The Fall of the Dungeon Guardians – lov plný bolesti

Léta prosperity děl, které šly ve stopách Dungeon Mastera, jsou již dávno pryč. Ročně se objeví jen pár titulů tohoto formátu a většina z nich není zrovna oslnivá. Posledním kvalitním kusem je snad jen klasický dungeon crawl Legend of Grimrock, který se minulý rok dočkal svého následovníka. Legend of Grimrock 2 nezaujal jen slavným jménem, ale i řadou průlomových změn. Některá herní studia se rozhodla, že též přispějí svou troškou do mlýna a začala vytvářet osobité projekty podobného formátu.

Jedním z nich je dungeon crawl The Fall of the Dungeon Guardians. Prvotina francouzského studia Mana Games působí na první pohled jako starý dobrý Legend of Grimrock. Uvidíme, co si hra, krom vizuálu, vzala ze zmíněného klenotu.

Žalář plný nezbedů

Práce bachaře v obří středověké fantasy věznici není žádný med. Pokud jsou ale vězni v klidu, dá se to přežít. Vaše malá parta vzala místo v jednom z rozsáhlých žalářů. Na první pohled to vypadalo, že se bude jednat o pohodovou fachu. A taky že byla, do momentu než vás dobromyslný žalářník nechal v podzemním komplexu, kde se chovanci utrhli ze řetězu. A aby toho na vás nebylo málo, ještě se aktivoval systém ochran, který vypustil do chodeb velmi agresivní čističe. Váš úkol je jednoduchý, musíte najít všechny nebezpečné zloduchy a vrátit je zpátky do cel. Na povrch se nevrátíte dřív než tento zdánlivě lehký questík dokončíte.

Tvůrci The Fall of the Dungeon Guardians se nám v jejich díle snaží prezentovat dobře vypadající výpravu. Problém je, že dobrodružství, které prožíváte, postrádá výraznost a tajuplnost. Tu jsem našel kupříkladu u Legend of Grimrock 2. Příběhová stránka se dá označit za těžký průměr, útěky z vězení či lov nebezpečných individuí bez hutnějšího lore základu už prostě netáhnou.

„Většinu času, který v zatuchlých dungeonech strávíte, budete bojovat o holý život.“

Výprava za vězni se hodně táhne. Jednotlivé patra nejsou zrovna originální. Absence výraznějších pastí, osobitých hádanek a tajných místností celku též zrovna nepomáhá. Co si budeme povídat, základní prvky by v titulech, zastupují daný žánr, jednoduše chybět neměly. Lépe řečeno mělo by jich být tolik, aby uchránily celek před pádem do stereotypu a nudy.

Primární kampaň je slabšího ražení, a tak jí podpírá tvorba komunitních map. Ta zaručuje minimálně snahu ze strany aktivního společenství kolem hry. To snad vytvoří řadu poutavých kobek. Autoři v tomto směru září, hráčům totiž dali k dispozici hodně širokou paletu předmětů a monster, které si do svých chodeb mohou různě rozházet. Variace prostředí už tak pestrá není, to ale Mana Games časem jistě vyřeší.

Jasně daná družina

Když si vzpomenu na některá starší díla, vždy mi na mysli vyvstane zajímavé tvoření party. Ta většinou nemusela mít pevně dané členy. Díky tomu měl každý průchod temnými kobkami svůj osobitý nádech. Zde možnost svobodné družiny mizí. Skupina má jasně dané hrdiny; Válečníka, zloděje, čaroděje a léčitele si můžete maximálně upravit po stránce specifikace.

Ta dává tvorbě postav zajímavý nádech. Roli válečníka zastává paladin, ochránce a muž ve zbrani. Mág může jít cestou elementalisty, warlocka a arcanisty. Nejzajímavěji na mně zatím zapůsobil asi léčitel. Třída jako taková má hodně neobvyklé rozdělení, v jejich řadách je totiž i nekromant, který léčí své společníky tím, že způsobuje bolest svým protivníkům. Mimo něj, tu máme i druida a kněze. Recenzentskému buildu se z velké části vyhnul zloděj, ten je zastoupen jen jedním stromem.

Každá z herních specifikací má svůj vlastní strom dovedností. Úrovňové body můžete ale investovat do každé z nich bez větších omezení. Základní určení se dá změnit i v průběhu hry, což se dá brát jako plus. Ne každý strom vám musí plně sednout a občas je dobré zaexperimentovat s novými kouzly a dovednostmi. Třídu ale měnit nelze, ta je pevně dána.

Kam zmizely louče?

Jakožto členové vězeňské stráže máte k dispozici základní výbavu. Počáteční meče, hole, sekery a hůlky budete nosit hodně dlouho, obměna se nekoná zrovna často. Předměty padají z nepřátel čistě náhodně. Jejich statistiky a specifikace nejsou nikdy předem dány, což v některých momentech může být celkem slušný problém. Minimálně tedy u předmětů epického formátu. Plátovou zbroj si na sebe váš mág asi neobleče, přestože hodnoty, které má, plně odpovídají jeho povolání.

„Bojová AI na mně zpočátku zapůsobila hodně dobrým dojmem. Na rozdíl od umělé inteligence v Legend of Grimrock 2 totiž reagovala na můj pohyb aktivně.“

Jak jsem již řekl, paleta předmětů na tom není zrovna nejlépe. Celkový dojem mírně zhoršuje absence základní výbavy odvážného dobrodruha. Do té patří louče a zásoby jídla na tři dny. Tyto dva aspekty dávají tomuto žánru osobitou atmosféru napětí a strachu. Problém je, že v The Fall of the Dungeon Guardians není ani jedna ze zmíněných položek. A to je škoda, protože k tomuto typu her prostě jistým způsobem patří.

Permanentní boj

Většinu času, který v zatuchlých dungeonech strávíte, budete bojovat o holý život. Přestože to zprvu vypadá tak, že jste lovci, není tomu tak. Ochranných prvků vězení je skutečně hodně, takže po čase budete bojovat spíše o to, abyste si zachovali holý život. Bitvy jako takové probíhají ve stylu Might & Magic X namíseného s Legend of Grimrock. Můžete se při nich pohybovat, používat kouzlené dovednosti a různě zastavovat hru, abyste se lépe orientovali v nastalých situacích.

Šarvátky jako takové jsou hodně náročné. Nepřátelům je možné utéct a následně se vyléčit. Jelikož hra disponuje systémem „to vydýcháš“, stačí jen zajít za roh a počkat si až se životy sami doplní. Lektvary nejsou potřeba. Před útěkem je dobré zajistit smrt minimálně jednoho z nepřátel. Jinak se podobně jako vaše skupina plně zregenerují.

Bojová AI na mně zpočátku zapůsobila hodně dobrým dojmem. Na rozdíl od umělé inteligence v Legend of Grimrock 2 totiž reagovala na můj pohyb aktivně. Tím pádem zmizel veškerý prostor pro různé vyčurané manévrování a přepady. Problém ale nastal v moment, kdy proti vám stojí víc protivníků za sebou. Zádní skupiny z naprosto nesmyslných důvodů vaší partu ignorují a pochodují dál. Takže je pak ještě musíte dohánět a likvidovat.

Nuda v kobce

Mám tento žánr hodně rád. U her jako Might & Magic či Legend of Grimrock jsem strávil desítky možná dokonce stovky hodin. Je škoda, že ne každý titul se vyvede stejně jako tyto záživné klenoty. The Fall of the Dungeon Guardians měl velký potenciál, Mana Games ho ale nedokázali plně využít. Tím pádem se z jejich díla stala jen laciná kopie zmíněných projektů, což je škoda.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.