Dead Island – dojmy z hraní

Vydali jsme se do Hradce Králové, abychom okusili několik misí z připravované hororové řežby Dead Island <strong>+ obří galerie ze hry</strong>

Reklama

Po menším hledání a pátrání po ulicích jsme nakonec stanuli před třímonitorovým monstrem, které podle letmého pohledu do nastavení grafiky oplývalo takřka nadpozemským železem. Na nic jsme tedy nečekali a rovnou se zabořili do tropického ráje jménem Dead Island.

Připomínka: V dojmech se soustředíme na bezprostřední zážitek z hraní a první pocit z titulu. Na popisování všeho možného si necháme místo v recenzi.

Problémy v tropech

Na výběr máte ze začátku tři postavy – křehkou recepční Xian Mei, vyhaslou rapovou hvězdu Sama B a bývalého hráče NFL Logana. Jako praví džentlmeni jsme si pro počáteční patálie vybrali slečnu Mei. Začátek byl již omýván v několika trailerech, takže žádné překvapení nepředstavoval. Probíráme se v hotelovém pokoji do podivně zlověstného ticha. Uteče ale pár vteřin a již prcháme o život chodbami kdysi krásného hotelu, který je nyní místem snídaně hordě zombií. Po rychlé záchraně a krátkém tutoriálu se nám tak otevírá možnost pořádně prozkoumat ostrov a to, co nabízí.

Pár misí jsou naší povinností, avšak proto tu nejsme. V zásobě máme jen pár hodin a tak není času nazbyt. Je čas začít kosit zombíky. Pro potřeby článku ale několik misí ze začátku přišlo vhod. Tak copak tu máme? Dojdi pro ID kartu do záchranného centra, vrať se nejlépe živá. Když už jsi zpátky, tak tam doběhni znova, tentokrát vyčistit okolí od havěti. No vida, máme parádní opevnění. Tak teď můžeš pro změnu vyrazit pro auto. Pozornému oku neunikne trestuhodná podobnost. Ano, ve většině případů běháte se splašeným výrazem v obličeji jako poslíček z jednoho místa do druhého a po cestě nemilosrdně popravujete zástupy nemrtvých. Pádlem, násadou od koštěte, sekáčkem na maso, lopatou, vojenským nožem, upravenou kosou, baseballovou pálkou, páčidlem (oh yeah, Mr. Freeman) a zkrátka vším, co vám přijde pod ruku.

Prozatím si ale smrtícího stereotypu nevšímáme a běžíme dál. Ostrov čeká a s ním i nádherné pohledy do dálky. A také pohledy na hnijící hordy masa. Ano, Dead Island opravdu není hrou pro děti a slabším povahám doporučujeme se titulu obloukem vyhnout. Lidskou anatomii totiž popisuje až s nechutnou přesností a veškeré vaše krvavé úsilí na obrazovce ještě RPG systém popisuje hláškami. Není tedy problém přetáhnout zombíka pádlem přes ruku a při tom vidět slovíčko „Zlomenina“. Ale to je ještě stále procházka růžovou zahradou.

Kam s tebou mrtvolo líná

V závislosti na zbrani a jejím účinku tak otloukáte nohy, ustřelujete hlavy či usekáváte končetiny. Při svém řádění musíte i aktivně přemýšlet. Raději zombíkovi usekáte obě nohy, aby nemohl vstát, nebo přelámete baseballkou ruce, aby po vás nemohl chňapnout? Pravidla biologie totiž fungují i zde a tak není problém osekat ležícího chudáka na kost. Je to nechutné, odporné, drastické a překvapivě uspokojující.

Tedy možná první hodinu, dvě. Jak se prokousáváte davy nemrtvých, upgradujete zbraně i své schopnosti (ano, RPG systém tu funguje bezchybně a je příjemně rozsáhlý), začínáte chápat, že je to vlastně pořád to samé. Je jedno, zda někoho odpravíte obyčejným nožem, nebo pilou přimontovanou na baseballce. Všechno je to pořád to samé. Nudné, ubíjející a monotónní to samé. Největší přednost titulu se pomalu ale jistě převrací v její největší zápor. Možná si říkáte, že při tolika možnostech stereotyp jednoduše nehrozí a že spousta her nabízí v zásadě podobné mechanismy. Jenže tam, kde Resident Evil táhne hráče příběhem a Left 4 Dead skvělým systémem spolupráce nabízí Dead Island pouze chirurgicky přesné kuchání zombíků.

Bohužel kooperační režim, největší oblast zájmu (alespoň z naší strany) se nám vyzkoušet nepodařilo. Právě on by totiž mohl vytáhnout hru z šedi stereotypu a nabídnout podstatně barevnější a zábavnější zážitek, už jen díky chatu s kamarády a společnému dobrodružství. Jako singleplayer ale Dead Island obstojí jen stěží.

Pekelný ráj

Jedno se titulu upřít nedá. Vypadá zatraceně dobře. Pohledy na tropické pláže a zasluněné chatky neomrzí nikdy, zpracování interakce ústřední postavy je skvělé i hudba dokresluje atmosféru více než přesvědčivě. I když si na útoky zombií časem zvyknete, objeví se občas oblasti, kde vám opravdu půjde mráz po zádech. To hra umí vytvářet především kombinací zvukových efektů a postupného dávkování atmosféry. V pozdějších fázích hry, kdy jsme zabrousili s černošským raperem do rozlehlého městečka ne nepodobného Riu, totiž začíná apokalypsa nabírat na obrátkách a celkový chaos opravdu nahání hrůzu. Bohužel bravurní atmosféra sotva udrží na ramenou již zmíněné nudné šarvátky.

Často jsme se ke konci přistihli s hláškou „už zase!“ na rtech při prvním spatření pohybu v ulicích, což u hry soustředěné na soubojích opravdu není dobré. Situaci trochu zachraňuje několik druhů zombií, které v mnohém kopírují Left 4 Dead. Poté, co se ale naučíte rozeznávat jednoho od druhého, opět přestává být hra výzvou a stačí pouze opakovat naučené postupy. Navíc zde platí průbojné pravidlo všech akcí: „Čím silnější zbraň, tím jednodušší bitka“. Střelné zbraně jsou tu doslova zlatým grálem a náboje si musíte opravdu hýčkat. Jejich využití naštěstí o něco více pozvedává akční adrenalin, ale zase uhlodává strašidelnou atmosféru. Přece jen, s AK47 v rukou se chodí klidněji, než s otupělým nožíkem. Je tedy na vás, v čem vidíte větší výhodu.

Za čtyři hodiny není reálné udělat si kompletní obrázek o hře, zvláště když nebylo možné vyzkoušet některé podstatné aspekty. Díky odemknutým misím jsme ale měli možnost pořádně proskákat ostrovem Banoi, vyzkoušet mnohé zbraně a popovídat si se spoustou postav. Unavení a hladoví jsme nakonec dospěli k faktu, že je Dead Island ideální hra na rychlé odreagování. Přijdete, vykucháte pár zombií a odcházíte spokojeni. Příběh totiž není nijak extrémně přitažlivý, postavy výrazně nepřirostou k srdci a především je tu onen ubíjející stereotyp, který nepocítíte, dokud si hru sami nezahrajete. Je tu stále naděje v podobě kooperačního režimu, který může opravdu naboostovat zájem o hru a superlativa si rozhodně zaslouží i audiovizuální stránka hry. Jinak ale stěží hledáme důvod, proč dát Dead Island šanci na více jak pár hodin. Pokud bych měl hodnotit titul hned, dosáhl by sotva na sedm bodů a jednalo by se o trestuhodně nevyužitý potenciál. Jelikož se ale nejedná o plnohodnotný zážitek, dám mu ještě šanci. Třeba příjemně překvapí.