Alien: Isolation (+ videorecenze)

Tentokrát jsem se rozhodl pro cestu v čase, a sice do doby před přibližně půl rokem kdy vyšel Alien: Isolation. Před vydáním něčeho takového jsem se bál výsledku, protože slibů bylo plno a vypadaly až moc dobře. Dnes už existuje tolik recenzí a hráčů, kteří si tuhle chuťovku zkusili, že nemá moje dnešní recenze velkou cenu, ale přesto se vyplatí napsat svůj názor a možná oslovit ještě někoho, kdo o tomhle nemá ani páru.

Je jen málo lidí co nezná filmovou sérii Alien, která začala zostra a ukázala, jak upoutat diváka v křesle. To ovšem nelze říci o herních adaptacích. Nejúspěšnějším, ale nikoliv nejčistějším byla hra Alien vs Predator. V tehdejší době se jednalo o skutečnou pecku a grafický skvost. Samozřejmě dnes se na to bude řada lidí dívat jako na absolutní vykopávku, ale pravdou je, že to mělo tu správnou atmosféru. Na úspěch z roku 1999 navazoval rok 2010 a opět s názvem Aliens vs. Predator (jen to s navíc). Ten přinesl pěknou grafiku a nový styl hry, jenž ubral malinko na atmosféře a vsadil převážně na efekty. Nedá se říci, že se to nezdařilo, ale od té doby cokoliv se slovem Alien v názvu, upadalo a dostávalo převážně podprůměrná anebo průměrná hodnocení. Nejlepším příkladem podprůměru je Aliens: Colonial Marines. Dopadl neskutečně špatně, i když následné záplaty a doplňky dokázaly tento titul dostat alespoň na průměrnou, případně mírně nadprůměrnou pozici.

Zkusíme to trochu jinak

Proto byl strach z Alien: Isolation na místě. Sliby zkrátka nedokáží zahnat obavy, zvlášť když předešlý výtvor nedopadl nejlépe. Ve finále se strach dostavil, takovým způsobem, že to nebylo zásluhou odfláknuté práce vývojářů z Creative Assembly či špatné podpory SEGY, ale bohudík, samotnou hrou. Zkrátka konečně se do našich počítačů dostalo něco, co může mít s hrdostí slovo Alien v názvu. Pro fanoušky přišla úleva, pro ostatní překvapení. Nelze říci, že tenhle Vetřelec nemá chyby, ale rozhodně přinesl svěží vánek novoty a dobře využitého potenciálu značky.

Když se poprvé dostanete na palubu Sevastopulu, což je Vaše hlavní působiště, stejně jako vražedného mazlíka, budete příjemně hledět na detaily. Zde i kolem stanice, se odehrává většina děje a brzy si všimnete toho, jak dokázali tvůrci perfektně využít podklady z filmů do své hry. Ten, kdo viděl první film s Vetřelcem, bude okouzlen (pochopitelně jen do té doby, než se ho bude snažit sežrat právě onen xenomorph). Prostředí, chodby, vybavení i hudba a zvukové efekty navodí téměř dokonalou filmovou atmosféru.

Uznávám, že jde o základy, na kterých musí stát něco dalšího a důležitějšího. Tím je bez debat příběh, protože bez něj by tato stealth hra, která vsází na naše pocity a rozpoložení, dopadla stejně jako Napoleon u Waterloo. Opět lze odhodit obavy a s čistým svědomím říci, že děj je kvalitní a lépe seskládaný, aby měl logické vyvrcholení. Během plnění cílů, které Vám jsou předávány, zavítáte na místa, která budou celkem povědomá a hlavně se více ponoříte do tak zajímavého, ale stále méně otevřeného univerza.

Amanda Ripley, hlavní postava v celém příběhu, za kterou hrajete, má své osobní cíle, ale během “pobytu” na stanici plní všelijaké další úkoly od tamních obyvatel. Vzhledem k tomu, že je dcerou Ellen Ripleyové, která má bohaté zkušenosti se slizkými kamarády, je i ona tím nejpovolanějším člověkem, který může pomoci ostatním. Protože všude běhá nebezpečné stvoření, jsou obyvatelé tohoto místa pomalu redukování a vzniká řada skupinek, které většinou hrají jen za svůj tým a ostatní okrádají či likvidují jak jen to je možné (i za pomocí střelných zbraní). Při svých cestách potkáte nejednu takovou, a aby toho nebylo málo, androidi jsou taktéž v 90% tuhým nepřítelem, kterého je nejspíš lepší obejít, když to jde.

Opatrnost je tím, co musíte neustále využívat a rychlé pohyby nebo příliš velký hluk jsou ke škodě.

Jak už pár z Vás napadlo, stealth postup hraje prim a akční přístup pomůže spíše minimálně. Střelba může být využita k nádherné eliminaci, ale zároveň i k sebevraždě. Vetřelec, jakožto člen říše zvířat, má velmi silné smysly a rámus si vyloží, jako pozvání na návštěvu, kde zblajzne všechno občerstvení spolu s hostitelem, který ho pozval. Pro přežití jsou vhodnější tiché kroky, dobré načasování a všelijaké pomůcky, které můžete s pomocí sbíraných surovin, vyrábět. Během cesty najdete fůru komponent pro nové hračky a nesčetněkrát Vám potom pomohou v zapeklitých situacích. Zpočátku bude tím nejdůležitějším detektor pohybu, který je tu jako svatý grál a pro Amandu bude něco jako křížek na krku pro věřícího. Dokonce se bez něj sotva pohnete. Dále budete rádi za nějaké ty baterie do baterky, lékárničku (injekci), světlici a pár dalších maličkostí, které sem tam použijete. Opatrnost je tím, co musíte neustále využívat a rychlé pohyby nebo příliš velký hluk jsou ke škodě. Vhodně vytvořený randál ke svému prospěchu lze provést, ale já jsem z těch, co berou ticho jako toho nejposvátnějšího pomocníka.

Samotný Sevastopol je navržen tak, aby připomínal filmové předlohy, což se mu daří na výbornou. Nejen, že si často připomenete filmové pasáže, ale dostanete chuť si takový film i pustit. Celou tu krásu podtrhuje pěkný soundtrack a zvukové efekty, které Vás budou nutit ohlížet se všude kolem a bát se vkročit do dalších temných místností nebo chodeb. Stanice je na pokraji zničení, a proto je sama takovým nepřítelem pro každého živého tvora. Grafické oddělení Creative Assembly dokázalo celému tomu místu vdechnout to pravé k dobrému zážitku, ale bugům se pochopitelně nevyhnete. Umělá inteligence lidí je poměrně špatná a v určitých chvílích si budete připadat jako v blázinci. Naštěstí člověka lze zabít relativně snadno (ale nedoporučuji). Vetřelec je jiná liga, ale i on Vám bude po čase připomínat sprintující zombie, která jde po všem, co je živé. Nelze ho zabít, jen na chviličku zastrašit a tím ho také naštvat. Androidy už zabít jde, ale počítejte s úctyhodnou výdrží, a když jich je více, raději se do ničeho nepouštějte.

Větřelec se z lokace do lokace přemísťuje s Vámi a nakonec si budete říkat, že jde jen po Vás.

Jak jsem již psal, příběh je supr, ale problémem budou lokace ve hře a koridory, které jsou sice pečlivě maskovány, ale nelze si jich nevšimnout. Nechápejte mě špatně, vzhled každé chodbičky, každého stolečku, monitoru i skříňky je na jedničku, ale časem dospějete k názoru, že stanice je sice veliká, ale i přes snahu o vytvoření pocitu volnosti, jste vždy v uzavřené lokaci, která Vás dovede k další. Mezi lokacemi cestujete určitými přepravníky nebo výtahy, kde probíhá načítání a v tom se ztrácí i ten uměle navozený pocit. Větřelec se z lokace do lokace přemísťuje s Vámi a nakonec si budete říkat, že jde jen po Vás (a vlastně máte pravdu, protože ostatní jsou nejspíš pouze komparzisti).

Co dál

Doufám, že případný druhý díl, který možná jednou vznikne, nabídne více volnosti a tudíž méně načítání při přecházení z jedné části do jiné. Je mi jasné, že by toho bylo mnoho, jenomže v dnešní době už existují možnosti jak toho docílit a stále se držet v rozumných hodnotách při náročnosti na HW. Recenzovaný kousek je na počítač tolerantní a optimalizace není z těch nejhorších.

Po dohrání přibližně 9 hodin zajímavého příběhu, máte ještě možnost zkoušet krátké epizody, ve kterých si hrajete s Vetřelcem na kočku a myš. Náplní takových misí je dostat se z bodu A do bodu B a něco udělat. Nejsem si však moc jistý, jestli nejsou tyto mise v jednotlivých DLC balíčcích zbytečností, jelikož za Vaše peníze nabídne nepatrný zážitek, který si zopakujete jen výjimečně. To dále kazí vytrácející se atmosféra, jelikož hra postupem času ztrácí to kouzlo strachu a krvelačná potvůrka Vám již nepřijde tak “cool”.

Na závěr připojuji první Video-Recenzi vytvořenou s pomocí vlastních zkušeností a serveru Youtube. Názory a ohlasy pište tady nebo pod video. Jedná se o první výstřel, takže prosím o trochu trpělivosti a porozumění. Pro video-recenzi jsem si Alien: Isolation vybral proto, že je to něco jednoduššího na začátek a není jisté, že bude něco dál. Díky všem!