Tropico 4 – Vítejte v ráji

Návrat do reality

Ležím v lehátku na pláži, slunce zapadá a jeho jemné paprsky mě něžně pálí do tváře. Svěží vánek mě hladí po kůži. V ruce třímám sklenici napůl vypitého mojita, vedle na stolku mám odložený dobrý kubánský doutník. Jak krásný je život v tomto karibském ráji…

„El Presidente, El Presidente, rychle, povstalci převzali moc nad jednou z našich strážných věží! Některé z nich jsme stačili pochytat nebo zahnat do lesa, ale je jich mnohem víc, než jsme čekali. A mají rukojmí, El Presidente. Vyhrožují, že jestli okamžitě nekapitulujete, budete mít na svědomí jejich životy. El Presidente, lid Tropica je bezradný, co máme dělat?!“

A rajská idyla je rázem tatam. Nezbývá mi nic jiného, než usednout za prezidentský stůl a převzít vládu do svých rukou.

Umění vládnout

A vládnout v Tropicu je věc řádně zapeklitá. Dětská ekonomika, která bez opory neujde ani pár krůčků, je totiž velmi nestabilní a zranitelná. Navíc politická situace v „banánových republikách“ nikdy nečinila známky jistoty a stálosti. Práce diktátora je zkrátka náročná!

Vy si ji budete moci vyzkoušet už potřetí, neboť nedávno vyšlo již čtvrté pokračování populární sluníčkově-diktátorské strategie Tropico (pokud vám nesedí počty, tak vězte, že druhý díl odbočil do pirátských vod). Herní mechanismus se od vydání prvního dílu prakticky nezměnil, a tak se ti, kteří se se sérií již někdy v minulosti setkali, ve hře velmi rychle zorientují.

Opisování se trestá!

Už během tutoriálu (který si mnozí z vás pustí snad jen z povinnosti) zjistíte, že něco není úplně v pořádku. Přiznejme si to tedy raději rovnou, bez přikrašlování a tak říkajíc „na plnou hubu“: Tropico 4 je jen přebarvená trojka. Vidět to je na každém rohu, a pokud jste u předchozího dílu strávili několik dní až týdnů, budete se možná velmi brzy cítit podvedeni, až zjistíte, že vám někdo za plnou cenu prodal něco, co už jste jednou hráli.

Autoři si s Tropicem 4 vyhráli opravdu šibalsky. Hra běží na stejném, pouze nepatrně vylepšeném enginu jako její předchůdce, hudba je snad všechna převzata z Tropica 3 a dokonce zhruba tři čtvrtiny všech textů jsou zachovány z minulého dílu. Bez nadsázky tak můžu tvrdit, že největší změnou prošel vzhled menu a herního interface.

Kupříkladu vnitřní politika ostrova funguje naprosto totožně jako v třetím Tropicu (stále je nutné zalíbit se pokud možno všem frakcím na ostrově), drobných změn dostála jen ta zahraniční. Nově tak budete muset udržovat dobré vztahy kromě s USA a Sovětským svazem také s Evropou, Blízkým východem a Čínou. Duše obchodníků zase potěší pohodlné kontrolování dovozů a vývozů, které vám nyní nabídne krásný přehled o tom, kolik čeho dovážíte/vyvážíte a kam. Je tedy jasné, že pokud jste závislí na dovozu určitého artiklu z Číny, nesmíte si tuto asijskou velmoc znepřátelit.

Staronové výzvy

Celkem vás čeká 10 nových ostrovů, které svojí velikostí až čtyřikrát převyšují ty z minulého dílu. Poněkud pozměněna byla i kampaň, kterou nyní proplouváte misi za misí a nemůžete si tak vybrat, kterému z ostrovů dáte přednost. Tropico 4 se snaží být mnohem více příběhové než jeho předchůdce, což má za následek akorát to, že je kampaň a vlastně i celá hra neskutečně ukecaná. Každá kampaň mise je plná různých (povinných i dobrovolných) dílčích úkolů, přičemž ke každému náleží několik odstavců „příběhového“ textu. Úkoly jsou sice vtipně prezentovány konkrétními postavami, které mimo jiné parodují spoustu známých osobností jako prezidenty Nixona a Kennedyho, nicméně zasmějete se poprvé, později přestanete zadání poslouchat a číst (namluveny jsou jen úvody) a budete rovnou ve spodních řádcích hledat klíčová slova a cifry. Dobrovolných úkolů je navíc příliš mnoho a mnohé jdou proti sobě, takže vás budou spíše jen otravovat během plnění vašich hlavních cílů.

Postav a znič!

Zajímavou novinkou jsou určitě katastrofy, které mohou postihnout váš národ. Mezi ně patří klasické zemětřesení, vlna tsunami, tornádo, výbuch sopky nebo požár. Proti některým se dá poměrně účinně bránit, avšak mnohdy toho moc nenaděláte a nezbyde vám nic jiného než bezmocně přihlížet a po odeznění živlu začít sčítat škody. Bohužel řádění živlů se vývojářům zalíbilo natolik, že se s ním budete muset potýkat takřka v každé misi.

Další změny jsou už spíše datadiskového rázu. Ve hře přibylo celkem dvacet budov, ale většinou jsou jen variacemi na již existující zábavní nebo výrobní zařízení. Z těch zajímavějších můžeme jmenovat například hasičskou zbrojnici likvidující blízké požáry anebo ministerstvo, což je úřad, který zaměstnává ministry z celkem pěti odvětví (obrana, ekonomika, apod.). Volba ministra může být v některých případech kritická, neboť postavení a názory výkonné osoby na tomto úřadě je vnímáno jak občany Tropica, tak zahraničními mocnostmi, které na to patřičně reagují.

Dojem dobrý, ale s výhradami

Tropico 4 je nakonec zábavná hra. Juanita se v rádiových relacích Tropico News Today sice nedočkáme (vlastně byl odstaven už v datadisku minulého dílu), ale byl nahrazen dvěma novými moderátory, kteří ovšem neumí být tak naivně propagandističtí jako on („El Presidente má pravdu, i když jí nemá.“). Na vtipných hláškách ovšem Tropico 4 nestojí, a tak ho mohu všem, kteří budování tropického ráje ještě neokusili, vřele doporučit.

Se závěrečným hodnocením jsem si docela lámal hlavu. Kdyby Tropico 3 nikdy nevyšlo a na původní hru by navázal až tento díl, byl bych ohromen a nad hlavou bych nadšeně mával osmičkou nebo devítkou. Autoři ovšem byli patrně zdrženlivější a třetím dílem si pouze oťukali publikum, jestli se jim konverze do třetího rozměru bude líbit. Změn je sice poměrně dost, ale jedná se o takové drobnosti, že jsem se sem některé z nich ani neobtěžoval uvádět (kupříkladu skillování postavy El Presidenta považuji za roztomilou zbytečnost). Příště se snad dočkáme nějakých odvážnějších kroků.