Recenze Warface: Breakout

Kompetitivní hraní je na vzestupu. Na PC platformě to trvá už nějaký ten pátek, ale na konzolích byla situace ještě nedávno trochu jiná. Ovládání na gamepadu přeci jen není tak precizní jako v případě nesmrtelného komba klávesnice a myši, což možná nevadí během hraní PUBG nebo Fortnite, ale v trochu dospělejších kláních jde určitě o překážku. Přesto jsme nyní svědky toho, jak se někteří tvůrci snaží hráčům přenést onen pravý nefalšovaný zážitek z kompetitivního hraní rovnou do obýváku.

Prvním příkladem budiž hráči očekávaný Valorant od veleznámého studia Riot Games, kterému se doufejme co nejdříve podívám na zoubek. Druhým zástupcem je pak doslova na dveře bušící Crossfire X, jenž by měl kromě košatého multiplayeru nabídnout i solidní kampaň pro jednoho hráče. A jako třetí, nikým nečekaný člen do této skromné rodiny se zčistajasna zjevil právě recenzovaný titul Warface: Breakout. Zároveň se sluší dodat, že se svojí free to play verzí Warface nemá prakticky vůbec nic společného.

• Platforma: PS4 (recenzováno), Xbox One
• Datum vydání: 26. 5. 2020
• Výrobce: Allods Team
• Vydavatel: MY.GAMES
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ano
• Dat ke stažení: 9.2 GB
• Herní doba: Neomezená
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: Digitální
• Cena: 19.99 EUR (Standard) / 29.99 EUR (Deluxe)

PC hráči mají smůlu

Oproti zmiňované konkurenci má Warface: Breakout jednu zásadní výhodu: už od základu je vytvářen pouze pro konzole (konkrétně PS4 a Xbox One), takže jeho ovládání je stavěné přímo na míru gamepadu. Moje slova potvrzují snad až příliš detailní možnosti v nastavení, kde najdete tunu všemožných posuvníků a hejblátek. Upřímně jsem jejich posunování po chvilce experimentování vzdal a raději zvolil bezpečné defaultní nastavení. Samotné ovládání hry je vcelku příjemné, jen jsem často dostával přes kulky kvůli absenci mého ovládacího skillu. Ještě nedávno jsem byl totiž zarytý PCčkář mající přes 1000 hodin v CS:GO (+ nespočet hodin v CS 1.6 a CS: Source), nicméně před necelými dvěma měsíci jsem vyměknul a pořídil si PS4. Hrát FPS na gamepadu je tedy pro mě novinkou a podle toho taky můj K/D poměr vypadá.

Naštěstí jsem mohl z CS:GO využít ostatní znalosti, protože Warface: Breakout je defacto jeho totální kopírkou. Originál se sice na konzole dostal už před lety, jenže byl Valve nepochopitelně ponechán svému osudu a oproti aktuální PC verzi jde jen o ohryzané torzo. Proti sobě tedy stojí dva pětičlenné týmy, jejichž úkolem je buď položit či zneškodnit bombu, případně vystřílet všechny protivníky jako králíky. Mód s rukojmími není, chybí také podpora botů či tréninkové místnosti, kde by bylo možné si vyzkoušet pohyb, míření, rozptyl jednotlivých zbraní nebo natrénovat házení granáty. Autoři si nedávno sypali popel na hlavu s tím, že minimálně toto tréninkové pole chtěli mít jako součást hry už při prvotním vydání, bohužel to spolu s několika dalšími věcmi nestihli.

Zvučný a oku lahodící zbrojní ansábl

Audiovizuální zpracování je jako celek zasazené do blízké budoucnosti a za mě vypadá opravdu hezky. K dispozici je celkem pět map, z toho každá z nich má něco do sebe a evidentně se během jejich designu přemýšlelo. Pravda, mohlo bych jich být víc, o čemž opět autoři ví a budou se snažit přijít s dalšími kousky v následujících aktualizacích. Co se jim opravdu povedlo, je zbrojní arzenál. Od nožů a pistolí, přes brokovnice a samopaly až po útočné pušky a odstřelovačky vypadá vše opravdu skvěle. Vzhled každé bambitky není odfláknutý, animace přebíjení jsou luxusní, a to samé mohu říct o jejich nazvučení. Některá štěkadla si můžete navíc v nastavení lehce modifikovat, a to v podobě výměny několika typů hledí či mířidel.

Stejně jako v případě CS:GO, i tady na vás čekají trakaře plné všemožných skinů, které si můžete buď koupit v herním obchodě nebo je získat otevíráním loot boxů. Ty lze získat jen a pouze poctivým hraním, takže se nemusíte bát zpovykaných výrostků se zlatými kreditkami svých papínků. Kromě skinů zbraní a vaší herní postavy se ještě dají sbírat různé avatary či bannery. Zkrátka v tomhle autoři nezaspali, a právě zde je vidět, odkud chtějí čerpat finanční prostředky pro budoucí rozvoj. To jim pochopitelně nemám za zlé, ostatně samotná hra stojí lidových dvacet krejcarů evropských. Jen si pokud možno nekupujte Deluxe edici, za těch pár skinů se doopravdy nevyplatí, navíc si časem vysloužíte mnohem hezčí.

Ten pocit, když vaše zbraň zaštěká

Se zbraněmi jde ruku v ruce samotný pocit ze střílení. A ten je opět úžasný. Ať už máte v ruce cokoliv, střelba je prostě skvělá, ovšem musíte se se všemi nejprve trochu sžít. Gunplay je tedy povedený a to je prakticky ten hlavní důvod, který vás bude u hry držet. Zapomeňte na to, že si koupíte nejsilnější zbraň a půjdete ostatní vyndat, to tady pochopitelně nefunguje. Musíte si dle mapy a ostatních hráčů v týmu dobře zvolit a podle toho se také na mapě pohybovat. To samé platí pro týmovou spolupráci. Bez týmu jste nula, pouze poskakující koloušek, kterého během několika málo vteřin skolí bloudivá kulka trefou do paroží.

Bohužel musím vytknout celkem zásadní věc, a to využití těchto zbraní. Drtivá většina zápasů probíhala tak, že se z pistolí kupovala pouze automatická a jako hlavní zbraně sloužily čistě jen samopaly. Byly totiž levné a smrtelně přesné, takže v podstatě nebylo potřeba kupovat něco dražšího a paradoxně víc nepřesnějšího, byť samozřejmě s větším poškozením. Na tom vývojáři naštěstí trochu zapracovali, a tak v nedávném patchi došlo k mírnému balancu a také přecenění. U pistolí to sice moc nepomohlo, ale útočné a odstřelovací pušky se používají o poznání častěji.

Domácí hraní pro běžné i profi hráče

Jenže neduhů má titul více. Dříve jste v menu volili mezi módy Casual a Hardcore. Rozdíl byl v jejich nastavení, například v módu Casual jste měli automaticky vestu a helmu, zatímco v Hardcore jste si oba díly zbroje museli poctivě koupit. Rozdíl byl v také zapnutém či vypnutém Friendly Fire, počtu vítězných kol, a ještě několika dalších nastaveních. O víkendu však došlo k zásadní změně – režim Hardcore byl slavnostně nahrazen první sezónou módu Ranked, z jehož názvu je všem patrné, že jde o kompetitivní režim se všemi statistikami, a hlavně také žebříčky.

Kromě toho se autoři pokusili hru řádně vyleštit, což se jim ošklivě nepovedlo, a tak se během hraní můžete setkat s celkem nepříjemnými lagy, otravným stutteringem či problémem s registrací hitboxů. A opravdu není nic horšího, než když to do vejlupka kropíte pěkně ze zálohy, jenže jemu to evidentně nic nedělá, a ještě jako bonus se hbitě otočí a jedinou kulkou vás pošle do věčných lovišť. První hotfix byl sice před pár dny nasazen a většině uživatelů pomohl, u některých ale problémy stále přetrvávají a titul je tak pro ně minimálně v módu Ranked skoro nehratelný. Já jsem sice těchto neduhů ušetřen, nicméně pořád si nemůžu zvyknout na jediné, a to zvuk tikající bomby. Nevím proč, ale silně mi připomíná mlácení gumové kachničky. Takže hurá zpátky do hry zachránit kachničku!