Po dlouhých letech čekání se modla všech fanoušků sci-fi RPG vrací. Čeká nás nostalgický návrat do zlaté doby herního průmyslu, nebo ztráta času?
Všichni lžou. To mě alespoň naučil svět zmítaný revolucí a technologickým pokrokem, který přišel možná příliš brzy. Každý musí mít právo výběru a zde bohužel padla volba na ty silnější. Jak řekl Charles Darwin, nepřežije ten, kdo je silnější, mladší nebo zdravější. Přežije ten, kdo je nejvíce schopen se přizpůsobit. Jmenuji se Adam Jensen. A tohle je můj příběh.
Filozofické patálie
Přitom vše začalo tak nevinně. Píše se rok 2027 a svět je na pokraji revolučního objevu. Technologickým trhem nyní hýbou biologické implantáty, tzv. augmentace, které dokáží nahradit takřka každou součást vašeho těla. Chcete orlí zrak? Není problém. Pořádnou kostrč? Prosím. A co takhle granátový systém v ramenou? Kreditku prosím strčte sem. Jako každý objev však má i své stinné stránky. Příroda je totiž všemocná a vašemu tělu se kýžená vylepšení nemusí líbit. Ba co více, na jednu fešnou biologickou ruku potřebujete hotový majlant. Objevily se však i společnosti, které těžkou dřinou hodlaly zpřístupnit inovace všem. Mezi nimi byla i Sarif Industries, kam jsem po přání své přítelkyně Megan nastoupil jako vedoucí ochranky. To víte, bývalý příslušník oddílu SWAT si nějak vydělávat musí. Doufal jsem, že pomohu změnit svět k lepšímu. Že dokážeme pomoci lidem, kteří si to nemohou dovolit. Možná jsem byl příliš naivní. Možná jsem chtěl jen udělat dobrou věc.
Můj šéf, David Sarif a zakladatel společnosti, se zdál být věrný svému snu, nebylo tak potřeba klást zbytečné otázky. Ostatně, malý červík pochybností hlodal, a když se nyní podívám zpět, měl jsem jej poslechnout. Krátce po mém nástupu totiž na firmu zaútočil neznámý pachatel. Zdevastoval laboratoře, zabil koho mohl, unesl kupu lidí a mě nechal vedle vrat nebeských pojídat prach. Práce u takové společnosti však má svá privilegia, takže byla smrt pouze malou motivací. Dostal jsem nové ruce, pořádné ocelové opěradlo do páteře a fešné černé brýle z Matrixu. Ten film zbožňuju. Cool zevnějšek není ten největší klad, ale o tom vám povím pak. Nyní je můj úkol jasný. Najít pachatele, zjistit, co stojí za útokem a rozlousknout vlnu konspirací, která vznikla na pozadí.
Kousek po kousku
Možná si říkáte, že je práce detektiva snadná. Pokukujete po krátkých sukních kolegyň a občas někoho pošlete do pryč…po telefonu. Jenže není. Mě ale vzali to nejdůležitější, co jsem ve svém životě měl. A to se jim zatraceně vrátí.
Bohužel teroristé zmizeli beze stopy, a tak musím začít hezky od podlahy. Detroit není jediné místo, kde se dá vyšťourat odpověď a tak není od věci se lehce podívat po světě. Šanghaj a Montreal patří do příručky každého schopného detektiva. Všude je ale plno lidí a každý je pro mě potenciálním archívem s informací. Takže je na čase vyleštit ramena a vzhůru na cestu.
Postupovat se dá různě. Můžete vlítnout do prvního baru ve stylu Wolverina a líbat nažhavenou hlavní každého druhého. Mnohem více odpovědí se vám ale dostane, když budete pořádně zkoumat prostředí a tipovat si obyvatele, jež by vám rádi něco pověděli. A to jak co se příběhu týče, tak nepovinných úkolů, které prostě pomohou vydělat nějaký ten peníz na cestu. Samozřejmě vždycky můžete využít ventilaček, průlezů a žebříků, abyste se dostali tam, kam chcete. Já si oblíbil hackování terminálů a všeho možného, protože se tak dostanete na mnohá nepřístupná místa a v zásadě projdete kamkoliv. Já vás ale do ničeho nutit nebudu, vaše vlastní praxe v detektivním křesle je mi u Batmana. Prostě můžete hledat pravdu tak, jak se vám zlíbí, vše je vám totiž k službám a nikdo vám v ničem nebrání. Snad jen všudypřítomní nepřátelé a vaše vlastní morálka.
„Umělá inteligence překvapila. Reaguje čile a realisticky a co je důležitější, nikdy nezapomíná doplňovat svou činnost i hlasovým projevem, díky kterému vznikají mnohdy komické situace, jež příjemně osvěží a rozředí nervydrásající atmosféru. Nepřátelé mají své slabé chvilky, po většinu času se vám ale postaví velmi nebezpeční, přesní a oddaní příslušníci klanu ‚odstraňte Jansena‘,“ říká Michal Maliarov.
Terminátor hadr
No jo, kušuj už. Vlastně jsem vám ještě neřekl o mé nucené operaci. Napěchovali mě vším možným, to si opravdu stěžovat nemůžu. Jsem odolnější, mám v rukou čepele, pád z osmého patra mi jen provětrá ofinu a dokážu být i neviditelný. To víte, svět se mění, 3D displeje jsou pro nás už raritou. Mnohem podstatnější je ale fakt, že mohu téměř každý prst na noze vylepšovat. Možností je spousta, a tak jsem se od počátečního nemehla propracoval k zabijákovi, který nemá problém odstranit několik chudáků najednou, vidět skrze zdi, hackovat na dálku nebo si dřepnout a ohodit celou místnost granáty z mého ramenního zásobníku. Neříkejte, že mi aspoň trochu nezávidíte.
Všechno ale něco stojí, a v tomto případě zkušenosti. Jak totiž postupuji příběhem, sbírám XP body, které poté mohu rozdělovat dle libosti. Ta svoboda se mi fest líbí, mohu totiž hledat pravdu po svém a nikdo mi nebude říkat, co mám dělat. A pokud jo, tak se zblízka seznámí s mým ocelovým loktem. Bohužel pokosit celé město nemohu, a tak musím spoléhat na klasiku všech klasik – peníze, chechtáky, prašule nebo jak jim to vlastně říkáte. Občas sice narazíte na zbraně a potřebné vybavení, jinak ale musíte hezky pěšky na nejbližší černý trh, kde se najdou vskutku pěkné kousky. Bohužel nedošlo na různé druhy munice, jak mi kdysi slibovali, ale každý si u nás najde něco pro sebe a druhů zbraní je dostatek, ať už preferujete styl Ramba, nebo tichošlápka. A když unudí zbraně, můžete skenovat charakter postav, skákat ze střech, prokrádat se sklady v kamufláži, snažit se obelstít nebohé ženštiny…no…zkrátka je toho hodně.
„Hratelnost Human Revolution se obrovským způsobem přibližuje původnímu Deus Ex, ať už se jedná o průchod hrou, rozložení inventáře nebo maniakální smysl pro detail. Ze všeho je cítit svoboda, kterou vám nabídne jen opravdu málo současných her. Příběh je rozhodně lineárnější, než u některých současných RPG her, to mu ale na kvalitě vůbec neubírá,“ řekl Michal Maliarov.
Depresí nasáklý Detroit
Tak ses zase vykecal a můžeš přenechat práci profíkům. Osobně jsem v životě moc necestoval, takže byly výlety po světě mým prvním zážitkem. Už dříve jsem viděl mnoho obrázků a fotek z míst, kam jsem se během putování dostal, kupodivu mě ale osobní návštěva příjemně překvapila. Podivně plastový vzhled byl pryč, každé místo dýchalo atmosférou, kterou si posledně pamatuji snad z filmové klasiky Blade Runner. Ano, stále jej tady máme na holografických discích, takový skvost se přece nedá zapomenout.
Ať už si vzpomenu na jakoukoliv lokaci, vždy se našlo něco, co dokázalo upoutat. Může to být jemná mlha v koridorech, svit neonů ve městech či design interiérů, některé kreace doslova vyrážely dech. Snad jen postavy mi přišly lehce ostrouhané a ztuhlé, ale to už si opravdu vymýšlím a snažím se najít strom na čisté louce. Nebo mi možná blbne vizor, musím zaběhnout za programátorem.
Pokud je ale z audiovizuálního pocitu něco, co bych rád vytknul, je to soundtrack a vůbec zvuková stránka mého dobrodružství. Nakonec jsem rád, že jsem nezapomněl svůj kapesný MP9 přehrávač, který mi cestu zkrášloval dokonalou hudbou. Ta totiž parádně sedla každé situaci, ve které jsem se jen objevil, a občas bylo těžké jít dál. Občas jsem se zkrátka musel zastavit a zaposlouchat se do elektronických tónů a epických chorálů. Jednou se tak stalo vedle prostitutek. Nebyly hodné.
„Jednou z mála slabých stránek jinak epického zážitku jsou rozhodně souboje s bossy, které se bohužel svrhávají na obyčejné pobíhání po mapě a postupné vyprazdňování zásobníku. Je to nepříjemné o to víc, jelikož jsou podobné souboje zasazené do jinak dokonale taktické a myslící hry. Ale co, člověk prostě nemůže chtít všechno,“ říká Michal Maliarov.
Pravda, pravda. Mluvení mi problém také nedělá. Většinou se snažím být za každou cenu cool, a proto mluvím hlasem, který zní jako sova po těžkém případu angíny. Mě se to ale líbí. Ostatní se drží kvalit, které bych očekával od obyvatel našeho skromného světa, takže není nač si stěžovat. Zvuky vyluzované prostředím jsou pak kapitolou samou pro sebe. Často jsem si krátil cestu stejným místem, a přitom jsem nikdy nezaslechl, že by se nějaký zvuk opakoval. Město zkrátka žije a s ním se mění i situace, ve kterých se nacházím.
Pravda je na vaší straně
O svých patáliích vám vyprávět nehodlám, můžete si je pořídit na DVDčku a ozkoušet to na vlastní pěst. I když DVDčka stojí za starou bačkoru, počkejte, až k vám dorazí molekulární paměť, se kterou pracujeme my. To teprve bude fičák. Ano, abych nezapomněl. Můj příběh si můžete sjet hodněkrát a díky mnoha rozličným situacím může probíhat a končit pokaždé jinak. Navnadil jsem vás? Tak upalujte do obchodu, já si jdu dát srnku. To je vaše cígo, akorát se zapaluje v uchu a vyfukuje skrze trubičku v zadku. Je to zážitek.
„Deus Ex: Human Revolution jsem prolétl na jeden nádech. Ne proto, že jsem na pořádné příběhové RPG dlouho čekal. Ne proto, že by bylo až tak výjimečné. Jednoduše proto, že se jedná o neuvěřitelně propracovaný projekt, který každou minutou vykazuje obrovský respekt pro své hráče. Dává jim volnost, možnosti a emocionální příběh, který budete chtít prožít. Není dokonalý, ale pro mě rozhodně jeden z nejlepších herních zážitků letošního roku a horký kandidát na hru roku,“ dodal Michal Maliarov.
PS: Soundtrack je nutností pro každého, kdo o sci-fi žánr byť zavadí pohledem.
Verdikt
Vymazlený, propracovaný a herní láskou omývaný projekt, který každým pixelem ukazuje, že byl vytvářen opravdovými fanoušky pro opravdové fanoušky. Od svého počátku se kymácel ve vodách nedůvěry i velkého očekávání, nakonec ale dorazil v takové formě, kterou málokdo čekal. Jediné, na co mi zbývají síly je zatleskat pánům z Eidosu a pustit si druhé kolo. Jinak to nejde.
