Assassin's Creed - Rekapitulace

Silné příběhy si zaslouží odhodlané fanoušky a ty nejlepší recenze. A Assassin’s Creed si to bezesporu zaslouží, možná i více, než kterákoliv jíná hra tohoto druhu. Kvůli recenzi jsem si však na dnešek volno nevzal. Cesta série se totiž blíží ke konci, a jako každý, i já rekapituluji.

Věrný fanoušek od zrození

Pokud vám to nebude vadit, podělím se s vámi o moje první momenty, kdy mé oči spatřili vycházející hvězdnou sérii Assassin’s Creed. Na ten okamžik vzpomínám s každým novým dílem velmi rád, a tím větší mám k ní i úctu.

Jaký rok se psal, to nemám tušení. Co to bylo přesně za den už vůbec ne. Pamatuji si jen tolik, že jsem si četl herní magazín Level Mini. Prolistoval jsem celou knížku odshora dolu. Až po několikátém pokusu zahnání nudy v letním odpoledni, jsem se dolistoval k tak titěrnému článku, že mě bylo líto ho číst. Díky bohu že jsem si ho nakonec přečetl.

Skromný článek obsahoval pouze stručné informace, které zahrnovali pojmy jako zabiják, středověk, templáři. Mé nadšení se nadále stupňovalo s každou větou. Jedna z těch nejvíce rozhodujících zpráv byla, že 'nějakou postavu' jménem Lucy má dabovat Veronica Mars. Od toho okamžiku neubyl den, aniž bych si nevygooglil jakoukoli informaci, anebo něco nevyšťoural z oficiálních stránek Ubisoftu. Zajímavé bylo, že téměř od okamžiku, kdy jsem si článek přečetl, a stal se okamžitým fanouškem hry, se celá hra začala rozjíždět do neskutečných obrátek. Skrytá čepel, Asasíni (chcete-li, Hašašíni), boj mezi templáři, Apple of Eden.

Bylo toho tolik, tolik nového. Příběh natolik epický, že ho nikdo publikoval předem ani na internet.

Někdy stačí jen věřit

Každý příznivec vám řekne, že nebýt Assassin’s Creed příběhu v jedničce, nikdy by z toho nic nebylo. Vývoj v Ubisoftu už ale neprobíhal jako vždycky. Tentokrát měla tehdejší průměrná společnost na starosti hru, která bude svým příběhem zasahovat do historie tak věrohodně, že zasahovala i do minulosti některých současných náboženství a kultury. Začaly se tedy místo autorských práv díla, řešit spory s 'předsedy' náboženstvích různých států. Nakonec se ale nebylo o čem bavit. I když měla série rozvracet všechny teorie o minulosti všech základních kamenů dnešní společnosti, a ačkoliv se jednalo o zásah do minulosti, a současně budoucnosti vědy, náboženství, nebo světové politiky, pořád to byla jen fikce určená pro zábavu. Vývoj tedy pokračoval téměř bez zastavení.

-Ono si řeknete 'pouhá hra, kdo by se přel'. Málo kdo ale ví, že ze série Assassins Creed původně neměla být herní série. Ale o tom až jindy...

Řetězová reakce

Po vydání prvního dílu se stala hra fenoménem. (Často si rád přiznávám, že jsem se na hru upjal už v době, kdy ještě nebyla v módě, ale co na tom) Za nedlouho si Altair, jakožto hlavní postava, našel své skalní fanoušky. Ti nejvynalézavější si začali dělat i své vlastní skryté čepele, meče, nebo dokonce dokonalé repliky komplet autfitu Altaira. Celý příběh se stal vírou mnoha hráčů.

Byl to hit. Víc než hit. Už se totiž vědělo, že něco takového nezůstane na herní scéně bez pokračování.

Nicméně, čas ubíhal. Všichni jsme očekávali 'něco velkého' jak nám vštěpoval Ubisoft v době po vydání AC1. Čekali jsme navázání na příběh, a to hlavně v linii Altaira. Většina si neuvědomila, že v příběhu Assassin’s Creed jde hlavně o vyprávění Desmondova příběhu. O tom, jestli jeho předci byli schopni na něj přenést své vědomosti, nebo schopnosti. Což jsme se nakonec dozvěděli už v jedničce. Takže teď už šlo jen o to, jak vlastně tohle všechno skončí.

Netrvalo dlouho, a Internet se začal zaplňovat nepřeberným množstvím dohadů, odhadů, dezinformací a výmyslů. Mezi tím vším se zprávy od Ubi nějak ztrácely, jelikož v té době měli všechny zprávy nálepku 'Message of Ubisoft'. Což se přikládalo hlavně snaze prostých fanoušků, udělat všechny zprávy více věrohodné.

Ubisoft nezapomíná

Čas ale běžel stále rychleji, a tak po dvou letech vzájemného se užírání jsme se dočkali druhého dílu. Za dva roky se Ubisoft neuvěřitelně odpíchl od předlohy. A celou sérii vyzdvihl o tři body v desítkové stupnici. Příběh Ezia byl totiž naprosto odlišný a na pohled nesouvisející s původním příběhem. I když lidé moc nechápali, jak, proč a na jak dlouho byl příběh Altaira odložen. Stejně je celá tato myšlenka přestala zajímat. Koneckonců, na co stereotypního hrdlořeza z 'hloupověku'? Všichni byli zhypnotizováni úžasem nad skvělou prací. Bohužel tato hypnóza přišla až s druhým dílem, a tak většina nováčků, sledující ty nejzajímavější kousky herního průmyslu (do kterých se zapsal právě až AC2), nějak nepobírali konec druhého dílu, kde se na jedničku dost navazovalo. Nakonec to ale nebyla taková bariéra, a protože vývojáři z Ubisoftu měli tento fakt na pracovním stole zarámovaný místo fotek své rodiny. Vývoj se ubral z 95% jen na Ezia. On byl fenomén, nikdo jiný. Prozatím

Bohužel, ačkoliv Ezio byl v celé sérii zatím ten nejsilnější charakter, který se z rozmazleného sukničkáře s bohatým otcem vypracoval na nejobávanějšího zabijáka Itálie, byl to stále Altair, na kterého jsme my, věrní fanoušci čekali. Ale Ubisoft se v tomto ohledu na fanoušky neotočil zády, jak by to jiné společnosti udělali. Nakonec, fanoušci jsou vše, co mají.

Zkrátka, vývojářští producenti zapletli do celého příběhu s Eziem, i příběh Altaira, a to tak nenápadně, že to bylo stěží poznat. V tom byla celá ta genialita série. Všichni si mohli hrát, ale každý mohl vidět něco jiného.

Ale vrátíme se k průběhu série. Za poslední 4 roky jsme mohli sledovat úžasný vzestup série, která byla na začátku zcela neznámá. Vývoj se nezastavil i díky faktu, že Ubisoft neusnul na vavřínech, a i když jejich nápad překypoval originalitou, stále do funkcí ládovali absolutně skvělé nápady - Revoluce .

Například: Ze základní Altairovo zbroje – Meč, Skrytá čepel, dýka, vrhací nože; se dodneška nashromáždil téměř trojnásobek užitečných pomocníků při jakékoli řežbě.

Po stejně dlouhých dvou úmorných letech od vydání druhého dílu mohli prodejci poctít své regály novým příběhem Ezia.

Bratře

Bratrstvo je v dnešní době stále nejhratelnější hrou od Ubisoftu. A není se vůbec čemu divit. Už od druhého dílu se totiž vývoj zaměřil na největší přednosti této doby, jako jsou například osobnosti 15. Století. A vezmeme-li v úvahu, že se nacházíme v renesanční Itálii, byla by velká škoda propásnout světového génia, který příhodně v obou dílech doprovázených Eziem žil. Ano, Leonard da Vinci. Rodinný přítel, který na Eziově cestě za pomstou měl nemalý podíl, stejně jako jeho místem mezi vražednými bratry a sestrami v tajném společenstvu Asasínů. Leonardo totiž díky svému intelektu objevil řadu různých vynálezů výhradně pro smrtící účely. Na čemž mají také zásluhy takzvané 'Codex Pages'. Okolo těch se také velice nenápadně točí celý příběh, který začal, když Eziův otec zkoumal nově nalezené první stránky Kodexu. Brzy se ukázali být klíčem k celému epickému příběhu.

Bratrstvo. Dnes, podle fanatických zastánců smyšleného příběhu boje mezi Templáři a Hašašíny, stále existuje. A na světě se podle nich pohybuje stále několik tisíc zabijáků, podobných Eziovi.

Na začátku 16. století jich měla být jen hrstka, a všechny je měl dát dohromady právě Ezio, později nejvyšší Assassín. Zezačátku byl Eziův plán zcela nevinný. Byla totiž potřeba víc takových, jako je Ezio na zabití vašeho úhlavního nepřítele. Později se ale tento plán projevil jako dobrý začátek k vyššímu účelu, a nastolení nové vlády. To se však v dílu Bratrstvo už nedozvíme.

Hodíme prut

Série si tedy nese velice slušné jméno. Začátky prožila jako samotný nápad bez ducha. Ubisoft hodil prut do vody. První díl nebyl bohužel tak velká udice, bylo třeba nachystat návnadu. Ryby se chytly! A dnes už má na kontě Italská společnost několik miliónu věrných ryb po celém světě. (Btw to je ale blbá metafora co?)

Moje víra je v tuto sérii slepá, pokud totiž někdy skončí, skončí celý herní průmysl. Zatím není jisté, jestli je Ubisoft dost silný na dovyprávění celého příběhu. Budeme mu věřit, jako jsme museli i na začátku.

Hry se nerodí jen tak, protože je třeba peněz (ikdyž někdy to tak vypadá). Hry, které se za HRY mohou považovat, tu nejsou jen pro zábavu. Je to nová forma literatury. Dějepis pro pokročilé – to je Assissin’s Creed. Buďme připraveni dříve, než se připraví na nás. Oni už si nás všechny najdou.

Doufám, že vám můj menší preview něco řekl. Nevím, zda je to můj poslední článek, ale nerad bych za sebou zanechal naprostý odpad. A pokud ano, budu muset psát dál.