Akce a výpravnost naráží na funkční i kreativní chyby.
Na Unknown 9: Awakening jsme si museli počkat notnou dávku let. Původně hra měla dorazit už v roce 2021. Dále zatím vznikaly romány, komiksy i podcastová série ze světa Unknown 9, který by dle plánů vývojářů z kanadského studia Reflector měla novinka pro počítače a konzole řádně zpopularizovat. Je tedy s podivem, že v základu velmi příjemný titul, kterému jsem jako na ploše videoher novému IP hrdě fandil, vychází s řadou zřejmých nedostatků.
- Platforma: PC, PS4, PS5, X1, Xbox Series (recenzovaná verze)
- Datum vydání: 18. 10. 2024
- Vývojář: Reflector Entertainment
- Vydavatel: Bandai Namco
- Žánr: akce, stealth akce
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 55 GB
- Herní doba: 15 hodin
- Cena: 50 eur
Akční A Plague Tale?
Napadlo mě to hned po první herní seanci a odhlédneme-li od kvality provedení konkrétních prvků či příběhu, považuju přirovnání k A Plague Tale: Innocence (schválně zmiňuju první díl) i po zhruba patnácti hodinách strávených s Unknown 9 za poměrně trefné. Především pokud jde o strukturu průchodu, který vede hráče lineárním děním i prostředím a staví před něj jednak arény s nepřáteli, jednak velmi slušný počet těžce výpravných cutscén.
Přiznávám ale, srovnání nakonec na některých místech přece jen kulhá, kupříkladu v akci. Unknown 9: Awakening sice jde označit za stealth hru, ale čím dále jsem postupoval, tím méně jsem na tichý postup a plížení spoléhal. Mnohdy, obzvlášť v druhé polovině hry, je kradmý přístup zcela nemožný a úplně nepřátele minout se nedá snad nikdy.
Nejsilnější schopností je dozajista vtělování se do nepřátel.
Nejde z mé strany ale v pravém slova smyslu o výtku, protože akční složku považuju za doménu Unknown 9. Autorům se podařilo vytvořit souboj, který je svižný, plynulý a uspokojivý, zároveň ale poskytuje dostatečnou výzvu. V prvních několika hodinách jsem sice zažíval momenty, kdy se bojová flow trochu zadrhla, nicméně s přibývajícími možnostmi a nadáním hlavní hrdinky jsem začal zažívat stále častěji nadšení po vyhraném souboji.
Nejsilnější schopností je dozajista vtělování se do nepřátel, které můžete časem řetězit až na čtyřikrát, a nejednou se tak stane, že se díky správně zvolené strategii zlikvidují protivníci de facto sami.
A přes to všechno má akce jednu významnou slabinu. Je to pro Unknown 9 příznačné – vše, co budu chválit, budu z druhé strany také hanit. Každý plus si s sebou nese háček. V případě soubojů je pověstným háčkem rozmanitost nepřátel, která se pohybuje hluboko pod únosnou mírou. Nebudu mávat čísly, ale je-li typů protivníků více, než bych hádal, jsou si nanejvýš podobní. Jen málokterý přináší výjimečné taktické možnosti při posednutí. Samozřejmě se setkáte s vojáky s palicemi, se střelci, se silnějšími tanky a podpůrnými jednotkami. Ale v boji tohle příliš neřešíte. Málokdo, až na občasné kulometčíky a později teleportující se dámy, představuje výraznější hrozbu. Síla druhé strany spočívá převážně v početní převaze.
Vedle boje nabídne hra i několik logických hádanek. Je jich ale jen pár a výzvu v nich nehledejte. Slouží spíš jako rozředění tempa a svou úlohu plní. Intenzivní pasáže se pravidelně střídají s klidnějšími momenty nebo filmečky.
Příběh světu krutě nestačí
Skoro by se nabízelo, abych příběh v hráčům neznámém světě s novými postavami, reáliemi či mytologií postavil v textu před akční složku. Nestalo se tak z prostého důvodu. Nechtěl jsem začít příliš negativně. Slibně započatý děj mě nakonec dost zklamal. Je to škoda, protože svět Unknown 9 je v základu velmi zajímavý, rád jsem se dozvídal o jeho minulosti a rád bych věděl víc o časech nadcházejících po událostech z počátku dvacátého století.
Do vkusu se mi trefila historická fantastika po vzoru Assassin’s Creed. Moc se mi líbil výkon Anyi Chalotry v hlavní roli. Zvládlo se tu i nezáviděníhodné zasvěcování hráče do složitostí světa. Dílčí vítězství ale nezastíní skutečnost, že samotné vyprávění, jakkoli hutné a poctivé, je všehovšudy velmi ploché, předvídatelné a plné klišé. Scénář si sice přichystá hned několik zvratů či překvapení, ale o skutečně nečekané události nejde. Buď jsem o nich doopravdy věděl předem, nebo jsem na ně reagoval s chápavým kýváním hlavy.
Skoro bych zapomněl, a dávalo by to smysl, na hlavního padoucha a vůbec všechny záporné charaktery. Ty pořádně nepoznáme, postavy nám suše sdělí, že tihle a tamti jsou zlí, a oni zas mají pokaždé, když se objeví na scéně, připravenou tradiční sadu drsných řečí. Když se pak dialog snaží zahrát na emoce, vyznívá spíš lacině. Vztah jsem si nevytvořil ani s kladnými postavami a jediný, na kom mi ve výsledku záleželo, byla protagonistka – Haroona.
Když nic jiného, zavede hráče putování na rozličná místa. Nemyslete si, že nestrávíte řadu hodin v generických chodbách ještě generičtějších továren a sklepů. Jinak ale navštívíte vesnici v džungli, severní Afriku, velmi působivou indickou zástavbu, vzducholoď i ruiny prastaré civilizace.
Rozpolcená – i technicky
Na hru se docela hezky kouká. Každý má samozřejmě jiné nároky na úroveň grafiky a Unknown 9: Awakening nedosahuje ani zdaleka špičky, ale co mu schází technicky, dohání třeba až steampunkovou estetikou.
Nedal bych ale za pravdu svým dřívějším slovům, kdybych i sem nepřipojil výtku. Ta je tentokrát zcela objektivní. Hru zmítá nepřeberné množství grafických glitchů. Především se týkají postav, které Haroonu po čas průchodu doprovázejí, byť v souboji moc užitečné nejsou. Parťáci se prolínají s objekty, zasekávají se v nich, plují vzduchem nebo vyvádějí další neplechy. Méně často se tyto chyby týkají i nepřátel.
Za zmínku stojí i skutečnost, že hra disponuje na konzoli jen jedním zobrazovacím režimem. Nepodrobil jsem Unknown 9 technickému testu a oko nemám pečlivě vytrénované, ale troufám si tvrdit, že snímková frekvence má jednoznačně blíž 30 fps než 60.
A přece baví
V prospěch Unknown 9: Awakening v mých očích hovoří jedna skutečnost. Po většinu času hraní jsem se upřímně bavil. Táhl zážitek souboj? Ano, zajisté, ale sám by nestačil. Smířil jsem se s prvoplánovým příběhem, a dokázal jsem si ho tak vcelku užít. Cutscény a výpravnost ho tlačí obstojně kupředu. Rušily mě chyby? Ovšem, ale hru mi nikdy nerozbily. Bugů se vývojáři vyvarovali zcela.
Vlastně mi přijde, že spíš, než aby problémy kazily příjemné chvíle, snadno pojmenovatelné kvality pomáhají překonat ne vždy dotažené části hry. Unknown 9: Awakening je navýsost obyčejným zážitkem, ale ani takové zážitky nemusí být k zahození.
Verdikt
S naivní, ale sympatickou Haroonou se ponoříme do příznačně neznámého světa Unknown 9. Ačkoli příběh je předvídatelný a plný klišé, je také příjemně výpravný a zavede nás na několik zajímavých míst. Malou variabilitu nepřátel vyvažují sílící schopnosti protagonistky, které je opravdu zábavné používat. Díky estetice zas možná odpustíte porci glitchů.
