoúhlé zobrazení, které ovšem výkon viditelně neovlivní. Jde tedy pouze o preferenci ve věci poměru stran.
Artefakty, obři, osud světa
Kdybych měl jmenovat něco, co mě na hře opravdu nebavilo, byla by to čtveřice bossfightů, které jsou si všechny velmi podobné. Každý sice nabízí něco specifického, ale náplň je z naprosté většiny totožná a také trvají zbytečně dlouho, ať už hrajete na jakoukoli ze tří obtížností. Ty se mimochodem nastavují zvlášť pro akci a hádanky, případně jde ovlivnit i dílčí prvky hratelnosti.
Indiana Jones and the Great Circle je adaptace z říše snů. Adaptace? To by nebylo fér. Indiana Jones and the Great Circle je plnohodnotné nové dobrodružství archeologa s kloboukem a bičem, které vyniká výpravností, příběhem, postavami, atmosférou, humorem – který mě netradičně nutil k hlasitému smíchu. Nezaostává ale ani hratelností, která chytře dávkuje stealth, boj, hádanky či adventurní prvky a platforming. Zkrátka Indy jak má být.
Verdikt
Nový Indiana Jones je perfektní hlavně v práci se zdrojovým materiálem. Náladu původních filmů podporuje audiovizuálním zpracováním, režií, scénářem, hereckými výkony, ale i hratelností. Zpracování souboje nebo platformingu nemusí sednout všem, ale z hráče doopravdy udělá milovaného Indyho. Řešení hádanek v prastarých chrámech nemůže chybět.
