Chipsíkovo fantasy beze jména - Kapitola III - Chytíš mě?

Takže jsem opět tady a opět otravuji se svým fantasy. A teď alou do čtení!

2

Obirin vedla právě další konverzaci s mladým barmanem, když do hospody vtrhli vojáci. „Všichni zůstanou na svej místech a připraví si doklady o totožnosti! Kdo bude klást odpor, bude ztrestán jak Romaríjský zákon káže!“ Kříčel přes celou místnost podsaditý muž v romarísjké uniformě a v rukou dřímal kamap, důstojnickou pistoli s komorou pro sedum nábojnic, jenž dokážou člověku provrtat díru v hlavě na pěknou vzdálenost. Bob okamžitě přestál hrát na piáno, avšak stále se usmíval. Místnost se začla plnit muži v zlato-červených uniformách. Obirin viděla, jak jeden z vojáků smetl ze stolu, kde tři muži hráli karty, všechny piva a vyžadoval po mužích doklady. Poté se opět otočila k baru a řekla si o další švis. „Cože? Teď, to jste se zbláznila mladá sleč-„ Šeptal muž za barem, jenže Obirin mu skočila do řeči. „Drž hubu a kurva nalívej, jinak budou ti šašci v uniformách tvím nejmenším problémem.“ Barman se ocitl v šoku z toho, jak se ty oči nádherné mladé slečny změnily v oči staré pumy, která čeká na to, až se prolije krev. Stál v šoku za barem a mlčky se plný strachu díval na ženu. „Tak dělej!“ Vyjekla Obirin za mužem za barem, který naskočil a poté začal – konečně pomyslela si Obirin – hledat sklenici s švisem. Když barman začal nalívat švis do sklenice, přišel k baru jeden ze strážců. „Doklady ženská!“ Vyštěkl po ženě u baru. Ta si ho však nevšímala. Pozvedla sklenici švisu, jemně s ní zatřepala a pak do sebe hodila její obsah. Hrdlem jí opět projel ten kyselý žár. Strážce jen s údivem sledoval ženinu drzost. „Říkám vám to naposled, drahoušku, doklady!“ Muž křičel, až mu od úst odlétla sprška slin. „Vykuř si.“ Odvětila mu s klidem žena za barem. Tak a právě teď toho mám dost pomyslel si strážce, provou rukou zmáčknul ženě rameno. „Ve jménu romarijského zákonu pudete semn-„ avšak Obirin stejně jako barmana, tak ani strážce nenechala domluvit.

Škubla svým ramenem, takže se dostalo z vlivu mužské ruky, pak se rychle vyhoupla na nohy, uchopila mužovu ruku, která ještě před chvílí svírala její rameno, zakroutila mu s ní za zády, pak svou pravou rukou uchopila hlavu, která patřila k tomu samému tělu, jako ruka za zády a vší silou s ní praštila o pult, na kterém se chvíli po nárazu objevila červená tekutina. Barmam vykřikl překvapením. Jakmile velící důstojník téhle jednotky spatřil, že žena u pultu eliminovala jednoho z jeho mužů, natáhl jejím směrem svůj tlustý ukazovák a od úst mu začala lítat svova „Zatkněte tu mrchu!“. Obirin otočila hlavu za těmi slovy, spatřila tlustý ukazovák, jenž na ní ukazoval, usmála se, odhodila mužovo tělo stranou. Její oči začli vyhodnocovat situaci. Dva muži po stranách, jeden přímo. Žena se shýbla pro dřevěnou stoličku, na které dnes v noci seděla, uchopila jednu z jejich tří dřevěných nohou a poté se její tělo doslova vymrštilo dovzduchu a její nohy přístály na pultu, který byl tři lacio vysoký a jenž byl pokrytý kůžemi a také krví. Stála zády k mužům jenž k ní spěchali. Spatřila, že se barman krčí za pultem. Zavřela oči a naslouchal krokům spěchající k ní. Tři. Dva. Jedna. Teď! Oči ženy se otevřeli. Obirin se rychle otočila o sto osmdesát stupňů a poté její pravá noha vystřelila proti strážcovi, který k ní spěchal z leva, podél baru.

Špičkou boty ho zasáhla přímo do hlavy. Muž se zvalil k zemi. Následně se její pravá noha vrátila na pevnou půdu pod nohama v podobě barového pultu. Poté se pravou rukou, ve které dřímala stoličku, napřáhla doleva a následně udeřila vší silou doprava, kde se stolička rozříštila o další mužskou hlavu. Jakmil se Obirin Confusa vypořádala z muži jenž k ní mířily podél baru, odhodila zbytek dřevěné stoličky a zaměřila svou pozornost na muže, který bežěl přímo naproti ní a tasil svůj orog. Obirin se odrazila od pultu, proti běžícímu muži. Bron se právě chystal tasit svůj orog, když v tom se ta bláznivá mrcha vrhla proti němu. Hlavou mu jen problesklo ta je kurva rychlá – a vážně byla, Gastava a Iholije vyřídila za necelých pět sekund – a pak už jen cítil její ruce na jeho zádech a svět se mu začal točit. Když se obraz před jeho očima ustálil, díval se na do obličeje černovlasé ženy v upnuté červené vestě, která dávala vyniknout jejím prsou. Bron se pokusil tasit svůj orog, jenže než mu vůbec podařilo pohnout rukou, žena se na něj usmála, ruce které chránily dlouhé červené rukavice mu přitiskla k hlavě a pak s nimi škubla. Ozvalo se křupnutí. V hospodě nastalo ticho, které přerušil až kříčící hlas důstojníka „Zabíté tu mrchu, zabíte ji!“ Stráže tasily své imsareny.

Tak pojďte vy svině, jenže pak se stalo něco, co Obirin příjemně překvapilo. Muž, jenž tancoval se servírkou, vyrval imsaren muži, jenž schodil piva u jejich stolu a jedním přesným řezem muži podříznul hrdlo. Stůl kde se hráli karty, postříkala krev. Pak další muž, z tatáž stolu, se natáhnul po orogu, který měl muž s krvavou čárou u krku zastrčený v pouzdře pod paží. Zmocnil se tedy pušky, tu pak okamžitě namířil na stráže a začal pálit. Dvě kulky letěli do ztracena, třetí kulka však našla svůj cíl, v podobě hlavy strážce, která se okamžitě po zásahu rozprskla do okolí. Její kusy též dopadli na několik štangastů a stráží. Tělo, které právě přišlo o hlavu, padlo k zemi. „Zabíte je všechyn, zabte všechny ty zkruvysyny.“ A poté sám natáhnul svůj kamap, zavřel levé oko a vypálil po muži, který právě připravil o hlavu jednoho z jeho mužů. Trefil. Muž padl s dírou uprostřed čela na stůl potřísněný krví, který se pod jejho váhou podlomil. Na stráže se vrhla většina štangastů a ti kteří se rozhodli boje nezůčastnit se snažily najít bezpečné místo. Muž se zakrváceným imsarenem se rozběhl proti dvou strážcím, kteří stáli v rohu. První strážce tasil orog, jenže byl moc pomalý, muž který se na něj rozběhl s imsarem, mu usekl dlaň, ve které svůj orog držel, který právě teď dopadl spolu s dlaní na zem. Muž začal řvát. Poté se mu imsaren zaryl svisle do lebky a tam se zasekl.

Ozvala se rána. V hrudi strážce, jenž měl meč zaražený v lebce se objevila díra o velikosti stoličky, s kterou poslala Obirin jednoho ze strážců k zemi, a muž který smařil dva lidské životy během necelé minuty, padl k zemi. Zbytek zdeformované kulky mu zasáhnul srdce. Muž byl okamžitě mrtev. V hospodě, kterou kdysi vlastnil otec mladého barmana a kde piánista který si vysloužil jméno Bob hrál čtyřicet néli čtyřicet pět let na piáno, se od chvíle kdy muž který tančil se servírkou, podříznul hrdlo strážci, ve službách romárije nastal masakr. Stráže začli pálit ze svých orogů ze kterých lítali smrtonosné projektily, jenž trhali na kusy vše co se jim postavily na odpor.

V hospodě u spícího koně, se právě nacházelo devět živých strážců, včetně jejich důstojníkam kteří čelilily necelému tuctu živých – a kurva nasraných – štangastů. Přístavní město Togia v zemi Erivial bylo oblíbenou zastávkou pirátských lodí, ze kterých jejich posádka mířila ihned do hospod a kurvích jam. Mnoho pirátů bylo i u spícího koně a také tvořily většinu štangastů jenž se rozhodli vzdorovat strážím – ti ostatní návštvěvnící hospody kteří se postavily na odpor se jednoduše nechali unést davovým šílenstvím. Piráti tasily své pušky, zalily vzduch novým střelným prachem – tři strážci padli mrtví k zemi – a poté tasily své meče a dýky a rozběhli se proti strážím, které buď přebíjeli anebo už drželi připravené krátké avšak široké meče typu imsaren. Podlaha se začala máčet v krvi, ve které plavaly kusy lidského masa a vnitřností. Bob za piánem začal opět hrát, nevšímajíc si bitevní vřavy před sebou. Jeho prsty se opět rozkmitaly nad klávesami a hospodou se krom střel, řinčení oceli, bolestných nářků začala linout veselá hudba. Ve chvíli kdy Bob začal opět hrát, byla Obirin stále skloněná nad mužem se zlomením vazem. Sledovala ten masakr, a ve chvíli kdy uslyšela hudbu, se rozesmála. Celá tahle situace při hudebním doprovodu dostala absurdní nádech. Najednou se jí před očim zjevil muž v zlato-červené uniformě se znakem jezdcem na býkovy. Běžel k Obirin, imsaren v ruce a přitom křičel. Imsaren prolítl vzduchem. Obirin se mu úspěšně vyhnula, poté chytila ruku dřímající meč, zvedla koleno, ruku přerazila o koleno, ruka upustila meč. Obirin pustila mužskou ruku, obratně zachytila meč řítící se k zemi a rychlým pohybem sním, švihla po mužově hrdlu. Ten si ho okamžitě přichitil oběma rukama, mezi kterýma mu začla protékat krev. Muž padl nejdřív na kolena, a poté se rozplácnul na podlaze. Tlusťoch napravo! Obirina ruka zajela za záda, kde zpod černého pláště který jí sahal až k patám, tasila krugger se kterým vystřelila po důstojníkovy.

Teď zemřeš ty mrcho. Aggar Ibo natáhnul ruku dřímající pušku na ženu v červené vestě. Přivřel levé oko. Jazyk mu vylezl z koutků úst a olizoval mužův bujný knír pod nosem. Aggarův ukazovák se jíž dotýkal spouště, když v tom ta mrcha v červené vestě, tasila svou pušku. Aggar vypálil, avšak Obirin byla o sekundu rychlejší, což rozhodlo o jejím přežití a důstojníkově konci. Hospodou se ozvala silná exploze. Aggar Ibo křičel bolestí, jeho zbraň, dlaň i prsty se vypařily. Obirin vystřelila o sekundu dřív, a její kulka z kruggeru se srazila s kulkou z kamapu, což způsobila menší explozi, která sebou vzala jak kamap tak i důstojníkovou ruku. Poté Obirin ucítila, jak jí prolítlo něco kolem obličeje. Podívala se tím směrem a spatřila mladého strážce, jenž ve své roztřepané ruce dřímal orog. Ten je slaďoučký. Ve dveřích se začali objevovat další jednotky, jenž měli krom pušek a mečů i štíty. Pirátka se usmála je načase vzít plachtu. Kolem právě levé pěsti si omotala konec svého pláště a rozběhla se proti muži, který jí málem ustřelil hlavu. Levou ruku natáhla do strany, takže vypadala jako toreádor. Mladý strážný strnul na místě. Jakmile byla Obirin Confusa necelé lacio od něj, vyskočila do vzduchu, levou rukou omotala plášť kolem hlavy strážce, pravou rukou přichitila plášť a poté proletěla oknem ven. Život strážného Uga vyhasnul ve chvíli kdy tělo Obirin narazilo zvenku do zdi v hospodě a tím mu zlomila vaz. Jeho tělo se pak nabodlo, na zlomený trám okna. Před očima se jí objevilo zapadající slunce, s krásným modrým mořem, na jehož hladině se buď plavily anebo kotvily lodě.

Poté její tělo narazilo prudce do dřeva tvořící zeď hospody. Z hospody se ozvala nová salva výstřelů. Hudba utichla. Obirin se podívala směrem dolů a odhadla, že je ve výšce tří lacio. Látka pláště začla líně vydávat zvuky praskání. Je načase skočit a jenže dřív než se stihla pustit z vlastní vůle, tak se už řítila k zemi. Dopadla tvrdě na nohy, které se jí podlomily, takže udělala kotrmelec vpřed a poté se postavila. Vedle nohou jí ležela hlava strážce. Ty též nic nevydrží. Už byla na cestě k přístavu, když v tom se v okně hospody vynořila hlava dalšího romárisjkého strážce. „Je dole!“ Kříčel a přitom tasil svou zbraň. Strážce vystřelil. Obirin se na poslední chvíli podařilo uhnout před kulkou stranou. Kulka se zavrtala do zemně. Poté vytasila svůj druhý krugger z pod pláště, z opasku si odtrhla malou kulatou nádobu, tu pak vymrštila do vzduchu směrem k muži, zamířla a stiskla spoušť u své pušky. Kulka zasáhla nádobu, ta explodovala. Expoloze odmrštila strážce zpět do hospody a z nádoby vyšlo modré světlo, které stoupalo k nebi a poté se zhmotnilo do podoby havrana, což mělo sloužit jako znamení pro loď v přístavu. Modrý havran se vynesl až do výšky dvaceti osmi lacio, rozpřáhnul svá křídla o délce osmi lacio a poté se rozplynul. Tak milá drahá a teď je už vážně na čase vzít plachtu.