Zajímavý nápad, který bohužel nevyšel podle představ.
Psal se rok 2000, dvanáctý srpen. Ponorka K- 141 Kursk po tragickém výbuchu během armádního cvičení klesá ke dnu s celou posádkou. Nikdo nepřežil, všichni, i přes horlivé pokusy o záchranu, zemřeli na následky exploze nebo utonuli. Tato strašlivá událost se červeným písmem zapsala do dějin lidstva.
K-141
Her, které se nám snažily dokumentární cestou předat autentická svědectví historických událostí, k nimž za dobu naší existence došlo, vzniklo mnoho, například Valiant Hearts: The Great War či kultovní série Assassin's Creed. Jistě by se dalo namítat, že kupříkladu oblíbená zabijácká sága je spíše pohádkou než dokumentem, opak je pravdou. Stačí nahlédnout pod povrch a všemožné popisky, pamětihodnosti a historické osobnosti vám napoví, že tu jistá autenticita je, byť ne v na první pohled viditelné míře.
Tyto tituly se totiž vždy snažily kombinovat onu historickou přesnost a co možná největší autentičnost s faktorem zábavnosti, který měl a stále má za úkol lépe zpřístupnit informace, které nám mají být předávány co nejatraktivnější formou.
Co však tyto hry odlišovalo od jim podobných, které se fakticky snažily o to samé, byla schopnost najít balanc mezi zábavou a vážnými tématy. Vždy dovedly najít onen pomyslný střed mezi přílišnou nudou, způsobenou nadměrnou akurátností, a přehnanou zábavností, kdy nápady na podání té či oné události tryskaly proudem a docházelo k neefektivnímu mixování žánrů.
Bohužel musím po dohrání Kursku od polského studia Jujubee hned na začátku říci, že ačkoliv má hra v popisku napsáno, že se jedná o první adventuru, jež se věnuje zdokumentování událostí dvanáctého srpna, způsob, jakým jsou vám podávány, zdaleka nedosahuje kvality ostatních her z historického prostředí.
Tajný agent se hlásí do služby
Kursk začíná poměrně jednoduše. Jakožto tajný agent máte za cíl získat informace o supertorpédu Shkval, nacházejícím se právě na ponorce K- 141. A tak se vydáte na svou misi, abyste očima onoho špióna prožili tragický osud Kursku. Problém však nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že vše není tak růžové, jak se na první pohled zdá.
Kdo by čekal promyšlený příběh plný zvratů, napětí a akce, zde tvrdě narazí. Je zcela očividné, že autoři museli pracovat s reálnými prameny a nemohli si tak, co se příběhové části hry týče, moc vymýšlet, ale přesto budete mít často pocit, jako by zde celková zápletka s agentem sloužila jenom účelu velice křehké berličky, spojující dohromady poměrně roztříštěné linie, které se jen těžko dávají dohromady bez znalosti události samotné.
Naštěstí vše ale zachraňuje poslední část hry, která sice není bezchybná, ale má své kouzlo, to však bohužel celkový dojem z vyprávění nevylepšuje, nemluvě o nikam nevedoucích, nicneříkajících příběhových volbách, které mají, a to velice okatým a opravdu chabým způsobem, navodit dojem rozhodnutí s dalekosáhlými následky ve stylu Zaklínače či jiných RPG.
Kdyby se autoři, co se vyprávění týče, raději místo na takovéto, pro tuto hru velice zbytečné a spíše škodlivé maličkosti, zaměřili na jednotnou, ucelenou linku, která by sice byla striktně lineární, ale rozhodně by měla emotivnější a působivější dopad, výsledek by byl o mnoho lepší.
Bez šperháku ani ránu
Jak již bylo řečeno, jste agentem, a nebyl by to správný agent, pokud by nepoužíval nějaká ta udělátka ve stylu Jamese Bonda, nesmí tak zde chybět věci jako šperhák, který je však z naprosto nepochopitelných důvodů ovládán přes vaše PDA, a maličký foťák, který se dá bleskurychle schovat do kapsy v případě sebemenšího podezření.
V rámci hraní se však budete muset seznamovat i s prostorem samotné ponorky, a že to bude vztah kočky se psem poznáte hned, jak narazíte na první schody. Tady totiž nestačí, abyste k nim jednoduše přišli a pohybem nahoru je vylezli, Kursk si to prostě musí za každou cenu dělat těžší, a tak vás čeká nekonečné drcení klávesy E, která slouží nejen k interakci s okolními objekty, ale také k tomu, abyste otevírali dveře, vycházeli schody nebo vylézali žebříky, protože ponorka je jimi z nějakého nepochopitelného důvodu doslova zamořená. Že je to drobnost? V porovnání s ostatními chybami hry možná, ale zanedbatelná rozhodně není, mluvíme- li o její plynulosti.
Čeká vás také sbírání různých armádních odznáčků a vlaječek, které však ve výsledku nemá smysl, a také budete pročítat historické dokumenty, což však považuji za plus vzhledem k zaměření hry, informace navíc se totiž vždy hodí, a v tomto případě dvojnásob.
V mnoha ohledech mi navíc Kursk připomněl Alien: Isolation. Ne snad tajemným prostředím nebo všudypřítomnou hrůzou, to ne. Jde spíše o to, že tyto hry sdílejí hodně podobné prostředí, kterým procházíte. Jsou tu úzké koridory (ve kterých se mimochodem v případě Kursku několikrát zaseknete) propojené přechodovými dveřmi, a používání všemožných objektů při jejich průchodu je hodně podobné, bohužel však musím konstatovat, že v případě Kursku se prostě a jednoduše nepodařilo propojit plynulost s účelnou interakcí tak, jako v Alien: Isolation.
Lesklejší než slunce
Graficky je Kursk velice pěkná hra, o tom není pochyb, jako vždy se tu však najde nějaké ale. Velké ALE. Autoři sice použili líbivý, detailní engine, který podporuje 4K rozlišení, ale spíše se měli zaměřit na jeho vyladění, či spíše udělat ústupky v tomto směru, aby k nám následně nedorazil po technické stránce naprosto nedotažený paskvil, který sice hezky vypadá, ale ve výsledku absolutně nefunguje.
Hra má totiž naprosto přestřelené nároky (12 GB RAM a 6 GB grafika v doporučených, vážně?), které by spíše odpovídaly megalomanské tříáčkové hře než lineární záležitosti.
Nejhorší na celé situaci okolo grafiky je její nestálost. Koridory skládající se z trubek, kovových podlah a stropů jsou velice pěkné a potěší svým designem, jenže jakmile narazíte na jakéhokoliv člověka, začnete si všímat, že nebyl vytvořen s takovou pečlivostí, jako okolní prostředí. Postavy působí zdřevěnělým dojmem, nemluvě o ztuhlém pohybu po ponorce, pokud vůbec nějaký vykonávají, a jejich tváře jsou naprosto neadekvátní tomu, co je kolem. Pokud porovnáte pozadí ponorky a tvář, co na vás zrovna mluví, vidíte detailní práci na jedné straně a odfláknutý obličej bez výrazu na straně druhé, s texturou, která by se snad hodila do her pocházejících ze začátku století, nikoli však do roku 2018.
Mimika či vyjádření emocí zde fakticky nejsou, jen v cutscénách, a pokud zrovna probíhá nějaký dialog, ihned vám dojde, jak špatná práce byla odvedena při synchronizaci zvuku a pohybu úst.
Bijí zvon poslední hodinky
Po zvukové stránce můžu Kursku určitě připsat k dobru dabing postav, které naštěstí povětšinou mluví rusky, a tak je historická přesnost o něco větší, jenže zvuky často díky již zmiňovanému špatnému lipsyncu prostě a jednoduše nesedí - buď jsou zpožděné, nebo se ozvou až po pár vteřinách, což považuji za velký technický nedostatek.
Jinak si však Kursk připravil velice pěknou a bohatou plejádu různých zvuků a pazvuků, které vás na cestě ponorkou budou doprovázet, uslyšíte tak vrzání trubek, šum moře a mnoho dalšího, to vše doprovázeno velice příjemnou hudbou od Mikolaie Stroinskiho, který se, mimo jiné, podílel i na soundtracku třetího Zaklínače.
K-141 potopena
Kursk vás přesvědčí o tom, že mnohdy dobrý nápad může být zavalen řadou špatných a nahodilých rozhodnutí, která jej ve výsledku potáhnou ke dnu. Hlavní otázka, kterou si jistě pokládá mnoho z vás, však zní takto. Je Kursk natolik špatná hra, abyste na ni ihned zapomněli a nikdy ji nezkusili, nedali jí šanci? Rozhodně stojí za zahrání. Idea dokumentární adventury není vůbec špatná, jenže toto provedení prostě a jednoduše nefunguje.
Najdete tu grafické chyby, pády FPS a záseky, hra je poměrně hardwarově náročná, a to navíc úplně zbytečně, a celkově jsem z ní měl velice smíšené pocity. Nemůžu s klidným svědomím říci, že bych si ji užil, ale zase nemohu prohlásit, že bych ji vyloženě nenáviděl. U Kursku je to totiž tak, že jako spousta dobrých nápadů podobného ražení časem nadobro zanikne a bude zapomenut. Měl vynikat, ale to se díky jeho repetetivnosti a způsobu prezentace prostě nikdy nepodaří.
Za lepší budoucností
Tato hra mi měla dát mnoho. Měla mi ukázat, jak málo stačí k tomu, aby se stala tragédie, měla ve mně vyvolat emoce a donutit mě zjišťovat více a více o oné události, jenže to se nestalo. Kursk jsem prostě jenom odehrál, bez emocí, bez pocitu toho, že jsem byl očima hlavního hrdiny svědkem dění na K- 141.
Možná dám Kursku časem ještě jednu šanci, ještě jednou si ho zahraji, jenže to mi pravděpodobně nepomůže k tomu, abych změnil svůj názor. Kursk prostě, jako už spousta her z minulosti, potřeboval mnohem více času na vývoj, aby se dostal do hratelné a hlavně uvěřitelné fáze. Jenže častokrát, k naší smůle, není na nás, na hráčích, ale na uvážení vývojářů (a hlavně vydavatelů), kdy bude hra vydána, a jestli se k nám tak dostane vyladěný titul, nebo něco, co by si zasloužilo ještě dlouhodobou péči.
A Kursk bezpochyby patří mezi ty druhé.
Za pár měsíců má Kursk vyjít i na PS4 a Xbox One.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Kursk měl přinést nový a dosud neviděný koncept, kterým mohl nastolit nový adventurní podžánr. Bohužel byl však vývoj příliš uspěchán a k nám se tak dostala hra plná nedodělků, navíc bez ucelené vize. Navzdory všem svým nedostatkům si však i tento titul zaslouží alespoň to, abyste mu dali příležitost vám dokázat, že jeho původní myšlenka byla a stále je skvělá.
