Odhalte Sophiino spojení s tajemným odkazem Maculy.
Zing vyráží na Gamescom 2026 a soutěžíme s Českou spořitelnou o konzoli
S partnerem Českou spořitelnou míříme také letos na Gamescom, abychom vám mohli přinést žhavé herní novinky.
A Plague Tale: Innocence a Requiem patří mezi mé oblíbené tituly. Oznámení Resonance: A Plague Tale Legacy ve mně proto vzbudilo obrovskou zvědavost i očekávání. Byla jsem zvědavá především na to, jak se tvůrci poperou s novým soubojovým systémem a také jak dopadne volba ústřední protagonistky. Přiznám se, že zlodějka Sophie mě v předchozím díle nijak zvlášť neuchvátila. Její nynější osobní příběh mě však dokázal mile překvapit a postava mi rychle přirostla k srdci. Dokáže ale na svých bedrech unést tíhu tohoto temného světa tak bravurně, jako to zvládalo sourozenecké duo de Rune?
- Platforma: PC (recenzovaná verze), PS5, Xbox X/S
- Datum vydání: 27. 8. 2026
- Výrobce: Asobo Studio
- Žánr: Akční adventura
- Česká lokalizace: ano (titulky)
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 75 GB
- Herní doba: 14 hodin
- Cena: 1200,-
Do boje
Děj Resonance: A Plague Tale Legacy se odehrává 15 let před událostmi z Requiem. Hlavní hrdinkou je zde divoká plenitelka Sophia, o jejíž minulosti se dozvíte vše podstatné. Odhalíte i její nečekané pouto k záhadnému odkazu Maculy, jehož kořeny lze v jejím životě mapovat až do dětství. V dospělosti Sophie však utíká ze svého dosud jediného známého života a vydává se po vzoru jejích vidin na nebezpečný Minotaurův ostrov. Tam musí čelit smrtícím zkouškám i nelítostnému vojsku, které jí dýchá na záda. Budete se navíc přesouvat v čase. V kratších herních pasážích zavítáte také do minojského starověku v kůži záhadného válečníka, jehož osud je se Sophií pevně spjat. Nejde však o pouhou výplň. Hlavní hrdinka totiž díky těmto vizím dokáže najít cestu vpřed i ve chvílích, kdy se ocitne ve slepé uličce.
Její čepel okusí každý, kdo se jí postaví do cesty.
Hlavní náplň hry kombinuje především prvky průzkumu, řešení nespočtu hlavolamů a dalších hádanek, jež střeží nejtemnější tajemství celého ostrova, a samozřejmě také kompletní novinka této série v podobě soubojů. Na rozdíl od Amicie a Huga je dospělá Sophia díky svému původu skvělou bojovnicí a její čepel okusí každý, kdo se jí postaví do cesty. Řekla bych, že tyto souboje jsou zajisté osvěžujícím doplňkem, nicméně neuškodilo by jim jedno či dvě vylepšení.
Pro mě největší výtkou pro tyto potyčky je určitě absence zaměření se (nebo-li “locknutí se”) se na požadovaného nepřítele. Kromě bossfightů vždy čelíte více nepřátelům najednou a Sophia se ne vždy natočí tam kam právě potřebujete. A měnit cíle jsem potřebovala celkem často. Ostatní válečníky totiž může doprovázet otravný lučištník, který vás ostřeluje zdálky a chcete se ho přirozeně zbavit co nejdříve. Nebo když si chcete prostě vybrat slabší cíl, než je odolnější voják se štítem – především, když vám nezbývá moc životů. Máte k dispozici pouze tři dílky Sophiina života a ta se uzdraví pouze zabitím jednoho z nepřátel. Kvůli tomu nemáte příliš prostoru pro chyby a taktická změna cíle vám někdy doslova může zachránit život.
Dostat se tedy ke vzdálenějšímu protivníkovi může vypadat trochu jako krkolomná kombinace chůze pozadu a odskakování, jelikož Sophie sleduje stále původního nepřítele. Rozhodně to ale není nic, co by vás mělo od titulu odradit. Souboje jsou jinak zábavné a postupně si zpřístupníte také nové dovednosti, což tyto potyčky ještě trochu okoření a vytrhne z počáteční jednotvárnosti.
Dostat se tedy ke vzdálenějšímu protivníkovi může být dost krkolomné.
Dovedností není navíc příliš mnoho a tvůrci se drželi spíše jednoduchosti. To si myslím, že byl správný krok, jelikož tato série přeci jen nebyla primárně o komplikovaných soubojích. Jejich časté opakování by navíc kazilo tempo vyprávění. V nastavení je však možnost volby mezi 5 úrovněmi obtížností od té zaměřené čistě jen na příběh, kdy bude Sophia parírovat a vyhýbat se úderům automaticky, až po ultimátní výzvu, v níž jsou nepřátelé mnohem agresivnější a odolnější.
Ne všechno lze překonat hrubou silou
Dostanete se do okamžiků, kdy vám meč a svaly hlavní hrdinky nepomůžou. V pečlivě připravených starodávných zkouškách bude potřeba zapojit vaši mysl a přijít na to, jak ostrov vlastně funguje. Už takovou první hádankou je váš zápisník, díky kterému budete sledovat stopy těch, jenž byli na ostrově před vámi. Nemáte ale vůbec všechno jako na zlatém podnose. Zápisník musíte rozluštit a odhalit, kde je skrytá cesta nebo k čemu slouží rychle načmárané symboly. Tento prvek se mi velmi líbil, jelikož jsem si připadala jako opravdová hledačka pokladu. Až tedy na to, že jsem zprvu netušila, že tento poklad vlastně ani najít nechci.
Nemáte ale vůbec všechno jako na zlatém podnose.
Tak jako tak prozkoumáte impozantní zchátralé stavby pečlivě promyšlené do nejmenšího detailu. Hra je spíše lineární, ale dává prostor na menší průzkum, kdy můžete objevit různé sběratelské předměty či náramky a další doplňky, které Sophii dávají pasivní výhody. Štěstí je také to, že Sophia není zcela sama a po jejím boku se nachází její kamarádka – vcelku sympatická dívka jménem Leni. Bez ní byste hádanky jen tak nevyřešili. Někdy totiž vyžadují spolupráci alespoň dvou lidí. A navíc, pokud byste se zasekli a nevěděli si dál rady, konzultace s Leni vás dokáže postrčit správným směrem.
Hádanky tedy nebyly příliš těžké natolik, aby mě frustrovaly. Jen se častěji opakovaly takové, kde bylo zapotřebí správně nastavovat zrcadla a odrážet jimi paprsky světla. Hrátky se světlem jsou zde klíčové a jsou stejně důležité pro příběh. Jakmile jsem už ale spatřila několikátou obrovskou místnost se zrcadly, neubránila jsem se mírnému povzdechu. Zbytek hádanek je ale naprosto skvělý a zábavný. K jejich vyřešení použijete nejen zmíněný zápisník, ale také mysteriózní kouli sloužící jako klíč. Dokážete s ní ale také odrážet světlo potřebné k odhalení skrytých stop nebo správně nasměrujete barevné paprsky, jež propojíte s drahokamy před vámi.
Pradávné zlo
Pokud milujete tuto sérii především kvůli plížení, tak se nemusíte obávat. I tohoto prvku si zde užijete poměrně dosyta. Je tedy škoda, že plížení nevyužijete při likvidaci zmíněných vojáků. Ti jsou prostě jen určeni k soubojům a i když nějakou skupinku překvapíte zezadu, nemůžete je nepozorovaně zlikvidovat. Plížení si však zarezervovaly jiné části hry. A hlavně jiný protivník.
Ani ten nejsilnější meč vám ale tentokrát nepomůže.
Ve stínech číhá cosi temného, co sleduje každý váš krok. Ani ten nejsilnější meč vám ale tentokrát nepomůže. Tohoto prastarého netvora musíte přechytračit, skrývat se a plazit se přitom nejtemnějšími tunely. Nesmíte se ale v žádném případě zastavit. To by totiž mohlo znamenat váš konec. Musíte se rozhodovat rychle a i díky tomu vás samotná stealth akce dokáže napumpovat adrenalinem – především, když se zase velmi náhle změní v akční honičku. Tempo hry je tedy za mě naprosto skvělé. Všechny herní prvky jsou perfektně vyvážené a žádný z nich nepůsobí frustrujícím dojmem. Díky tomu je hratelnost nesmírně plynulá. Mě osobně dokázal titul udržet u obrazovky několik hodin v kuse, během nichž jsem zcela ztratila pojem o čase.
To však není přirozeně zásluha pouhého gameplaye. Velmi silnou roli zde hraje záhadný příběh, který byl i v předchozích hrách to nejdůležitější. Tedy alespoň pro mě. Resonance se hraje samozřejmě trochu jinak především kvůli nové hrdince a dalším mechanikám a po sourozencích de Rune se mi prostě trochu zastesklo. Díky svému akčnějšímu nádechu mi tak titul připomínal sérii Tomb Raider. Nicméně podle zdejší atmosféry moc dobře poznáte, v jaké hře jste se ocitli. To, že si hra drží své kouzlo a pyšní se stejně dobře propracovanou zápletkou, bylo pro mě zaručeně důležitým zjištěním.
Až na jeden moment, který jsem při vyprávění odhadla prakticky ihned, byl zbytek hry plný zvratů a překvapení, což mě opět dokázalo přikovat do židle a filmové prostřihy jsem sledovala se zatajeným dechem. Tento zážitek samozřejmě umocňuje skvělé audiovizuální zpracování – od detailně propracovaných lokací včetně podzemních prostor, kde byste takovou preciznost možná ani nečekali, až po naprosto skvělý soundtrack. Za tím stojí stejně jako v případě obou předchozích titulů francouzský skladatel Olivier Derivière. Hudební doprovod vyniká především gradováním ke konci hry a díky pěveckému sboru, který odvedl úžasnou práci, mi šel mráz po zádech.
Zbytek hry je plný zvratů a překvapení, což mě opět dokázalo přikovat do židle.
Pokud jste velkými fanoušky prvních dvou her, tak si stejně jako já novou hru pravděpodobně velmi užijete. Osobní příběh Sophie byl zajisté příjemným doplněním, ale některé otázky pro mě zůstaly nezodpovězené. Dočkáme se tedy dalšího pokračování? Malá scénka na samém konci hry, která mě mile překvapila, by tomu možná napovídala. Tak jako tak, já se jako zájemce o další díl této série hlásím všemi deseti.
Odehráno na PC:
Procesor: AMD Ryzen 5 7600X
Grafická karta: RTX 4070 SUPER
RAM: 32GB
Hru jsem hrála na 1080p nastavenou na nejvyšší detaily a v nastavení se mi osvědčilo ponechat FPS bez limitu, díky čemuž jsem mohla zapnout vertikální synchronizaci (s omezením FPS nebylo možné vertikální synchronizaci vůbec zapnout). S tímto se kromě jedné lokace hra držela po většinu času okolo 72 FPS. Tato zmíněná lokace byla však větší a více otevřená než většina ostatních. Tam tedy grafická karta musela zabrat a snímky za vteřinu se místy propadaly. Po opuštění této lokace bylo opět vše v normálu.
Verdikt
Resonance: A Plague Tale Legacy si i přes absenci sourozenců de Rune uchovává svou charakteristickou atmosféru, takže hráči okamžitě rozpoznají rukopis série. Jedinou vadou na kráse jsou nedokonalosti při soubojových sekvencích, které mohou působit poněkud neohrabaně. Mimo to se však tvůrcům podařilo přichystat další hluboký zážitek, který umocňuje mistrovský soundtrack – ten ve vás bude rezonovat ještě dlouho po závěrečných titulcích.
