Vánoční duel - srovnání Xbox One a PlayStation 4

Nebojte se, rozhodně se nesnažíme vyřknout konečné rozhodnutí, která z nových konzolí je lepší, následující hádku bychom si za rámeček nedali. Článek obsahuje porovnání klíčových funkcí a vlastností v kontextu ročního užívání obou konzolí.

Vzhled konzole

Vtípků o podobnosti Xboxu One s předpotopními VHS přehrávači jste už slyšeli hromadu, stejně jako narážek na design PlayStationu 4, který někomu připomíná sešlápnutou krabici od bot. Nemá cenu se snažit říct, která konzole je hezčí, to si stejně každý hráč rozhodně podle sebe, přesto se můžeme pozastavit u provedení obou konzolí. Jak je vidno, oba stroje vsadily na černé provedení, které kombinuje matný a lesklý plast. A zatímco Xbox One vsadil na více lesku, PS4 to má naopak. Obě konzole se drží střídmého designu, který nijak neruší, a přesto vypadá velmi moderně. I když je v mém hráčském srdci dlouhodobě favorizována značka PlayStation, nový Xbox One na mě ve skutečnosti působí daleko lépe, než na produktových fotografiích a kombinace lesklého plastu s futuristickým žebrováním po stranách a polovině horní strany na mě opravdu zapůsobila.

Jenže onen Xbox One, jehož provedením se teď tak často kochám, mě také již tradičně vytáčí svým napájecím zdrojem, který se i tentokrát nevešel do útrob konzole. Že se tak podařilo inženýrům ze Sony (i když je PS4 znatelně menší), se zdá přinejmenším úsměvné. Právě díky napájecímu zdroji Xboxu One jsem se několik minut s nastraženým uchem motal kolem televize, snažíce se vypátrat zdroj hučení. Připravte se totiž, že i tahle pořádná „cihla“ bude slyšet. Naštěstí ale velmi slabě.

Ovladač

Jak už prohlásil Andrew House při představení konzole PlayStation 4, není důležitý vzhled konzole, ale to, jak vypadá ovladač, respektive co ovladač umí. V minulé generaci se poměrně jednoznačně na pomyslném piedestalu pro nejlepší konzolový ovladač umístil právě ten od Microsoftu a to především pro svou skvělou ergonomii a také zadní triggery, ze kterých, na rozdíl od Sixaxisu a DualShocku 3, neklouzávaly prsty. V Sony se tak plácli do čela (a dozajista také přes kapsu) a představili značně inovovaný DualShock 4. Ten se nyní daleko lépe drží a to platí především pro majitele větších rukou, kteří měli z předchozími ovladači oprávněné problémy. Triggery jsou konečně ve tvaru spouště a hraje se s nimi opravdu skvěle. Analogové páčky jsou ze vskutku zvláštního materiálu, který je neuvěřitelně přilnavý a prsty z něj vůbec nekloužou. Naopak zamrzí velmi hlasitý zvuk při zmáčknutí analogu (R3, L3 tlačítka). Ovladač se ale také dočkal stále diskutovaného light baru a také dotykové plochy. Využití obou featur je prozatím velmi minoritní, ale čas od času se objeví hra, která je dokáže stejně jako reproduktor v ovladači příjemně a inovativně využít. Rozhodně se nejedná jen o gimmick, ale potenciálně užitečnou vlastnost ovladače.

U ovladače pro Xbox One zdánlivě nebylo moc co měnit, přesto Microsoft údajně provedl až čtyřicítku vylepšení. Celkový tvar se logicky výrazně nezměnil, přesto je na první pohled patrný hranatější design, který ale vypadá opravdu luxusně a ovladač tak trochu připomíná kus vybavení z USS Enterprise. Nikoho asi nepřekvapí, že se také drží opravdu skvěle a přesto, že je jeho tvar dosti odlišný od DualShocku 4 (ostré vs. zaoblené hrany), oba ovladače se mi drží stejně skvěle. Jakmile zapnete první hru, brzy si uvědomíte, že v Microsoftu se očividně zaměřili na vibrace. Oba triggery mají své vlastní vibrační motorky, což u FPS nebo závodních her tvoří opravdu skvělý zážitek, na druhou stranu 55pokud dosáhnou vibrace v triggeru nejvyšší úrovně, motorek uvnitř schovaný je opravdu velmi hlučný. Analogové páčky mají speciální pogumování po svých okrajích, které slouží svému účelu velmi dobře, jenže oproti páčce ovladače pro Xbox 360 se mi do té nové nevejde bříško palce, takže analog ovládám spíše pomocí pogumovaných hran, než abych měl palec pevně ukotven díky prohlubni v kloboučku analogu. Také je třeba zmínit, že ovladač je stále na dvě tužkové baterie, ty se naštěstí vkládají do těla samotného ovladače.

S klidným svědomím rozhodnout, který ovladač je lepší, asi nejde a tak si každý musí sám pro sebe stanovit váhu jednotlivých výhod a nevýhod, kterých mají oba ovladače dost. Nakonec je stejně nejlepší si oba kousky vlastnoručně osahat. Nejdůležitější je to, že oba ovladače jsou skvěle zpracovány a měly by se vám pohodlně držet.

Kamera

U obou konzolí jejich kamery obstarávají hlasové ovládání, rozeznávání pohybu (včetně obličejů např. pro přihlášení ke svému profilu) a díky tomu nabízí mnoho zajímavých možností. Hlasové ovládání je zcela logicky daleko vyspělejší u Xboxu One a opravdu dodává pocit jakéhosi futuristického multimediálního pojetí. Zatímco u PS4 využijete povely pouze ke spuštění jednotlivých her, základního ovládání uživatelského rozhraní, popřípadě vypnutí konzole. Xbox One nabízí velmi širokou paletu hlasových příkazů, díky kterým nebude vůbec třeba k ovládání konzole ovladač. Hlasovými příkazy lze spustit každou hru či aplikaci, kterou systém obsahuje, otevřít jakoukoli nabídku či součást systému. Největší využití ale hlasové příkazy mají u multimediálních funkcí. Sledovat film a používat příkazy jako je „Xbox pause“ nebo „Xbox fast forward“ je velmi pohodlné a jednoduché. Pro úplnost je třeba ale dodat, že jeden z posledních updatů PS4 přidává nové hlasové povely, navíc vůči konkurenci prakticky vůbec nezaostává v jejich správném rozeznání.

S rozpoznáváním pohybu na tom je samozřejmě lépe Kinect. V porovnání s Kinectem minulé generace je to rozdíl opravdu velký a u ryze pohybových her je snímání pohybu opravdu velmi přesné. S Kinectem navíc můžete ovládat i uživatelské rozhraní nového Xboxu a i když nejde o nijak složitá gesta, reakce je velmi rychlá a přesná. U obou kamer se navíc zvětšilo zorné pole a nevyžadují takový odstup, což potěší především majitele menších obývacích pokojů.

Online služby

V předešlé generaci byl na poli online služeb po celou dobu jasným vítězem Xbox 360, za což mohl i placený multiplayer, díky kterému mohl Microsoft do Xbox Live nalévat daleko větší množství financí, než Sony do svého PSN. Očekávané se stalo skutečností, a pokud si chcete zahrát hru více hráčů na PS4, taktéž budete muset platit. Zde se bude jednat o můj subjektivní názor, ale zdá se mi, že co se týče stability, je na tom PSN stále o něco hůře. Jenže Sony neuvěřitelně prásklo do opratí se svou službou PlayStation Plus, která mimo jiné nabízí každý měsíc několik her zdarma a nutno dodat, že jde vždy o velmi podařené hry.

Vzhledem k tomu, že obě konzole jsou zatím na startu své životní dráhy, nelze očekávat zdarma velké tituly, tak jako je tomu u konzolí minulé generace, ale i tak se čas od času objeví zajímavý kousek. Například v lednu čeká na majitele PS Plus inFamous: Firts Light. S ohledem na minulé měsíce bych řekl, že výběr i množství titulů je na konzoli od Sony mírně lepší, než u Xboxu One a jeho programu Games with Gold, který byl dokonce spuštěn až v průběhu letošního roku, zatímco na PS4 byl k dispozici hned od začátku.

Co se týče ostatním online služeb, je Xbox One po stránce nabízených online o něco napřed, jenže u nás valná většina samozřejmě fungovat nebude a i kdyby, opět si budete muset zaplatit (rozumějte mít zaplacené Gold předplatné). Třeba takový Netflix nebo Hulu Plus vám na PS4 půjde i bez PS Plus, ale na Xboxu One si bez Goldu nepustíte nic.

První spuštění konzole

První zapnutí obou konzolí logicky provází počáteční nastavení konzole, které je znatelně kratší u PS4 a jedná se pouze o formality, u Xboxu One je situace složitější především díky nastavování Kinectu. Obě konzole po vás ze začátku budou chtít nejdříve stáhnout update. V případě PS4 se bez něj nepřipojíte k PSN, ale singleplayer si klidně zahrát můžete. U Xboxu One si bez stažení updatu nezahrajete vůbec. PS4 po mě v prosinci 2013 chtěl cca 300 MB update, Xbox One letos v březnu něco kolem 500 MB, až si ale onu konzoli domů přinesete vy, údaje se budou pravděpodobně lišit.

Co mě trochu rozhodilo je „nepřipravenost“ nového Xboxu. Když jsem si totiž chtěl pustit film, konzole si nejdříve musela stáhnout přehrávač a ta samá situace nastává i u dalších základních funkcí či aplikací. Jistě, jde o pár desítek megabajtů, které se stáhnout za chvíli, ale o něčem to může vypovídat.

Rychlost konzole

Co každý hráč zkoumá ihned po prvním spuštění je také rychlost konzole, respektive jejího uživatelského rozhraní. Je opravdu zábavné, že zrovna v oblasti, kde se Microsoft velmi dušoval, Xbox One tolik ztrácí. Zatímco PS4 se spustí za zhruba 20 sekund, Xboxu One to trvá více než minutu! Z úsporného režimu je to už o něco lepší, probuzení z něj trvá novému Xboxu zhruba 10 sekund, jenže PS4 je stále rychlejší. Konzole od Sony se z úsporného režimu probudí za zhruba 3 až 5 sekund.

Podobně je na tom rychlost samotného uživatelského prostředí. Zatímco příjemná provázanost veškerých nabídek v PS4 znamená rychlý a především plynulý průchod celým systémem, o Xboxu One totéž říci nelze. Pokud si chcete otevřít například nastavení, nebo jen triviální záložku „Games“, nejprve musíte civět na černou obrazovku, kde se objeví logo dané „sekce“ a až poté se vám zobrazí požadovaný obsah. Nepochopitelně zdlouhavé a otravné.

Uživatelské rozhraní

Celkově je rozhraní obou konzolí z mého pohledu velmi rozdílné a svojí funkcionalitou jsou uzpůsobeny trochu jiným typům uživatelů. Přestože mi koncept Metro rozhraní není vůbec cizí (částečně k němu přešel už Xbox 360 a na mobilním telefonu si nemohu vychválit Windows Phone), v menu Xboxu One jsem se trochu ztrácel, může za to ale právě předurčení konzole pro její více multimediální využití. Přitom je ale členění hlavního menu vcelku logicky rozděleno na Pins (vámi připnuté hry a aplikace), Home a dále pak Market Place, které se dále dělí podle her, filmů atd. Za hlavní přednost systému považuji to, že dokáže na Home obrazovce zobrazit živý obraz právě spuštěné aplikace, hry nebo filmu, který dále běží, i když jste v menu konzole, takže jasně vidíte, jestli se vám už třeba dokončil loading další mise. Vyzdvihnout ale musím také možnost připnout jinou aplikaci do právě probíhající hry nebo filmu či jiné aplikace. Není tak problém sledovat film a u toho telefonovat po Skypu.

Zatímco v Microsoftu šli cestou značné invence a uživatelské prostředí nabízí několik nových a velmi zajímavých funkcí, v Sony na to šli trochu jinak a zaměřili se spíše na drobnou evoluci, nežli na revoluci o kterou se inženýři v Microsoftu rozhodně pokusili a mnoho jim toho také vyšlo. Rozhraní PS4 je sice na první pohled nové, ale vychází z oblíbeného konceptu Cross Bar Menu z PS3. Máte tak k dispozici všechny záložky a sekce v rámci jedné velké nabídky, ve které se dá pohybovat horizontálně i vertikálně. To vše ale působí velmi elegantně a především uživatelsky velmi přívětivě. Nelze tak říci, která z konzolí je na tom lépe. V Sony vsadili na přímočarost, kterou ocení především hráči her, v Microsoftu zase na chytré využití multimediálních funkcí.

Nabídka her

Vše co je zmíněno výše, ale najednou většinu hráčů přestane zajímat, protože hlavní jsou přeci hry. Za zhruba rok, co jsou obě konzole na trhu, vyšlo mnoho exkluzivních titulů, které mohou jazýčky na vahách významně rozkmitat. Forza, Halo Kolekce či Sunset Overdrive jsou skvělé tituly pro Xbox One. Naproti tomu stojí InFamous, Driveclub či blížící se The Order nebo Bloodborne, proti kterému bude nastupovat Quantum Breake a nový Tomb Raider. Významným prvkem při rozhodování jsou nakonec i multiplatformní titulky, které jsou vždy velkou kauzou. Ve většině případů totiž mírně vyhrává PS4 verze díky většímu rozlišení či snímkování a rozdíly jsou někdy úplně neznatelné anebo naopak propastné jako u nedávného GTA.

Malou oklikou se ještě vrátíme k rychlosti systému, se kterým souvisí i rychlost instalace her. U obou konzolí můžete spustit hru ještě před tím, než se nainstaluje 100 % hry, ale právě tady je propastný rozdíl. Například Assassin’s Creed IV můžete začít hrát na PS4 už po 45 vteřinách, zatímco na Xboxu One si počkáte necelých 6 minut. Tento rozdíl ale není žádnou výjimkou. NFS: Rivals na PS4 jen 32 vteřin, na Xbox One 9,5 minuty. FIFA 14 dokonce 16 minut na Xbox One, na PS4 pouze 34 vteřin. U novějších titulů nemáme možnost porovnat na obou platformách, uvádíme pouze hry, u kterých jsme měli možnost vlastnoručně změřit instalační časy. U aktuálních titulů je situace ale prakticky stejná, sám Phill Spencer z Microsoftu si toho je vědom a již několikrát se nechal slyšet, že zkrácení nahrávacích časů má u nich velkou prioritu.

Cena

Nakonec přijde na přetřes i cena, kde byl ihned po uvedení na trh velký rozdíl, díky nutnosti kupovat Xbox One společně s Kinectem. Tlak z trhu však donutil Microsoft udělat něco, co do té doby zavrhoval a mi si tak můžeme koupit Xbox One samostatně. Obě konzole na našem trhu seženete zhruba od 9 500 Kč, za Kinect a PlayStation Cameru si pak logicky připlatíte něco navíc. Na rozdíl od minulé generace konzolí (nemluvě o té ještě přední) je však cenovka zhruba rok po vydání poměrně přívětivá.

Resumé

Ptáte se, která konzole je lepší? Xbox One nebo PlayStation 4? To je asi jako ptát se, jestli hrdinové Marvelu nakopou zadek těm z DC Comics. Jednoznačné odpovědi se nikdy nedočkáte a navíc tím naštvete spoustu lidí. Přesto si troufnu říct, že pro nás Středoevropany je v současnou chvíli mírně výhodnější PlayStation 4, protože mnoho služeb, které by jinak zvýhodnili Xbox One, u nás zkrátka nefunguje a ještě asi dlouho fungovat nebude.

Na druhou stranu pokud sympatizujete s konzolemi od Microsoftu, nad tímto problémem mávnete rukou. Klíčový argument může být pro každého hráče jiný, ale když už začne jít ve vybírání do tuhého, nakonec se vždycky rozhoduje podle nabídky her. Ta není ani na jedné konzoli vůbec špatná, takže bude záležet především na vašich preferencích, jestli máte raději Forzu nebo Driveclub atd. Jediné, co můžeme s určitostí říci, je to, že obě konzole jsou kvalitní a ani s jednou nesáhnete vedle.