Recenze Total War: Pharaoh – výprava do pouště bez návratu

Už vás omrzelo hraní Total War: Warhammer a většina historických dílů vám přijde příliš zastaralá? Tak to dnes možná dostanete tip na novinku, která by vás teoreticky mohla oslovit. Na scénu totiž dorazil Total War: Pharaoh a my tu pro vás máme recenzi, v níž se dozvíte, čím tento kousek zlepšuje sérii a co je naopak jeho největší slabinou.

• Platforma: PC
• Datum vydání: 11. 10. 2023
• Výrobce: Creative Assembly
• Žánr: Strategie
• Česká lokalizace: ano
• Multiplayer: ano
• Dat ke stažení: 40 GB
• Herní doba: 20 hodin+
• Cena: 1470 Kč (Steam)

Kampaň Total War: Pharaoh je plná historických změn

Velké tažení základní hry je v Total War: Pharaoh zaměřeno na vládu faraona Merenptaha, nebo přesněji řečeno na její konec. Nikdo totiž nemůže vládnout navěky, a tak i tento legendami opředený muž pomalu umírá, což má vliv na jeho impérium, které cítí, že se mění rovnováha sil. Nastává čas těch, jejichž snem bylo vždy nasadit si na hlavu panovnickou korunu. A nejen jich. Na hranicích impéria už čekají v minulosti mnohokrát zahnané kočovné národy, a to už vůbec nemluvím o silných hráčích obklopujících Egypt a toužících po tom si z něj kousek ukousnout. Nilského obra čeká zkouška ohněm a vy se jí máte možnost zúčastnit v kůži jedné z výrazných historických postav definujících směr, jakým se tato civilizace v rámci dějin bude ubírat.

Do boje o dominanci nad celým vám známým světem se budete moci pustit za Egypťana, Chetitu nebo Kanaánce. Ano, nabídnuty jsou vám tu tři vyloženě unikátní herní frakce, které k sobě mají připoutány několik vůdců prezentující jejich kulturu v Total War: Pharaoh. Egypt je tu logicky zastoupen nejvíce, protože nad umírající gazelou se většinou sejde nejvíce hladových predátorů toužících po tom si urvat pro sebe co nejvíce. Po otci se bude snažit nastoupit nesmlouvavý Seti, vedle něhož se do boje o trůn zapojí také mladý šlechtic Ramesse, kuššský místokrál Amenmess a vychytralá Tausret, které nelze věřit ani nos mezi očima.

Pokud nepatříte mezi fanoušky stavitelů pyramid, tak to vůbec nevadí. Za chetitského krále Šuppiluliumaše a jeho přímého soka Kuranta je máte možnost srovnat se zemí a ukázat okolí, že vaše impérium rozhodně není odepsané. Obě frakce mají víceméně normálně fungující říše, vedle nich tu ale pak jsou ještě divocí Kanáánci v čele s agresivním Irsuem a Bejem, který je spíše diplomatem a manipulátorem než válečníkem. Základní nabídka postav je podle mého názoru obstojná. Každý si pak do hry přináší nějaké své vlastní jednotky, benefity, postihy a také budovy, které u ostatních nenajdete, díky čemuž je ve výsledku každý průchod trošičku unikátní.

Samotná kampaň pak stojí na myšlence sledování chodu civilizace, která se pomaličku blíží ke svému konci. Konec tu však není něčím absolutním, ale momentem nového začátku. Během hraní můžete sledovat občanské války, výměny v předních pozicích říše i nájezdy kmenů z pouště, které jsou velmi intenzivní. Invaze jsou totiž jedním z hlavních aspektů hratelnosti. Po většinu herní doby musíte čelit různým nájezdníkům snažícím se zničit vše nač mají dostatek sil. Mechanika je to zajímavá, protože díky ní nemáte ani chvíli klidu na nějaké větší divočiny. Stačí totiž odpoutat pozornost od jedné provincie a už je o zábavu postaráno, protože ztráta měst pro vás má často nedozírné následky.

Troy na druhou?

Pokud se vám do rukou dostal Total War Saga: Troy zřejmě si pamatujete na to, že namísto peněz tu ekonomika fungovala na směnném obchodu. Total War: Pharaoh stojí na stejných základech, takže namísto obyčejných peněz řešíte jídlo a bronz nutné k udržování armády, kamení a dřevo nezbytné ke stavbě a také zlato, které však hraje roli ultimátní suroviny, po níž všichni touží a nikdy jí nemají dost. Jakmile vám některý ze zdrojů vypadne máte celkem problém. Dost náročné je tu kupříkladu živit větší armády, za Amenmesse jsem například měl dost velké obtíže uživit svá vojska, a to jsem rozhodně neprodukoval malý objem jídla. Naštěstí je tu směnný obchod, který je základem diplomacie.

Ta je opět navržena v základu stejně jako v Total War Saga: Troy, takže obchodní dohody stojí vyloženě na směně, není tu možnost generovat speciální zboží, a tak vydělávat jako je tomu třeba v Total War: Warhammer. Vedle smlouvání můžete v rámci diplomacie realizovat také obranné smlouvy, či dohody o neútočení. Celkově ale zahraniční politika nepředstavuje nejkomplexnější prvek. AI navíc opět vyhlašuje často války bez logických důvodů napříč herní mapou bez ohledu na to, zda vás zná či nikoliv, což vede k podivným situacím. A aby toho nebylo málo s nájezdníky se vyjednávat nedá, takže válka je prakticky nevyhnutelná.

Bitvy jakožto celek jsou v Total War: Pharaoh zpracovány slušně. Ano, umělá inteligence občas selhává a buduje vyloženě nesmyslné kombinace, avšak komplet i přes menší objemy praporů funguje a občas vám nepřátele dají zabrat třeba při boji v písečné bouři. Vyložený problém mám se spektrem jednotek, což není ani tak chybou hry samotné, jako spíše tím, jakou vývojáři zvolili éru. Obdobně jako v Total War Saga: Troy máte dost omezené spektrum válečníků (pěšáci, střelci a válečné vozy s minimálními obměnami), které se rychle okouká a časem dokonce začne nudit, takže budete reálně absolvovat jen ty nejnáročnější střety. Během následujících měsíců se tento nedostatek mohou tvůrci pokusit vyřešit za pomoci nějaké mytologické expanze stejně jako v případě Troy, kde rozšíření udělalo opravdu hodně.

Dost zajímavě mi tu však přišla zpracovaná nutnost vojsk pohybovat se kolem vodních toků a kanálů. Když se totiž odchýlí, začnou muži masově umírat a z vaší impozantní síly se během chvíle stane snadný cíl. Je zde však jeden faktor, kterým můžete zabránit úmrtím na nedostatek vody. Stačí jen uctívat správného boha a ten vám píchne. Bohů je v Total War: Pharaoh hromada, a přestože je zpočátku neznáte, poznat můžete všechny a to, jaké implementujete do své kultury, je na vás. Božstva jsou pěknou myšlenkou, stejně tak považuji za povedená stanoviště, na kterých můžete budovat vojenské základny kryjící vaše města dodatečnou silou, administrativní budovy a také svatyně v nichž je možné se modlit k bohům, a tak získat jejich náklonost.

Total War: Pharaoh je spíše hrou z Total War Saga než plnohodnotným dílem

Další plnohodnotný historický díl série Total War je tu. Tentokrát se stal cílovou stanicí Egypt a okolní země, které se snaží obra ležícího na Nilu rozporcovat. Hlavním tahounem tohoto díla je bezpochyby historické tažení se specifickými aktéry, které je opravdu zajímavé. Oceňuji také novinky v podobě stálého útoků kmenů, stanovišť a celkovou funkčnost kompletu. Schází mi tu ale vylepšená diplomacie, normálně jednající AI, a především pestřejší spektrum jednotek vytvářející z frakcí unikáty, u nichž si nebudete plést jednoho panáčka s lukem s kolegou, který stojí vedle něj.

V podstatě nemám až tak velký problém s tím, že je Total War: Pharaoh v mnohém podobný Troy. Ano, podobností je hodně, avšak byl bych je schopen akceptovat, kdyby byla cenovka přijatelnější. Upřímně mi nepřijde adekvátní, aby chtěli vývojáři za „Total War Saga: Pharaoh“ stejné peníze, jako za plnohodnotný díl série, protože jím rozhodně není. Má své kvality, které jsem zmínil výše, to však neznamená, že by cenovka odpovídala tomu, co titul nabízí. Časem samozřejmě přibude hromada DLC obsahu, je však otázkou, zda hru dokáže posunout tak, aby z ní nebyl pouze „reskin“ Total War Saga: Troy.