Act of Aggression – souboj titánů

V posledních týdnech se s real-time strategiemi doslova roztrhl pytel, některé vycházejí v Early Accessu, jiné naopak jeho vody opouští. Občas se ale zadaří a hra vyjde i bez dlouhého setrvání ve stavu nedodělku. Přesně takové štěstí má RTS Act of Aggression, které se vyhnulo zmíněným průtahům a jako bonus si sebou přináší nostalgický vzhled legendárního Command & Conquer, na které většina hráčů vzpomíná se slzičkou v oku. Act of Aggression by měl být v řadě aspektů nástupcem oblíbené série. To, jestli se tvůrcům podařilo plně naplnit odkaz C&C, se dozvíte v naší recenzi.

Globální policie zasahuje

Datuje se rok 2025, USA znovu v roli světového policisty dává ultimáta a potírá teroristické a separatistické organizace jednu po druhé. Současným trnem v oku této mocnosti je mexický povstalecký vůdce Raulo Escobado. Při honu na tohoto zločince se americké jednotky nerozpakují vstoupit do metropole Mexicali jen proto, aby se tohoto nebezpečného cíle zbavili. Na smůlu vás a vašich nadřízených se mu podařilo utéct, před vaším příchodem. Štěstí se ale neobrátilo zády jen k vaší frakci. Na Raulovy paty se též nalepila smůla a jeho vlak havaroval. Cíl počáteční mise je tedy jasný. Zneškodnit všechny ozbrojence a následně zajmout Escobada a doručit ho do rukou spravedlnosti. Jeho dopadení je ale jen začátkem vaší dlouhé cesty.

„Act of Aggression vám při hraní nabídne tři frakce, které mají vždy své silné, ale též i slabé stránky. Americká armáda, Chiméra a Kartel mají vždy svůj specifický vývoj.“

Jednotlivé mise mají vždy jak hlavní úkol, tak i pár vedlejších bodů, které musíte splnit proto, abyste dosáhli plného hodnocení. Například v prvních akcích, kdy ovládáte americkou armádu slouženou z veteránů, je vaší sekundární prioritou neobětovat žádného z bratrů ve zbrani. Osobně jsem v tomto směru měl vždy smůlu, takže jsem nakonec spíše praktikoval oblíbenou ruskou taktiku „nás mnogo“. Ta se mi osvědčila hlavně v prvních fázích hry.

Kampaň vám vstřícným způsobem představí jednotlivé frakce a hlavně jejich jednotky. Její průběh není moc zbrklý, takže si vše vcelku v klidu ohmatáte. A do určité míry si užijete i příběh, který je prezentován podobně jako v Command & Conquer ve formě zpráv objasňují celkové dění ve světě. Prvek televizních zpráv a briefingů krásně přibližuje Act of Aggression k legendárnímu předchůdci.

Silná trojice

Act of Aggression vám při hraní nabídne tři frakce, které mají vždy své silné, ale též i slabé stránky. Americká armáda, Chiméra a Kartel mají vždy svůj specifický vývoj. Společné mají snad jen to, že pro fungování potřebují primární základnu, peníze, rafinérie a generátory, které zásobují jejich zásadní budovy proudem.

Začneme asi nejvšestrannější z uvedených frakcí. Tou je rozhodně úderná jednotka Chiméra, kterou zafinancovalo OSN. Budovy se u této skupiny dělí na tři protokoly: Spear, Shield a Sword. Spear je zástupcem lehčích jednotek a najdeme v něm převážně základní struktury, jako jsou skladiště, kasárny a opravárenské dílny. Jak ukazuje již samotný název, Shield je zaměřen převážně na obranu, bez něj se tedy v pozdějších fázích hry neobejdete. Závěrem je tu uskupení staveb Sword, to nabízí továrnu na tanky, výzkumnou laboratoř a superzbraň, kterou u Chiméry zastupuje Omega Blitzer, houfnice se skutečně velkým rozsahem. Pro svůj vývoj toto uskupení potřebuje pořádný balík peněz, takže obsazení ekonomických zdrojů je nutností.

Jednotky, které má Chiméra k dispozici, se dají označit za vojáky a techniku na střední úrovni. Ničím výrazným nevynikají, ale nedá se ani říct, že by tato armáda byla vyloženě slabá. Dá se samozřejmě vylepšit na trošku specifičtější role anebo nechat někde na půli cesty od specializace. Jak budete za toto uskupení hrát, bude jen na vás.

„Jednotlivé herní skupiny mi přišli vyrovnané.“

Americká armáda má budovy rozdělené do tří pohotovostních úrovní, takzvaných defconů. Ty jsou o něco naditější než protokoly u Chiméry. Dohromady totiž čítají 22 staveb s rozličným účelem. Továrny, obrané struktury i různá výzkumná zařízení jsou rozdělena mezi defcony. Jednou z nejzásadnějších útočných staveb této frakce je rozhodně raketový systém Peacekeeper, který na vaše protivníky vyšle smršť smrtících nukleárních hlavic. Obranu naopak poskytne raketový systém Patriot, který je závislý na proudu, takže stačí jeden výpadek a je bezbranný.

Vojáci, kteří tento vojenský subjekt zastupují, jsou vždy silní v určitém směru. Jejich vývoj je hodně individuální. Právě díky individualitě jsou jednotky této skupiny silné. Jsou uzpůsobené k tomu, aby hrály určité role, v kterých jsou následně nejvýraznější ale značně limitovaný. Specializované jednotky musíte efektivně kombinovat. Když se vám to podaří, budete mít na bojišti zkušenou a hlavně odolnou armádu, o kterou se budete moct opřít i v těch nejtěžších situacích.

„Bitevní pole mají různou velikost. Ty nejmenší mohou živit jen dva hráče, obrovská bojiště naopak pojmou až 8 hráčů, kteří mají možnost hrát jak v různých aliancích, tak i všichni proti všem.“

Závěrečnou frakcí je Kartel. Ten díky absenci rozsáhlejšího stromu budov vypadá na první pohled celkem chudě. Hráč by ale neměl dát zmást úvodním dojmem. Tato skupina tajných agentů a žoldáků skrývá obrovský potenciál. Disponuje totiž tou nejmodernější technologií, kterou je na trhu možné sehnat. Rafinérie jsou například pokryty kamufláží, díky níž jsou špatně odhalitelné. Na přenos surovin používá Kartel drony, kteří na rozdíl od ostatních přepravních strojů moc neunesou. Mají však jednu výhodu, neřeší terén, který konkurenci v mnoha případech zbytečně zdržuje a ovlivňuje. V boji dokáže Kartel využít prototypy, o kterých si mohou jeho protivníci nechat jen zdát. Jejich jednotky jsou jako celek finančně velmi náročné. Na bojišti si ale svou cenu dokáží bez větších problémů obhájit schopnostmi, které jsou k nezaplacení.

Jejich superzbraní je Thorovo kontrolní centrum, které provede na určenou pozici orbitální úder, který smete nepřátelské jednotky z povrchu zemského. Obraným pilířem, který postavíte proti superzbraním, je věž Skyguard. Ta se po každém zásahu letící rakety musí připravit na další protiúder. Nejvíce mě u tohoto uskupení zaujala jednotka Spectre. Ohromen jsem byl hlavně proto, že mi tento těžký tank disponující neviditelností připomněl staré dobré časy Command & Conquer 3: Tiberium Wars, kde Bratrstvo NOD mělo v arsenálu podobnou jednotku - stealth tanky. Podobností s Bratrstvem NOD má Kartel rozhodně víc. Schází tu už jen stejně charizmatický vůdce, jako byl Kane.

Jednotlivé herní skupiny mi přišli vyrovnané. U prvních dvou uvedených jde cítit, že jsou určeny spíše pro začátečníky či méně zkušené hráče, minimálně tedy Chiméra na mě působila tímto dojmem. Americká armáda byla o něco náročnější, hlavně jejich specifikace. Největší výzvou je rozhodně Kartel. Toto uskupení je cílené hlavně na veterány a lidem bez zkušeností bych ho asi pro začátek nedoporučoval.

Náhražka tiberia

Mapy, které má Act of Aggression v základu, jsou situované podobně jako většina lokací ze starších sérií. Se základnou začínáte vždy u dvou zásadních zdrojů ropy a hliníku, bez kterých se jednoduše moc daleko nedostanete. Peníze vám ale, krom ropy, přinese i zadržení zraněných vojáků a obsazení banky, do které je dobré umístit silné jednotky. Ty ji po krátkou dobu dokáží udržet proti většině jednotek protivníka. Problém může být možná s odstřelovači, kteří praktikují strategii jedna kulka, jeden mrtvý. Dají se ale přesto do přijetí posil zadržet. Krom bank se můžete schovat do řady dalších staveb, které poskytují vojákům příjemný úkryt, z kterého mohou terorizovat a hlavně hlídat své okolí. Vše je naštěstí zničitelné, takže schované protivníky můžete za pomoci bombardování a těžkého ostřelování vyhnat z jejich pozic. Když budete chtít nejefektivnější budovy a technologie z Act of Aggression, musíte najít speciální rudé krystaly, kterých je na mapě jako šafránu.

„Vývojáři z Eugen Systems znovu ukazují, že mají strategie v krvi.“

Bitevní pole mají různou velikost. Ty nejmenší mohou živit jen dva hráče, obrovská bojiště naopak pojmou až 8 hráčů, kteří mají možnost hrát jak v různých aliancích, tak i všichni proti všem. Nejvíce mě asi zaujala mapa, v níž se hlavní bankovní žíla nacházela ve středu města. Srdce metropole bylo výborným místem pro efektivní držení pozice, do momentu, než vám na hlavu spadla atomovka či orbitální úder.

Na závěr se trošku rozepíšu o technické stránce Act of Aggression. Grafika je na velmi dobré úrovni, spolu s efekty je na podobném stupni jako u většiny výrazných strategií. V tomto směru se jednoduše zázraky čekat nedají. Velmi mě potěšila optimalizace, která je na tom hodně dobře. Ve velkých bitvách jsem jel po celou dobu stabilně bez propadů fps. Soundtrack se podobně jako optimalizace vyvedl. Perfektně podtrhuje atmosféru bitevní vřavy a bojiště.

Strategie v krvi

Vývojáři z Eugen Systems znovu ukazují, že po Wargame a R.U.S.E. již mají strategie v krvi. Act of Aggression je jen dalším důkazem jejich citu pro daný žánr. Do jisté míry jde z tohoto titulu cítit určitá nostalgie a částečná inspirace řadou starších výrazných děl, která značně ovlivnila pole RTS. Osobně jsem po celou dobu narážel na odkazy na sérii Command & Conquer. Nebyl to žádný extrém, takže to jako celek působilo příjemným dojmem.

Act of Aggression se dá bez problému označit za velmi výraznou strategii, která dokáže oslovit jak mladší komunitu, tak i bitvami ošlehané veterány, kteří za sebou mají nejedno kvalitní RTS. Minimálně za sebe mohu tento titul vřele doporučit, protože se u něj ještě chvíli zdržím.

Počítač na recenzi zapůjčil Grunex.com.

Act of Aggression koupíte na GameExpres za 999 Kč/35,99€. Brzy si budete moci do hry stáhnout oficiální českou lokalizaci formou titulků.