Xenoblade Chronicles 2 – o zbraních a lidech

Xenoblade Chronicles 2 je nezpochybnitelně japonskou hrou. Výtvarná stylizace se silně opírá o klasický anime styl charakterů s výraznýma očima. Postavy vychází z klasických archetypů, nechybí přihlouple roztomilý maskot, ženské postavy jsou poměrně často výrazně sexualizované – s velkým poprsím a zanedbatelným oblečením. Stejně tak si přidejte „maidky“, kočičí ouška, scény v lázních…prostě tradiční schémata a kulisy.

Xenoblade Chronicles 2 je zároveň i hrou s celou řádkou špatných designových rozhodnutí. Herní mapa a uživatelské rozhraní jako celek je zmatené a hodně roztahané, hra obsahuje celou řádku komplexních mechanik, avšak tutoriály je popisující skrblí informacemi a nedají se zpětně konzultovat. Zmínit by se dala i nevyváženost dabingu a přítomnost naprosto zbytečné arkádové minihry, jež se váže na levelování jedné z postav. Dalo by se ještě nějakou dobu pokračovat. Přesto všechno je Xenoblade Chronicles 2 hrou, ve které jsem nahrál bezmála 100 hodin a řadím ji mezi ty nejlepší tituly letošního roku.

Na zádech Titánů

V názvu sice najdete dvojku, ale hra nenavazuje na výtečný první díl. Nacházíte se zcela v novém světě jménem Alrest a stejně tak postavy jsou zcela nové. Hru s jedničkou spojuje koncept Titánů – gigantů, na jejichž těle žijí lidé a další živočichové a rostliny. Tito giganti plují po nekonečném oceánu mraků, do kterého se noří průzkumníci hledající dávno ztracené poklady. Jedním z podobných lovců pokladů se stává i Rex, hlavní protagonista. Během úvodních turbulentních událostí se Rex přidává ke krajně podezřelé výpravě, která končí jeho spojením s Pyrou – lidskou personifikací ničivé zbraně. Společně se vydávají hledat bájné Elysium, místo stvořené kýmsi jménem Architekt.

Xenoblade Chronicles 2 na rozdíl od X opět staví více na příběhu, který zprostředkovává pomocí dlouhých rozhovorů a animací. Sice poměrně dlouho trvá, než se děj rozjede, nicméně následně hráče zasype celou řádkou nečekaných zvratů a myšlenek. Opět se nedá zapřít japonský původ hry, který si pohrává s mytologií, filozofií a spřádá ji do zajímavých kliček – například celá řádka jmen Titánů jsou narážky na sedm smrtelných hříchů. Jistě, pokud už máte za sebou nějaké to japonské RPG, asi vás toto úplně nepřekvapí, nicméně i tak platí příběh Xenoblade Chronicles 2 za silný motor, jež vás bude držet v pozoru. Stejně tak zajímavé jsou i postavy. Opět, část z nich platí za poměrně předvídatelné karikatury, nicméně většinou mají i zajímavé pozadí a rozvoj charakteru.

Zbraně a jejich páni

Hlavní motiv hry představuje koncept personifikací zbraní a jejich „pánů“. Zbraně se jmenují Blade, jejich uživatelé potom nesou označení Driver. Ne každý člověk může být Driver, je na to potřeba speciální talent. Pokud se Driver dokáže „naladit“ na speciální krystal, Blade se materializuje a následně spolu utvoří pár, ve kterém Blade dává svému Driverovi sílu a přístup k unikátním útokům. Rex je Driver, Pyra je pochopitelně Blade a ze stejné kombinace se skládá i celá vaše parta, která postupně roste (v jeden okamžik však mohou být ve scéně pouze 3 dvojice).

Kolem kombinace Blade a Driver se točí jak příběh, tak samotný bojový systém. Existují v podstatě tři základní typy Blade – tank, útočník a léčitel. Každý z typů disponuje unikátními dovednostmi, současně se základní typy ještě dělí podlé samotné zbraně a elementu (oheň, voda a tak podobně). Aby toho nebylo málo, Blade existují v generických formách, vzácných a speciálních, přičemž pochopitelně vzácné a speciální mají unikátní vlastnosti a útoky.

Samotný soubojový systém staví na konceptu kombinace Blade a Driver. V jeden okamžik mohou být na bojišti maximálně tři páry. Vy jako hráč ovládáte pouze samotného Rexe a o další dva Drivery se stará umělá inteligence. Soubojový systém si bere z předchozí dílů, kdy postavy samy používají základní útok, přičemž vy ve vhodný okamžik volíte ideální speciální útok.

Vše je o správné kombinaci jednotlivých typů Blade a použití správného útoku ve správný čas. Postupně se na to nabalují další mechaniky, jako je správná pozice v boji, kombinace elementů, přepínání Bladů a tak dále. V základu se sice můžete spolehnout na nahodilé mačkání útoků, nicméně v tom případě se připravte na velmi zdlouhavé bitky, protože jedině správným kombinováním dosáhnete maximálního útoku.

Pravda, pro samotný základní průchod hrou není třeba mistrně zvládat soubojový systém, to je až nezbytné pro souboje se speciálními protivníky. Nicméně i přesto musím hře vytknout strohost tutoriálů – není úplně jednoduché pochopit nuance soubojového systému. Jako úplně stupidní fakt působí to, že k tutoriálu se nedá zpětně dostat. Jen si můžete koupit krátké tipy za herní měnu.

Nádherně komplexní svět

Soubojový systém není jedinou komplikovanou mechanikou. Xenoblade Chronicles 2 nešetří různými systémy, pochopení každého z nich zabere čas. Například celý svět je rozdělen do několika svébytných oblastí, v závislosti na samotném Titánovi, na kterém se nacházíte. V každé této oblasti najdete celou řádku obchodníků a vedlejších úkolů, ale pouze prostřednictvím plnění úkolů a nakupováním věcí si zlepšujete reputaci v každé oblastí, což znamená přístup ke speciálním věcem.

Další unikátní věci dostanete plněním „potápěcí“ minihry, kdy se Rex může na speciálních místech vrhnout do moře mraků a vytáhnout unikátní předměty. Svá pravidla má i levelování Driverů i Bladeů (obojí staví na trochu jiných principech) a aby toho nebylo málo, zhruba po 30 hodinách dostanete přístup ke zcela nové minihře, ve které můžete posílat svoje Blade plnit speciální úkoly. Dalo by se ještě pokračovat, ale je to asi zbytečné. Věřte jen tomu, že Xenoblade Chronicles 2 se neřadí mezi ty odpočinkové hry, co si zapnete večer na dvě hodinky po příchodu z práce. Ne. Xenoblade Chronicles 2 po vás vyžaduje plnou pozornost a ideálně celý víkend, abyste se dostali pořádně do hry a pochopili všechny její taje a zákoutí.

Co za to dostanete? Naprosto epické a rozmáchlé dobrodružství. Herní svět platí opět za naprostý vrchol hry. Jakmile se před vámi otevře první rozlehlá krajina plná fantaskních stvoření a úžasných tvarů, jenom bezděky vydechnete. Jak jsem zmínil, celý herní svět se rozkládá na tělech (případně v útrobách) obrovských Titánů a kombinace organické architektury s lidskými stavbami dokáže vyrazit dech. A ne jenom jednou. Každý z regionů má svoji unikátní náladu, flóru i faunu a je vysloveně radost se jen tak volně procházet a kochat. Tedy radost je to do okamžiku, než vás jednou ranou zabije nějaká kolem poletující stvůra, která je shodou náhod jen o 50 levelů silnější než vy.

Síla výtvarné stylizace dává zapomenout tomu, že Switch je ve skutečnosti nejslabší ze současných platforem a co se týče detailnosti grafiky, nemá hra nárok konkurovat jiným současným hitům. Obzvlášť v handheldovém módu vypadá hra hodně rozmazaně a znatelné jsou i propady FPS. Nicméně skvělá atmosféra slabší grafiku skvěle nahradí. Stejně tak dobře funguje hudba od legendárního skladatele Yasunori Mitsudy (nedělal na hudbě nicméně sám). Osobně se mi líbí i anglický dabing, který má na svědomí evropská pobočka Nintenda, která využila skotských a dalších přízvuků, aby se přiblížila rozdílu v originálních japonských dialektech. Nicméně pokud chcete, jazyková stopa vyšla jako bezplatné DLC v době vydání hry.

Xenoblade Chronicles 2 staví hodně na principech přechozích her, a pokud se vám nelíbily, asi vás asi nezaujme ani nový díl. Opět se totiž jedná o velmi rozvláčné a obskurní japonské RPG se spoustou specifik. Nicméně pokud se dostanete před tvrdou slupku, objeví se před vámi naprosto fascinující dobrodružství, od kterého se nebudete moci odtrhnout. Je to to, co hledáte?

Xenoblade Chronicles 2 koupíte v našich obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.