Nové akční RPG od Team Ninja vám napráská. Jednou. Dvakrát. Tucetkrát…

Reklama

Nioh se vážně hodně podobá Dark Souls. To neberte jako kritiku, ale jako pochvalu. Nové akční RPG od Team Ninja vám napráská. Jednou. Dvakrát. Tucetkrát… Přestože vás bude bezpočtukrát sžírat pocit frustrace a bezútěšnosti, stejně nakonec zase zvednete odhozený ovladač. A zkusíte toho pekelného zmetka, který se prostě porazit nedá, překonat. A znova. Znova. Pokud vytrváte, nakonec se to opravdu podaří a zaplaví vás vlna euforie. Jenže ta vyprchá poměrně záhy u dalšího protivníka, který, teď už ale opravdu, se prostě porazit nedá. To je esence Nioh v kostce.

Katany a démoni

Hra je zasazena do Japonska v období Sengoku a velmi volně se inspiruje životem mořeplavce Williama Adamse (díky jeho herní podobě s hrdinou ze Zaklínače jsem mu osobně přezdíval Geralt-kun), jenž se jako první Brit dostal na japonské ostrovy, a dokonce se stal prvním známým západním samurajem. „Velmi volně“ je důležité slovní spojení, protože sice v průběhu hraní narazíte na celou řádku historických postav, ale zároveň potkáte ještě víc fantaskních stvůr z japonských mýtů. No, potkáte, většinou je budete muset nadrobno nakrájet.

Příběh Nioh se nesnaží být kryptický, jako tomu bylo v Dark Souls, naopak jej tvůrci servírují velmi přímočaře v podobě animací a zápisů do obsáhlé herní encyklopedie. I tak se příběhová linka nedá považovat za nosný prvek, spíš za nezbytnou omáčku. Pokud se trochu vyznáte v Japonské historii a mýtech, asi oceníte spoustu narážek na známé osobnosti a události, v opačném případě to pro vás bude jen matoucí změť cize znějících jmen. Ale to je v podstatě jedno, protože v Nioh jde o něco jiného – o boj.

„Příběh Nioh se nesnaží být kryptický, jako tomu bylo v Dark Souls, naopak jej tvůrci servírují velmi přímočaře v podobě animací a zápisů do obsáhlé herní encyklopedie.“

Žít, zemřít, opakovat

Zmínka o Dark Souls v úvodu nebyla bezúčelná – tvůrci ze studia Team Ninja si hodně berou ze série od From Software. Jedná se tak o akční RPG ze třetího pohledu s celou řádkou specifických mechanik. Narazíte tu na známý systém, kdy po smrti za sebou necháte mrtvolu se všemi získanými zkušenostmi (zde se jim říká Amrita), a pokud po cestě k ní znovu zemřete, přijdete o ně navždy. Stejně tak tu je variace na systém ohýnků, ke kterým se po smrti vracíte – v Nioh mají podobu malých svatyní. Dalo by se pokračovat ve vypočítávání styčných bodů, ale považuji to za zbytečné. Na každý povědomý nápad totiž připadá jeden až dva originální.

Například u svatyní lze kromě nezbytného navyšování úrovní i požádat o požehnání Kodamů, což jsou malé roztomilé příšerky schované různě po úrovních. V závislosti na počtu nalezených Kodamů pak můžete získávat bonusy do počtu získané Amrity, vyšší četnosti vypadávání zbraní z poražených protivníků, a tak podobně. Stejně tak po smrti nenecháváte za sebou přímo mrtvolu, ale ochranného ducha (postupně získáváte více typů), který vám nejen dá specifické bonusy do statistik, ale zároveň se po nabití ukazatele dá použít jako ničivý útok.

Sekni a uskoč

Největší změnu však přináší soubojový systém. Sice staví na tradičním mixu: silný útok, slabý útok, úskok a obrana, nicméně přihazuje ještě kombinace pro změnu stylu. K dispozici jsou tři: nízký, střední a vysoký. Každý styl má své specifické útoky a využití. Obecně se dá říct, že nízký styl je rychlý a slabý, zatímco vysoký je pomalý a silný. Střední je, jak jinak, něco mezi tím. Každý úder i úskok ubere něco ze zásoby Ki, což je zdejší variace na staminu. Jakmile nemáte Ki, nemůžete se pár okamžiků hýbat, což je ve většině případů fatální. Na druhou stranu, svoji zásobu energie mají i protivníci.

Jistě, stamina hrála důležitou roli už v Dark Souls, ovšem Nioh jde ještě o krok dál, když přidává Ki Pulse. V jednoduchosti jde o to, že pokud v pravý okamžik stisknete specifické tlačítko, můžete okamžitě získat část Ki zpátky. Ki Pulse navíc slouží k odstranění loužiček temné energie, které pod sebou nechávají démoni a jež vám zpomalují schopnost regenerace Ki. Komplikované? Možná zpočátku, jakmile vám tento systém vejde do krve, odhalíte tu pravou krásu soubojového systému v Nioh.

„Boje v Nioh tak připomínají krvavý balet, kde kroužíte se soupeřem kolem sebe a čekáte na vhodnou příležitost k výpadu.“

V tomto ohledu se totiž hra spíš blíží klasických third person rubačkám, jako je třeba série Ninja Gaiden, kterou Team Ninja prosluli. Boje v Nioh tak připomínají krvavý balet, kde kroužíte se soupeřem kolem sebe a čekáte na vhodnou příležitost k výpadu. Jistě, dá se slavit úspěch i bez využívání Ki Pulse a přepínání stylů, nicméně jejich mistrné zvládnutí je to, co odliší průměrné hráče od pravých (tedy virtuálních) samurajů.

Křížem krážem Japonskem

Masakrování démonů i lidských protivníků představuje hlavní náplň vašeho cestování po japonských ostrovech, které nemají (možná trochu překvapivě) podobu otevřeného herního světa, ale série hlavních a vedlejších úrovní, což jsou obvykle vlastně osekané verze hlavních úrovní s vlastními úkoly. Uzavřené levely dávají tvůrcům prostor k volnějšímu střídání zasazení, takže jednou se probíjíte u pobřežní vesničky, jindy zabloudíte do dolů zamořených jedem, a pak třeba zase do zasněženého okolí svatyně. Úrovně nejsou kdovíjak rozlehlé, nicméně každá z nich vám zabere pěkných pár hodinek na dohrání. Zvlášť, pokud budete chtít prozkoumat každou odbočku a zapadlý kout.

Návrh úrovní nedosahuje kvalit prostředí Dark Souls, na druhou stranu ke cti tvůrcům slouží to, že se snaží většinu levelů nějak ozvláštnit. Ve zmíněných zamořených dolech tak například můžete aktivovat stroje na dočasné odstranění jedu, abyste mohli pokračovat dál. Vyvrcholení každé úrovně představuje souboj s bossem, jenž dokáže až do krajností ozkoušet vaše meze trpělivosti. Zatímco průchod úrovní s trochou obezřetnosti dokážete zvládnout s minimem smrtí, boje s bossy vám nabyté sebevědomí velmi rychle srazí k zemi.

„Protivníci každé vaše zaváhání nelítostně trestají a bezpočtukrát se mi stalo, že souboj skončil s mým prvním (pozdním) uskočením.“

Obtížnost jednotlivých bossů kolísá, nicméně obecně se dá říci, že jsou výraznější a akčnější než v Dark Souls a mají kratší okna k protiútoku. Protivníci každé vaše zaváhání nelítostně trestají a bezpočtukrát se mi stalo, že souboj skončil s mým prvním (pozdním) uskočením. Krokem jedna se stává učení protivníkových úderů, krok dva představuje se jim úspěšně vyhýbat a sem tam zasadit úder. Jakmile se vám toto podaří, dostanete se do druhé fáze, kde boss vymění paletu útoků za ničivější a rychlejší. Ano, Nioh prostě dokáže vytočit k nepříčetnosti. I přes to má však neskonale silnou přitažlivost, jenž vám nedovolí to jen tak zdát. Když dojde k nejhoršímu, můžete prostě zkusit ještě polevelovat.

Hvězdice a magie

I když precizní kontrola nad boji představuje naprostý základ, můžete si hraní usnadnit pomocí RPG mechanik a nezbytného systému vybavení. Nioh nijak zvlášť neexperimentuje, co se týče statistik. Občas se jmenují jinak, ale jde o obvyklou variaci na sílu, obratnost, výdrž a tak dále. Každý z parametrů ovlivňuje účinnost jedné z kategorie zbraní, kterých je celkem osm. Pět nablízko: meče, dvojice mečů, kopí, sekery, kusarigama (srp s řetězem) a tři na dálku: luk, pušky a ruční kanón. Protože jsme v Japonsku, nechybí ani umění nindžutsu a specifická magie. Konkrétně si tedy můžete vyrábět házecí hvězdice, výbušné bomby i různé druhy obraných i útočných svitků. Asi je zbytečné zabředávat do systému více, jen vězte, že je dostatečně komplexní na to, aby vám umožnil hrát celou řádkou různých herních stylů.

Tento fakt ještě zdůrazňuje systém vybavení a předmětů, kterých je hodně. Vážně hodně. Tvůrci se netajili s tím, že se inspirovali u Diabla, takže snad z každého poraženého protivníka vypadne nějaký předmět, brnění, či zbraň. Zpočátku budete nadšeně zkoumat každý nový kousek, později to budete brát jen za hromadu haraburdí. Naštěstí není zbytečné, protože se dá prodat, proměnit na zkušenosti (tedy Amritu) nebo rozložit na suroviny. Nioh nabízí i bohatý systém vyrábění a upravování zbraní a zbroje, kde se dá vyzdvihnout možnost si oblíbenou zbraň nižší úrovně povýšit a tím zlepšit i její vlastnosti. Pravda, na vyšších úrovních a legendárních zbraní to znamená zaplatit obrovskou hromadu peněz, ale ta možnost tu je.

Ostatně Nioh nabízí ještě spoustu dalších věcí, které jsem nezmínil. Za všechny to může být možnost si do hry povolat na pomoc jiného hráče, případně vyvolávat a porážet duše mrtvých hráčů. Získáváte za to vybavení a systém reputace, která se v pozdější fázi hry dá využit v systému frakcí.

Vzhůru na démony

Nioh nemělo lehkou cestu na svět. O hře se začalo mluvit už v roce 2004. Nicméně musím říct, že čekání stálo za to. Herně se jedná o skvostné akční hardcore RPG s výtečným soubojovým systémem a hromadou skvělých nápadů. Graficky sice nedosáhne na absolutní vrchol, nicméně potěší nabídka několika nastavení – buď s důrazem na stabilní FPS, nebo hezčí vizuální stránku. Pravda, zvolil jsem důraz na FPS, a přesto párkrát narazil na jemné poklesy frameratu, ale nic děsivého. Hrál jsem tedy na klasické PS4, nikoliv Pro variantě.

Hudební a zvukové stránce se nedá nic vyčítat, obojí je správně atmosférické, včetně japonského dabingu, se správně lámanou snahou mluvit anglicky s hlavním hrdinou. Pokud tedy nedostáváte osypky z variace na Dark Souls a naopak dokážete ocenit hru, která vám nedá nic zadarmo (občas vás taky zavede až na samou mez příčetnosti), nenechte si Nioh ujít.

Nioh koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.