Série GTR by si po letech čekání zasloužila důstojnějšího nástupce.
Hra Project Motor Racing se před svým vydáním u fanoušků závodních her řadila mezi nejočekávanější tituly letošního roku. Zejména příznivci věrohodně zpracovaných simulátorů si od titulu slibovali mnohé. Jedním z hlavních důvodů byli samotní vývojáři hry ze studia Straight4, jehož jádro tvoří bývalí tvůrci série Project CARS z dnes již neexistujícího týmu Slightly Mad Studios. Ten doplatil na prodej do rukou studia Codemasters a jeho následný přechod pod křídla společnosti Electronic Arts.
V čela studia Straight4 navíc stojí Ian Bell, který se z pozice kreativního designéra a šéfa různých studií věnuje závodním hrám více než 20 let. Bell uzavřel spolupráci se švýcarskou společností GIANTS Software (autoři Farming Simulatoru), která se z pozice vydavatele postarala o financování celého projektu. Na pomyslném papíře tedy vše vypadá v podstatě ideálně. Někdy ale ani na první pohled nadějné předpoklady nemusí nakonec přinést dobrou hru.
- Platforma: PC, PS5 (recenzovaná verze), Xbox Series X/S
- Datum vydání: 25. listopadu 2025
- Vývojář: Straight4 Studios (Velká Británie)
- Vydavatel: GIANTS Software
- Žánr: závody
- Česká lokalizace: ano (rozhraní)
- Multiplayer: ano
- Cena: 1799 Kč (Alza.cz)
Mlhavé vzpomínky na sérii GTR
Vývojáři ze studia Straight4 se nijak netajili tím, že by chtěli s Project Motor Racing navázat na dvoudílnou sérii GTR, která vyšla začátkem tisíciletí. Titul ostatně původně vznikal pod názvem GTR Revival a až později byl přejmenován na svůj aktuální název. Hře však už natrvalo zůstalo hlavní obsahové ukotvení ve formě GT závodů. Už nyní mohu prozradit, že právě nesmírně pestrý vozový park představuje hlavní lákadlo jinak značně rozporuplného titulu. Řečí čísel si můžete vyzkoušet 70 licencovaných aut z různých tříd a historických epoch.
Vývojáři na licencích nešetřili a navíc vsadili na nostalgii.
Navzdory tomu, že se autoři téměř výhradně orientovali na vozy z vytrvalostních závodů a kategorie GT, je výsledkem do jisté míry unikátní nabídka, která obsahuje vše od modelů kategorie Hypercar, přes kultovní skupinu C a soudobé i starší zástupce tříd GT3 a GT4, až po z dnešního pohledu raritní GT vozy z přelomu tisíciletí, které se ve své době objevily právě v obou dílech zmíněné série GTR.
Vývojáři na licencích viditelně nešetřili a navíc vsadili na nostalgii, která minimálně v mém případě zafungovala. Z hlediska vozového parku bych proto hře mohl jen stěží něco vyčítat. Na pozitivní notě se nese také nabídka tratí, která čítá 17 unikátních okruhů z reálného světa. Část z nich sice kvůli chybějící licenci disponuje smyšlenými názvy, což však v praxi nehraje velkou roli.
V nabídce najdete známé ikony v čele s tratěmi jako Spa-Francorchamps, Daytona, Monza, Sebring či svou obtížností bezkonkurenční Nürburgring Nordschleife. Po úvodním nadšení z prohlížení seznamu aut a tratí ale přišlo první rozčarování a negativum. Tím je nabídka a zejména pak zpracování herních režimů. Hlavním lákadlem má být tradiční kariéra, ve které si vytvoříte vlastního jezdce, tým a vyberete úvodní závodní speciál. Po následném zvolení základních preferencí v podobě rozpočtu, obtížnosti, smluvních podmínek a s tím spojených odměn vám hra dovolí odstartovat kariéru závodního jezdce.
Brzy jsem však zjistil, že název kariéra je v tomto případě značně nadnesený pojem. V praxi totiž jde o sérii zhruba stejných šampionátů, ve kterých zkrátka musíme vydělat dostatečné množství peněz na to, abyste si mohli dovolit účast v dalších závodech. Až na nutnost opravovat po závodech poškozený vůz, titul postrádá jakékoli prvky managementu i pomyslného postupu světem motorsportu. Vzhledem k výše zmíněné bohaté nabídce aut i tratí jde o trestuhodně nevyužitou příležitost, která dělá ze stěžejního herního režimu pouze sterilní sérii po sobě jdoucích závodů a grindování finančních prostředků.
Hru si dokážete se zapnutými asistenty bez větších obtíží vychutnat i na gamepadu.
Kromě kariéry navíc titul nabízí pouze tradiční režim rychlého závodního víkendu, krátké výzvy na čas a online multiplayer. Právě režim pro více hráčů může teoreticky do budoucna převzít otěže hlavního herního módu. V současnosti ho však trápí problémy se servery a další technické nedostatky, kterými je protkána celá hra. Nemalé naděje ale vývojáři vkládají do rukou samotných hráčů, kterým už při vydání nabídli oficiální podporu pro modifikace, za což si zaslouží pochvalu.
Fyzikální kočkopes
Před vydáním hry autoři otevřeně tvrdili, že cílí především na pravověrné fanoušky závodních simulátorů. Tomu by měl odpovídat především jízdní model, fyzika a další aspekty, které by Project Motor Racing co možná nejvíce přiblížily reálným závodům. I v tomto směru je však výsledkem značně rozporuplný.
Hra běží na kombinaci grafického enginu GIANTS 10 a interního fyzikálního enginu studia Straight4.
Mohu potvrdit, že výsledek má opravdu blíže k simulaci než k arkádovému zážitku. Hra se proto o něco lépe hraje volantu s pedály než na klasickém gamepadu. S tvrzením o plnohodnotném simulátoru bych však byl o poznání obezřetnější. Tvůrci totiž v tomto směru spíše navázali na sérii Project CARS od již zmíněného studia Slightly Mad, která se navzdory důrazu na realismus snažila zároveň oslovit širší skupinu svátečních závodníků.
Hru si díky tomu dokážete se zapnutými asistenty bez větších obtíží vychutnat i na gamepadu, což je v případě tradičních závodních simulátorů jako iRacing či Assetto Corsa spíše nereálné. Jde však o pomyslné Pyrrhovo vítězství, které bylo vykoupeno ústupky na poli simulace. Fanoušky věrohodně zpracovaných závodních simulátorů, mezi které se osobně řadím, tak čeká poměrně velké zklamání. Ano, při vypnutých asistentech a s využitím volantu dostanete vyzývavý zážitek, který však z hlediska fyziky, jízdního modelu a rozdílu mezi jednotlivými vozidly nedosahuje úrovně konkurenčních titulů.
Hratelnost jako celek navíc sráží problémy se správně fungujícím force feedbackem a naprosto tragickým kolizním modelem, kvůli kterému se auta při jakémkoli kontaktu chovají spíše jako papírové krabice od bot. O moc lépe na tom není ani umělá inteligence počítačem ovládaných soupeřů, která jezdí jako po kolejích a často naprosto ignoruje vaši pozici na trati. Snaha o příklon k simulaci je alespoň patrná na podpoře dynamického počasí, slušně fungujícím systému opotřebení a zahřívání pneumatik či přítomnosti mechanického i vizuálního poškození aut.
Bolestivá cesta do minulosti
Největší zklamání, které mi Project Motor Racing připravil, se však týká audiovizuální stránky a optimalizace. Hra běží na kombinaci grafického enginu GIANTS 10, který pohání sérii Farming Simulator a interního fyzikálního enginu studia Straight4. Vzhledem k dosaženému výsledku jsem však přesvědčen o tom, že nešlo o dobrou volbu.
Grafika konzolových verzí je výrazně horší než u PC verze.
Hráči na PC hlásí ve větší míře problémy s propady frameratu a dalšími nedostatky technického rázu. Ještě hůře však dopadla mnou testovaná konzolová verze. Recenzovanou PS5 verzi rovněž trápí zmíněné propady frameratu, které jsou patrné zejména při náročnějších podmínkách v čele se závody v dešti, kdy jde snímková frekvence hluboko pod hranici 60 FPS.
Na viditelné problémy s výkonem autoři ještě před vydáním zareagovali snížením počtu soupeřů na trati na maximálně patnáct. U hry postavené na různých kategoriích vytrvalostních GT závodů, které ve skutečnosti disponují opravdu početným závodním polem, jde jen o obtížně pochopitelné omezení. Navzdory těmto krokům je grafika konzolových verzí výrazně horší než v případě PC verze. Ne snad, že by hra na počítačích vypadala kdovíjak velkolepě. V porovnání s konzolemi však nabízí alespoň průměrný zážitek, který vyloženě neurazí.
To se však nedá říct o podobě titulu právě na PlayStationu 5 a Xboxu Series X/S, kde vývojáři snížili řadu grafických efektů na naprosté minimum. Hra například téměř úplně postrádá stíny a pokročilejší vyhlazování. Jakékoli vzdálenější objekty jsou přitom naprosto k nerozeznání a okolí tratí působí jednoduše prázdně. U závodních simulátorů, v rámci kterých nemalou část výkonu spotřebuje pokročilá fyzika, všeobecně neočekávám grafické hody.
Grafika hry Project Motor Racing ale zejména na konzolích působí u titulu za cenu standardní AAA produkce až nedůstojně. Kvůli celkově nepovedené optimalizaci, propadům frameratu a chybějícím zobrazovacím režimům navíc musíte stejně jako hráči na PC skousnout také značné kompromisy z hlediska frameratu. Za vyloženě průměrnou bych označil zvukovou stránku, která úplně neurazí ale ani nenadchne.
Jako vyloženě spartánské bych pojmenoval zpracování hlavního uživatelského rozhraní a celkovou prezentaci, které by obstála maximálně u vyloženě budgetových titulů. Alespoň čestnou zmínku si zaslouží přítomnost české lokalizace ve formě uživatelského rozhraní. I zde však autoři dokázali pozitivní aspekt pokazit. Tentokrát kvalitou samotného překladu, která napovídá, že vznikl čistě v režii umělé inteligence nebo bez potřebného kontextu a znalostí závodních termínů. Výsledkem je, že třeba místo tréninku absolvujete „praxi“ a následné část nazvanou „kvalifikování“.
Ve výsledku vyvstává otázka, pro koho je vlastně Project Motor Racing určen. Fanoušci závodních simulátorů by hře možná odpustili zastaralou grafickou stránku a překousli problémový technický stav i nedostatky na poli obsahu. Jen stěží je však nadchne jízdní model, fyzika, zpracování kolizí a chování umělé inteligence. Běžní hráči, kteří naopak tradičně dávají přednost arkádovějším titulům, by mohli s trochou tréninku hru zvládnout odehrát i na gamepadu. Ve všech ostatních oblastech s výjimkou vozového parku a nabídky tratí je však bude čekat opravdu nepříjemné překvapení.
Verdikt
Project Motor Racing zůstal v drtivé většině zásadních aspektů daleko za očekáváním. Hra je protkána řadou nedostatků na poli grafiky, optimalizace i hratelnosti. Zklamáním je také skladba herních režimů v čele s kariérou, která titulu neumožňuje využít svoji největší přednost v podobě pestrého vozového parku a slušné nabídky tratí. Konkurence je navíc téměř ve všem o poznání dále.
