Hodně lidí se mě ptá, jak jsem se do Indiana dostala. Proto jsem napsala tento článek, abych Vás třeba svým příběhem inspirovala a nebo abyste se…
Hodně lidí se mě ptá, jak jsem se do Indiana dostala. Proto jsem napsala tento článek, abych Vás třeba svým příběhem inspirovala a nebo abyste se prostě přestali ptát;)
S týmem Indiana jsem se poprvé setkala na Lauch párty k uvedení Assassin's Creed: Brotherhood. Tam jsem zjistila, co je to vlastně Indian a začala jej pravidelně sledovat. S redakcí jsem se vůbec neznala, až na pár příspěvků v diskuzi pod živým vysíláním, někteří si mě ovšem pamatovali z výše zmiňované Launch párty a přidali si mě do přátel na facebook. A nejen oni, zaujala jsem i PR manažere distributorské firmy Playman, který mi později nabídl spolupráci na promo akci ke hře Heroes of Might and Magic VI. I díky této spolupráci jsem s Indianem začla blíže komunikovat.
Jednou jsem na zdi Fioli zaregistrovala příspěvek, že shání dabérku. A tak jsem si řekla, vlastně proč to nezkusit, může to být sranda, času na to mám dost. Když jsem prošla rychlým castingem spolu s Annie, která zastává v Indianovi funkci dabérky spolu semnou, začala jsem konečně dabovat. Na Launch párty k HOMAM VI jsem již byla plnohodnotným členem redakce.
Nemyslete si, že dabování je něco jednoduchého. Vůbec ne, člověk se musí naučit pracovat s hlasem a moje začátky byly hodně chabé. Naštěstí se vždycky našli členové redakce, co rádi pomohli. Když jsem se dostala do redakce, byla to bomba, lidi úžasní, tolik nových věcí, cítila jsem se jako doma. Každodenní večerní skypování byla věc, na kterou jsem se těšila celý den.
Jednou, při takovém večerním pokecu, jsem se prostě jen tak ze srandy zeptala Fioli, jestli bych mohla zkusit nějakou recenzi. A on řekl, že proč ne, čehož jsem se trochu lekla. Proto jsem poprosila Bedikka, jestli by mi s mojí první recenzí pomohl. Nakonec jsem se domluvili, že si dáme na půl Skyrim. Měla jsem na to víc než čtrnáct dní, hrála jsem poctivě, ale měla jsem fakt nervy, když se kritické datum uzávěrky blížilo. Několikrát jsem si sedla a nenapsala ani slovo. A poslední den před uzávěrkou jsme spolu s Bedikkem dali hlavy dohromady a měli to během půl hodiny hotové. A vůbec to nebolelo. A ani to nebylo tak špatné, jak jsem se bála.
Teď chystám svou třetí recenzi a musím říct, že mě to baví. Strach je pryč.
A tímto bych chtěla poděkovat celé redakci, za to, že prostě jsou. Pomohli mi dostat se z těžké životní situace. Mohu je bez okolků označit za mé nejbližší přátelé a doufám, že spolu budeme vždycky vycházet, tak jak spolu vycházíme nyní.
