Tony Hawk’s Pro Skater HD – podruhé ve stejné řece

A selhala. Opět. Série Skate od společnosti Electronic Arts je coby simulátor populárního sportu jednoduše ve všech směrech lepší, jenže o to vlastně ani tak mocnejde. Tony Hawk’s Pro Skater je legenda vlastního žánru a srovnávání s konkurencí je jednoduše zbytečné. Tohle je totiž arkáda, v níž opravdu nikoho nezajímá jak moc jsou jízda hlavou dolů a tří set metrové skoky reálné. Tady jde v prvé řadě o ničím neomezovanou zábavu a v tom je Tony Hawk nepřekonatelný. Vždycky byl a nejspíš i vždycky bude.

Nezastírám, že mě lehce zmáhá nostalgie, ale rozhodně ne natolik, abych nebyl objektivní. Na rovinu říkám, že Pro Skater HD je hrou tak trochu zbytečnou. Vzato kolem a kolem nepřináší téměř nic nového a spíš se snaží svézt na příjemných vzpomínkách, doufajíc, že jí to hodí pár dolarů. Pravda, audiovizuální zpracování skutečně nabízí vysoké rozlišení, ale přesto se mu daří zachovat si atmosféru původních dílů, což je fajn. Jinak ale ten posun k HD a světlejším zítřkům moc nezaznamenáte.

Samotná hra sestává ze sedmi levelů posbíraných z Pro Skater a Pro Skater 2, ve kterých se po pár cvičných kolečcích budete cítit jako doma. Vše totiž zůstalo při starém včetně rozmístění překážek a skrytých prostor. Fungují tu stejné triky jako tehdy a jakmile se ozve paměť nejspíš nebudete mít problém nasbírat omračující počet bodů (milione, třes se!). Víceméně beze změny zůstala i kariéra a sní spojené výzvy na každé přítomné mapě. Snad jen drobným bonusem je skutečnost, že si nemusíte vybírat žádného z jezdců, ale pustit se do boje o slávu a peníze se svým Xbox avatarem.

Jedinou skutečně zajímavou věcí na singleplayeru tak zůstává mód Hawkmen, v němž si zkusíte zahrát na Pac-Mana na prkně. Abych to uvedl na pravou míru… V rámci Hawkmena máte v každé z úrovní rozmístěno několik různě barevných překážek, jež postupně projíždíte, přičemž vaším úkolem je na každé předvést správný trik (žluté vyžadují grind, červené air trick a zelené manuál). Čím rychleji danou lokaci projedete, tím výš se umístíte a samozřejmě není problém chlubit se komunitě a srovnávat s ostatními.

Mňo, a to mě přivádí k jediné opravdové novince v Pro Skater HD, kterou je přítomnost online multiplayeru. Vůbec poprvé se tak můžete na své oblíbené mapy vydat v doprovodu až tří kamarádu, přičemž vyblbnout se můžete prostřednictvím celé řady módů. Od Free Skate, přes Graffiti a Trick Attack až po Big Head. Zatímco Free Skate je vše říkající název, u Graffiti a Trick Attack pro jistotu připomenu, že jde víceméně o klasické součásti série, kdy vítězíte buď „obsazením“ místa (tj. že jste tam provedli nejlepší trik), nebo získáním nejvyššího skóre v rámci předem daného časového limitu.

Pro osvěžení paměti dobré, ale skutečná výzva leží právě na bedrech módu Big Head. V něm se mísí klasický humor série s nutností mít skutečně perfektně zmáknuté ovládání. Premisa je taková, že jste s ostatními vhozeni do jedné mapy a od počátku se vám postupně nafukují hlavy. Jednak bezdůvodně s plynutím času, druhak za každý zkažený trik. Jakmile jich zkazíte moc za sebou vaše hlava exploduje a vy vypadáváte ze soutěže. Cílem tedy logicky je udržet se na prkně déle než vaši protivníci a ukázat jim, kdo je tu ten pravý Tony Hawk.

Takže ještě jednou… Ne, na sérii Skate Tony Hawk opravdu nemá. Neznamená to nicméně, že by neměl ani co nabídnout. Navzdory požehnaným létům se nepouští hravého zpracování a sympatické rozvernosti, která téhle značce stejně sluší nejvíc. Pořád je tam spousta věcí, u nichž není problém se zaseknout na dlouhé hodiny, ať už snaha o zajetí lepšího skóre za dvě minuty, nebo posbírání skrytých teď už DVD. Možná vás to začne brzy štvát, někoho i nudit, ale pokud jste jen trochu jako deseti a statisíce oddaných fanoušků, stejně to budete hrát pořád dokola ve snaze vytřískat z té či oné lokace ještě alespoň o stovku bodů víc.

A to je pro hru, jejíž vydání je nadbytečné asi největší úspěch. Kasovní hit se z ní pravděpodobně nestane, ale za těch pár dolarů po ní nejspíš sáhne dost fanoušků, kteří by se moc rádi vrátili o těch deset (nebo kolik) let zpátky a zavzpomínali si jak jednoduché, leč zábavné hry vlastně byly. Jo, a zmínil jsem se už, že soundtracku ze své říznosti neubylo ani procento?