Crysis 2 – 24 hodin v multiplayerových bitvách

Multiplayerovou část Crysis 2 si od včerejšího dne může vyzkoušet každý majitel konzole Xbox 360 se zlatým členstvím. Samotná demoverze se odehrává v rozbořeném New Yorku na rozsáhlé mapě zvané Skyline, kterou lze hrát ve dvou módech - Team Instant Action a Crash Site.

První jmenovaný mód staví dva týmy proti sobě s jednotným úkolem - zabít co nejvíce protivníků. Jde tedy o klasický deathmatch. Naopak v Crash Site bojují hráči o kontrolu nad územím, což je mód adoptovaný z Battlefieldu. Oba herní módy nabízejí čtyři různé třídy, mezi nimiž můžeme během bitvy libovolně přepínat. Na výběr máme klasický Assault s bojovou útočnou puškou Scar, Scouta s brokovnici, Snipera s ostřelovačkou a Gunnera s těžkým kulometem.

Po získání určitého počtu zkušenostních bodů se odemkne vlastní třída, kterou si můžeme nastavit tak, aby nám co nejlépe vyhovovala, avšak zbraně zůstávají stejné, dokud nedosáhnete určitého počtu odemykatelných bodů a nepůjdete po zbrusu nových. Každá ze tříd má své vlastní specialitky, které není radno obejít stranou.

Trochu jiná akce

V dnešní době si jsou akční hry velmi podobné. Režimu více hráčů vládnou série Call of Duty a Battlefield. Crytek se tedy dostal do nesnadné situace vytvořit střílečku, která přinese něco jiného. Něco nového, co nám nenabízí konkurence. A to se podle mého názoru německému tvůrčímu celku povedlo. Dokázal skloubit to nejlepší z předchozích dílů, inovovat a vše zakomponovat do rozbořeného New Yorku, jenž skrývá nebývalé možnosti.

Třešničkou na dortu v tomto tažení nicméně není samotný herní svět, i když na mapě Skyline působí střechy, prostory budov a skleníky velmi dobrým dojmem, ale speciální nano-oblek. Právě ten přináší do multiplayerových bitev zbrusu nové možnosti. Oblek z nás udělá stroje na zabíjení, které mají k dispozici na určitou dobu širokou škálu vlastností, jako je např. speciální brnění, neviditelnost, rychlejší běh nebo extrémní skoky s drtivým dopadem.

Jedná se o bojové možnosti, jež nenabízí žádná jiná hra. Sami si tak můžeme podle situace zvolit výše zmíněná vylepšení a využít je ve svůj prospěch. Pokud se například dostaneme do přestřelky, aktivujeme zvýšené brnění a staneme se o něco bytelnějšími. Jestliže patříte spíše k obezřetným hráčům, můžete zvolit úprk do bezpečí kombinací neviditelnosti, rychlosti či extrémních skoků a počkat si na nepřítele v pro vás přijatelnějších podmínkách.

Na paměti musíme mít, že speciální schopnosti, ať už jsou sebelepší, nevyhrají bitvu. O to se musí postarat celý tým. Vypustit musíme rambo styl, navyklý z mnohých her, začít strategicky přemýšlet a vzájemně spolupracovat. Jedině touto cestou se dostaví kýžené vítězství, ať už v Deathmatchi, nebo Crash Site módu.

Vylepšování zbraní a získávání nových možností

Co si budeme povídat. Již jsme si zvykli na zavedený styl, kterým nás tvůrci nutí hrát multiplayerové hry. Jde o zkušenostní body, které se staly jakýmsi klíčem k odemykání nových vlastností hry a s nimi spjaté i vylepšení zbraní.

Crysis 2 není výjimkou. I zde získáváte za zabíjení nepřátel odměny v podobě bodů. Ty vám buďto následně odemknou nové možnosti, nebo si sami zvolíte, do čeho získané body investujete. Na výběr máte klasické vylepšení zbraní, kdy jednotlivý arzenál můžete malinko inovovat různými věcičkami, ať už vás napadne lepší hledáček nebo větší zásobník. V opačném případě si můžete zpřístupnit lepší zbraně nebo vybavení v podobě munice, granátů apod.

Zkušenostní body dále automaticky odemykají různé maličkosti, jako je kupříkladu pozadí vašeho hráčského profilu (národní vlaječky včetně té naší, mj. i obrázky hrdinů z Crysis).

Perličky z multiplayeru

Mezi další plusové body Crysis 2 patří opakovaný záznam. Jde o záznam několika vteřin před smrtí. Můžeme si tak v klidu prohlédnout, jak nás nepřítel zabil a věřte nebo ne, občas se jedná o opravdu kuriózní situace. Z chyb se částečně můžeme také poučit a následně se tolik nevystavovat riziku.

Překvapil mě také soundtrack, který uslyšíte především při načítání mapy. Jde o epický zážitek, jenž se vám vryje do paměti. Některá místa na mapě nezapomněli vývojáři malinko zkrášlit, přidali například zapnuté rádio nebo televizi.

Co se grafického zpracování týče, demoverze působí mnohem lepším dojmem, než předváděná verze v loňském roce na GamesComu nebo multiplayerová uzavřená beta. Crytek většinu grafických problému opravil a vylepšil osvětlení i celkový atmosférický zážitek.

Ve Skyline mapě se neustále přesouváme z temnoty na denní světlo, a i tyto přechody kontrastů dokázali tvůrci velmi dobře zpracovat. Vše působí pozoruhodně. Když vycházíte z temnoty na denní světlo, říkáte si „sakryš, tohle dokázali zpracovat na jedničku, je to jak realita“.

Jediné, co na grafickém kabátku zamrzí je občasné načítání textur, kterého si hráč všimnete jednou za čas, i tak to ale může narušit celkový zážitek z hraní.

Běháním sem a tam

V Xbox 360 demoverzi se proti sobě na každé straně může střetnout pouze šest hráčů. V deathmatch módu (Crytek ho nazval Team Instant Action) se tolik menší počet hráčů neprojeví, avšak v Crash Site (boj o kontrolu nad územím) je šest hráčů znát.

Již několikrát se mi stalo, že jsem při bránění pozice čekal několik minut, než se některý hráč z nepřátelského týmu rozhodl dobýt pozici, kterou jsem střežil. Tohle čekání se některým hráčům může jevit jako věčnost a bezesporu se dostaví pocit nudy. Na těchto situacích by měl německý tým zapracovat a zvážit, zda nepřidat na každou stranu alespoň další dva volná místa.

Druhý pohled – Michal Maliarov

Většinu důležitých informací jste se dozvěděli z dojmů kolegy, svou část tedy zúžím na klasické pocity hráče, a vezmu to od začátku. Hned v menu vás udeří do uší vskutku epický soundtrack, který považuji za zvukový vrchol demoverze (skřeky umírajících chudáků nepočítám). Koupě soundtracku je tedy povinností. Velmi příjemně mě překvapil celkový frenetický náboj hry, který sice postrádá rozvážnost velkých bojišť z Battlefieldu, ale zato nabízí instantní akci okořeněnou funkcemi Nano-obleku.

Zde musím vytknout další velké plus druhého dílu. Nano-oblek a jeho vlastnosti totiž podstoupili menší facelifting a nyní působí mnohem přirozeněji, a co je ještě důležitěji, tak i praktičtěji. Není problém prosprintovat mapu v režimu brnění, poté podržet skok pro automatické aktivování síly a nakonec skočit šipku do úkrytu se zapínající se kamufláží. Vše jde stiskem jednoho tlačítka a dělá tak z Nano-obleku smrtící zbraň samo o sobě, za což patří Cryteku velký dík.

O grafické stránce lze zatím mluvit pouze částečně, jelikož je nad slunce jasné, že nás v singleplayeru čekají podstatně větší orgie. I na multiplayerovou úroveň ale audiovizuál vypadá senzačně, textury potěší ostrostí a modely postav i všedních věcí v prostředí dokáží vyrazit dech. Skvěle působí i osvětlení a hra světla a stínu (především přechod ze tmy na denní světlo a zpět). Jediné, co usilovně bije do očí během hraní je otravné načítání textur, které je přítomné takřka po každém respawnu. Doufejme tedy, že to tvůrci ještě vychytají.

Kolem a kolem jsem měl z demoverze veskrze pozitivní pocity, které jen utvrzují moje očekávání plné hry. Pokud bude singleplayer obohacen o větší destruktivitu prostředí, ještě hezčí grafiku a menší počet bugů, nebude na Zemi fanouška sci-fi, který by Crysis 2 nedal šanci.

Závěr

I přes všechny výše zmíněné nedodělky a problémy se nám multiplayer Crysis 2 zamlouvá. Když k tomu přičteme, že plná verze bude obsahovat šest herních módů na dvanácti různých mapách, rozesetých po celém rozbořeném New Yorku (včetně boje v ulicích), dvacet různých kombinací schopností Nano-obleku a mnoho dalšího, jde rozhodně o herní zážitek, který nechceme minout, obejít nebo snad překročit.