Vydejte se do prosluněné Itálie s depresivními podtóny.
Menší desetičlenný italský vývojářský tým LKA v roce 2016 přinesl depresivní psychologický titul Town of Light, v němž jsme se seznámili s mladou šestnáctiletou dívkou Renée, která v jednom ústavu pro duševně choré prožila vyloženě peklo na Zemi, což se samozřejmě negativně podepsalo na jejím stavu i životě. Projekt řešil různá důležitá problematická témata, kdy to dělal za doprovodu opravdu nepříjemné atmosféry, jíž dopomáhalo i to, že jsme se podívali do roku 1938, kdy z léčebných praktik té doby dneska už spíše tuhne krev.
A podobných témat a ambicí se drží i jejich druhý projekt Martha Is Dead, o němž jste možná mohli slyšet ve spojitosti s tím, že pro PlayStation museli autoři zcenzurovat některé „barvitější“ scény (ostatních platforem se to netýká). Rozhodně by ale byla škoda si hru pamatovat pouze kvůli této kontroverzi, jelikož nabízí zajímavý a svérázný zážitek, jenž by měl potěšit právě příznivce podobného typu her.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One a Xbox Series X/S
- Datum vydání: 24. 02. 2022
- Vývojář: LKA
- Žánr: Adventura z první osoby
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 17,75 GB
- Herní doba: 6 hodin
- Prodejní verze: Digitální
- Cena: 29,99 eur (760 Kč) na Steamu
Slunce, seno, smrt
Píše se rok 1944 – Itálie. Druhá světová válka se nachází ve své poslední fázi a mladá Giulia, dcera místního nacistického generála, se jednoho pochmurného rána vydává k jezeru fotit zdejší krajinu. Netrvá však příliš dlouho a ve vodě si všimne zvláštního plovoucího tělesa. Až jeho bližší průzkum prozradí, že se jedná o tělo člověka. Ba hůře! Je to její identické dvojče – Martha. Giulia nemůže věřit svým vlastním očím. Proč se to muselo stát zrovna ji? A jednalo se o náhodu, nebo to byla vražda? Tak to jsou přesně otázky, na které se v tomto zhruba šestihodinovém vyprávění pokusíte společně s hlavní představitelkou nalézt odpovědi. A že to bude někdy poměrně bizarní a nepříjemné hledání.
Hra rozmazává hranice mezi fiktivním a reálným.
Titul totiž už od samotného začátku jasně rozmazává pomyslnou hranici mezi reálným a fiktivním, kdy v podstatě stejně jako samotná hlavní postava si nebudete vždy zcela jisti, jestli se dané události skutečně dějí, či se jedná o výplod pouhé fantazie. A s narůstajícím časem bude nejistota jenom sílit, kdy jasné odpovědi nenabídne ani samotný konec, nabízející prostor pro různé interpretace. To samozřejmě někomu může vadit, za mě se jedná o vlastnost, kterou mám ve skutečnosti docela rád, jelikož si do toho mohu promítnout kousek sebe.
Nepříjemná explicitnost
Nicméně samotná cesta k cíli je lemována opravdu nepříjemnou atmosférou, jenž vás většinu času nenechá příliš v klidu, přičemž velice cením absenci jakýchkoliv levných a někdy až otravných lekaček. Místo nich tu ale nalezneme velice explicitní scény, které jsme nakously už v úvodu a byly předmětem zmíněné cenzury. O nich následně můžeme vést různé pře, kdy každý se k nim zřejmě postaví zcela jinak, avšak osobně si dovolím tvrdit, že cenzura nebyla nutná, jelikož se jedná o produkt, který je jasně určen dospělému publiku. Přiznám se ale, že při hraní mi u nich opravdu nebylo příliš dobře a měl jsem tendenci odvracet zrak, což se mi poměrně dlouho nestalo. Ale i přes jejich trochu větší exploatační prvek mi nepřišly nemístné.
Cesta k cíli je lemována opravdu nepříjemnou atmosférou.
Ve výsledku mě ale přeci jen mrzí, že se příběh poněkud utápí ve svých vlastních ambicích. Autoři totiž mají tendenci zabíhat do příliš mnoha témat, kdy se řeší nepříjemnost válek, rodinná vztahová dramata, násilí, zneužívání, psychické poruchy, pocity deprese a úzkosti, pomsta či milostný život, kdy to vše je doplněno o jednu duchařskou historku. Je toho jednoduše příliš a některé odbočky nikam moc nevedou, takže to občas působí roztříštěně a nahodile, přičemž se díky tomu trochu ztrácí nějaká hlavní myšlenka. Po skončení vám ale stejně zážitky zůstanou nějakou chvíli v hlavě a donutí vás o nich přemýšlet, což se počítá.
Fotoaparát - nejlepší přítel člověka
Přejděme ale už od příběhu k samotnému hraní. Jak asi tušíte, tak hra spadá do kategorie adventur, přesněji možná do subžánru tzv. walking simulatorů, kde hlavní složkou je průzkum a pohyb po prostředí. A u prostředí se chci určitě na chvíli zastavit. Druhoválečný italský venkov je věru skvěle zvoleným místem, které je zde navíc opravdu líbezně a detailně zpracováno, tudíž na vás vyloženě dýchne dobovou atmosférou, jíž umocňuje skvěle zvolená dobová hudba, která se společně s hlášením o postupu spojeneckých vojsk line z rádií, ale i italský dabing (je dostupná i anglická varianta). Možná si pamatujete, že právě onen dabing mi v našich dojmech příliš nesedl, avšak v plné verzi jsem se na něj už dokázal plně naladit a opravdu si ho užíval.
Zdejší prostředí je líbezně a detailně zpracováno.
Každopádně samotný průzkum tohoto prostředí se autoři přeci jen snaží různými způsoby oživovat. Téměř od samého začátku se tak vaším věrným přítelem stane fotoaparát, s nímž můžete zvěčnit různé momentky, které následně lze vyvolat v temné komoře, což klíčovou roli zastoupí i v hlavním příběhu. Postupně si navíc budete odemykat různé doplňky, jako je blesk, stativ, další čočky či speciální filmy, které jeho používání ještě více ozvláštní. Kromě toho tu ale máme i věštění z tarotových karet, jízdu na kole a lodi, využívání telegramu na posílání zpráv či ovládání loutkového divadla. Dokonce tu narazíte i na nějaké vedlejší úkoly, mezi nimiž nalezneme povedenou partyzánskou odbočku. Většinu času ale stejně zabere čtení všemožných hlavních i doprovodných textů, které jsou recipientovi častokrát předkládány docela nezáživně, díky čemuž se tempo někdy vyloženě vleče, stejně jako pohyb samotné postavy.
Znásilňování počítače i ušních bubínků
Vleče se ale bohužel i běh hry. Už v dojmech jsem zmiňoval, že ačkoliv jsem splňoval doporučené požadavky, tak mi titul ve Full HD nefungoval příliš dobře, nehledě na nastavení. A v plném vydání se bohužel situace nezlepšila, takže snímkovací frekvence se během hraní pohybovala klidně až od 11 po 72 FPS. Vypadá to, že optimalizace je v tomto případě spíše sprosté slovo. Vývojáři se ovšem žel nezbavili ani různých bugů, takže dochází na různá zasekávání o překážky (většinou je nutno nahrát nejnovější uloženou pozici, ale automatické ukládání se provádí často), vypadávání zvuku, mizení titulků a rozbíjení animací během interakce. A to příliš dobrý dojem nezanechává.
Optimalizace je v tomto případě spíše sprosté slovo.
Abych se ale neblížil konci takto negativně, tak samotný odstavec musím věnovat soundtracku. Dobovou hudbu jsem již zmínil, ta je parádní. Ale ještě více parádní je originální hudba, která precizně doplňuje dění na obrazovce a dokáže ve vás vyvolat ty správné emoce - od tklivého stesku až po naprosté zděšení. A právě v nepříjemných pasážích se vyloženě lvím podílem podílí na celkové atmosféře, kdy je zde přítomno znásilňování strun a různé ruchy, které ve vás podněcují až fyzickou nevolnost.
Martha Is Dead tedy rozhodně nabízí zážitek, který by si měli fanoušci do nepříjemností a adventur naordinovat, jelikož je potěší zdařilou atmosférou, zajímavě zvolenou dobou, explicitními scénami i skvělou hudbou. Jen je třeba se připravit na to, že zážitek to je pomalý, kdy se tempo někdy příliš vleče a autoři se občas zabývají až příliš mnoha tématy.
Verdikt
Druhý projekt vývojářského celku LKA nabízí sice možná až příliš ambiciózní, ale určitě atmosférický depresivní příběh z na pohled překrásného druhoválečného italského venkova, který se navíc může chlubit výbornou hudbou i několika znepokojivými scénami. Fanoušci tohoto typu her by jej rozhodně měli vyzkoušet, a to i přes nedokonalý technický stav a několik zádrhelů v tempu.
