Povedl se černobílý milostný dopis samurajským filmům?
Mé dojmy z právě recenzovaného titulu Trek to Yomi, jenž na svět přinesl Leonard Menchiari, kterému následně sekundovalo i studio Flying Wild Hog, jste si mohli přečíst už v druhé polovině března. A rovnou si na tomto místě musím vysypat popel na hlavu. Po odehrání plné verze hry totiž už předem mohu prozradit, že jsem se hned v několika věcech mýlil. A zároveň také přiznám, že jsem za svou mýlku i velice rád. Avšak aby byla zachována nějaká „štábní kultura“, tak to vezměme hezky popořádku.
- Platforma: PC, PlayStation 4, PlayStation 5 (recenzovaná verze), Xbox One a Xbox Series X/S
- Datum vydání: 5. května 2022
- Vývojář: Flying Wild Hog a Leonard Menchiari
- Žánr: Akční plošinovka
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 8 GB (PS5)
- Herní doba: 5-6 hodin
- Prodejní verze: Digitální
- Cena: 19,99 eur (zhruba 500 Kč) na Steamu / 529 Kč v PlayStation Store / 569 Kč v Microsoft Store
Čest, odvaha, láska
Jak jste pravděpodobně už pochopili z případných ukázek, obrázků či právě mých dřívějších dojmů, tak Trek to Yomi má fungovat jako milostný dopis starším samurajským filmům, jmenovitě třeba těm od legendárního režiséra Akiry Kurosawy (zmínit můžeme Tělesnou stráž). To se tedy jasně projevuje i na příběhu, jenž nabízí velice přímočaré, avšak rozhodně poutavé vyprávění cesty mladého samuraje Hirokiho, jemuž život vhodil do cesty několik nepříjemných větví, pročež bude pouze na něm, jak se s tím vypořádá. Bude ctít přání svého mistra? Případně se vydá na cestu pomsty? To jsou otázky, na které mu pomůžete odpovědět, což vyústí jedním ze čtyř dostupných konců (ovlivněných přímými volbami), ke kterému se dostanete zhruba za 5-6 hodin.
Milostný dopis starším samurajským filmům.
A zde se rovnou dostáváme k jednomu bodu, v němž jsem se mýlil. Během preview jsem totiž věděl, že do hry mají v pozdějších fázích dorazit paranormální prvky (ve výsledku tvořící v podstatě polovinu titulu), kterých jsem se obával. Ovšem k mému velkému a příjemnému překvapení mi ve skutečnosti vůbec nevadily. Dokonce naopak. Hra totiž s nimi po většinu času pracuje opravdu příjemným způsobem, který v žádném případě neruší a zdárně zapadá do nastavené nálady celého příběhu. Navíc nabízí různé obskurní a zajímavé výjevy, které si leccos nezadají s hrami od FromSoftware, což je rozhodně parádní vizitka. Jen tedy škoda, že na konci to vývojářům už možná přeci jen trochu „ulítne“.
Působivý zážitek
Každopádně paranormální či neparanormální prvky, celý důraz na filmovost se projevuje i na samotné prezentaci, v jejímž rámci se autoři vydali opravdu bezskrupulózní cestou. Hra je černobílá a běží ve filmovém letterbox režimu, kdy toto nastavení si nemůžete přenastavit. Maximálně si lze vypnout filmové zrno. K tomu je zde dostupný pouze a výhradně japonský dabing (nutno podotknout, že opravdu povedený), zatímco jednotlivé scény jsou nabízeny skrze statickou kameru, vybírající si většinou ty nejpůsobivější úhly, které zdárně pracují s mizanscénou. To dohromady nabízí opravdu neopakovatelnou atmosféru, která v mnoha situacích bere vyloženě dech, a to i přes to, že samotné textury nepatří mezi ty nejpropracovanější (což ovšem právě zvolená stylizace zdárně maskuje). Je sice pravda, že tento důraz na co největší filmový zážitek dokáže z pohledu hratelnosti občas pozlobit, kdy občas nebudete mít ideální výhled na své protivníky a jejich pohyby, avšak to se děje málokdy.
Autoři se vydali opravdu bezskrupulózní cestou.
Tento velice působivý vizuál ale zdárně doplňuje i neméně povedená zvuková stránka. Dabing postav už jsem zmínil, avšak za zmínku jistě stojí i opravdu skvěle zvolený hudební doprovod, nabízející zvuky tradičních nástrojů, jako je třístrunný sanšin či melancholická šakuhači.
Řinčení mečů
Stále se ale přirozeně pohybujeme na poli digitálních her, tudíž neodmyslitelnou složkou je i samotná hratelnost, z níž jsem opět v dojmech nebyl příliš nadšený. V plné verzi jsem ale byl nakonec opět příjemně překvapen tím, jak mi ve výsledku vyhovovala i ona (asi jiné myšlenkové rozpoložení). Šablona to není nijak komplikovaná. Jednoduše budete procházet půvabně zpracovanými úrovněmi, v nichž si čas od času popovídáte s nějakou postavou (v rámci lineárního dialogu bez voleb), přičemž zde také naleznete i několik odboček, v jejichž rámci lze objevit různé sběratelské předměty, dávající dodatečný vhled do zdejšího světa, ale také různá vylepšení, mezi kterými se nalézá třeba větší porce životů či výdrže, nebo různé nové údery a bojové triky.
Odměňována je trpělivost a preciznost.
Ty posléze využijete v rámci toho nejdůležitějšího, co titul z pohledu hraní nabízí, a to soubojů s různými nepřáteli. Jejich zpracování se do jisté míry snaží být věrno samurajským tradicím, tudíž odměňována je především trpělivost a preciznost, kdy k dobrému útoku je potřeba kvalitní obrana. Rozhodně se vám tedy bude hodit naučit správné časování pro parírování, kdy následně můžete soupeři uštědřit zdrcující porci útoků. Z počátku jsou tyto úkony ve skutečnosti poměrně jednoduché, přímočaré a poněkud monotónní (jak jsem psal v preview), avšak časem začnete odemykat další komba, která situaci dělají o dost zajímavější. Navíc titul před vás bude neustále sázet nové druhy nepřátel, na něž funguje trochu odlišná taktika, kterou je třeba si osvojit, jinak to bude znamenat brzkou smrt. Hra totiž i na normální obtížnost (zvanou bušidó) představuje v pozdějších fázích opravdu příjemnou výzvu, v níž je zbrklost tvrdě trestána (ačkoliv nikterak zase příliš tvrdě, jelikož svatyně, jež zde fungují jako checkpointy, tu stále jsou v hojném počtu). Gurmáni a masochisté následně mohou využít i odemykatelného režimu, v němž jeden zásah znamená smrt. Postěžovat si ale musím na to, že ovládání dokáže být stejně jako různé animace stále poněkud strnulé, zatímco zpětná vazba na vaše jednotlivé úkony se občas setkává s poněkud nepříjemnou prodlevou (stávalo se mi to jak během preview na PC, tak i během recenze na PS5).
Čistý řez
Vývojáři se nicméně po celou dobu snaží udržet hráčovu pozornost, a tak neustále představují nové prvky, které narušují případnou monotónnost. Neustálé nové typy nepřátel už jsem prozradil, nicméně řada přijde i na hádanky, které sice vyřešíte téměř okamžitě, avšak díky tomu nenarušují nastolené tempo. K tomu všemu ještě lze využívat několika zbraní na dálku, jako je kunai, luk či tanegašima. Nechybí ale ani souboje s různými bossy, u nichž si dovolím tvrdit, že by autoři mohli být přeci jen o něco kreativnější (hlavně z pohledu výzvy), ale svůj účel rozhodně plní.
Vývojáři neustále představují nové prvky.
Tímto se pak dostáváme k technickému stavu. Mohu prohlásit, že během hraní verze pro PlayStation 5 jsem se setkal pouze s jedním výraznějším problémem, jímž byly asi tři situace, v nichž mi zcela přestalo reagovat ovládání, což se rovnalo smrti. Nicméně následné oživení u nejbližšího checkpointu tyto trable vždy vyřešilo. Jinak jsem si žádných jiných nešvarů nevšiml.
Jasná volba pro každého samuraje
Pokud vás tedy před nějakou dobou namlsalo vysokorozpočtové Ghost of Tsushima, díky němuž máte aktuálně chuť na další samurajskou odyseu, která navíc nabízí vyloženě nesmlouvavou a v podstatě ve všech směrech poutavou prezentaci, s novým projektem studia Flying Wild Hog a vývojáře Leonarda Menchiariho rozhodně chybu neuděláte. Takže si připravte saké, nabruste si katany a nechte se unášet libým zážitkem tohoto černobílého vyprávění.
Verdikt
Trek to Yomi představuje působivou a vtahující cestu mladého samuraje, která zájemcům vykouzlí úsměv na tváři svou dechberoucí prezentací, zábavnými souboji i příjemnou dávkou obtížnosti, která odmění především preciznost a trpělivost. A nic na tom příliš neovlivní ani příležitostné trable s ovládáním a kamerou.
