Valentino Rossi: The Game – poklona legendě

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Závodní hry jsou posledních pár let v kurzu. Pravidelně jsou vydávány spíše více než méně kvalitní tituly reprezentované sériemi jako Gran Turismo, Forza Motorsport nebo Need for Speed. Objevují se i ojedinělé klenoty jako například loňský Project Cars a DriveClub přes své počáteční nedostatky není po nesčetných updatech rozhodně k zahození. Oproti tomu závody motorek vždy pokulhávaly a jen horko těžko byste jmenovali hru, která by se mohla rovnat s některým z nejlepších protějšků ze světa aut. O to více potěší, že Valentino Rossi je možná zábleskem na lepší časy.

Italské studio Milestone, které Valentino Rossi: The Game vytvořilo, je na poli závodních her veteránem a občas se zdá, že se v něm pracuje nonstop. Valentino Rossi je totiž po poměrně povedeném Sebastian Loeb Rally EVO a vlažněji přijatém MXGP2 jejich třetí hrou tento rok. Dovolím si tvrdit, že je nejlepší hrou, kterou si od těchto vývojářů můžete zahrát.

Přiznám se, že nejsem zapálený fanoušek silničních závodů, mám matné pojetí o značkách aut, které se v nich objevují a jezdci samotní jsou pro mě bezejmenná množina. Jméno Valentino Rossi tak nebylo výjimkou. Tedy až do doby, kdy se mi hra dostala do rukou. Teprve až menší průzkum napříč internetem mi odhalil, o koho jde. Pokud jste na tom podobně jako já, pak vězte, že „The Doc“ neboli Doktor, jak se Rossimu přezdívá, je živoucí legenda (mimochodem existuje i jeho český fanouškovský web) a pyšnící se jeho jménem má být oslavou jeho šestnáctileté mimořádně úspěšné kariéry. Pro představu – během prvních devíti let existence nové závodní třídy MotoGP Rossi získal šestkrát první místo, jednou druhé a dvakrát třetí místo. Připočtěte k tomu nesčetná další vítězství v jiných závodech (nejen motorkářských) a bude vám hned jasnější, s kým máte tu čest.

Hned po prvním spuštění hry jsem byl mile překvapen množstvím obsahu. Můžete se vrhnout na budování závodnické kariéry, což odpovídá duchu série MotoGP od Milestone, a vypracovat se z ničeho ve hvězdu Rossiho jasu. Nechybí závody na nezpevněném povrchu či dokonce rallye, které je spíše redundantní a pro svoji jednoduchost vaši pozornost příliš dlouho neudrží. V případě závodních her je očekávaný split-screen, který zde naštěstí nechybí stejně tak jako online hra více hráčů.

„Nechybí závody na nezpevněném povrchu či dokonce rallye, které je spíše redundantní a pro svoji jednoduchost vaši pozornost příliš dlouho neudrží.“

Zář reflektorů ale na sebe jednoznačně upoutává položka Rossi Experience, zahrnující to nejlepší ze hry. V popředí stojí VR|46, mód, jenž dovoluje zahrát si dvacet nejslavnějších závodů Doktorovy kariéry, mezi něž patří i vítězství na Masarykově okruhu v Brně. Závody na čas, kdy je vaším úkolem zajet danou trať stejně rychle nebo rychleji než Rossi, a skvělá, výmluvně pojmenovaná Rossipedia pak dotvářejí koherentní celek, díky němuž se s italským závodníkem skvěle seznámíte. Právě za Rossi Experience si u mě Milestone vysloužili významné plusové body a to především kvůli tomu, že slavné jméno nevyužili jako bezobsažnou marketingovou vábničku, ale zacházeli s ním důstojně a ve svém pojetí mu dodali patřičnou hloubku, která by u obdobných her měla být standardem.

U každého závodního titulu, který se snaží o poskytnutí realistického modelu jízdy, jsem rád za různé asistenty řízení, díky nimž neskončím hned po rozjetí (pokud se mi rozjet vůbec podaří) ve svodidlech. V tomto případě jsem se ale odhodlal zapudit vnitřního zbabělce a probudit Rossiho v sobě. Proto jsem přepnul ze začátečnického módu na profesionální, čímž se závodění stalo znatelně zábavnější a napínavější. Zjistíte pak, že udržet motorku v zatáčce je výzva sama o sobě. Pokud se vám to ale nepovede a váš závodník se jako hadrová panenka dokutálí až mantinelům, pořád můžete vrátit čas zpět a znovu... a znovu svého jezdce trápit tolikrát, dokud se vám tu zatáčku nepodaří vybrat.

„Dojem z jízdy nicméně kazí umělá inteligence, od které příliš kreativity nečekejte. Vaši protivníci se zuby nehty drží své vytyčené trasy.“

Dojem z jízdy nicméně kazí umělá inteligence, od které příliš kreativity nečekejte. Vaši protivníci se zuby nehty drží své vytyčené trasy. Takové chování v sobě nese i určitou agresivitu, protože protihráči do vás jednoduše narážejí, jelikož zkrátka neumí ani uhnout. Občas jsem své snažení ze zoufalosti vzdal a škodolibě se snažil ostatní jezdce shazovat.

Nezanedbatelný vroubek má u mě hra také kvůli své vizuální stránce. Je znát, že vývojáři neoperovali s rozpočtem jako jiná velká jména z branže. Jsme až příliš často oslňováni tituly, které posunují hranici toho, co jsou dnešní konzole schopné generovat. Valentino Rossi tak v porovnání s konkurencí bledne a odpovídá spíše standardům minulé generace herního hardwaru. Například tratě samotné by zasloužily více detailů a to samé platí pro motorky a jezdce. Ovšem dobré nasvícení dokáže ojediněle vyčarovat malebnou scénu.