Motocyklových závodů je v poslední době jako šafránu. O to více potěší další přírůstek do vyprázdněného žánru. Nebo ne?

Reklama

Závodní hry jsou a vždycky budou děsně oblíbené. Zvláště v poslední době jsme se dočkali hned několika podařených kousků v čele s nejnovějším Need for Speed. Avšak situace v oblasti našich dvoukolových miláčků zdaleka není tak růžová. To je dáno hned několika nepříznivými faktory. Tak zaprvé v tomto žánru soupeří prakticky jen dvě značky, které kvalitou nijak nehýří. Druhý důvod je pak asi všem jasný - motorky nejsou zrovna žánr, který by lákal masy a představoval tak kdo ví jaký potenciál.

Známá jména

Byť je již samotné jméno dosti krkolomné, věřím, že se najde alespoň jeden čtenář, který o tomhle kousku někdy slyšel. Hru totiž vyvíjí italské studio Black Bean Games, jež má se závodními hrami již letité zkušenosti. Kromě čtyř motorkových simulátorů z jejich rukou vzešlo i WRC: The Official Videogame 2010. Bohužel musím již ze začátku předeslat, že zkušenosti nejsou všechno.

Hned z úvodu pravděpodobně většina čtenářů vycítila, jak tohle dopadne. Avšak pojďme zkusit najít alespoň nějaký světlý moment. Hned z krabičky na vás vyskočí známé hlášky, jak to celé super a jak si zazávodíte v kůži slavných závodníků. Nutno konstatovat, že to druhé je pravdou. Otázkou ovšem zůstává, kolik hráčů v našich luzích a hájích sleduje Mistrovství světa Superbiků a fakticky tak licenci pozná. Taktéž jsem se nemohl ubránit pocitu, že celý rozpočet spolklo tohle malinké pozlátko a samotné aspekty, jež dělají hru dobrou, zůstaly stát někde v pozadí.

Plastika by bodla

To, co každý zhodnotí bezprostředně po zapnutí je grafika. A ta je bohužel taková nějaká ... velice špatná. Obzvláště pak model tratí je tragický. Veškeré ztvárnění okruhů se omezuje pouze na jednotvárný asfalt a ještě jednotvárnější zelenou pohromu okolo. Naprostou korunu celému dojmu ale nasazuje statická rozbředlá textura v pozadí, která se marně snaží parodovat něco jako les, skály či tribuny.

Tento fakt v konečném důsledku poškozuje i okruhy jako takové. Vzhledem k chudému vizuálu si nelze vychutnat téměř nic a úplný laik ani nepozná Masarykův okruh v Brně, jehož přítomnost alespoň trochu potěší.

Mohli byste namítnout, že ztvárnění motorek je na tom lépe, a taky že máte pravdu. Na modely stojů se dá přinejmenším koukat a alespoň trochu využívají výše propíranou licenci. A nakonec ani to menu není zase tak špatné.

Dokola, pořád dokola

Když už víme, jak hra vypadá, měli bychom se podívat i na to, jak se hraje. Ale ouha! Ono tady totiž v podstatě není co hodnotit. Hratelnost sází na již léty prověřené a neměněné principy, takže pokud vás to bavilo před třemi lety, budete se nyní cítit jako ryba ve vodě. K dispozici je dostatek módů a vyberete si vždycky. Samozřejmostí je závod na čas, checkpoint time či checkpoint speed. Celý tenhle kolotoč pak kombinuje režim Tour, kterému se alespoň obstojně daří rozbíjet nudu.

Nejzajímavější je však „nečekaně“ kariéra, která vás postaví do role neznámého a nezkušeného závodníka. Do ruky vám dá slabý tým, ještě slabší motorku a je jen na vás, jak rychle se prokoušete z nejnižších závodů do těch nejvyšších. Samozřejmostí pak je podepisování smluv a pohyb po virtuálním boxu.

Ten skýtá to hlavní, jež uspokojí každého virtuálního závodníka. Správně, jedná se o nastavení našeho bujného oře. Nutno říci, že se zde vyřádí i ten největší fanatik a přítomny jsou takové detaily jako odpružení či zavěšení kol. Maličkou drobností je i naklánění závodníka, které taktéž krapet jízdu pozmění.

Až se začíná zdát, jaká je to neskutečná idylka. Ale vždycky se najde nějaký problém a zde je to ten největší. Tím, co dělá závodní hru závodní hrou je jízdní model. Naneštěstí ten zdejší je mírně řečeno nepředvídatelný. Chvílemi opravdu ukazuje své kvality a nutí vás jet alespoň trochu podle reality. Avšak v mnohem větší míře si vybírá slabší chvilky a není problém narazit na opravdu absurdní kiksy. Kdy jste například naposledy viděli driftovat závodní motorku? Nakonec jsem si připadal, jako kdybych sledoval finále Trackmanie na letošním MČR. Naprostým vrcholem je pak kolizní model. Chvíle, když se jezdci jen tak místo srážky zaklesnou do sebe a jedou v tandemu nechávají rozum stát.

A pozor, stále ještě s problémy nekončíme! Vzhledem k tomu, že se jedná o konverzi z konzolí je ovládání dokonale zmršené. No uznejte sami, je normální používat téměř polovinu kláves? Zvláště pak v menu se jedná o citelný problém, kdy jen neustále koukáte na kontextovou nápovědu. Sice se to dá přemapovat, ale rozhodně to nezanechává nejlepší dojem.

Starý engine nezrezaví

Vzhledem k dosti starému pohonu je celá hra přívětivé odladěná. Nikde nic neblbne, hra nepadá ani se nekouše a textury jsou vždy na svém místě. Taktéž multiplayer fungující přes službu GameSpy jede naprosto hladce a svým způsobem nahrazuje Steam.

Tak trochu ovšem postává stranou. Bohužel si nese všechny plusy i mínusy ze singlové hry. Vlastně pouze odstraňuje AI, která sice není zcela nemožná, ovšem znovu platí, že je někde o 7 let zpátky.

Bolestivý průměr

Řekl bych, že je již naprosto jasné, kde to hra projela. Hratelnost je sice někde hodně uprostřed zábavná, ale na tu šťavnatou dužinu zvládli autoři nabalit přespříliš zkažených přehmatů, které slušnou hratelnost naprosto degradují. Pochopitelně je tento stav dán nepodařeným portem z konzolí, ale nevěřím, že tam bude hra sklízet o moc více vavřínů, než na PC. Celkově totiž horko těžko balancuje nad propastí průměrnosti.

Pokud toužíte po kvalitní závodní hře, rozhodně jděte do něčeho, kde jsou dvoustopá vozítka. Tohle se hodí opravdu jen pro motorkové fanatiky a i ti se budou s něčím takovým sžívat opravdu hodně dlouho.