Age of Empires II – otevřete brány do jiného světa

Jelikož v poslední době nevyšel žádný titul, který by mě oslovil natolik, abych ho zkusil a následně zrecenzoval udělám další flashback. A protože nejsem žádný pan Troškař, článek nebude na nic menšího než na nejúspěšnější strategickou hru Age of Empires II: The age of kings.

Sleduju pohybující se mužíčky a ženušky na obrazovce svého počítače a úplně nechápu, co se děje. Vypadá to jako .. Ach ano, ale to není možné. Vypadá to jako moje pravěká vesnice, ale já? Já jako bych ani nebyl já. Pozoruju ji z nějakého vyvýšeného místa, ale přitom ji vidím tak blízko. Otáčím se kolem své osy a zjišťuji, že sedím na kamenné stolici, kolem mě je jen hustá bílá mlha, která zakrývá vše, co se v místnosti může nacházet. Oblečen jsem v bílém rouše hodném snad jen pro Bohy? Bohy?! Jsem snad Bůh? Zkouším pohybovat svou rukou. Tu mám položenou na blíže neidentifikovatelném předmětu, který vzdáleně připomíná mou myš.

Pokud jím zkouším dále pohybovat, zjišťuji, že můžu rozdávat rozkazy. Ty tam, vem si sekyru a hurá na dřevo. Kupodivu mě poslouchá. Dalšího posílám postavit mlýn a pole, ostatní sbírat plody a chytat ryby. Co tu máme dál? Dřevo, jídlo, potřebujeme ještě kamení a zlato. Následující úkony nechám splnit nově příchozími muži a ženami. Je to tak vzrušující, někoho ovládat. Po očku sleduju i malou mapku, která je přede mnou rozvinuta. Že by tu byli i další Bohové? Vždyť je jen jeden. Nechávám tuto otázku proplout a začínám se opět soustředit. Potřebuji tedy nějaké cvičiště vojáků, diplomacií bych toho zde moc nezmohl. Než jsem myšlenku provedl, podíval se na mě mužíček tázavým pohledem a já ho zanechal splnit poslání.

Už se pomalu začínám orientovat. Vylepšuji svojí základnu a ostatní domy, jejich interiér i exteriér. Stále těžím, stavím nové strategické budovy a vylepšuju armádu. Má před několika desítkami minut nepatrná tečka se zvětšuje, expanduji směrem na severovýchod, kde se podle mých plánů rozkládají rozlehlé lesy. Tam snad najdu i další naleziště kovů.

Při rozšiřování území narážím na první odpor – skupina vojáků nesoucích vztyčený červený erb. Podle nášivky na jejich hábitech usuzuji, že patří Bohu, který se nachází východně ode mě. Se svými lukostřelci jsem sfoukl tuhle sebranou jako svíčku a narážím na první stavby červených, které se zdaleka nepodobají těm mým. Jsou mdlých barev a hrubě neotesané kameny značí, že jsem ve vývoji daleko před nimi. Zaútočím na ně přímo s pěchotou, avšak rytíře v těžkém brnění na koních posílám oklikou, aby vpadli nepřátelům do zad. Vše jistí ze zadu lučištníci. Na místo doráží i obléhací stroje, kterých už ani nebylo zapotřebí. Město je v plamenech a položené na kolena. Posledních pár obránců je zajato a po přísaze je získávám do svých služeb. Pohledem kontroluji své bojovníky na domácí frontě, kteří pilně sbírají suroviny na postup do dalšího období.

Úspěch z mé první válečné výpravy mě ještě více nabudí a já pokračuji v expanzi i na západ od své říše. Již z dálky vidím připlouvat válečné lodě. Dávám svým bojovníkům pokyn, aby se skryli v nedalekém lese. Sám sleduji přijíždějící lodě. Na stěžni vedoucí lodi rozeznávám zelený erb s nákresem jakéhosi draka. Dychtivě sjíždím na své vojáky, kteří jsou však dobře skryti před nepřátelskými zraky v křovinách. Když však můj zrak spočine opět na lodích je patrná změna. Přes plachtu se zeleným ornamentem padá bílá. Pokud to není past mělo by se jednat o mírové gesto. Loďstvo přijede až ke břehům, ze kterých je to jen pár metrů k lesům. Z vedoucí lodi vyskočí mužíček a přednese mi nabídku sousedního Boha k sjednocení. Pod vousy se mírně usměju. Bílá mlha odstupuje. Já opět sedím na své staré židli v pokoji, který je prosvětlován slunečním světlem. Sedím však s úplně jiným pocitem než na začátku. Totiž s pocitem vítěze.

Hra Age of Empires II byla vydána roku 1999, ale dodnes patří do repertoáru každého správného stratéga. Ve hře je 13 základních civilizací, mezi kterými nechybí  Britové, Vikingové, Peršané nebo Číňané. Mimo náhodnou mapu nalezneme v menu také kampaň a multiplayer. V kampani se střetáváme v 5 misích s významnými jmény historie a pokusíme se napodobit jejich počínání. V multiplayeru je pak možnost volby mezi LANem nebo klasickým multiplayerem. Kvalitní hudba i zvuk parádně podbarvují celkovou atmosféru hry.

Chyby shledávám jen ve slabé grafice, občasných bugách a někdy zdlouhavému ovládání, než si osvojíme klávesové zkratky. Zahrát si na nejvyšší obtížnost je věc jako stvořená pro fajnšmekry real-time strategií.