Extrémně rychlé, překvapivě chaotické a zatraceně zábavné závody.
Při prvním pohledu by se mohlo zdát, že vývojáři ze studia Fuse Games měli jeden konkrétní úkol. Vzít známý svět značky Star Wars, posadit hráče do kokpitu nějakého ikonického stroje a nechat je proti sobě soupeřit v klasické závodní hře. Debut tohoto studia, které se skládá z ostřílených veteránů s vazbami na sérii Burnout a Need for Speed, ale přišel s něčím kompletně nečekaným, svěžím a jedinečným. Star Wars: Galactic Racer je totiž rychlou a chaotickou akcí v tom nejlepším slova smyslu. A po klasických závodních klišé zde není ani stopa. Tento titul je totiž v první řadě výborná závodní hra, nikoliv další průměrný titul s licencí od slavné značky.
- Platforma: PS5 (recenzováno), XSX|S, PC
- Datum vydání: 6. 10. 2026
- Výrobce: Fuse Games
- Žánr: Závodní hra
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano, 8/12 hráčů
- Dat ke stažení: 36 GB
- Cena: 1 499 Kč
Samotné závodění je v této hře tím nejdůležitějším a zároveň i nejpovedenějším aspektem. Je to dynamická a návyková hra, která propůjčenou licenci využívá pouze jako hřiště, na kterém může ukázat, co všechno dokáže. Je to možná poněkud zvláštní způsob, jak začít hodnocení nové hry jedné z nejslavnějších značek na světě, ale po desítkách hodin v kokpitu na závodních tratích mi připadal jako ten nejvhodnější. Kdyby se totiž Galactic Racer zbavil titulu Star Wars, fungoval by stále stejně dobře. Což není u licencovaných her zdaleka vždy pravda.
Čtyři stroje, čtyři způsoby závodění
Na druhou stranu, když má Galactic Racer tu možnost, propůjčuje si ze světa Star Wars jen to nejlepší. Ve hře se nachází čtyři různé typy závodních vozidel. Ty se navíc neliší pouze ve statistikách a vzhledu, ale poskytují kompletně odlišný styl jízdy a specifické schopnosti. Klasické robustní Landspeeders působí na první pohled těžkopádně a neohrabaně, dobře však drží na trati a zvládají ostré drifty, díky kterým se můžete lépe držet vaší ideální trasy v závodě. Navíc vám poskytuje možnost poměrně snadno drtit vaše nepřátele, zatímco vás to bude stát jenom nějaký ten škrábanec.
Pravým opakem jsou futuristické motorky zvané Speed Bikes, které se naopak rozpadnou při sebemenším nárazu do překážky, nebo nedej bože do jiného závodníka. Jejich výhodou je však extrémní rychlost, manévrovatelnost a takzvaný Kinetic Burst, díky kterému můžete v závodě prudce změnit směr a následně vystřelit ze zatáčky s bonusovým zrychlením.
Třetím typem vozidel jsou pak takzvané Skim Speeders. Kluzáky, které dokáží vyvinout abnormální rychlost a v těžkých zatáčkách předvádět neskutečné manévry, aniž by ztratily nasbírané momentum. Díky jejich schopnosti Knife Edge tak závodníci mohou i v těch nejostřejších zákrutech naklonit svůj vůz na bok a šikovně překonat zatáčku bez ztráty tempa.
Tyto tři výše zmíněné typy vozidel mohou hráči využívat v závodech s kapacitou až 12 závodníků. Čtvrtý model, neboli ikonický Podracer, má kategorii vlastní. Závody v nich jsou totiž o třídu jiná disciplína. Nejenže rychlost Podraceru je několikanásobně vyšší než v případě Speederů, ale jejich ovládání se taktéž trochu liší. Funkce takzvané Airbrake umožňuje mnohem lépe manipulovat s vozidlem ve vzduchu i v prudkých zatáčkách a vyžaduje podstatně větší soustředění a um. Neznamená to však, že by se Galactic Racer celkově ovládal nějak náročně. Právě naopak. Tento titul velmi ctí anglické pořekadlo “easy to learn, hard to master”. K ovládání všech vozidel vám totiž postačí jen pár tlačítek pro plyn, brzdu, drift a turbo, případně ještě pro speciální schopnosti. Jejich precizní ovládnutí je však pouze na vás a popravdě…na delší dobu.
Cítíte se opravdu jako v kokpitu
Výhoda toho, že se nemusíte učit ovládat vozidla pomocí dvaceti různých tlačítek má za výsledek i to, že ovládání je ve finále skutečně imerzní a zábavné. Nejednou jsem si při startu závodu, kdy jsem si ručně musel spustit zážehové motory, štíty a afterburner, připadal, jako kdybych se osobně nacházel přímo na trati. Stejný pocit pak nastával i při jízdě, kdy pro spuštění speciálního zrychlení Ramjet nejdříve musíte spustit pomocí R3 tuto funkci a pak až ji držením příslušného tlačítka naplno odpálit. Často se tak při hraní cítíte, jako byste reálně museli v kokpitu otevřít to výhrůžně vypadající rudé tlačítko, které spustí tu nejšílenější parádu.
Když už ale mluvíme o funkci Ramjet, je třeba podotknout, že žádná takováto výhoda se v Galactic Raceru neobejde bez rizika. Toto speciální zrychlení sice dokáže z vašeho stroje vytáhnout to nejlepší, pokud to ale přeženete, můžete se jenom smutně koukat na vrak vašeho vybuchujícího kluzáku.
Hra je přísná, ale spravedlivá
A to je přesně aspekt, kterým je Galactic Racer protkán skrz na skrz. Hra vás neustále nutí riskovat a posouvat své limity. V jednom kuse vás láká k tomu, abyste zkusili jet jen o něco rychleji a byli o trochu odvážnější. Následky za chyby jsou ale v takových případech často katastrofální. A to dělá hru překvapivě živou a zábavnou. A to platí pro hru jako celek, nejen pro samotné závodění. Ať už se jedná o hru pro více hráčů, příběhovou kampaň nebo jen arkádový závod. Pokud neriskuješ, nemůžeš vyhrát, pokud riskuješ moc, zahráváš si!
Musím ale přiznat, že hra je v tomto i jiných aspektech férová. Nikdy se vám nestane, že byste své vozidlo rozbili nějakým nedopatřením, natož pak vlivem chyby ve hře. Vždy, když jsem svůj závod prohrál nebo kluzák Speeder zničil, věděl jsem moc dobře proč. Buď jsem si příliš zahrával, nebo jednoduše nedával pozor. Galactic Racer je totiž hra dost přísná, ale vždycky spravedlivá.
Svoboda na trati
Další podstatnou částí epického zážitku, který vám tato hra nachystá, jsou samotné závodní tratě. Ty jsou už na pohled dechberoucí, ale povedený vizuál není zdaleka to jediné, co nabízí. Jejich hlavní přednosti jsou totiž schovány v samotné hratelnosti. Prostředí planet Tatooine, Jakku, Ando Prime, Sentinel I, Lantaana, Derven Acos totiž není jenom běžnou kulisou. Každá planeta a tudíž i každá trať na ní má svá vlastní specifika, na která musíte dbát, jinak nemáte šanci zvítězit.
Na jedné planetě například musíte využívat vodní plochy, abyste zchladili svůj přehřátý motor, na jiných vás naopak čeká jízda skrze vulkán, kde se přehřívání naopak urychluje. Prach a písek lze naopak využít k zhoršení viditelnosti soupeřů jedoucích za vámi a ohřevné stanice musíte zase využívat k tomu, aby vám nezamrzlo ovládání na mrazivých planetách.
Hra vám přitom žádnou z těchto věcí nebude neustále připomínat velkými nevzhlednými ukazateli nad každou louží nebo skokánkem. Tak nějak si na to musíte přijít sami, a sami si zvolit svoji ideální trasu, která vyhovuje vašemu stylu. Pokud tedy budete očekávat velké nápisy “JEĎ TUDY” a blikající šipky, jste na špatné adrese.
Velmi chválím i poměrně rozsáhlé možnosti alternativních cest na jednotlivých tratích. Ne všichni závodníci se musí nutně hrnout kupředu po předem vyjeté cestě. Každá trať skrývá hned několik možností, jak se dostat do cíle, a každá z nich je jinak vhodná pro různé typy vozidel. Úzké uličky vám sice mohou poskytnou podstatnou výhodu a vyhoupnout vás do čela tabulky, ale taktéž představují riziko bouračky. Především pak pro větší kluzáky. Zato taková Speeder Bike s těmito místy nemusí mít až takový problém.
Alternativní cesty, možnosti využívání prostředí a celkově variabilita, která je Galactic Raceru vlastní, mi při hraní neustále dodávala takový ten potřebný pocit svobody. Ten pocit, že neexistuje jenom jedna správná cesta a sám si mohu sám zvolit, jakým stylem závod projedu.
Rychlost, pestrost a…nepřehlednost?
Tady však nastala i jedna z mála věcí, která mě dokázala při hraní trochu frustrovat. Vzhledem k tomu, jak je hra neskutečně rychlá, je poměrně těžké se na trati, kterou hrajete poprvé, dobře zorientovat. Občas se mi tedy stávalo, že matoucí označení zatáček a místy splývající level design zapříčinil, že jsem v plné rychlosti vletěl do stěny nebo do neprůjezdné uličky v domnění, že se jedná o zkratku. Což je ve hře, která vám povolí jen 3-4 kritické srážky za závod, poměrně špatná situace. Nejednou mě taková situace stála dokonce celý pokrok v kampani, kterou jsem záhy musel spustit od začátku.
Nemůžu se však tak úplně rozhodnout, zda-li to dávat za vinu hře, nebo jenom sám sobě. Přeci jenom jsem se po několika pokusech trati poměrně rychle naučil a obdobné nešikovné situace v podstatě vymizely. Věřím však, že vývojáři se podobné zpětné vazbě od hráčů budou věnovat a problematické segmenty budou o něco přehlednější.
Roguelite, který dává smysl
Když si to tak ale vezmeme, opakování a neustálé trénování je tak trochu smyslem celé hry. Dokonce je tento koncept základním stavebním kamenem celé kampaně. V Galactic Raceru nenajdete klasickou závodní kariéru, ve které si odjedete nějaký počet závodů a máte hotovo. V tomto titulu vývojáři vsadili na tzv. runs-based system, který je inspirovaný klasickými roguelite mechanikami.
V praxi začínáte na planetě Jakku, kde obdržíte svůj League Token, který slouží jako vaše vstupenka do dlouhodobého turnaje. Následně se vydáváte na sérii závodů a dalších událostí, přičemž si před sebou vybíráte z několika cest. A tady to začíná být zajímavé. Ne každá událost, kterou budete muset absolvovat, představuje závod. Někde pojedete po trati sami a pokusíte se překonat daný čas, jinde se budete muset v závodě s ostatními závodníky držet neustále na prvních příčkách, jinak budete eliminováni a vaše kampaň končí. Jindy dokonce ani nebude v události figurovat závodiště a vaším úkolem bude udržovat vztahy s ostatními závodníky skrze dialogy, čímž získáte například možnost plnit speciální úkoly za dodatečné odměny. Všechno je v této kampani opět postavené na otázce: jak moc chcete riskovat? Můžete hned na začátku zvolit jednodušší a bezpečnější cestu nebo se rovnou vydat do eliminačních zápasů s vyšší odměnou. Pokud však několikrát své vozidlo zničíte nebo jednoduše prohrajete, váš postup v turnaji končí a vracíte se opět na start.
Na papíře tohle možná může znít jako něco otravného a repetitivního. Jenže je to právě naopak. Samotné závody, ale i progres v turnaji je dynamický a svižný. Každá událost vám dá nějaké odměny, díky kterým si vylepšujete své vozidlo a dodáváte mu nové speciální schopnosti a závodní vlastnosti. Některá vylepšení jsou platná jen po dobu právě probíhajícího turnaje, jiné jsou permanentní a přenáší se vám i do dalších pokusů. Což ze hry dělá zábavu i v případě, že se vám nějaký turnajový pokus tak úplně nepovede.
Jak už jsem navíc zmínil, hra je celkově dost rychlá a odsýpá. Nikdy jsem si tak neřekl, že jsem právě přišel kvůli nějaké chybě o hodiny progresu. Každý pokažený pokus jsem bral spíše jako možnost vylepšit zase o něco víc své vozidlo a vyzkoušet například jiný build či speeder v následujícím pokusu.
Buildy pomáhají, ale v kokpitu pořád sedí hráč
Systém upgradů a kosmetických úprav přitom není ve hře vůbec úzký a vnímám ho jako stěžejní aspekt hry. Možnosti vylepšování jsou ve hře v zásadě tři. Po každém úspěšném závodu můžete zvyšovat základní statistiky vozidla jako například odolnost, driftování, zrychlení a podobně. Dále vaše vozidlo můžete osazovat speciálními součástkami, které mu poskytnou speciální efekty a v neposlední řadě pak můžete odemknout speciální aktivní schopnosti.
Hraním si taktéž osvojujete a vylepšujete speciální závodnické styly, které vám poskytují pasivní schopnosti a jedinečnou startovní výbavu. Některé jsou vhodnější pro bezpečnější obrannou jízdu, jiné upřednostňují rychlost a některé mají za cíl zničit všechny nepřátelské závodníky v okolí. Kombinace rychlostních, ofenzivních a defenzivních schopností je tak čistě na vašem hráčském vkusu.
Je ale důležité zdůraznit, že i samotné buildy mají nějaké své limity. Vylepšováním nějaké konkrétní statistiky nikdy neuděláte z vašeho vozidla něco úplně jiného. Pokud si například zvolíte Speeder Bike, nehledě na výši její hodnoty odolnosti se stále bude jednat o rychlé a křehké vozidlo vhodné pro manévrování. Stejně tak Landspeeder zůstane robustním kolosem nehledě na to, jak moc investujete do jeho rychlosti. Kategorie vozidel jsou jednoduše klíčové, build vám pouze umožní jejich vlastnosti posílit nebo některé slabiny částečně zmírnit.
Já osobně si při hraní například oblíbil Ramjetový build pro základní Landspeeder. Jakmile jsem se lépe zorientoval v jednotlivých tratích, mohl jsem si dovolit více riskovat a investovat do této dvousečné závodní technologie. Po chvíli jsem skrze soupeře projížděl jako horký nůž máslem.
A právě zde se ukazuje další věc, kterou mám na Galactic Raceru rád. Progres zde není jen o číslech. Samozřejmě získáváte Turning Points, odemykáte nové možnosti a postupně vylepšujete svá vozidla. Nikdy jsem ale nenabyl pocitu, že bych musel opakovat neúspěšný turnaj jen proto, abych si “nafarmil” dost surovin na vylepšení. Druhá část progresu totiž není přímo ve hře. Sedí na gauči s ovladačem. Učil jsem se orientovat na tratích, naučil jsem se chování soupeřů, vlastnosti jednotlivých vozidel i správné načasování schopností. A právě díky tomu jsem měl na konci hraní pocit, že jsem opravdu lepší hráč než na začátku. A to je pocit k nezaplacení.
Star Wars, které závodění nepřekáží
Když už samozřejmě píšu o Star Wars hře, je asi absurdní licenci jako takovou úplně ignorovat. Licence je zde samozřejmě důležitá a Galactic Racer ji využívá opravdu skvěle. Atmosféra, kterou znáte z filmů a seriálu, tady na vás dýchne během prvních sekund hry. Hudba, zvuky kluzáků a zbraní, NPC různých ras i distinktivní vizuály planet. To vše na vás působí každou vteřinu, kterou ve hře strávíte. A to nejen na samotném závodišti. Intermezza mezi jednotlivými závody se mohou chlubit neméně působivým grafickým zpracováním a designem.
NPC, se kterými se v těchto segmentech bavíte, mají jedinečné osobnosti, baví vás je poznávat a žádný z dialogů není nijak otravně dlouhý a hra si tak udržuje své rychlé tempo. Celkový příběh naštěstí nemá touhu předstírat, že je 10. epizodou této galaktické ságy a drží se zdravě při zemi. Hlavní hrdina Shade má očividně s hlavním záporákem nějakou tu společnou minulost, kterou vy jako hráč postupně odkrýváte. Nejedná se však o nějaké další plány na svržení případného dalšího galaktického Impéria. Příběh je tu prostě komornější a spíše slouží jako skvělý podkres pro precizní hratelnost, kterou se hra pyšní. Na jeho rozsah a kvalitu si tak nemůžu stěžovat.
Zajímavou funkcí je však udržování vztahů s jednotlivými postavami a dalšími závodníky. Nezáleží totiž pouze na dialogových událostech. Závodníci na vás reagují i podle toho, jak se k nim v samotném závodě chováte. Když některého z nich vyřadíte, připravte se na to, že vám to dá sežrat. Pokud s někým naopak budete udržovat přátelský vztah, může vám v dalším závodě třeba pomoci.
Galactic Racer funguje jako skvělé Star Wars paradoxně právě proto, že se nesnaží být co tím největším Star Wars projektem v historii. Snaží se být především dobrou závodní hrou. A všechno, co má ze Star Wars k dispozici, používá k tomu, aby tento základ ještě zesílil.
Multiplayer má ještě větší grády
Pokud jsem v průběhu této recenze několikrát opakoval, že je Galactic Racer rychlý, dynamický nebo dokonce chaotický, pro režim více hráčů to platí několikanásobně. A to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Multiplayer je v této hře jednoduše ta nejšílenější zábava.
Ve hře je několik multiplayerových módů. Prvním z nich jsou takzvané Quick Races, které umožňují jednorázově závodit až 12 hráčům ve Speederech a na Speeder Bikes. Ikonické Podracer závody jsou pak omezené pouze na 8 hráčů. Jakmile takový závod poprvé zapnete, nebudete vědět, kam koukat dříve. Všude létají střely, štíty a vraky rozbitých vozidel. Na obrazovce je toho v jedné chvíli prostě mnoho. Tento typ chaosu ale není ve finále vůbec frustrující, právě naopak. Do rychlosti hry to jednoduše zapadá a vytváří to jedinečnou atmosféru, kterou byste v jiných závodních hrách hledali jen těžko.
Ještě zajímavější variantou hry pro více hráčů jsou takzvané Multiplayer Tours, které kopírují turnajovou strukturu z hlavní kampaně hry. Nejde pouze o jednorázový rychlý závod, ale o turnaj, ve kterém si na začátku zvolíte vozidlo a závodníka a vydáváte se na sérii různorodých disciplín, za které budete získávat odměny, vylepšíte své vozidlo a následně se budete modlit, aby vás někdo nevyřadil. Tady už proti vám ale nenastupují počítačem řízení nepřátelé, ale reální hráči, kteří reagují na vaše buildy, upravují vlastní herní styly a především jsou značně lepší a zákeřnější. Přesto jsem se nemohl zbavit toho návykového pocitu, který mě po každé prohře či výhře nutil spustit ještě jeden další turnaj.
Skvělý zážitek bez větších výhrad
Na standardní PlayStation 5 mě navíc Galactic Racer příjemně překvapil po technické stránce. Hra drží stabilních 60 FPS a ani při velkém množství efektů, kolizí a destrukce jsem nezažil nic, co by mě z technického hlediska vytrhlo ze zážitku. Načítání nebylo nijak dlouhé a ani jednou za celou dobu hraní jsem nenarazil na bug či grafický problém. A to je vzhledem k nadstandardní úrovni animací, prostředí a jízdního modelu opravdu úctyhodný výkon.
A tento technický závěr v podstatě docela dobře shrnuje můj celkový pocit z Galactic Raceru. Nemám jednu obrovskou výtku, která by dokázala celý zážitek shodit. Jsou tu drobnosti. Občas méně čitelná zatáčka, někdy ne úplně jasně označená překážka nebo situace, kdy se člověk musí trať nejdříve naučit. Ale nic z toho pro mě nezvítězilo nad tím, jak skvěle hra funguje jako celek. A především, jak perfektně dobře se hraje.
Verdikt
Debut studia Fuse Games se opravdu povedl. Star Wars: Galactic Racer je rychlá, chaotická a návyková závodní hra, která se nesnaží spoléhat pouze na slavnou licenci, ale staví především na skvěle fungujícím jízdním modelu, variabilních vozidlech, povedeném roguelite systému a překvapivě zábavném multiplayeru. Některé tratě by si zasloužily lepší čitelnost a pár drobností by se dalo doladit. Žádný zásadní problém jsem ale během hraní nenašel. Pokud máte rádi arkádové závodění, Galactic Racer je titul, který vás bude chtít v kokpitu udržet ještě dlouho po dojetí posledního závodu.
