Chipsíkovo fantasy beze jména - Kapitola II - Cirkus

Tak předně než se začtete chci poděkovat všem kdo mi vyjádřili podporu ať už palcem nahoru, komentářem a nebo palcem nahoru v komentáři. Zvlášť bych chtěl poděkovat Draggovi, který tu čte mé výplody již od počátku a jeho komentáře pro mě vždy byly jako palivo, které mě nabudilo. Takže jak Draggovi tak vám děkuji, jste mé hnací palivo. A teď dost těch sentimentálních keců a mazejte číst!

4

Místo stánku s tím lahodným masem a okouzlující rudovlasou dívkou, teď stál před stanem, jenž měl tvar jehlanu. Cítil, že mu motá hlava, bylo mu mdle a viděl rozmazaně. „Vstup cizinče, vstup a poznej svůj osud!“ Vyzýval ho hlas pocházející ze stanu. On však neměl v nejmenším úmyslu do něj vstoupit. Otočil se tedy ke stanu ve tvaru jehlanu zády a spěšně vykročil odněj. Hlava se mu motala, nohy se mu pletli a on cítil, že se mu chce spát, cítil, jak si jeho svaly žádají, aby si lehnul na zem spal. On však dál vytrvale kráčel dál. Kolem něj pobíhali desítky rozzářených lidí. Když se Cazador po nějaké chvíli otočil, stan už tam nebyl. Zhluboka si oddechnul. Jenže pak ucítil, že mu něco omotává kolem nohy. Plný hrůzy shlídl na své nohy, ale nic neviděl. Vykročil tedy v před, ale v tu chvíli ta neviditelná věc škubla a on padl na zem. V hlavě ucítil bolest, jako kdyby se mu do mozku zařezávali střepy. Zavřel oči v naději že bolest zmizí. A vskutu zmizela ale nejen bolest, ale i půda pod tělem na které ležel.

Cítil, že sedí na nějaké židli. K jeho nosním dírkám se vynula vůně rozpáleného vosku. Cazador otevřel oči a spatřil, že se ocitl v nějakém stanu. Před ním ležel stůl s desítkama zapalených svíček, mezi kterýma byly poházené růžové mince. Uprostřed stolu pak ležel zlatý pohár s nějakou tekutinou v něm. Za stolem seděla nahá stařena, ze šedivými vlasy - ve kterých měla černé spony - a povadlími prsy avšak na obličeji neměla žádnou masku po vzoru mladších dívek. „Vítám tě lovče lidí,“ když stařena promluvila svým chraplavým hlasem, odhalila své zažloutlé zuby. „Kdo jste a kde to jsem?“ ptal se roztřepaným hlasem Cazador a jeho ruka pomalu sklouzavala k dýce kterou měl připnutou ke své pravé botě. Stařena vstala ze židle, její ruce vystřelily do vzduchu, takže odhalila své chlupaté podpaží a zvolala. „Já milý lovče lidí, jsem pitija! V tvém jazyce se mi říká věštkyně a tohle je mé Garo Maki,“ Poté se stařena otočila dokola ze stále roztaženýma rukama.

A ač stařena nebyla rozhodně Cazadorův typ, nemohl odvrátit zrak od stařenina zarostlého pohlaví. Jakmile opět hleděla muži v klobouku do očí pravila. „A buď tak laskav a odpuď myšlenky na tvou díku.“ Lovec lidí polknul hromadící sliny v ústech a stáhnul svou ruku od díky. Stařena se usmála „Tak se mi to líbí. Udělej si pohodlý vzácný hoste, přišel čas, aby ti byl vyložen tvůj osud. A ještě jednu laskavost bych po tobě chtěla. Odvrať svůj zrak od mé kundy, nebo ti vypíchnu oči.“ Přestože již byl Cazador na tomhle světě čyricet pět let a za svůj život viděl desítky takzvaných kund a do desítek z nich i vniknul, tak se při stařešině poznámce začervenal ve tvářích. „Omlouvám se,“ pronesl stydlivě, jako malý kluk. Stařena se na něj s úsměvem podívala a příjmula jeho omluva. „Tak, když jsme si tedy vše vyjasnily o mé kundě, můžem se vrhnout na vykládání tvého osudu vzácný hoste,“ po promluvě stařeny se pak lovcovím očím nabídlo něco na co dlouho nezapomene, pokud vůbec. Stařena pronikla pravou rukou do míst, které nazývala kunda. Cazador viděl, že tam zmizela celá její pěst. Stařena přitom funěla a vzdychala, oči měla vsloup a něco přitom mumlala. Lovcůc penis již podruhé v této noci napadl stojstav. Stařešino vzdychání se stupňovalo a až nakonec zařvala „Kom ut!“ Cazador zafuněl a poté se jeho tělo prohlo a přišel orgasmus. Stařena opatrně vyndala svou ruku z vagíny. Avšak v té ruce něco držela. Byla to karta černé barvy. Poté co si jí stařena prohlédla, promluvila. „Vykládání tvého osudu započlo Cazadore Watu,“ a s těmito slovy hodila kartu na stůl.

5

Cazador upřeně hleděl na černou kartu a cítil sperma jenž mu stékalo po nohou. V žaludku cítil napětí. Pomalu nátáhnul svou ruku ke kartě, která ležela mezi svíčkami a mincemi. Tělem mu probíhal strach a zvědavost zároveň. Uchopil kartu a jeho tělem projela krátká vibrace. Poté kartu otočil. „Keturi, keturi maza.“ pravila svým chraplavým hlasem stařena, zatímco si Cazador prohlížel kartu, na které byly vyobrazeny čtyři mužské obličeje, obličeje, na nichž byla krev. „Čtyři muži v tvích budoucích cestách sehrají velkou roli,“ Lovec přejel po jednom z obličejů prstem, poté ho otočil a spatřil na něm kapičku krve. Opět mu tělem projela vibrace „Tito čtyři muži za sebou nechávaj jen zkázu a utrpení,“ pokračovala věštkyně „a tvím osudem bude je pronásledovat, hnát je jako divou zvěř, tam kam až to bude nutné.“ Pod podobiznou čtyř mužů se najednou zjevil nápis. Mae'r lakin sing scrios noloharé hlásil nápis pod obličeji a když se na něj Lovec lidí pořádně zahleděl, tak se rozplynul. Zvedl zrak k té staré bábě aby mu řekla co to znamená. Jenže oči staré věštkyně byly opět v sloup otočené, a rukama se opírala o stůl. Znovu stařena říkala jakési snad zaklínadlo.

Cazadora zaujala levá paže stařešiny. Nejdřív měl pocit, že se mu to zdá, ale když se podíval pořádně, zjistil, že se nemílí – ač by byl za to rád. Pod tou svráštitou kůži se něco hýbalo. Lovce, který už toho viděl za svůj život mnoho ochromil strach. Chtěl vsát ze židle a utéct, utéct co nejdál ale nějaká neviditelná sílá mu nedovolila odejít. Když se znova podíval na tu starou paži, spatřil, že se ta věc pohybuje směrem k dlani. Pak stařena vykřikla. „Nozo boar hea bere manu kom ut!“ a kůže se na přeloktí staré nahé ženy roztrhla. Vylezl z ní krví zmáčený obří zmutovaný štír, jenž měl nejméně dvacet nohou, z toho většina vycházela z jeho zad a krom jedné hlavy, měl druhou menší na svém ostnu. Jak se tam mohl u bohyně vejít projelo jako první mužovou hlavou to není možné. Štír se vydal po ruce na stůl. Pak natočil obě své hlavy směrem k muži v klobouku na druhé straně. Cazador seděl na místě jako paralizovaný a nebyl schopen pohybu. Štír dal přes dvacet svých nohou znovu do pohybu a rozběhl se směrem k muži. Strach v Cazadorově srdci rostl, avšak dřív než se stačil štír vůbec přiblížit, ho rozdtrila stařenina ruka. Rána byla tak nečekaná že by lovec lidí nepochybně nadskočil na své židli, kdyby byl schopen pohybu. První rána štíra pouze ochromila a zlámala mu některé nohy. Další dvě už však zapříčinily že postraní nohy se rozlétly na všechny strany a ze štíra začala vytékat kalně červenozelená krev. Stařena uchopila rozdrceného štíra za osten, druhou rukou si k sobě přitáhla zlatý pohár a následně do něj štíra hodila. Pak nad pohár stařena natáhla své poraněné předloktí, chytila vysící kůži a začala jí táhnou směrem k sobě, až se kus kůže oderval.

Věštkyně hodila kus kůže promočené její vlastní krví do poháru. Pak do poháru vložila i svou levou rukou, po které jí stékali vodopády krve, jakmile byla ruka v poháru, začala s ní točit a opět mumlat nějakou formuli. Cazador Watu nevěřil svým očím – poněkolikáte již tuhle noc – kůže na zápěstí ženy se totiž začala hojit. „Byzra echba imu kom ut!“ Stařena vyndala z poháru další kartu, tentokrát byla karta bledě modrá. Stařena se usmála. „Kvinne, vždycky v tom hraje roli kvinne,“ a Cazador viděl, jak k němu opět odhazuje kartu. Zvedl kartu, tentokrát ji nemusel otáčet, protože dopadla na hřbet a spatřil na ní ženu. Dlouhé černé vlasy, upnutá červená vesta, která dávala vyniktout jejím prsou, na holé paži vytetovaný havran a v ruce dřímala pistoli. „Kvinne nebo-li žena, sehraje taktéž důležitou roli v tvém budoucím putováním. Ve svém viděním vidím lásku, utrpení bez kterého se v blízké době už nic neobejde a možnou smrt.“ Při zmínce o smrti se muži zachvěly ruce. Po chvilce se i na téhle kartě vynořil nápis. Mirstis sa ilalim šešėlis klubbar. A jak se náhle objevil, tak náhle zmizel. „Co znamená Mirti -“ avšak stařena mu skočila do řeči. „Máš na mysli Mirstis sa ilaim šešėlis kubbar? Opravdu to chceš vědět vzácný hoste?“ Cazador Watu se zamyslel. Opravdu to chtěl vědět? Opět se jeho srdce a rozum ocitli v rozporu. Tentokrát srdce odmítalo vědět co znamená to proroctví za kterým stojí ta stará nahá bába, jejíž kunda ho z neznámých důvodů přitahovala, avšak rozum mu radil, že by to měl vědět. „Ano chci to vědět,“ pravil roztřeseným hlasem. „Zemřete pod stínem kříže.“

Zemřete pod stínem kříže opakoval si v hlavě Cazador. Neříkala snad, že vidí jen možnou smrt? Cazador byl připraven položit další otázku stařeně, ale ta již nestála na svém místě. Kde kurva zmizela? A zrovna když se chtěl pokusit vstát, ucítl že mu něco velkého a ostrého vniklo dozad. Chtěl křičet, ale nemohl. Cítil, jak mu po zádech stéká teplá krev a cítil tu ledovou ocel v jeho zkurevných zádech. Cítil, jak s každou kapkou krve která vytékala z jeho zad, jeho život chladne a chladne. Zemřu na tomhle zkurveném stole v tomhle zkurveném stanu, rukou té zkurvené báby pomyslel si a pak z něj to ostří vyjelo. A pak do jeho otevřených zad vnikly kostnaté ruce stařeny. Cítil, jak jeho masem její ruce projíždí snadně jako nůž máslem. Opět otevřel ústa ve snaze křičet, ale podařilo se mu jen vydat potichý vzdech. „Chaer bua mojra ibe,“začala opět tím svým chraplavým hlasem stařena, jejíž ruce se právě teď prodírali kolem mužovy páteře. Cítila jeho obratle, a šla čím dál hlouběji. Mužovi svaly byly všechny do jednoho naplno napnuté, všude vytékala teplá krev, avšak muž se ani nehnul a ani křik nevydal. „Pa rak gij far arame,“ stařena nahmatala do své levé ruky mužovo srdce. Bylo jako zplašené. Nejdřív si ho pořádně ošahala a poté do něj vrazila jeden ze svých nechtů stejně lehce, jako své ruky do zad. Cítila tenký teplý pramínek, jenž vytékla ze srdce a cítila, že pulsuje zběsileji. Cazador cítil bolest u srdce, cítil, že buší rychle, opravdu rychle a cítil, že z něj krvácí. Nemohl dýchat. Byl jsi jist, že v tomhle stanu ve tvaru kužele, jenž byl pruhovaný, a jeho barvy byly oranžová a červená nalezne smrt. A pak uslyšel jak ta stařena jenž se mu hrabala v zádech vykřikla Iche buar mori kom ut a její ruce se z jeho zad vynořily rychlostí vystřelené kulky. Když žena prováděla zaklínadlo, tak se v jejích vlasech probudili tři pavouci k životu – ti, jenž Cazador považoval za černé spony – a vydali se přes stařecké ruce do zad muže v klobouku. Jakmile tedy stařena vyřkla Iche buar mori kom ut a stáhla své ruce z mužova těla společně s kartou kterou vyndala z jeho vlastního srdce byly již pavouci usídlení v mužově organismu.

Cazadorovy bylo mdle, ale cítil, jak se v něm opět něco hýbe, cítil jak se mu rozříznutá kůže na zádech jako by opět srotla s k sobě, cítil, nevěděl, jak ale cítil to, že rána v jeho srdci zmizela. Opět byl schopen dýchat klidně. Jeho srdce opět bilo klidně. Najednou před ním opět stála ta nahá stařena a v ruce držela zakrvácenou kartu, která pod krví svítila zlatou barvou. Stařena vypadala vyděšeně, vzápětí se však rozesmála nikoliv chraplavým smíchem, jak by člověk čekal, ale dunivým ohlušujícím vřískotem který naplňoval celý stan. Smála se a smála až v Cazadorovi vypukl vztek. Chtěl vědět co je na té jak by on sám řekl zkurvené kartě kvůli které mu musela rozříznout záda a do nich strčit ty své ohavné staré ruky. „Co je kurva na té kartě!“ Avšak stařena se dál smála tím dunivým chlasem jenž se zavrtával do uší jako hřebíky a muže si vůbec nevšímala. Cazador cítil, že musí vědět co na té zlaté kartě, potřísněné jeho vlastní krví je. Pokusil se znovu vstál a tentokrát se mu to povedlo. Vstal prudce, takže se židle na které celou tu dobu seděl, převrátila. Z pravého ramene sesunul pás, jenž držel odstřelovací pušku na jeho zádech.

Obratnýma rukama pušku uchopil, zavřel levé oko, pravým se díval přes hledí na stařenu a opět vynesl výhružku. „Tak co tam kurva je, odpověz nebo tě zabiji“ Žena ač tentokrát již výhružu zaregistrovala, stále se smála. „Dávám ti poslední šanci, abys mi odpověděla jinak-. „Táhni do piče Cazadore Watu, táhni!“ Skočila žena do řeči lovci lidí. Ten jakmile žena domluvila, vypálil ze své pušky kulku a mířil jí přímo na srdce. Čekal, že chvilku po ráně, jenž jeho puška a zároveň jediný věrný společník na cestát vydala, uvidí tu babiznu krvácet. Jenžě opět jeho oči téhle noci byly překvapeny tím co se před nimi událo. Kulku totiž zachytilo fialové chapadlo. No do kundy pomyslel si Cazador což bylo velice příhodné, protože přesně od tamtuď chapadlo vystřelilo, aby chytilo kulku. Byl opět plný strachu, jenže tentokrát si vzpoměl na svá léta strávená učeníma a výcvikem FlaKa. Jeho ruce se dali do pohybu. Během chvilky přebil pušku, zamířil ženinu hlavu a vystřelil, poté opět přebil, zamířil tentokrát na plíce střeli, přebil, zaměřil znovu srdce, přebil, vypálil poslední náboj a to rovnou do míst odkuď vylézalo to fialové chapadlo. Všechno se to odehrálo neskutečně rychle, kulky z pušky vyletěli téměř za sebou bez žádné prodlevy. Byl si téměř jist, že aspoň jedna kulka způsobí ženě újmu, nejvíc doufal, že to bude ta poslední. Avšak z ženiny vagíny vystřelila další fialová chapadla a ty všechny kulky zneškodnily. Cazador si již podruhé za tu noc zdešeně pomyslel, Jak se tam mohli u bohyně vejít. Všechny kulky však způsobila chapadlům poranění. Jenže poraněná chapadla ženino pohlaví odhodilo a nahradilo je novími.