Vzhůru do oblak.
Kořeny série Microsoft Flight Simulator sahají až do začátku 80. let, kdy vyšel vůbec první díl. Po celé řadě více či méně úspěšných dílů následovalo 14 let dlouhé čekání na plnohodnotné pokračování, které ukončil až dosud poslední díl z roku 2020. Jeho vývoj svěřil Microsoft studiu Asobo, které se v poslední době proslavilo dvoudílnou sérií A Plague Tale. Francouzský tým se s náročnou a do určité míry unikátní výzvou popasoval na výbornou, když vytvořil ultimátní letecký sandbox, který kromě důrazu na realismus zaujal především svou technickou stránkou.
Ta stavěla na využívání skutečných map a satelitních snímků, které v kombinaci se streamováním dat z cloudu umožnily do hry „vložit“ doslova celý svět. Na těchto i z dnešního pohledu obdivuhodných základech staví i nový díl s číslovkou 2024, o jehož vývoj se opět postarali vývojáři ze zmíněného studia Asobo. Ti před vydáním slibovali řadu technických i obsahových vylepšení, která dobře rozpoznáte hned při spuštění hry. Aktuální technický stav ale zároveň bolestivě prozrazuje, že si autoři v některých ohledech zřejmě ukousli až příliš velké sousto.
- Platforma: Xbox Series X/S (recenzovaná verze), PC
- Datum vydání: 19. 11. 2024
- Vývojář: Asobo Studio (Francie)
- Vydavatel: Xbox Game Studios
- Žánr: simulátor
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano (online)
- Dat ke stažení: 30 GB
- Cena: 1 899 Kč (Alza.cz)
Staňte se pilotem
Minulý díl série z roku 2020 byl všeobecně přijat velmi pozitivně. Pokud však bylo hře něco vyčítáno, tak to byla absence různorodějších herních režimů, nápaditějšího obsahu jednotlivých letů a propracovanějšího výukového režimu. Na pravověrném sandboxovém zážitku s možností podívat se kamkoli po světě není v jádru rozhodně nic špatného. Jiné tituly z žánru simulátorů však ukazují, že je stejně tak důležité herní svět naplnit dostatečným množstvím konkrétních aktivit a misí, kterým by měl předcházet robustní výukový režim.
Právě díky těmto možnostem totiž za normálních okolností úzce zaměřený simulátor dokáže své dveře otevřít výrazně širšímu publiku. A přesně o to se studio Asobo pokusilo při vývoji Microsoft Flight Simulatoru 2024. Výsledkem je hned několik herních režimů, kterým vévodí z hlediska obsahu klíčová kariéra. Ta funguje jako letecká škola, která se z vás pokusí udělat ostříleného virtuálního pilota.
V praxi vás čeká postupné seznamování s jednotlivými typy letecké techniky při procesu certifikace, kterým budete muset v rámci každého typu projít. Právě zde se seznámíte s vlastnostmi a specifiky konkrétních strojů. Kromě samotné pilotáže s důrazem na vzlet a přistání jde o pochopení navigace či jednotlivých ukazatelů přímo v kokpitu. Zpočátku tedy kariéra funguje jako velice komplexní a zároveň pro běžného hráče lehce pochopitelný a stravitelný tutoriál, který vás seznámí s potřebnými základy, bez kterých se v pozdějších fázích hraní neobejdete. Samotný kariérní režim toho však nabízí více.
Na popisovaný proces certifikace navazuje požadavek na nalétání určitého času s konkrétním typem letadla, který splníte formou náhodně generovaných misí. I v tomto směru se mimochodem vývojáři inspirovali skutečnými požadavky pro získání pilotního průkazu. Zpočátku jde o krátké vyhlídkové lety, které později doplní delší komerční trasy či různé specifické úkoly. Tyto náhodně generované úkoly budete moci plnit z libovolného vámi zvoleného domovského letiště, které se může nacházet kdekoli na světě. S postupujícím časem se však bude vaše pole působnosti postupně zvětšovat, takže zavítáte také do jiných států a později i světadílů.
Sen leteckého nadšence
Už v režimu kariéry naplno pocítíte o poznání větší důraz na různorodost pomyslného virtuálního hangáru. Od základní jednomotorové Cessny se přes sportovní a turbomotorová letadla postupně propracujete až k proudovým strojům a velkým dopravním letadlům. Své místo má ve hře také na konkrétní činnost zaměřená specifická technika, kam můžeme zařadit třeba hydroplány či práškovací a hasičská letadla.
Vlastní rozsáhlou větev dostaly už v rámci kariéry vrtulníky, které se oproti předchozím dílům dočkaly o poznání většího prostoru. Důkazem jsou certifikace a mise zaměřené například na transportní či záchranářské helikoptéry. V opravdu bohatém seznamu letecké techniky navíc tentokrát nechybí ani větroně, vzducholodě nebo horkovzdušné balóny. Celkový počet strojů se přitom odvíjí od zvolené edice. Zatímco základní verze hry nabízí 70 kusů techniky, tak nejdražší Aviator obsahuje rovnou 125 různých typů. K dostání je také deluxe (80 strojů) a premium edice (95 strojů).
Další velkou novinkou je režim nazvaný World Photographer.
Jak už jsem naznačil, díky novým typům je letecký park ještě o kus pestřejší, než tomu bylo v případě staršího dílu z roku 2020. Je však důležité dodat, že se vývojářům ve vylepšené podobě podařilo do nového dílu převést také desítky letadel a helikoptér z minulého dílu. Všechny dostupné stroje se navíc mohou pochlubit oficiální licencí jednotlivých výrobců. Jelikož se navíc bavíme o realistickém simulátoru, tak autoři kladli opravdu velký důraz na co nejvěrnější zpracování jednotlivých strojů, jejichž vzhled, kokpit, ovládací mechanismy i samotné ovládání a fyzikální chce být co nejvěrnější skutečnosti. V tomto směru tedy hře, možná až na příliš ambiciózní cenovku vyšších edic, není co vytknout.
Na poli nového obsahu ale vývojáři nezůstali pouze u výše popsané kariéry. Další velkou novinkou je režim nazvaný World Photographer. V něm vás čeká fotografování vybraných přírodních útvarů, historických pamětihodností i soudobých staveb. V praxi jde o kratší lety v bezprostřední blízkosti vybrané památky, kterou máte za cíl konkrétním způsobem vyfotografovat.
Samostatnou kapitolou jsou v rámci fotografického režimu zvířata. Ta musíte nejprve najít v určité oblasti, kterou vám společně s četností výskytu konkrétního druhu hra na mapě ukáže. Samotné hledání a následné focení je však už jen na vás. Nejen při hledání zvěře přijde vhod jedna z nových funkcí, která vám umožní vystoupit po přistání z letadla či helikoptéry a následně prozkoumat okolí po svých z pohledu první osoby.
Jednotlivé památky i modely zvířat jsou až překvapivě detailní. Celou řadu pamětihodností totiž vývojáři do hry po vzoru minulého dílu přidali formou klasických ručně vytvořených modelů, takže jsou pochopitelně jejich detaily o poznání komplexnější než v případě běžných objektů, které byly do hry vloženy formou map či náhodného generování. Je však nutné podotknout, že míru detailů do velké míry ovlivňuje aktuální nálada na straně serverů, volba platformy a technický stav samotné hry, o kterém si blíže povíme později.
Impozantní možnosti
Ještě předtím bych rád zmínil dva do určité míry provázané herní režimy, které se zaměřují na kratší výzvy. Hra jednak nabízí režim s celou řadou aktivit, které se skládají z různých kratších misí a specifických úkolů. Osobně mě bavily například přistávací výzvy na specifických letištích v čele s nepálskou Luklou či francouzským Courchevelem. Další výzvy se týkají třeba nízkých průletů za kokpitem proudových stíhaček, výletů po známých městech nebo závodů ve stylu šampionátu Red Bull Air Race. Stejně jako v případě fotografického režimu toho hra i v tomto směru nabízí opravdu hodně.
Pomyslným dodatkem je samostatný režim časových výzev, které fungují na obdobném principu. Své výkony ale v tomto herním módu porovnáváte s dalšími hráči. V součtu tedy vývojáři oproti minulému dílu výrazně rozšířili nabídku herních režimů, výuky i misí, což z nového Microsoft Flight Simulatoru dělá obsahově výrazně nabitější titul. Pro řadu hráčů ale nadále zůstane navzdory všem výše popsaným novinkám stěžejním režimem takzvaný Free Flight, který vám dovolí létat po celé planetě bez téměř jakýchkoli omezení. Alespoň tak by to tedy v ideálním případě mělo být. Po vzoru minulého dílu si můžete vybrat kterékoli místo na mapě, do kterého vás hra během několika vteřin přenese. Začít je možné na konkrétním letišti i na libovolném místě přímo ve vzduchu. Třeba přímo nad vaším bydlištěm.
Nový díl se spoléhá téměř výhradně na cloud.
Hra dle očekávání staví na technologickém základu minulého dílu, který se autoři snažili vylepšit. Základ nadále tvoří přesné satelitní snímky celého světa z Bing map, na kterých je postaveno prostředí a povrch herního světa. Pomyslnou druhou vrstvou jsou poté jednotlivé objekty, pro které vývojáři použili umělou inteligenci a strojové učení v čele s technologiemi Azure AI a Blackshark.ai. Své místo v celém zážitku pochopitelně mají také ručně vymodelované objekty, jejichž větší detaily si budete moci vychutnat především při pohledu na známé světové pamětihodnosti či vybraná letiště.
K už tak úctyhodným funkcím si navíc přičtěte přítomnost reálného počasí a denní doby, ke kterým nově přibyla také volba ročních období. Všechny tyto prvky si můžete v nastavení přizpůsobit dle vlastních preferencí nebo zůstat u hodnot identických s podmínkami v reálném světě. Už při nastavování těchto hodnot si naplno uvědomíte, jak moc se vývojáři snažili přiblížit hru skutečnosti. Tou možná vůbec největší technickou novinkou je však maximální sázka na streamování dat z cloudu.
Zatímco již několikrát zmíněný starší díl z roku 2020 nabídl kombinaci streamovaného a lokálního obsahu, který jste si museli stáhnout přímo do PC či konzole, nový díl se spoléhá téměř výhradně na cloud. Bezesporu příjemným důsledkem je nutnost stáhnout pouze zhruba 30 GB, což je příjemná změna v porovnání se stovkami gigabajtů, které si vyžádal minulý díl.
Jedno velké „ale“
Po několikatýdenním testování však musím zkonstatovat, že nad pozitivy tohoto bezesporu ambiciózního řešení v současnosti jednoznačně převládají negativa. Celý proces recenzování hry ve skutečnosti začal neúspěšnou snahou o připojení k serverům, které v prvních dnech po vydání vůbec nefungovaly. Vývojáři v tomto směru uznali, že zájem o hru výrazně předčil jejich očekávání, se kterými byly spojeny před vydáním nastavené limity na straně serverové kapacity. Tyto nedostatky se však po několika dnech podařilo vyřešit.
Tím však bohužel technické problémy ani zdaleka neskončily. Mnou testovaná verze pro konzoli Xbox Series X se i tři týdny po vydání potýká s dalšími výraznými nedostatky, které mají znatelný vliv na celkový herní zážitek. V první řadě se jedná o zobrazování jednotlivých objektů a textur, jejichž kvalita se mění v závislosti na aktuální „náladě“ serverů a zvolené části světa.
Četnost problémů se odvíjí také od zvoleného letadla či helikoptéry.
Výsledkem je, že zatímco v jednu chvíli hra dokáže krajinu vykreslovat opravdu detailně, tak stačí pár okamžiků či přesun do jiné lokace, kde jste svědky vyloženě rozmazaných textur a doskakujících objektů v čele s budovami, stromy a dalšími krajinnými prvky. Tyto problémy nejvýrazněji pocítíte například při nízkém průletu nad většími městy a dalšími místy, kdy hra musí zpracovávat větší množství objektů. Kromě metropolí jde typicky o velká letiště, u kterých se hra snaží načíst také počítačem ovládaná další letadla či pohyb letištního personálu. Právě v těchto momentech titul viditelně nestíhá tyto objekty vůbec načítat. Je navíc patrné, že na vině v tomto směru nemusí být pouze servery a technologie postavená na cloudu.
Výjimkou v těchto momentech totiž nejsou ani poměrně výrazné propady frameratu, které pro změnu naznačují, že si na své limity možná sahá i samotná konzole. Četnost problémů se odvíjí také od zvoleného letadla či helikoptéry. Pomyslná ultimátní kombinace v podobě dvou či čtyřmotorového dopravního letadla a velkého letiště uprostřed rozsáhlé metropole pro hru v současném stavu představuje téměř neřešitelný problém.
Když se totiž spojí zmiňované doskakování objektů, propady frameratu a četné množství více či méně zásadních bugů, tak jde o stěží hratelný zážitek. Stačí však přepnout třeba do režimu kariéry, usednout za knipl základní jednomotorové Cessny, zvolit méně exponované letiště a rázem dostanete nesrovnatelně hladší zážitek, který dokážou narušit pouze občasné bugy a na v zásadě všech letištích problematické zobrazování pozemního personálu a dalších letadel.
Právě popisovaná nestálost a obtížná předvídatelnost zmiňovaných technických problémů bohužel výrazně kazí celkový dojem z hraní. Aby celá situace kolem Microsoft Flight Simulatoru a jeho technického stavu byla ještě o něco složitější, tak je z dosavadních reakcí hráčů patrné, že hra běží navzdory důrazu na cloudové hraní o poznání lépe na počítačích než na konzolích Xbox Series X/S. Pochopitelně za předpokladu, že disponuje dostatečně rychlým připojením k internetu, bez kterého nemá smysl o hře vůbec uvažovat. Při potenciálním rozhodování o koupi je proto dobré vzít do úvahy i tyto faktory.
Prozatím nenaplněný potenciál
Nový Microsoft Flight Simulator je v mnoha směrech unikátním titulem, nad jehož možnostmi mohu jedině smeknout. Na rozdíl od předchozího dílu jde navíc o titul s několika bohatými a zábavnými režimy, které ocení tradiční fanoušci i sváteční hráči. Aktuálním technickým stavem ale hra dává až příliš bolestivě najevo, že vývojáři svými ambiciózními technickými řešeními v čele s kompletní sázkou na cloudové hraní možná předběhli dobu až příliš.
Výsledkem je značně rozporuplný zážitek, jenž dokáže vyprodukovat širokou škálu emocí, která čítá vše od údivu a ohromení až po frustraci a zklamání. Kdyby vše běželo bez vážných obtíží, tak bych Microsoft Flight Simulator 2024 s přehledem zařadil mezi nejlepší hry nejlepšího roku. Na kdyby se však ani ve videoherním průmyslu nehraje.
Verdikt
Jedinečný zážitek, který v řadě ohledů překračuje hranice běžných videoher. Na rozdíl od minulého dílu navíc okořeněný zábavnými a nápaditými herními režimy. Plnohodnotný potenciál nového Microsoft Flight Simulatoru je však aktuálně utopen pod nánosem technických chyb, problémů a nedostatků.
