Dohráli jsme Resident Evil: Revelations 2: Contemplation

Hru jsme hráli na Xbox One

Kvůli rozdělení hry na jednotlivé epizody bude mít každá z nich svůj vlastní speciál. Až po vydání poslední epizody dostane hra souhrnnou recenzi s finálním hodnocením.

Minulý týden jsme se zevrubně podívali na první epizodu Revelations 2, která se svou kvalitou držela předchozích Revelations a příjemně překvapila fungující a zábavnou kooperací. Napříč celým hráčským spektrem se však diskutuje nejvíce o seriálovém zpracování, respektive vydávání nových epizod s týdenní pauzou. Zatímco minulý týden jsme se však mohli bavit pouze o pocitech a domněnkách, dnes už jsme o něco zkušenější. Jak se týdenní odmlka promítla do herního zážitku z druhé epizody?

Předně je nutno říct, že zatímco u seriálů je to zajetý systém, v herním prostředí jde o odvážný experiment. A zatímco po zdařilém cliffhangeru na konci první epizody jsem tento nový směr poměrně chválil, po týdenní pauze jsem už tak pozitivně naladěn nebyl. Předně za ten týden mi pod rukama prošla řádka dalších her, takže první s čím budete muset bojovat je rozpomenutí se na ovládání. Co všechno můžete dělat, kde je inventář a jak se třeba i sprintuje. Možná to zní hloupě, ale opravdu jsem takový problém měl a mnoho hráčů ho bude mít dozajista také, pokud v týdenní pauze bude hrát žánrově podobnou hru.

In the last episode of Revelations 2

S čím naopak problém mít kupodivu nebudete je rozpomínání si na předešlé události. Jistě, za ten týden něco zapomenete, stejně jako v případě samotného ovládání, ale šikovně střižený trailer na začátku epizody vám vše důležité připomene a v hlavě se vám rázem vytvoří celistvý obraz doposud proběhnutých událostí. Co se týče příběhu, druhý díl na přelomové události moc bohatý není. Až závěr celé epizody posune vše o notný kousek dál a vyvolá ve vás spoustu nových otázek. Cliffhanger je snad ještě lepší a nečekanější než v případě první epizody, což je rozhodně dobře, avšak v případě seriálového podání příběhu bych čekal daleko více zvratů i v průběhu epizody. Tím nechci říct, že je průběh druhé epizody nudný, rozhodně ne, ale občas může působit jen jako překážka v příběhovém postupu. Zatímco v první epizodě jste totiž postupně rozkrývali složitou mozaiku událostí, v epizodě druhé už tak trošku víte na čem jste a pouze čekáte co šokujícího se stane na samotném konci.

„Burton opět pokračuje v hledání své dcery, v čemž mu pomáhá malá Natálie, která se podělí o něco ze své historie.“

Rozhodně však nelze druhou epizodu považovat jen za hloupou výplň. Co do herního zážitku nabídne zajímavé a doposud nevídané situace. Útěk z ostrova náhle dostává naprosto nové rozměry potom co Moira a Claire najdou další přeživší – přátele a spolupracovníky z Terra Save. Burton opět pokračuje v hledání své dcery, v čemž mu pomáhá malá Natálie, která se podělí o něco ze své historie. Leč bych rád, z příběhu více prozradit nemohu, jednak se dá za spolier považovat prakticky vše a samozřejmě je i spousta hráčů, kteří čekají na krabicové vydání hry a nehráli tak prozatím ani první epizodu.

Druhá epizoda se od té první v mnoha ohledech liší. Předně jsem měl pocit, že hra značně přidala na obtížnosti, což se projevilo především v koncentraci nepřátel. V tomto ohledu se hra přiblížila přecházejícím akčně pojatým dílům. Zatímco první epizoda hrála dle mého více na pocit nejistoty a strachu, v druhé epizodě všechny problémy řešíte pomocí zbraní. Taktéž nenarazíte na žádný velký problém, který je potřeba vyřešit pomocí logiky. V tomto směru mi bohužel přišla druhá epizoda trochu tupá a přízemní. Rozhodně bychom ocenili více logický puzzlů nebo hádanek.

Přitom samotná spolupráce obou postav je v druhé epizodě ještě nutnější a svázanější. Objevíte například neviditelné nepřátele, které vidí pouze Natálie, a ta vás musí nasměrovat kam přesně střílet. Nic to však nemění na tom, že hraní za mladší polovičku je vždy méně zábavnější, což platí o hraní za Natálii dvojnásob. Díky větší koncentraci nepřátel vám bohužel občas nezbude nic jiného než utéct. V takových momentech se nabízí pouze možnost hrát roli návnady, aby střelnou zbraní obdařená polovička mohla z bezpečné vzdálenosti hrozbu zneškodnit. Ne však každého takový styl hraní bude bavit.

„Prostředí se daří střídat a nepůsobí tak jednotvárně, přesto mi určité prostory přišly poměrně odfláknuté po stránce level designu.“

Oproti předchozí epizodě se také ve větší míře pohybujete v prostorách, které jste prošli již v první části epizody. Protože už víte, jak hra funguje, okamžitě poznáte, že sem se asi podíváte znova, protože je zde průlez, kam se vejde jen Natálie, nebo potkáte zvláštní truhly, do kterých se dostane také jen ona. Sice se v oněch prostorách pohybujete s časovým postupem a ne všechno je úplně stejné a stejně tak vaše cesta je mírně odlišná, ale často jde pouze jen o to, že do dané lokace vejdete jinými dveřmi. Nejen díky tomu mi přišla druhá epizoda o něco méně kvalitnější, než ta první. Prostředí se daří střídat a nepůsobí tak jednotvárně, přesto mi určité prostory přišly poměrně odfláknuté po stránce level designu. Například rybářské vesničce by neuškodilo jednak o něco více detailů, a především celkově promyšlenější design. Tomu kontrují naopak prostory z úplného konce epizody, které svou atmosférou dokážou pocuchat hráčské nervy. Bohužel to však nelze říct o celé epizodě.

Tak zase za týden…

Celkovou reputaci bohužel nezachrání ani hrací doba, která se v mém případě oproti první epizodě zkrátila na přesně hodinu a půl. Nutno dodat, že to tentokrát uběhlo vše znatelně rychleji, což je na jednu stranu rozhodně škoda a zklamání, na stranu druhou to naopak zaručuje určitý spád celé epizody. Přestože bych očekával herní dobu o něco málo delší, za investovaný peníz je to, zdá se, tak akorát. Co do herního zážitku je druhá epizoda mírně akčnější než ta předchozí a celkově vzbuzuje pocit mírného zhoršení, přestože obsahuje i několik příjemných novinek. Pro mnohé hráče je tohle všechno ale bezpředmětné, protože hratelnost je stále velmi zábavná a touha dozvědět „co bude dál“ je díky seriálovému podání vyhnána do nejvyšších obrátek. Tak zase za týden…