Call of Juarez: Bound in Blood

Jak sem již včera psal, zde je recenze na druhý díl westernovky Call of Juarez. Pročetl jsem si všechny vaše komentáře a snažil sem si vzít ponaučení, takže trochu obsáhlejší článek s trochou více obrázků. No jestli to k něčemu bylo nebo to bude chtít ještě zlepšit, to mi prosím napište do komentářů.

Call of Juarez Bound in Blood

První díl hry Call of Juarez přinesl vcelku svižnou westernovou akci, spojenou také se stealth pasážemi, které ostatně nestály za moc. Druhý díl se rozhodl jít na věc jinak a to tak že se hra odehrává několik let před prvním dílem, konkrétně v době občanské války v USA. Milovníky série jako například mě, tak jistě potěší doplnění příběhu, zodpovězení nezodpovězených otázek a jistě také napínavý příběh, čímž se vlastně hra snad nejvíce chlubí. Zahrajeme si zde jak za Raye, známého z prvního dílu, tak i za jeho mladšího bratra Thomase, který má z prvním dílem také velkou spojitost.

Příběh plný zrady, zhrzené lásky a Juarézském zlatě

Jak už jsem zmínil, děj druhého dílu se odehrává v občanské válce, kde oba bratři bojují za Konfederaci. První misi si tedy odehrajete na bojišti v zákopech. Celá tato mise má sloužit jako takový tutoriál kde Vám objasní jak co hrát. Ale nemusíte se bát, že byste hru strávili jako řadový voják, kryjící se v zákopech. Ta pravá westernová akce začíná teprve, až dezertujete na základě hloupých rozkazů, které vám dá váš nadřízený a vy se rozhodnete dezertovat a jít chránit váš statek. Po té co tedy dezertujete, vydáváte se zpět na svůj statek, přičemž se musíte prostřílet přes spoustu nepřátel. Jakmile ale zjistíte, že Váš statek je zpustošený, rozhodnete se, že všichni tři odjedete pryč, aspoň do doby než se občanská válka i její následky zcela přeženou. Jak to ale tak bývá, dezertace musí být odměněna a to pevným provazem kolem vašeho krku se smyčkou na konci. Váš nadřízený se tedy rozhodne, že po vás půjde, a zaručí se za to, že budete popraveni.

Jak jistě ví ti, co hráli první díl tak už i vtom byla žena, která jaksi zkomplikovala mladému Billymu život. Tentokrát tomu nebude jinak, a jelikož Ray i Thomas mají ženské rádi snad víc než cokoliv jiného, objeví se ve hře milostný trojúhelník, okolo kterého se příběh točí většinu hry. Zkrátka poté co zachráníte Marisu z barové přestřelky, objevuje se na scéně její přítel, který Vám poví o bájném Juarézském zlatě. No a tady teprve začíná příběh hodný série Call of Juarez, totiž příběh plný zvratů, vedlejší postav, plný zrady a hlavně příběh točící se okolo již zmiňovaného  milostného trojúhelníku.

Příběh je tedy naservírován výborně, jak tomu bylo už u prvního dílu a je také často vyprávěn povedenými cut-scénami. Co sem ještě nezmínil by mohl být dabing, který stejně jako u prvního dílu obstál výborně a jen podtrhává krásnou atmosféru hry.

Tři bratři

Každý ze dvou bratrů má specifické schopnosti, Ray známý z prvního dílu, se vlastně v ničem nezměnil, stále upřednostňuje dva kolty a svižnou palbu zblízka, co se u něj ovšem změnilo je používání bomby, kterou hodí mezi nepřátele, čím způsobí dost velký zmatek, ale jinak si s Rayem užijete takovou tu typickou westernovou přestřelku. Naopak druhý z bratrů, Thomas je zdatný jak ve střelbě z blízka, tak také ve střelbě z luku, či z pušky. Jestli si vyberete staršího ze dvou bratrů, pravou westernovou ikonu Raye, nebo zvolíte mladšího Thomase, je jen na vás, až na pár případů ve hře. Já osobně většinu hry co to šlo, upřednostňoval Thomase, protože při střelbě z luku, se Vám zapne jaký si bullet-time a tak je tato postava skvěle hodící se při střelbě z dálky. Tedy, ještě je tu třetí bratr, William. Takový ten typ člověka který vždy kazí zábavu a místo zapadnutí do rodiny, pomocí koltů, whisky a žen, radši cituje svoje oblíbené pasáže z bible a celou dobu jenom vysvětluje bratrům, jak špatnou věc udělali a co je za to čeká.

Hratelnost a tak kolem

Celkově je hratelnost dá se říct plynulá, a nový mód, který usnadňuje krytí se za bednami je opravdu skvělý, takový sem ještě v jiné hře neviděl a opravdu hře dodává realističnost. Přesně takový styl krytí mi v prvním díle tolik scházel. Ovšem tohle krytí není jen kvůli atmosféře, ale také kvůli protivníkům, kteří na vás vybíhají odkaď jen můžou. Protivníci sou stavěni tak aby se dali lehce jednou střelou do hlavy zabít, donutí vás to tak mířit přesně, i když zase šetřit nábojema je vcelku zbytečné, protože co si vzpomínám tak sem jich měl vždy dost. Ovšem jeden head shot nahradí dalších 5 protivníků, takže jde tady spíše o střílení do více terčů jak čekání až protivník vyleze z poza bedny abyste mu také jednu ránu ušetřili.

Lékárničky ani nic podobného zde nehledejte, hra běží na osvědčeném režimu zabití známého např. z Call of Duty, kdy pokud obdržíte moc střel najednou tak vám obrazovka zčervená čím vás upozorní na to že byste se měli schovat do úkrytu. Ovšem ani když se skrčíte za bednu tak od nepřátel nemusíte mít pokoj, protože si dokážou chytře naběhnout a jednou střelou do zad vás pošlou k poslednímu checkpointu. Nabíhání v nejkritičtějším stavu ale není jediná “schopnost“ kterou nepřátelé mají, dokáží hrát svojí smrt, po pár ranách spadnou k zemi a poté co si myslíte, že sou již mrtvý, vezmou pistol a vystřelijou pro vás možná i osudnou střelu. Mě upřímně takhle dokázali zabít třikrát, no zkrátka umělá inteligence je takový možná až lehký nadprůměr.

Také z druhého dílu vymizely jakékoliv stealth akce, teda ne že by mi to vadilo, beru to spíše jako klad, jelikož jak sem už zmiňoval v předchozí recenzi, Billy rozhodně žádný Sam Fischer nebyl. Častokrát mi v nepřehledné změti nepřátel pomohla jedna vychytávka která v prvním dílu chyběla. Jedná se o zastavení času a označení všech nepřátel, poté co se opět hra spustí, vaše postava vypálí několik střel za sebou, čímž můžete zabít klidně i 7 nepřátel najednou. Všechno se to odvíjí od toho kolik ste zabili nepřátel, tím se vám nabíjí v pravém horním rohu bubínek od pistoly a když je naplněný, máte 60 sekund na využití této vychytávky. Levely sou uzavřeny dosažením toho cíle, který byl zvolen na začátku hry, abych to řekl tak nějak normálně, žádný boss fight na konci levelu vás nečeká, kromě poslední přestřelky na konci hry. To mě přivádí k mé oblíbené střelbě na smrt. Znáte to ze starých westernových filmů, kdy naproti sobě stojí dva kovbojové, ruce u koltů, mezi nimi proletí koule sena, nebo co to tam vždycky lítá, a po zaznění zvonu oba dva šáhnou po zbrani a vystřelí. No tak přesně takhle to vypadá i ve hře, až na tu slámu. Pohybujete se v imaginárním kruhu, kdy se nepřítel pohybuje do leva tak vy musíte doprava, ruku máte těsně nad pistolí a když zazní zvon ( který mimochodem zazněl i při takové přestřelce v uzavřené jeskyni ) co nejrychleji šáhnete po koltu a pak jen sledujete jak mířidlo jede po nepřítelově těle a ve správný moment ho zastřelíte. Upřímně chvilku mi trvalo, než sem přišel na správný postup, vše je ale jen otázkou dvou, tří takovýchto soubojů.

Ještě sou tu vedlejší mise, které můžete splnit, když se vám naskytne volný pohyb, je to pouze dvakrát ve hře, takže vám radím, abyste neváhaly a využili je. Vypadá to asi tak že stojíte s bratry před obchodem se zbraněmi v poušti a je zde asi 5 vedlejších misí, možná i více, za které dostanete náležitou odměnu. Vedlejší mise se liší od pronásledování nepřátel, vyhnání banditů z domu, či najití nepřítele ve velké pevnosti. Podle mě tyto vedlejší mise stojí za splnění, čím více peněž, tím lepší zbraně a navíc si tímto prodloužíte herní dobu klidně i o hodiny.

Jak je to vůbec s grafikou

Co se grafiky týče, hra běží na renovovaném enginu z prvního dílu, zkrátka hra vypadá skvěle, i přes to že se oprostila od “malovanějšího“ prvního dílu. Mě osobně více natchla grafika druhého dílu, kdy všechno vypadá jaksi realističtější. I když pokusy s letícími těly po zásahu z děla do lodi mi občas přišli trochu směšné. Ale jinak se grafika povedla a teď už sice asi ne, ale v době svého vydání se jistě neměla vůbec za co stydět. Kvalita detailů je vysoká, animace na úrovni a efekty výbuchy kterých bylo vcelku dost taky měli cosi do sebe.

Co se najde na zemi….

Ve hře u mrtvých protivníku najdete užitečné věci jak minuci tak i peníze, které později můžete utratit v obchodech se zbraněmi. Co si ale tak vzpomínám, na takové obchody sem ve hře narazil asi čtyřikrát, což mi trochu vadilo. Interakce s prostředím není bůhvíjak závratná. Ve hře máte možnost rozstřílet pár prázdných flašek whisky, nebo až moc nápadně umístěný sud s výbušninou, kolem kterého sou hloupě naskládáni vojáci, jak kdyby měli v plánu sud chránit. Dále kromě Rayových bomb, můžete po nepřátelích házet petrolejové lampy které jim taktéž udělají horko na bojišti a vy potom máte více času na to si jednoho po druhém postupně vystřílet.

Tak doufám že recenze stála za to a zítra sem nahodim preview o třetím a zatím posledním dílu této brzo už trilogie.