Batman: Arkham Origins – Je to pták? Je to letadlo? Je to… netopýr

Recenze z hraní PlayStation 3 verze hry

I když ani Rocksteady není jako samostatné studio kdovíjak zkušené, v roce 2009 nastartovalo úspěšnou herní sérii a nastolilo jí precedens, kterým se po přebrání otěží řídí i jeho následovníci z Warner Bros. Games Montreal. Do úvah, jestli původní vývojáři značku nadobro opustili, aby se věnovali něčemu jinému, nebo v tichosti kutí pokračování pro next-gen systémy se pouštět nehodlám, protože to nejlépe ukáže sám čas. Zlaté britské ručičky nicméně svůj talent s Batmanem už prokázaly, ty kanadské však projdou pořádným zatěžkávacím testem poprvé.

„Arkham Origins nabízí hráči pohled na časem méně ošlehaného Bruce Waynea, jehož Batman je v Gotham City zatím prakticky neznámý pojem.“

Arkham Origins přistupuje k novodobému batmanovskému universu tím nejjednodušším možným způsobem. Místo plynulého navázání na události předchozího dílu (Nechávají si snad tato vrátka otevřená u Rocksteady? Ale ne, slíbil jsem přeci, že nebudu spekulovat) se vrací v čase pět let před původní Arkham Asylum a nabízí hráči pohled na časem méně ošlehaného Bruce Waynea, jehož Batman je v Gotham City zatím prakticky neznámý pojem. Zatímco policie o jeho existenci mlží, ti nejdrsnější zloduši světa si už na něj a na finanční odměnu vypsanou na jeho hlavu člověkem zvaným Black Mask brousí zuby. Během Štědrého večera se rozhodne, jestli se z Batmana stane synonymum pro ochránce nevinných a boj se zločinem nebo bude jeho jméno vymazáno z historie dřív, než se do ní stačilo zapsat. Zhltněte pár kousků cukroví a zapijte je posledními doušky svařeného vína, vyrážíme do ulic.

Bez monoklu na oku

Pokud v sérii Arkham nejste nováčky, pak je vám jasné, jaké druhy aktivit vyplní většinu herního času. Z hlediska hratelnosti nepřichází třetí díl s žádnými převratně šokujícími ani šokujícně převratnými inovacemi, které by dosavadní sérii stavěly na hlavu, takže do slušně rozjetého vlaku naskočíte bez sebemenších problémů. V kůži Netopýřího muže tak máte možnost pomáhat policii pročisťovat ulice Gothamu od nebezpečných padouchů – ať už přímo nebo skrze vyšetřování kriminálních případů. Druhá možnost s sebou přináší ohledávání místa činu, odhalování stop a vyvozování neomylných závěrů na úrovni věhlasného Hercula Poirota, ale ve vypiplaném vizuálním stylu moderního seriálového Sherlocka Holmese.

Detektivní režim doznal několika změn, v průběhu vyšetřování se dá díky postupnému získávání nových údajů a informací libovolně převíjet čas dopředu a dozadu a tím se vám celý případ doslova skládá (nebo naopak rozkládá) přímo před očima a Bruce jej pochopitelně podrobně komentuje. Jedná se sice o dost zjednodušenou verzi rekonstrukce událostí, kdy jsou relevantní stopy viditelně znázorněny červenou barvou, ale aspoň to pěkně odsýpá a nemusíte půl hodiny dumat nad tím, jak postupovat.

Temný rytíř povstal

V úplném základu je ovšem Arkham Origins stále především poctivou mlátičkou z pohledu třetí osoby, v níž během jednoho večera srovnáte do latě stovky až tisíce padouchů, jež si budou lízat rány ještě na Nový rok. Šance přitom nejsou na vaší straně, jelikož síly jsou značně nevyrovnané. Často má Batman v jednu chvíli na krku klidně i desítku rváčů a má se tedy co ohánět. A s ním i vaše prsty, které mě spolu s pravým zápěstím bolely po některých delších potyčkách snad ještě víc než při hraní God of War. Ne že by snad k úspěchu v obou titulech stačil prostoduchý button mashing, ale pravdou zůstává, že kdyby Arkham Origins v soubojích občas trochu polevil, vůbec bych mu to neměl za zlé. Přeci jen jsou v Gothamu ty Vánoce, čas klidu a pohody.

Batman má jakožto správný miliardář pochopitelně po ruce také bohatou zásobu všemožných hi-tech udělátek. Některá z nich vlastní hned od začátku (vystřelovací hák, výbušný gel), jiná získává, jak postupuje příběhem (rukavice s elektřinou či detonátor, který soupeře na malou chvíli vyřadí z boje). Právě tyto hračky představují ozvláštnění při soubojích, které si zakládají nejen na rychlých prstech, ale i správném využívání pomůcek a samozřejmě troše té taktiky. No jen si zkuste naběhnout do místnosti plné kriminálníků a tupě mlátit do jednoho tlačítka, uvidíme, jak dlouho vám to vydrží. Ze začátku vám takový přístup možná ještě projde, ale jak stoupá počet útočníků, zvyšuje se jejich odolnost a zlepšuje arzenál, záhy zjišťujete, že Batman není jediným, kdo umí rozdávat tvrdé rány.

„Postupně je potřeba přistupovat k fyzickým kontaktům jinak, obezřetněji, protože několik dobře mířených zásahů brokovnicí znamená pro Batmana rychlou smrt.“

Právě díky výbavě a výzbroji protivníků je postupně potřeba přistupovat k fyzickým kontaktům jinak, obezřetněji, protože několik dobře mířených zásahů brokovnicí znamená pro Batmana rychlou smrt. Já si opět nejvíc smlsnul na pasážích vybízejících k odlehčené variaci na stealth. Odlehčené proto, že hra je v tomto ohledu dost benevolentní, takže nemusíte nijak výrazně studovat rutinu nepřátel ani být při plížení na milimetr přesní. Snad jen by mohl být hlavní hrdina viditelný na více než pár metrů (případně by při krčení za bednami mohl jeho pozici prozradit plášť poletující ve větru). Stále totiž vypadá dost hloupě, když v dobře osvětlené místnosti zlikvidujete jednoho padoucha, pak se necháte vystřelit do výšky, kde se můžete zvesela pohupovat doslova pár metrů nad hlavami jeho živých parťáků, ale žádný z nich si vás nevšimne. Sice jsou zalarmovaní a ví o vás – ba co víc, někdy se dokonce navzájem upozorňují, že využíváte vyvýšených plošin – ale v drtivé většině případů vám nehrozí žádné nebezpečí, dokud o sobě nedáte sami vědět.

Rolničky, kam se podíváš

Co by to bylo za hru s Netopýřím mužem, kdyby v ní chyběla různorodá sebranka notoricky známých i ne až tak slavných padouchů z jeho komiksového světa. Nechybí tu Tučňák, Bane či v trailerech nadužívaný Deathstroke. S většinou z nich si to jednorázově rozdáte pěkně mano-a-mano, ale pak je tu takový Joker se svými psychopatickými sklony a destruktivní náturou, který přináší chaos a rozsévá v Gothamu zkázu postupně. Právě s jeho příchodem na scénu nastává ta správná legrace a na atmosféře je ihned patrný odklon od lehce temného ladění ke komiksovosti. A změna je to rozhodně příjemná.

„S trochou nadsázky se dá říct, že jste do jisté míry zodpovědní za Batmanovu morálku, protože se zločinem v ulicích můžete v rámci nepovinných misí buďto bojovat nebo se na to zvysoka vykašlat.“

Samotný Gotham pak vyloženě dýchá duchem Vánoc, cesty jsou zabaleny do sněhové peřiny, tváře bičuje sněhová vánice, domy zkrášluje vánoční výzdoba a v nočních ulicích zatím úspěšně kvete kriminální život. S trochou nadsázky se dá říct, že jste do jisté míry zodpovědní za Batmanovu morálku, protože se zločinem v ulicích můžete v rámci nepovinných misí buďto bojovat nebo se na to zvysoka vykašlat. Autoři ovšem přikládají vedlejším aktivitám stejnou nebo možná ještě větší důležitost než hlavní příběhové lince, která ostatně představuje pouze zhruba čtvrtinu veškerého herního obsahu. Většina postranních úkolů má přitom daleko k něčemu, co byste nazvali bezduchou vatou.

Když například chcete v jednotlivých městských oblastech deaktivovat blokovací signál z vysílacích věží, abyste mohli do lokací rychle cestovat ve svém vzdušném vozítku, nejprve je třeba přijít na způsob, jak se do věže dostat. Tento způsob se přitom liší místo od místa, a tak se ani takováto na první pohled nezáživná činnost nestihne stát nudnou rutinou. K tomu si přičtěte například již zmiňované kriminální případy, kterých je celkem 9 a jsou opravdu zajímavé nebo Batmanovu bizarní procházku po říši divů a hned je vám jasné, že svůj nový virtuální domov netřeba opouštět ani dlouho poté co se prokoušete na konec příběhu.

Lepšímu vychutnání Arkham Origins bohužel zabraňují bugy. Někdy se jedná o nicotné mušky jako nevhodně umístěné načítání během videosekvence nebo uprostřed animace pohybu (doprovázené škubáním), jindy o masařky komplikující hraní. Kvůli jedné chybě jsem byl například ponechán napospas osudu, takže jsem tápal „prázdnou“ mapou bez jakéhokoliv zobrazujícího se úkolu a nebýt YouTube, pravděpodobně zmateně bloudím městem ještě teď. Doufejme, že tvůrci tyto nedodělky co nejdříve odstraní a umožní hráčům užít si hru, tak jak byla původně zamýšlena. Co na tom, že se jedná o nejslabší Arkham titul, pořád je to parádní akčně-detektivní jízda, kterou byste si neměli nechat ujít.

Doporučujeme vám si přečíst náš speciál Kdo je kdo v Batman: Arkham Origins?