Torchlight - malebné městečko z trochu jiné pohádky

Blizzard své fanoušky dokáže pěkně potrápit. Vývoj třetího Diabla byl oznámen už před nějakým tím pátkem, ale zatím jsme se stále ještě nedočkali jeho vydání. Studio Runic Games se nám rozhodlo zdlouhavé čekání na áčkový titul trochu zpříjemnit.

Zlo nám tentokrát klepe na zadní vrátka

Torchlight je malou poklidnou osadou s mírumilovnými obyvateli. Hlavním způsobem obživy je zde obchodování a fárání v místních dolech. Hlavním těžebním produktem je surovina zvaná "Ember". Ten disponuje magickou silou, která může být v mnohých věcech užitečná, v dalších oblastech zase může natropit spoustu škod. Proto je Ember důvodem, proč se sem sjíždí řada mágů a vědců, kteří touží tuto obrovskou energii poznat. Jednoho z nich ale pohltí mohutná síla natolik, že zapomene na své dřívější já a přestoupí na stranu zla s cílem probudit netvora temna využitím Emberu. A čím více se mu to daří, tím více monster se vysvobozuje ze spárů podsvětí a přes doly vystupují až na povrch k Torchlight, které zoufale bojuje za svojí záchranu.

Vyber si svého hrdinu

Nám tedy nezbude nic jiného, než si zvolit své povolání a přispěchat bránícímu se městu na pomoc. No, možná jsem to s tou volbou povolání trochu přehnal. Ve skutečnosti máme k dispozici pouze tři hrací charaktery. Válečníka, odborníka na chladné zbraně, přemožitelku, mistryni v boji na dálku a alchymistu, který si rád hraje s kouzly.

Absolvent Bradavic

Za dob prvního i druhého Diabla jsem vždy raději dával přednost soubojům z očí do očí a s chutí využíval ručních zbraní. V Torchlight mě ale přemohla touha vyzkoušet si zručnost pravého mága. Volba tedy padla na alchymistu. Dále mě ve hře překvapila příjemná novinka. Na těžké cestě za slávou vás může doprovázet přítel z živočišné říše. Překvapení záhy mírně opadlo, když jsem měl možnost zvolit si jen mezi vlkem a divokou kočkou (vypadá víc jako rys). Tady mohli autoři trochu rozšířit výběr, stejně jako u hratelných postav.

Jsem zde, ukažte mi cestu

Po volbě hrdiny a pomocníka mě čekala obchůzka města, klábosení s místními a první úkol. Zjistit co se děje v nedalekých dolech. Pak už ani není potřeba se na něco ptát. Úkoly ve hře nejsou nijak zapeklité a náročné na logiku, takže stačí jen jít za nosem a daný úkol si vás vlastně sám vyhledá. Vedlejší questy postrádají tu pravou šťávu. Působí zde pouze kosmeticky. Takže tady nic k vidění.

Rubat, sekat, čarovat, nová úroveň, rubat...

Náplň hry je tedy velice prostá. Zabít pokud možno vše, co se nějak pohybuje a není na vaší straně. Z toho sice smrdí stereotyp, ale když to bavilo lidi v Diablu, tak by to zde též neměl být problém. Zabíjením získáváte zkušenostní body, kterými vylepšujete schopnosti vaší postavy. Zbraní a kouzel je požehnaně, nestvůr taktéž. Sbírate zlato, předměty, prodáváte, vylepšujete, kupujete. Levely jsou uspořádány do jednotlivých pater. Ty je třeba z větší části vyčistit od zrůd všeho druhu a dostat se až ke vchodu, který vás zavede hlouběji do podzemí. Levely pravidelně mění svůj vzhled. Z dolů se dostanete do jeskyní, podzemních zahrad, dojdete k lávové řece a ještě dál až k samotnému místu odpočinku pána zla. Neustálé šarvátky od sebe oddělují jen krátké "rozhovory" s vašimi spojenci (vy s nimi mluvit nemůžete, lze jen tupě potvrdit, že vzniklou situaci berete na vědomí) nebo proslovy hlavního padoucha (o tom, jak ho ovládla síla Emberu) během loadingu. Podstatou těchto textů je jen posunout jednoduchý příběh kupředu.

Oči i uši mohou být spokojené

Autoři vsadili na komiksovější grafiku se sytými barvami. Já si myslím, že hře sedla skutečně dobře. Hudební doprovod rovněž nezahálí. Do hry se velice hodí a posiluje ponurou atmosféru. V celkovém zpracování se Torchlight drží svého vzoru. Zde není třeba něco více rozebírat.

Tohle se trochu nedomyslelo...

Teď si řekneme co v Torchlight skřípe. Hra má v sobě minimum inovací. Téměř všechno už jsme mohli někde vidět. Pak třeba zbraně a předměty. Prakticky z každého zabitého stvoření, rozbitého sudu nebo otevřené truhly něco vypadne. Veškeré to sbírání, porovnávání a prodávání vám tak po čase může jít na nervy. Navíc se tím automaticky snižuje možnost zajímavého nákupu předmětů od městských obchodníků. Ti navíc prodávájí za šíleně drahý peníz, takže je v drtivé většíně případů lepší počkat, až něco sami objevíte. Veškerý nákup se tak omezuje jen na lahvičky se zdravím a manou. Dále tu je již zmiňovaný omezený výběr postav a pomocníků, kteří navíc nemají široké využití. Váš zvířecí přítel by toho prostě mohl umět víc. Nejvíc ho oceníte asi jen jako"rozšíření svého inventáře". Vzhledem k tomu, že hra není nějak extra náročná na HW, nahrávací časy mezi levely by mohly být kratší. Tou největší chybou je však obtížnost. Ve hře musíte projít víc jak 30 pater. Já jsem s alchymistou procházel jednotlivé levely takřka bez problému na vysokou obtížnost. Umřel jsem asi jen pětkrát a to jen díky svým vlastním chybám. Tak to šlo zhruba až do 28. levelu. Dál už na mě hra chrlila nepřátele tak silné a v takovém množství, že se můj počet úmrtí zvedl na číslo 35 a více! Hra si totiž vede během vašeho postupu určité druhy statistik, mezi které patří i tato položka. Od té doby jsem tak u sebe začal pozorovat pocity vzteku, strádání a frustrace z náhlého nedostatku peněz, lahviček zdraví a many. K finálnímu bossovi jsem se tak dostal zcela vyčerpán. A boj s ním, to je kapitola sama o sobě...