Že se nemrtví neztratí ani ve světě dostavníků, klobouků a koltů zavěšených proklatě nízko u pasu nás přesvědčilo už Red Dead Redemption; Gunstringer se ovšem nebere ani z poloviny tak vážně.
Ona to totiž vlastně ani není hra. Často slýcháváme srdceryvné projevy vývojářů snažících se potenciální kupce přesvědčit, že investicí právě do jejich titulu získají jedinečnou záležitost, která maže hranice mezi hrou a filmem. Ano, párkrát už se to podařilo, ale v drtivé většině případů jde o plané řečičky, jež se mají postarat o dostatečný zájem médií, který je ve finále přetaven v bezplatnou reklamu. Až nestydatě často se nicméně zapomíná, že i film je pouhou nástavbou divadla a přesně na to hoši z Twisted Pixel upozorňují v podstatě celým konceptem Gunstringera.
Vaším úkolem je chopit se (doslova) kontroly nad nemrtvým desperátem, jenž putuje napříč lehce výstředním herním světem hledajíc pomstu. Jde přitom o loutku, již k životu probouzí až správné pohyby vašich rukou a trochu to působí jako divadelní představení. Kromě provázky ovládaných herců tu jsou totiž i praštěné kulisy a hlavně to, co dělá z divadla divadlo – diváci! Ti sedí tak trochu stranou veškerého dění, ale stále o nich víte ať už díky občasným záběrům do publika, nebo jejich všudypřítomným projevům strachu či pobavení. Paradoxně ale nikdy nedochází k prolomení pověstné čtvrté stěny, neboť ta tu vlastně nikdy ani neexistovala.
Odhlédneme-li ovšem na okamžik od netradičního zpracování zjistíme, že proti nám stojí tak trochu klasicky neklasická on-rail střílečka. Máme tu elegantní zpracování pochlebující pravidlům žánru, avšak návdavkem tvůrci přidávají celou řadu drobných úprav a vylepšení, která se na vaší straně jistě mnohdy postarají o údiv. Tomu všemu navíc kraluje vskutku precizně zpracované ovládání, které sice spoléhá na vaši náklonnost k microsoftímu pohybovému ovladači, avšak ztratit by se v něm neměli ani absolutní nováčci. Ti z vás, kteří mají něco málo „odlítáno“ v Child of Eden budou nejspíš hned doma, ti ostatní pak maximálně po pár desítkách minut.
Levou rukou jednoduše ovládáte pohyb svého avatara, zatímco pravá je zodpovědná za vykonávání drtivé většiny akcí. I zde přitom platí osvědčené vzorce, objevující se napříč kinectími hrami, díky nimž je ponoření do děje mnohem snazší a přívětivější. Pro zlikvidování nepřátel tak nezřídka stačí levou rukou přejet až přes šest z nich, načež k nim kostěný mstitel v rychlém sledu vyšle kompletní osazenstvo svého šestiranného revolveru. Prudké zvedání levačky pak pro změnu Gunstringera vyšle vzhůru do oblak (tentokrát ne tak úplně doslova) ve snaze pokořit ležící překážku, nebo překonat propast mezi plošinami.
To je ale současně Achillovou patou celé hry. Ta je vcelku logicky rozdělena na dvě části. V té první běháte mezi kaktusy a likvidujete co vám přijde do cesty, zatímco v té druhé odložíte kvér a čeká vás skákací pasáž z bodu A do bodu B. Právě tady mi ovšem přišlo, že vývojáři lehce odflákli betatest a díky drobným bugům a dalším chybkám jde o lokace, v nichž budete nejčastěji umírat (i přesto, že už vlastně mrtví jste). Ne snad, že by vás problémy vyhledaly ve chvíli, kdy do úrovně vstoupíte a až do cíle se vás držely jako jeptiška kříže, ale v podstatě v každém levelu jsem se minimálně jednou někde zasekl, nebo neočekávaně poskočila kamera, což vyústilo v mé vpravdě rychlé rozloučení se světem.
A je to docela škoda, protože jinak je po technické úrovni všechno tip top. Samozřejmě v rámci dané škatulky. Grafické zpracování je na arkádovku dostatečné až sympatické, a ačkoliv vás hudební doprovod nesrazí do kolen (to se ostatně letos nepodařilo ani celé řadě mnohem ambicióznějších projektů … ano, mluvím o třetím Uncharted; smiřte se s tím!) daří se mu – horko těžko – dotvářet atmosféru praštěného westernového úletu. Víc bychom snad ani chtít nemohli. Beru zpět, mohli, ale neměli bychom. Jak jsem pár vět nazpět zmiňoval, s titulem se původně počítalo pro Xbox Live Arcade a nalijme si čistého vína, výhradně v tomto směru tam konkurence nikterak vážná není.
Když jsem disk s gamesou vkládal do konzole, rozhodně jsem nečekal, jak moc na mě zapůsobí. Už několikrát jsem zmiňoval, že mě Kinect nechává chladným a hrám vzniklým čistě pro něj se spíš vyhýbám, vy byste ovšem v případě Gunstringera takovou chybu udělat neměli. Je to totiž shrekovsky rozverné překvapení, které se nesnaží tvářit jako ultra-mega-úžasný projekt a víc než o zboření prodejních žebříčků a uvítání ve videoherní síni slávy mu jde o prosté pobavení hráčů. A toho bychom si v dnešní době měli vážit. Takže adios amigos, odjíždím vstříc západu slunce i se svým novým loutkovým přítelem. Ještě nás čeká spousta muchachos k zastřelení.
Verdikt
Tohle je jednoduše gamesa, kterou by si majitelé Kinectu opravdu neměli nechat ujít. Moc kvalitnějších pohybových her zatím na trhu není a k téhle, pokud si koupíte krabicovou verzi, navíc zdarma získáte Fruit Ninja Kinect.
