Call of Duty: World at War – druhá světová nám nedá spát

Přenést principy takřka dokonalého Call of Duty 4: Modern Warfare do druhé světové války? Určitě zajímavý nápad, jenž však v sobě nese jak spoustu výhod, tak i nemálo možných problémů. Studio Treyarch, aktuálně vydávající Black Ops, to však zkusilo, a na nás je, abychom zhodnotili, jak se jim jejich dílko povedlo, a to i po dvou letech.

Do bojů za vlast i za vlastní život

Jak už bylo zmíněno výše, World at War se odehrává za dob již dost provařené Druhé světové války, a to hned na dvou frontách. Jedna část hry má dějiště v Pacifiku, kdy hrajeme za americké mariňáky a bojujeme proti fanatickým Japoncům, a druhá část zase sleduje tažení Sovětských jednotek vstříc Berlínu, přičemž obě části se navzájem prolínají. Tedy podobně jako v CoD4, jen s tím rozdílem, že všech 14 misí není rozděleno do žádných aktů.

Rozhodně si nemůžeme stěžovat na minimální variabilitu misí. Chvíli útočíme na japonské obranné pozice, pak zase tiše procházíme rozbombardovaným Stalingradem, to vystřídá čistka džungle za pomoci plamenometu a v jedné misi se navíc projedeme v legendárních ruských tancích T34. Občas sice náplň amerických misí zaostává za těmi z pohledu Rusů, ale i tak vážně nemůžeme říci, že bychom se nudili.

Teď pár slov o tom, s čím vlastně ty mise budeme procházet. Zbraní nabízí World at War širokou škálu. Máme tu starý dobrý Thompson M1A1, BAR, japonský Type 99, již zmíněný plamenomet, německou klasiku MP-40 či ruskou opakovačku SVT40. Jenže, je tu jeden docela velký problém. Chování mnoha zbraní rozhodně neodpovídá skutečnosti. Jeden příklad za všechny, starý dobrý ruský samopal PPSH, lidově nazývaný „Špagin“. Ve hře má zaprvé zvuk jako nějaká kuličkovka, a zadruhé skoro vůbec nekope. Přiznáváme, skutečné PPSH jsme v rukou neměli, ale i tak je nám jasné, že tohle je od skutečnosti poměrně vzdálené. Taktéž nám vadí, že člověk může v pohodě běhat s německým kulometem MG42. Ten už jsme tedy v rukou měli, a garantujeme vám, s tím by se vám sprintovalo hodně blbě.

Zbraňový arzenál odpovídající skutečnosti proto Treyarchu nezbaštíme, ale jestli si nás v rámci historie něčím získali, jsou to určitě autentické záběry. Před každou misí ve World at War nás čeká obdoba briefingů v CoD4, kdy jsme přehledně informováni o současné situaci, a tak víme, do čeho jdeme. Treyarch tohle všechno okořenil tunou vmontovaných skutečných záběrů, takže před startem misí můžeme vidět třeba kus projevu Adolfa Hitlera, zavraždění japonských dělníků, nebo vyklizení několika budov v Berlíně.

Ještě pochopitelně musíme zmínit válečnou atmosféru. Ta se Treyarchu taktéž povedla skvěle. Vše je takové potemnělé, i počasí navozuje tu správnou atmošku, takže tím World at War nijak nevybočuje. A nevybočuje ani dobře vymyšlenými postavami velitelů. V roli Američana vojína Millera nás ve většině misí doprovází charizmatický seržant Roebuck, zatímco při hraní za ruského vojína Dimitrije Pentrenka nám dělá společnost seržant Reznov, tedy jakási alternativa kapitána Price. Zatímco Roebuck je sice dobrý, ale ničím zvláštní velitel, Reznov je extra třída, jež se nevidí každý den. Oboum postavám navíc propůjčili hlas herci Gary Oldman a Keifer Sutherland, a jejich hlasy oběma hrdinům vážně sednou (o ta zvučná jména fakt nejde).

Vzhledem ke stále stejnému (ale pořád obstojnému) enginu nestojí grafická stránka hry za řeč, stejně tak hrací doba, jež se pohybuje kolem šesti hodin (oproti Modern Warfare 2 je to ale pořád dost), nicméně jestli něco stojí za řeč, je to hudba. Uznáváme, tentokrát nás nezvedla ze židlí jako v jiných dílech, ale i tak jde o nadprůměr, navíc i hudba skvěle dokresluje dost temnou atmosféru Druhé světové války.

Společnost ve válce

Jestli však World at War přináší do série něco vyloženě nového, je to určitě kooperativní mód. Většinu misí ze singleplayeru můžeme projít až ve čtyřech lidech. Napoprvé jde o náramnou zábavu, ale časem většinu hráčů nějak přejde chuť. To však zachraňuje nejšílenější, nejoriginálnější, nejnápaditější a zároveň nejoblíbenější část World at War co-opu, a to Zombie mód. Spolu se třemi spoluhráči běháme po mapě, střílíme nacistické (potažmo japonské) zombíky, stavíme proti nim zábrany, za nasbírané body nakupujeme lepší a lepší zbraně. Kdo neviděl, neuvěří, Zombie mód se totiž popisuje docela těžko.

V základu hra obsahuje jen jednu Zombie mapu, nazvanou Nach Der Untoten (obsahující třeba bednu náhodně vydávající zbraně nebo paprskový blaster), avšak Treyarch časem vydal ještě 3 dodatečná DLC, resp. map packy (pro PC hráče zdarma), jež mimo jiné přidávají i další 3 mapy, a to působivý blázinec Verruct, bažinu Shi no Numa a skoro až mrazivý Der Raise. Díky nim do Zombie módu přibyly ještě automaty na perky, teleporty, pekelní psi nebo elektrizující zbraň Wunderwaffe DG2.

Na první pohled tak jde o pěknou krávovinu, ale věřte nám, jde bezesporu o nejzábavnější část World at War, a tentokrát Treyarchu upřímně tleskáme. Tohle se povedlo.

Hurá na online bojiště

Jak už tak bývá v sérii Call of Duty zvykem, zbývá jen multiplayer. I tentokrát tvůrci přenesli principy CoD4 do 2. světové a občas skutečně narazili. Stejně jako CoD4, i World at War obsahuje systém levelování, jenž byl tentokrát posunut na hranici 65. Opět si při postupu odemykáme různé zbraně, challange a další věci zpříjemňující hraní. I mapy jsou rozhodně povedené, nedá se říct, že by byly nudné, a většina z nich ani nenabízí moc míst vhodných pro campery. Pár map navíc obsahuje tanky. Nicméně, ty nám moc nesedly. Doby United Offensive, kde vozidla sedla perfektně, jsou dávno pryč a v dnešní době už se tanky do CoD multiplayeru prostě nehodí.

Na všechny zbraně si stejně jako v CoD4 můžeme přidávat různé příslušenství. Najdeme tu klasiku jako dvojnožku pod kulomet, optiku na pušky, ale tvůrci trochu přehnali pokus o napodobení Red Dot Sight, z čehož vzniklo hledí, jenž bychom ve druhé světové hledali jen těžko. Opět se tak bohužel dostáváme k neodpovídajícím záležitostem ohledně zbraní.

Co se týče novinek, určitě zaujme možnost nasazení bajonetů na snad všechny pušky, přičemž pak bodák nahrazuje funkci starého dobrého nože. Ve výběru killstreaků zůstalo UAV a airstrike, ale vrtulník vystřídali útoční psi. A podle nás naprosto dokonalí útoční psi. Dále díky jednomu perku přibyla i možnost oživení polomrtvých spoluhráčů, bohužel to ale využívá málokdo, a ještě pár dalších maličkostí. Takže novinky tu jsou, ale bohužel až na psy nestojí za řeč.

Naštěstí je díky dedikovaným serverům multiplayer PC verze i dnes bez problému hratelný, nějaký server si člověk najde vždy, což vzhledem k tragickému IWnetu v Modern Warfare 2 považujeme za velký klad.

Berlín dobyt

Takže co tu máme? Singleplayerová kampaň je rozhodně kvalitní, a i když ničím neoslní, povedla se. Atmosféra je podařená, hudba tomu dodává pořádný náboj, náplň misí také bezproblémová, jen škoda těch trochu nereálných zbraní. Kdyby Treyarch více zapracoval na jejich uvěřitelnosti a ještě nezapomněl na nějaké nezapomenutelné momenty, nebylo by, nač si ohledně singlu stěžovat. V klasickém co-opu bohužel „chcípl pes“, protože ho nikdo nehraje, ale vynahrazuje nám to ještě dnes aktivní Zombie mód, jenž v rámci World at War považujeme za největší trumf Treyarchu. Multiplayer taktéž ničím neoslní, neobsahuje ani moc inovací, ale na druhou stranu si člověk v pohodě zahraje i dnes. Takže abychom to zjednodušili, World at War sice nepřekonalo svého předchůdce, ale zase je z dnešního pohledu mnohem lepší, než loňské Modern Warfare 2, alespoň po multiplayerové stránce.