5 věcí, které by změnily sérii Assassin's Creed k lepšímu

Ačkoliv jsem to nikdy nikomu nepřiznal, videoherní série Assassin's Creed je pro mě už od svých počátků jako utajovaná milenka. Kdybych o své náklonosti k ní snad někdy otevřeně promluvil na veřejnosti, lidé by jen kroutili hlavou a nestačili by se divit, s jakou chodící encyklopedií videoherních nesmyslů měli celé ty roky tajně čest. Rozsáhlé univerzum, které se francouzskému UBISOFTu podařilo od roku 2007 vybudovat, je totiž mému srdci natolik blízké, že jsem si nemohl nepovšimnout, do jaké pomyslné propasti se v posledních létech tato mnou milovaná série řítí. Narozdíl od jistých remcalů mám však pět velmi konkrétních představ, jak by se ona situace dala napravit.

ZAPRVÉ: Přestaňte vydávat jednu hru ročně!

Nikdo snad nemůže zpochybňovat, že hlavní myšlenka protínající celou sérii Assassin's Creed má nezměrný komerční potenciál. Toho si je očividně vědom i samotný UBISOFT (francouzské videoherní studio stojící za celou značkou), který již od vydání druhého dílu v roce 2009 zásobuje herní komunitu novými díly na pravidelné roční bázi. Díky velkému množství poboček studia roztroušených po téměř celém světě se UBISOFTu podařilo vytvořit jakýsi na první pohled přirozený a dostatečně prostorný vývojový cyklus, během kterého má každé ze studií přibližně tříleté kreativní období na stvoření nového videoherního přírůstku pod záštitu značky. Nahlédneme-li ovšem blíž, zjistí nejeden hráč, že se každoroční vydání začíná na sérii podepisovat.

Bílé límečky (nejen) v UBISOFTu jsou někdy natolik posedlé možností rýžovat z hráčské komunity peníze v období Vánoc, že vyvíjí nátlak na vývojářský tým, aby vydal hru ve stavu, v němž by si žádný správný vývojář vydat hru nepřál. Je poté pozoruhodné konstatovat, že dlouhé řady opravných patchů vycházející několik málo týdnů po vstupu hry na trh se začaly v sérii stávat tradicí právě ve chvíli, kdy pánově z UBISOFTu přešli na formát "jedna hra každý rok" (a někdy dokonce i víc). Technická kvalita produktů onou změnou rytmu výrazně utrpěla – vývojáři nemají dostatek času na to doladit veškeré drobnosti a detaily a hra nedostává péči a pozornost, jakou by si zasloužila. Vrcholným příkladem budiž vydání Assassin's Creed: Unity, které bylo v den svého vydání v mnoha případech téměř nehratelné (a to, prosím pěkně, nejen na počítačích, jak to dnes bývá v kraji zvykem) a i po desítce patchů se stále najdou hráči, kteří si nemohou naplno užít virtuální zážitek, za který si poctivě zaplatili.

Díky své nově nabyté seriálové struktuře má Assassin's Creed problém skutečně někam pokročit, a onen nedostatek času na to, aby si vývojářské studio mohlo doopravdy pohrát s veškerými technickými vymoženostmi jejich tvůrčích nástrojů a doladit jejich jednotlivé aspekty, je vidět zejména v dílech, kde byl z velké části překopán herní engine (viz velké množství bugů v ACIII a AC:U). Dejte studiím víc času na to, aby hru dotáhly k dokonalosti. Nechte lidi být perfekcionalisty. Vydávejte jednu hru každé dva, tři roky, a většina současných problémů vymizí. Dejte hračům opět šanci zažít ten pocit nedočkavosti, kdy každý očekává příchod další kapitoly ve svém oblíbeném seriálu. A když už je tu řeč o těch seriálech...

ZADRUHÉ: Nedělejte z Assassin's Creed mýdlovou operu!

Kdo by snad nerozuměl termínu "mýdlová opera" (v originále "soap opera"), zde máte krátké vysvětlení: mýdlová opera je seriál s velkým počtem dílů, jejichž témata jsou často jednoduchá, melodramatická a kterážto jednoduchým způsobem posouvají děj jakýmsi pomyslným způsobem vpřed – celý seriál poté často končí nikoliv v momentě, kdy příběh dospěje svého logického závěru, nýbrž ve chvíli, kdy opadne zájem diváků. Inu, je snad Assassin's Creed nějaká mýdlová opera?!

Současná struktura AC univerza vyžadující, aby každý rok mohla vzejít na světlo světa nová hra, se ubíjejícím způsobem podepisuje na kvalitě hlavní dějové linky. V současnosti totiž žádná neexistuje. Asasíni a Templáři se neustále přetahují o svítící zlaté koule a nejrůznější macguffiny na pozadí roztodivných historických reálií v rámci zdánlivě nekonečného mocenského souboje dvou tajných organizací a UBISOFT si mne ruce nad myšlenkou, kolika způsoby se mu ještě podaří vyždímat poslední cent ze slova "nekonečný". Je to snad správně?

Pamatuju dobu, kdy Assassin's Creed k něčemu směřovalo. Pamatuju si dobu, kdy vaše moderní protagonistické já mělo obličej a hlas a kdy to vypadalo, že z "toho podivného týpka v bílé mikině"  při troše trpělivosti něco rozhodně bude. Pamatuju dobu, kdy se zdálo, že Assassin's Creed mělo jasný cíl. Že za sérií stál někdo s určitou vizí. A onen člověk tam jednu dobu skutečně stál: Patrice Désilets, jeden z původních kreativních ředitelů značky Assassin's Creed. (Poslední hrou, za kterou dostal autorské uznání, je Assassin's Creed: Brotherhood.) Dlouho jsem si nechtěl připustit, že ona degradace příběhu byla způsobena právě odchodem Patrice – potom jsem ale narazil na tohle video. Nejdůležitější část jsem si dovolil přeložit na následujících řádcích:

"V originálním příběhu, tak, jak byl původně napsaný, šel Desmond na různá dobrodružství; a řekli, že to tak bude asi tak šest her. A v každé hře by se Desmond naučil – tohle byl ten prvotní pitch – by se naučil schopností svých předků. [...] A nakonec, v poslední hře, by z něj byl ultimátní Asasín se všemi těmi zkušenostmi a schopností spontánně cestovat zpátky v čase."

(Nolan North, hlas Desmonda Milese, na MetroConu 2015)

Slyšet z úst dabéra hlavní postavy zvěsti o tom, jak grandiózní rozsah měla původní myšlenka mít, vykouzlí slzy na tváři i tomu nejzarytějšímu fanouškovi. Se smrtí Desmonda umřela definitivně i jakákoliv nápaditost značky. Moderní příběh vyšuměl a téměř nikam se neposunuje. A co s tím? Napravte své chyby, a to co nejrychleji. Je to právě současná dějová linka, která posouvá svět Assassin's Creed vpřed. Začněte znovu, lépe, tvořte nové, aniž byste opomenuli staré, a především...

ZATŘETÍ: Udělejte z moderní zápletky plnohodnotnou součást hry!

Mít dostatek příjmů na to, abych mohl uspořádat slavnostní ceremonii, nechal bych právě teď někde oficiálně vyhlásit Desmonda Milese za "nejzbytečněji odepsanou postavu s vysokým potenciálem". Možná by k tomu hrály i famfáry. Ať si totiž komunita říká, co chce, moderní zápletka byla vždy tím kolem, které pohánělo univerzum Assassin's Creed kupředu a vstříc nadějným zítřkům. A že si na onu část hry lidi stěžovali? No a co. Lidé (a hráči obzvlášť) jsou často hloupí a neví, co ve skutečnosti chtějí a potřebují. Představte nového moderního protagonistu. Moderního hašašína, který už nepotřebuje výcvik trvající téměř pět her, aby se nakonec dotknul magické zeleně svítíce koule a umřel poté, co se reálně účastnil asi čtyř misí odehrávajících se v našem světě jednadvacátého století.

Prozkoumejte co nejvíce aspektů dějové linky odehrávající se v současnosti. Jestliže jste až doteď nebyli schopni hráče zaujmout, pak děláte něco špatně. A já mám takový pocit, že s tím má něco společného přístup "hráčům se to nelíbí, tak to ostříháme na minimum a uděláme z toho narážky, po kterých můžou pátrat opravdoví fanoušci série, jestliže se jim bude chtít". Proč se místo toho nesnažit? Vytvořit kvalitní moderní zápletku nemůže být až tak těžké. Proč se neinspirovat samotnou komunitou, která dychtí po větším zasvěcení do moderního kontextu? (Tady, s vašim dovolením, nechám popustit uzdu své fantazii.) Co takhle například Altaïr II, mobilní operační středisko soudobých asasínů v podobě rozměrné lodi (což je mimochodem ve spojení s jejím jménem jeden z nejlepších videoherních výsměchů vůbec), cestující po celém světě, snažíc se zkoordinovat pohyby jednotlivých větví moderního asasínského řádu?

Do toho přihodíme onu novou moderní postavu (Agent Brooks), kombinaci starých postav (Shaun H., Rebecca C., William M.) s těmi kanonickými, které jsme ve videohře doposud neměli možnost spatřit (Gavin Banks, Susan Drayton, Galina Voronina), přihoďme možnost plnění tuctu delších misí po celém světě v nelineárním pořadí (vraždy vysoce postavených Templářů, navázání kontaktu se zahraniční větví Bratrstva, krádež Úlomku ráje) a odehrávajících se vždy v oblasti jedné menší čtvrti (à là Hitman) s možností naplánovat si precizně svůj postup (à là GTA V), a máme na svých rukou něco potenciálně vyjímečného. Koneckonců, jestliže se nebude vydávat jedno Assassin's Creed za rok, proč si nedat načas a neudělat opravdu kvalitní a dlouhou hru, půl na půl moderní a historické AC?

ZAČTVRTÉ: Když už seriál, tak se vším všudy!

Když už jsme se jednou usnesli na tom, že se pánové z UBISOFTu vydali s Assassin's Creed cestou velmi dlouhého (ne-li nikdy nekončícího) seriálu, bylo by dobré, kdyby si uvědomili, jaké jsou výhody a nevýhody tohoto mediálního formátu a jak by s ním měli správně nakládat. Má-li totiž seriál nějakou nespornou výhodu, pak je to práce s postavami. Dejte svým postavám čas a prostor, aby zazářily. V celé sérii se tak totiž stalo pouze jednou, a to s postavou, jejíž jméno každý zná: Ezio Auditore da Firenze. Zatímco italského vraha a cassanovu opěvovaly celé tři herní tituly, Desmond, objektivně vzato hlavní postava celé videoherní série, si vždy vytáhl tu krátkou slámku. O to více neuspokojivé pak bylo zakončení jeho příběhu. Jak máme litovat hrdinské oběti někoho, koho jsme v podstatě ani neznali, jelikož mu scénáristi nikdy nedali dostatek místa, aby se projednou vyjádřil? Přidělte postavám charakterové vady, slabiny, ukažte nám jejich interakce a vybudujte mezi nimi (a zároveň i námi) citové vazby. Buďte více filmoví. Dle mého názoru by celá herní série od UBISOFTu potřebovala dostat školení od Kojima Productions o tom, jak vytvářet zapamatovatelné postavy a vtáhnout lidi do atmosféry herního světa. Trocha té zdlouhavé kinematografičnosti by Assassin's Creed rozhodně neuškodila. A vezmeme-li v potaz, že kvalita scén v historických částech hry stoupá, stejně tak jako jejich kvantita, proč se nevydat stejným směrem i v moderní části hry?

ZAPÁTÉ: Dejte hráčům zakončení série, jaké si zaslouží!

Assassin's Creed je brilantní videoherní série. Assassin's Creed je i velmi dobrý historický, konspirační a vědecko-fantastický interaktivní seriál. Ale není skvělý. Jestli nás poslední léta televizního sledování něco naučila, pak je to to, že největší skvosty vznikají, když má tvůrce jasnou přibližnou představu o začátku a konci svého díla a není ochoten svůj výtvor zředit pouze proto, že má vysokou popularitu. Příkladem za všechny budiž seriál Breaking Bad (u nás též Perníkový táta), který se po úspěšně zakončené páté sérii stal jedním z nejlépe hodnocených a obecně oslavovaných seriálů vůbec. Jestli je proto něco, co si fanouškovská komunita Assassin's Creed zaslouží ze všeho nejvíc, je to důstojné zakončení jedné z větších zápletek v sérii. Nechť Juno povstane, aby byla následně po dlouhém boji (rozpínající se samozřejmě na ploše více her) poražena. Koneckonců, konflikt Asasínů a Templářů je vskutku věčný. Ale dejte těm, kteří se sérií začali všechny ty dlouhé roky zpátky, pocit, že něčeho dosáhli.

---

A že jakákoliv ze změn, které jsem vyjmenoval, není možná? Na to vám odpovím zcela jednoduše:

NIC NENÍ PRAVDA A VŠE JE DOVOLENO