Aneb jak nenakládat s legendární značkou.
Dojmy z hraní nejnovějšího přírůstku do světa Středozemě a Pána prstenů si odnáším podobně nejednoznačné, jako je nejednoznačná osobnost hlavního hrdiny – Gluma. Titul od adventurních veteránů z Daedalic Entertainment nahazuje chutně vypadající návnady, aby se pak vždycky objevil háček, který se zahryzne a už nepustí. Platí to snad pro každou část hry.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), Switch, PS4, PS5, X1, XSX|S
- Datum vydání: 25. 5. 2023
- Vývojář: Daedalic Entertainment
- Vydavatel: Nacon
- Žánr: akční adventura, 3D plošinovka, stealth akce
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 45 GB
- Herní doba: 15–20 h
- Cena: 1199 Kč (Steam)
První, co vás dozajista praští do očí, je vizuální stránka. Na Gluma se opravdu nedívá hezky. Nechci hru jen tak bez rozmyslu přirovnat k titulům některé z předchozích konzolových generací, ale do té současné určitě nezapadá. Koneckonců grafiku můžete z přiložených screenshotů posoudit sami.
Za bezmála dvacet hodin jsem narazil snad na všechny grafické chyby, které si dovedete představit.
Nepohodlnému sledování neškodí jen špatné animace, ale taky nespočet glitchů. Za bezmála dvacet hodin jsem narazil snad na všechny grafické chyby, které si dovedete představit. Namátkou jde o prolínání objektů, rozbité světlo nebo zcela chybějící animace. Doskakují nejen textury, ale i celé objekty. Nejednou se mi stalo, že postava mluvila, ale neklapala pusou, nebo naopak klapala pusou a mlčela.
Podíváme-li se na sklenici jako na způli plnou, alespoň se autoři vyvarovali většího množství bugů. Pak ale nesmím opomenout záškuby a záseky nezávislé na nastavení grafiky, pravděpodobně při dočítání lokací. Přitom hra nešetří loadingy.
Stealth akce nebo plošinovka?
Do Gluma jsem se pouštěl s očekáváním stealthovací adventury. Nevysnil jsem si revoluci na poli umělé inteligence ani desítky různých řešení. Nakonec se ale ukázalo, že stealth je tou méně podstatnou částí hratelnosti. Jistě, plížit se budete a uplatníte základní postupy jako schovávání v křoví a stínech, odlákávání nepřátel hozeným kamenem nebo přiškrcení nebohého skřeta, když se zrovna nikdo nedívá. Většinou jde však o kratší pasáže mezi jinými aktivitami – převážně platformingem – a navíc jsou povětšinou přísně lineární. Objeví se i pár větších lokací s několika různými cestami, ale jde spíš o jednotky případů na ploše téměř desítek hodin.
Nejen grafika, ale i stealth je tak dlouhé roky pozadu ve srovnání se současnými zástupci žánru. Nabízí opravdu málo možností, umělá inteligence také za moc nevydá – její přemýšlení se omezuje na klid, šedý otazník, žlutý otazník, červený otazník a vykřičník. Rychle zjistíte, kolik si toho můžete dovolit a obtížnost prudce klesá. Pokud byste si chtěli hru oživit akcí, máte smůlu. Jakýkoli střet s nepřítelem znamená okamžité načtení předchozího checkpointu.
Mnohem víc času než stealth zabere zmiňovaný platforming – skákání po plošinách, rampách, hrazdách, popínavých rostlinách a dalších věcech, kterých se dá chytit a v prostředí se nacházejí nehledě na to, jestli to dává smysl. Není to vyloženě špatné, na ovládání si člověk musí zvyknout, ale po nějaké době se začne pohybovat docela obratně. I tak se dá sem tam narazit na místo, kde se z nějakého důvodu nedaří uskutečnit wall-run, načasovat skok nebo odhadnout vzdálenost. Ve chvíli, kdy musíte nějakou pasáž opakovat podesáté a třeba vás ještě někdo pronásleduje, stávají se takové situace nadmíru frustrujícími.
Zůstaneme-li ještě několika větami u hratelnosti, události položí před Gluma také několik logických hádanek. Několik v tom smyslu, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky, a logických asi tak, že jsou buď ukrutně snadné nebo bizarně náročné. V ještě menším množství případů budete moci dávat příkazy společníkovy. Mechanika je ale trestuhodně nevyužitá.
Sméagol přísahal na miláška
Glum je velmi specifický antihrdina, se kterým se museli vývojáři popasovat. Jak si poradili s jeho fyzickými předpoklady už víte, co ale jeho mysl? Konečně můžu po nepříjemných slovech výše také trochu chválit. Glum, i když vypadá poněkud jinak, bude divákům filmové trilogie příjemně povědomý. Vztah ústřední dvojice v jednom těle – Sméagola a Gluma – je zajímavě vystavěný, a ještě lépe působí skutečnost, že do něj může hráč zasahovat.
Rozhodnutí se dají rozdělit do různých kategorií: někdy máte volnou ruku v tom, kterému z hlasů dáte přednost, jindy naopak volíte, jak se zachovat a až potom se dovídáte, kdo z těch dvou se tentokrát prosadil. Při největších volbách vás pak čeká přesvědčovací minihra. Nic převratného, ale je zkrátka potřeba se zamyslet, kterými argumenty tu či onu personu zlomit ve svůj prospěch.
Uvěřitelnosti Gluma napomáhá taky velmi dobrý dabing nejen hlavní postavy, kterému ale škodí nepovedený lip sync. Velmi podobně je na tom i stylizace. Vývojáři v mých očích dobře vyvážili realismus a inspiraci filmy s jistou cartoonovostí a odlehčeností. Zvolený styl se mi moc líbí, celkový dojem z už rozebíraného vizuálu to ale nepřebije.
Stále na útěku
Příběh se autoři rozhodli situovat paralelně se začátkem Společenstva prstenu. A až na otázku „jak to, že Glum utíká z Mordoru, takhle to neznám“ je zasazen poměrně hezky. Hra je opravdu hodně výpravná, ukecaná chcete-li. Dočkáte se mnoha cutscén i zajímavých postav, převážně s dovyprávěnými osudy.
Po čtyřech, pěti kapitolách jsem se stále cítil jako v prologu.
V neprospěch zážitku nejen z příběhu, ale i gameplaye, hraje natahovanost převážně v první polovině hry a nedostatek prostředí. Pohybujeme se na ploše deseti kapitol, ale jinak se dá průchod zjednodušeně rozdělit na dvě části: skřeti a jeskyně, elfové a lesy. Menší příběhy, zajímavé postavy ani rozpolcenost Gluma nezastíní nenápaditost velkého vyprávění, které se stává neúnosně jednotvárným. Po čtyřech, pěti kapitolách jsem se stále cítil jako v prologu.
Proč nejsou nápady lépe provedeny?
Že musím o The Lord of the Rings: Gollum psát převážně negativně, mě mrzí. Občas jsem se při hraní cítil skvěle. Když se mi podařilo přesvědčit Gluma, aby poslechl Sméagola. Když jsem dokonal pomstu na zrádci. Když jsem vstoupil na místo elfských rituálů. Když zazněla epická – a mimochodem velmi dobrá, přitom ne okopírovaná – hudba. Když si Sméagol uvědomil, že má přítele… taková scéna dokáže být i dojemná.
Jak je možné, že amalgám dobrých nápadů s licencí Pána prstenů není hrou z roku 2023?
Proto mi zůstává na jazyku nikoli pakobylka, ale otázka. Jak je možné, že amalgám dobrých nápadů s licencí Pána prstenů není hrou z roku 2023? Vypadá a hraje se jako spousty let starý titul. K tomu se přidávají vady, na které by se upozorňovalo i před lety. Ani za sníženou cenovku nemůžu Gluma s čistým svědomím doporučit.
Verdikt
Nebýt technického stavu a jednotvárnosti, dal by se Gollum doporučit jako zastaralý, leč hratelný a alespoň průměrný zážitek. Takhle ale ustupují všechny klady do pozadí a ani skvěle vyvedená hlavní postava nebo řada zajímavých příběhů nemůže dát zapomenout, že se dřív nebo později hraní převrátí v nudu obalenou v opravdu špatné grafice.
