Dead Rising 3 – zombie není nikdy dost

V posledních letech koketují s tématem zombie apokalypsy snad všechny herní žánry a mezi akce z pohledu třetí osoby se již nesmazatelně zapsala série Dead Rising. Jenže zatímco většina her se zombie tématikou vsází na realističnost (jestli je vůbec ve spojení se zombie něco takového možné), Dead Rising jde opačnou cestou. Vzpomeňme si například na The Last of Us, kde i jediný nakažený nepřítel mohl znamenat konec hry. Touhle cestou se ale v Capcomu rozhodně nevydali ani tentokrát a co do množství šourajících se zombie nemá Dead Rising konkurenci.

Byla, nebyla jedna zombie apokalypsa

Třetí díl je pokračováním, které na události předchozího dílu přímo nenavazuje, přesto je ale hra kompletně nezazdí, což je rozhodně dobře. Na jednu stranu tak vůbec nemusíte hrát předchozí díly, abyste si hru užili, na stranu druhou pro znalce série čeká ve hře množství easter eggů a ke konci také jedno zajímavé překvapení. Díky minimální provázanosti s předchozími díly nabízí Dead Rising 3 nejen nové město, ale také nového hlavního hrdinu. Mechanik Nick Ramos, který je nic netušíc vržen do víru hrůzné apokalypsy, je sice sympaťák a klaďas jako poleno, ale ne všechno s ním je v pořádku. Jak už to bohužel někdy bývá, zatímco v příběhových filmečcích je Nick (minimálně ze začátku) docela ořezávátko, co neví, jak se drží zbraň, jakmile cut-scéna skončí, kosí nepřátele po desítkách. Ostatně stejnou rozpolceností se může pochlubit třeba nejnovější Tomb Raider.

Vnitřní integritu bohužel postrádá i příběh, který se na jednu stranu často svou zápletkou odírá o politicko-vojenský thriller, abyste za chvíli naplno zabředli do vod absurdní komedie, kdy musíte nahnat do místnosti tři zombie, aby váš nový kamarád mohl natočit zombie porno. Kdyby se titul držel realistického příběhu o politických machinacích a vojenské tyranii, určitě by vážnější tvář příběhu posunula zážitek z hraní zase někam jinam. Nebo se naopak vydat cestou, kterou dnes charakterizuje především kontroverzi Saint´s Row. Jenže třetí Dead Rising bohužel zůstává na půli cesty a nemůže si vybrat, jestli chce být třeskutě zábavný, nebo přemýšlivý a vážný.

Tím se dostáváme k jednotlivým bossům, kteří spolehlivě zazdí i ten nejmenší náznak serióznosti. Stejně jako v předchozích dílech totiž stanete proti lidským protivníkům, kteří ale ve trojce pozbyli jakéhokoli vyššího smyslu v rámci příběhu a působí dosti nepatřičně, vzhledem k tomu, že se kolem odehrává ničivá apokalypsa. Dá se pochopit motorkářský gang, který využije možnosti rabovat v obchodech, ale sexuální deviant s plamenometem ve tvaru penisu nebo psychopatický doktor, co si hraje na řezníka, už je prostě přes čáru. Tady opět platí, že měli v Capcomu vytvořit něco ve stylu Saint´s Row a nebo se naopak držet vážnější noty. A pokud snad byl tento mix vážnosti a nadsázky záměrem, mohli se tvůrci alespoň o něco více snažit a vymyslet originálnější postavy, než použít tolik známé archetypy, jako je kupříkladu neuvěřitelně obtloustlá paninka, co si nenechá sáhnout na jídlo.

Ohnivé rukavice, laser z mikrovlnky nebo metač vibrátorů?

Naštěstí se i přes výše zmíněné výtky hraje Dead Rising 3 opravdu skvěle a dokáže udržet vaši pozornost na dlouhé hodiny. Za to může vydařená hratelnost, která je dána především nespočtem možností, jak likvidovat všudypřítomné hordy pomalu se vlečících zombií. Charakteristické skládání nejrůznějších smrtících nástrojů samozřejmě zůstalo a dočkalo se dokonce hned několika zjednodušení, které jsou ale v rámci hratelnosti velmi prospěšné. Tak především je možné si tzv. combo zbraně skládat naprosto kdekoli, zatímco doposud jste na to potřebovali předem určený pult. Navíc je možné si odemknout stavení speciální zbraně i z podobných předmětů. Namísto nože můžete použít mačetu, protože oba předměty spadají do kategorie sečných zbraní. Díky tomu nejsou tyto speciální zbraně takovou vzácností a můžete si jejich neuvěřitelně kreativních schopností užívat co hrdlo ráčí. Vytvořit lze poměrně realistické zbraně jako je palice s kotoučovou pilou na druhém konci násady, ale vyrobit se dají i elektrizované vidle nebo hořící rukavice.

Předmětů je po celém městě opravdu neuvěřitelné množství (údajně až 300), takže v případě nouze můžete popadnout prakticky cokoli, co uvidíte a použít to jako zbraň. A může to být třeba konferenční křeslo, pokladna nebo koště opřené o zeď. S tím souvisí bohužel i jeden neduh, kdy při velkém množství předmětu postava sebere jiný předmět, nrž jste chtěli. Někdy se tak stane, že zatímco do vás rube skupinka nepřátel, vy se snažíte ze země zvednout potřebný předmět.

„Dopravní prostředky hrají poměrně důležitou roli, protože chodit pěšky je nejen zdlouhavé, ale především nebezpečné.“

Není překvapením, že je možné mimo zbraní také kombinovat vozidla. Jde o stejný princip jako u zbraní a nutno říct, že combo vozidla jsou co do kreativnosti a zábavy stejně vydatná jako zbraně. Obzvláště jsem si oblíbil spojení motorky a silničního válce, což je opravdu destruktivní zbraň, kterou nezastaví ani ta nejpočetnější skupinka zombií. Dopravní prostředky hrají poměrně důležitou roli, protože chodit pěšky je nejen zdlouhavé, ale především nebezpečné. Město je rozděleno do čtyř částí, které jsou spojeny dlouhými mosty, a už jen díky tomu je používání vozidel nezbytností.

Jednotlivé městské části nejsou nijak rozlehlé, a co do velikosti si rozhodně nezadají s jinými sandboxovými akcemi, na druhou stranu je velká část budov přístupná. To nejen značně zvětšuje herní prostor, ale také otevírá nové možnosti hraní. Ve většině případů jde o obchody, kde se dá najít velké množství předmětů, ze kterých můžete sestavit speciální zbraně. V kadeřnictví si můžete vzít fén, zatímco v prodejně zbraní naleznete logicky zbraně. Škoda jen, že obchody nejsou na mapě nijak poznačeny, takže vše zůstává na vaší paměti. Většina budov je navíc průchozích, takže nemusíte složitě obíhat kolem jednotlivých bloků, ale zkrátit si cestu skrze budovu. Level design budov a vůbec celého města není vždy úplně logický, na druhou stranu ale podporuje dobrou hratelnost, takže si vlastně ani není na co stěžovat.

„Ve dvou hra opravdu zařazuje vyšší rychlostí stupeň a vzájemná kooperace výrazně zvyšuje i požitek z hraní.“

Od posledního dílu je také možné kdykoli hru uložit, alespoň na nejnižší obtížnost, což je další ústupek, který ale mě osobně těší a taktéž podporuje rychlý spád hry. Pokud byste toužili po ještě rychlejší a dynamičtější hratelnosti, právě pro vás je určen kooperativní režim. Ten je chytře implementován do kampaně pro jednoho hráče, je tak možné se prakticky kdykoli připojit do probíhající hry. Ve dvou hra opravdu zařazuje vyšší rychlostí stupeň a vzájemná kooperace výrazně zvyšuje i požitek z hraní. Pálit, vybuchovat, rozsekávat či jinak ničit nemrtvé nepřátele je ve dvou neuvěřitelně zábavné a rozhodně doporučuji kooperativní hru vyzkoušet. Pokud založíte hru vy, hráč se připojí do vašeho světa (a opačně), takže hraje váš příběhový režim, ale získané zkušenosti mu zůstávají, i když pak bude hrát sám svojí hru, nebo se připojí k někomu jinému. Jedinou významnou námitkou je tak absence split-screenu. Ve hře je také možnost brát si s sebou někoho z vaší party (z vedlejších úkolů nasbíráte mnoho nových známostí), jenže umělou inteligencí řízený parťák je spíše na obtíž.

Pokud jste vývoj Dead Rising 3 sledovali pozorněji, víte, že měla hra původně vyjít na Xbox 360 a to je pravděpodobně také důvod toho jak vypadá. Technické nedokonalosti jako je velmi opožděné doskakování textur, občasné poklesy plynulosti nebo dokonce několikasekundové zasekávání by se dali ještě přejít s tím, že vývoj na novou konzoli je časově limitován a všechno se zkrátka nepodaří vyladit. Jenže ono celkové grafické zpracování zkrátka odpovídá generaci předchozího Xboxu. Trávník je většinou jen zelená textura, ze které občas vyraší kostičkovaný trs trávy, jenže horší grafiky si všimnete i na větších objektech jako jsou budovy. Za vizuální zpracování zkrátka nejde hru pochválit, mírný palec nahoru pozdvihám alespoň za animace postav, ale pořád to není ten next-gen, který jsme čekali.

Onen next-gen dojem se snaží vytvořit alespoň integrace Kinectu, kdy je možné se hlasovými příkazy prokousávat hlavní nabídkou. A i když se to zdá jako zbytečný gimmick, často jsem tuto funkci využil, když jsem například neměl ještě ovladač v ruce. Hlasové příkazy lze využít i přímo ve hře, kdy zvoláním „Hey, Zombies“ na sebe upoutáte pozornost nemrtvých okolo a stejně tak lze využít příkazu „You are crazy“, čímž podráždíte nervy každého bosse. Aby toho Kinectu nebylo málo, pokud vás čapne nějaká zombie za nohu, musíte trhnout ovladačem. V ideálním případě to samozřejmě funguje dobře a odezva Kinectu je naprosto minimální, jenže ne vždycky máte před rukama volný prostor a jednou se mi dokonce stalo, že jsem dobrou půl minutu mával ovladačem před Kinectem, který mě ale naprosto ignoroval, takže jsem jen pozoroval, jak mě trhají na kusy. Od té chvíle jsem si tuto funkci v nastavení vypnul, což doporučuji i vám. Tlačítka jsou prostě tlačítka.

I přes četné výjimky je pro mě třetí Dead Rising nejlepším launch titulem nové generace konzolí. Jednoduše proto, že mě jeho zábavná hratelnost udržela před televizí na dlouhé hodiny. Potěšila mě také vkusná integrace systému vylepšování postavy, kde si za utržené zkušenosti můžete vylepšovat nejrůznější atributy, jako je rychlost vytváření combo zbraní, učení nových chvatů nebo lepší fyzička. Zamrzí tak jen grafika, která vás nejspíš neurazí, ale ani nenadchne. Nakonec se dá překousnout i ta nekonzistentnost příběhu, protože vlastně všechny chyby nahrazuje zábavná a dynamická hratelnost.