20XX - Staronová klasika - videorecenze

Pokud se jednoho hezkého dne rozhodnete přetvořit jednu téměř 30 let starou hru z jedné legendární série (Megaman) od neméně legendárního vývojáře (Capcom), nelze než konstatovat, že jste si na sebe upletli pomyslný bič. Jak je známo, každá legenda má svou nemalou hrstku následovníků, kteří ji vidí jako nedocenitelný artefakt z jejich bezstarostného dětství. Zároveň je nutno brát v potaz, že jsou zde i lidé mladí, starou a zaprášenou dobou NES nepolíbení. Uspokojit všechny hráče, jejichž časovou linku odděluje celá generace, není úkol, který by se mohl řadit do kategorie triviálních.

... zde pokračujte v psaní ...

Staré se setkává s novým

Právě proto tvůrci z Batterystaple Games jádro své hratelnosti zasadili pěkně u kořene původního megamena. V praxi to znamená střelbu pouze horizontálními směry, vertikální a úhlopříčná střelba vám dopřána není. Stejne tak Využívání plošinek, wall jumpingu a wall glindingu je tu pro úspěch nezbytností. Jak již bylo předesláno, mnoho pozemšťanů by se s pouhou kopií originálu v modernějším grafickém kabátě jen těžko spokojilo, a tak si páni autoři řekli "hele kluci uděláme z toho pořádnej rougelike, dneska takový věci frčej" A jak řekli, tak učinili. Toto rozhodnutí znamená pro vás jakožto hráče několik věcí. Jen horko-těžko tuto hru dohrajete na první pokus a jen horko-přetěžko se od ní budete vzdalovat. Jak už to u těchto rougelike výtvorů bývá zvykem, Vy a vaše postavička se budete setkávat s virtuální madam smrtí velice často, budete tuzí častěji než hovězí maso z Tesca za sedmdesátiprocentní  slevu. Se smrtí - stejně tak, jako ve skutečném životě - přichází i odměny, které vám usnadňují vaši trnitou cestu k vašemu cíli. Pod odměnami si představte aktivní a pasivní schopnosti, které poskytují různé artefakty, na které můžete v jednom z mnoha procedurálně vytvořených levelů narazit. Mimo to, že je oněch artefaktů k dispozici do několik desítek, se dělí do dvou druhů, aktivní a pasivní. Aktivní, které vás obdarují určitou schopností. Ty jsou daleko vzácnější, jelikož se dají sehnat pouze po souboji s bossy nebo ve velice vzácných truhlách. Ty zahrnují nové schopnosti či zbraně pro efektivnější deformaci vašich početných a poměrně různorodých nepřátel. Pasivní ability, jako silnější útok, silnější brnění, vyšší rychlost či zdraví dodává většina artefaktů, které je možné si zakoupit v obchodě za platidlo v podobě kovových matic. Krom tohoto spojovacího materiálu je vám k dispozici ještě jedna speciální měna, a to takzvané "soul chips" neboli čipové duše, jenž vypadávají z elitních nepřátel, jejichž odolnost je rozlišena barevným označením. Toto metafyzické platidlo lze uplatnit pouze ve vašem úkrytu, kde si skladujete koupené artefakty, vybíráte herní mody nebo si vybíráte svého avatara.

Ve dvou se to lépe umírá

Je tu dívčina oděnná do modře vyhlížejícího brnění, Nina, která s odstupem mydlí nepřátele svou kanonovou rukou, kdežto rudý hošan Ace zase pro změnu dává přednost bližšímu a osobnějšímu styku, když kosí nepřátele svou energetickou šavlí. Je věcí zcela nepopíratelnou, že stvoření známé jako Homo Sapiens je tvor velice soutěživý, a z toho titul 20xx jednoznačně těží. Co na tom, že budete umírat, co na tom, že vás to bude frustrovat, když ona touha po moci je tak silná! Zabíjíte bosse a jejich poskoky, získáváte matice a čipy a za čipy si kupujte věci, které vám spawnují u padlých nepřátel ještě více matic, ergo si můžete kupovat věci a ty věci vás dělají silnějšími. Když se nad tím zamyslíte, je to docela depresivní koncept.Závěrem by se slušel dodat fakt, že máte k dispozici kooperativní multiplayer, tedy pokud máte kamaráda, kamarádku nebo přítele online, kterého jste nikdy v životě neviděli, dobré pro vás. Ti z vás, kdož žádné přátele nemají, nebojte se. Určitě se najde nějaký jiný osamocený zoufalec, jenž nemá nic lepšího na práci, než s vámi ztrácet čas. At už pojedete solo nebo si dáte akci ve dvou nelze ubrat hře fakt, že občas dokáže být dosti intenzivní a napínavá. Ta chvíle, kdy se vám zmetka bosáka podaří skolit a vám zbývá jen jedna poslední čárka života.... to je vskutku parádní retro pocit. Celkově se 20xx nedá moc co vyčíst. Grafická stránka má kreslenou stylizaci, která je příjemná a nijak "nebije" do očí. Kdybych měl ale opravdu něco kritizovat, tak je to ovládání na klávesnici, tedy pokud možno použijte gamepad. A hudba by mohla být drobátko víc ráznější, obzvláště se střetem s bossy, třeba takto. To však nic nemění na faktu, že 20xx je delikátní reinkarnací klasiky. Tedy pokud jste osobou, jenž své herní dětství prožila v dobách osmdesátých a devadesátých jako má maličkost, určitě dejte tomuto dílku šanci. Mladší jedince může z počátku odradit trochu topornější ovládání a staromódní herní kostra. Já však mohu hlásat nic více než  spokojenost.