She Remembered Caterpillars – v jednoduchosti je krása

Logické hry málokdy zůstávají žánrově čisté. Často se rozšíří o příběh, nějaké jiné prvky, nebo různé lokace. She Remembered Caterpillars také není čistě logickým dílem, ale má k němu celkem blízko. Německé studio Jumpsuit Entertainment začalo svou prvotinu vyvíjet pod názvem Perlinoid a získalo za ni mnohá ocenění. Autoři se volně inspirovali teorií o základních barvách a vytvořili svět různě barevných (a různě tvarovaných) postav, které musí překonat překážky a dostat se na předem určená místa.

Barevné peklo

Na první pohled je She Remebered Caterpillars roztomilá a barevná oddechovka, ve které jenom tak pohybujete malými panďuláky do momentu, než je dostanete tam, kam patří. V prvních pár úrovních tomu tak skutečně je. Modrá a červená postavička, jejich barvám korespondující mosty. Chce to trošku přemýšlet, ze začátku to však není nijak namáhavé. Postupně se ale odhalují další a další mechaniky a udržet si přehled je stále těžší. Po mostech, které může přejít postava s korespondující barvou, přibydou brány, které takovému průchodu naopak zabrání. Dalším krokem je pak slučování jednotlivých figurek dohromady na základě barevného spektra.

„Hra má velmi povedený design a je třeba dodat, že ačkoli je založená na práci s barvami, mohou si ji užít i barvoslepí lidé. Různé barvy totiž odpovídají různým tvarům a díky tomu je možné je od sebe odlišit.“

Modré a červené postavičky nezůstanou dlouho samy. Přidá se k nim i žlutá, což umožní tvoření dalších barevných kombinací (zelené a oranžové, později narazíte i na bílou a černou barvu). Budete si nejprve lámat hlavu s řešením a pak si nadávat, protože to přece bylo tak jednoduché. Mnohdy budete mít dojem, že už to skoro máte a pak se objeví ta chybička, která váš postup znemožní.

Dostaň je domů

Herní mechanika je založená na barvách. Míchání barev je celkem jednoduché, buď se postavičky sloučí v jednu, nebo ne. Problém nastává s jejich pohybem. Již zmíněné mosty a brány jsou to nejlehčí. Když se do mixu přidají mosty, které reagují pouze na „povel“ (to znamená, že jeden či více panáčků musí stát na určeném místě), začnete možná nadávat. Tím to ale ani zdaleka nekončí. Zhruba v polovině se přidají přístroje, které mohou z postaviček barvu „vysát“, takže potom jsou bílé, nebo jim naopak barvu dát. Zní to celkem banálně, velmi rychle je ale jasné, jak moc to váš postup komplikuje. Bílé postavy sice mohou projít každou bránou, logicky se ale nedostanou přes most, protože nemají žádnou barvu. Dalším problémem je pak to, že nemůžete z červeného panáčka udělat rovnou modrého. Z červeného musí nejprve být bílý a až pak ho můžete nabarvit na modro (k čemuž potřebujete dva různé přístroje, které nebývají umístěny vedle sebe).

Velkou roli zde hrají mosty, a tak poslední mechanika, na kterou narazíte, jsou mosty „jednosměrné“. Ty jsou rozdělené do dvou částí, jedna je vždy zvednutá a druhá sklopená. Přecházet tak můžete jenom z té strany, na které se nachází zvednutá část. Samozřejmě se ale po každém přechodu směr mění.

Jak již bylo řečeno, počáteční levely zvládnete více méně bez problémů. Pro mě to začalo být těžké přibližně s desátým levelem. Čtvrt hodiny jsem zírala na obrazovku, vypnula to, zapnula o několik hodin později, během pár minut přišla na to jak postupovat a zasekla jsem se opět na další úrovni. V tomto ohledu byla hra časově náročná, i když jsem s ní zdaleka tolik času nestrávila.

Příběh na škodu

She Remembered Caterpillars nabízí čistou grafiku a příjemnou hudbu. Každý akt se odehrává na jiném pozadí, které umožňuje dedukce, co že se nám autoři snaží naznačit, a jak to souvisí s příběhem. Na začátku se pohybujeme ve trávě, a tak je logické její spojení s v názvu zmiňovanými housenkami. Pak se přesouváme výše a výše a narážíme na ruce, podivnou hlínu, kosmickou hmotu či opět trávu. Příběh však ve skutečnosti na úkoly nijak nenavazuje a ani celková grafika nemá s příběhem nic společného.

Postup je rozdělený do osmi aktů obsahujících celkem 40 úrovní. Na začátku každého aktu se dozvíte něco více ze základního příběhu, jednotlivé levely vám pak odhalí útržky rozhovorů nebo myšlenek. Toto dílo patří k těm, které vás, co se příběhu týče, nechají tápat více méně v temnotě skoro celou dobu. To, co od začátku víme, je pouze to, že sledujeme otce a dceru a odhalujeme jejich vztah.

Velmi dlouho není jasné, co se přesně děje, kdo tito lidé jsou a proč je podstatné, že si ona (dcera) pamatuje housenky. Rozuzlení příběhu není zrovna uspokojivé, rozhodně nebylo nutné ho natahovat přes všechny úrovně. Vlastně si myslím, že příběh zde spíše ruší. Jistě, má působit jako motivační element, abyste pokračovali, ale pokud to tak opravdu berete, budete na konci spíše zklamaní.

„Příběh u této hry do jisté míry ruší. Jde o solidní počin se skvělou mechanikou, která nemá zapotřebí „zlepšování“ skrze těžko pochopitelné souvislosti.“

Herní mechanika je ve své jednoduchosti naprosto dostačující a může stát sama o sobě. Respektive by mohla lépe fungovat s příběhem, který se k ní hodí, protože zde až na pár zmínek žádné spojitosti neexistují. Milovníci logických her a čistých designů budou mít možnost vyřešit 40 hádanek, z nichž jim některé klidně zaberou i půl hodiny.