Na schůzku s osudem, po zuby ozbrojen. Takhle nějak si to představují v Bungie a my s radostí jejich vizi otestovali.
Dojmy z hraní PlayStation 4 bety
Pokud stejně jako já považujete hype za smyčku okolo krku ještě nevydané videohry, zhasněte večer světlo u vás v pokoji. Ani bych se nedivil, kdyby celá komunita Zingu skončila o svíčkách a definitivně tak stvrdila sílu reklamní masáže, které dnes musí čelit opravdu každý, kdo se byť jen letmo o hry zajímá. Neobjevuji Ameriku, to vskutku ne. Objevuji však Destiny, chystané veledílo studia Bungie, a zároveň žasnu, jak rychle se dá přetavit hype v reálná očekávání.
Pod patronátem Master Chiefa
Rovnou si pojďme říci, že nová značka tvůrců Halo vstoupila do bety a následující dojmy tak nejsou zkreslené vydavatelským kalkulem. Čím ale můj názor nepochybně ovlivněn bude, to jest herní gigant Halo. Patřím mezi fanoušky tohoto silně amerického univerza, Master Chief mi přirostl k srdci a o to víc mě těší, že má Destiny s Halo společného daleko víc, než se na první headshot může zdát.
Jsou to totiž pravě ty headshoty, co obě značky spojuje. Těžko se to prezentuje, ještě hůře se o tom píše – samotná akce v Destiny se prostě ve videu neprodá. Musíte chytit gamepad a odpravit pár nepřátel, abyste pochopili, že v Bungie si tou megalomanskou výpravou vlastně kupuji hráče, aby mu záhy ukázali, že ta omáčka není zdaleka to nejlepší.
Pravě pro ty neprezentovatelné herní mechaniky Destiny nevzbuzovalo přehnaná očekávání i přesto, že zoufalí vývojáři ukazovali ze své hry, co se dalo. Dlouho nechápali, proč se jim nedaří vábit publikum. Odpověď ležela v jejich rukách a já osobně jsem přesvědčen, že beta je reakce pravě na zjištění, že hráči musí herní mechaniky otestovat sami.
V Destiny si najde každý svoje. Slušně vychovaná střílečka musí mít pušky, kulomety, raketomety, granáty, přičemž Destiny k tomu všemu ještě navíc přihazuje královský pocit ze střelby. Feeling není kdovíjak realistický, zbraně vás nekopou, jako byste byli mičuda, i přesto však akce okolo působí přirozeně. V ruce sice držíte variaci na klasický kvér, ten se ale začal vyrábět tak daleko v budoucnosti, že lidstvo mezitím začalo mapovat vesmír a tradiční Čech už dávno zapomněl i na zlaté Nagano. Dohadovat se o modelu střelby z pulsní pušky skutečně nemá smysl, střelba funguje, jak má a z každého povedeného zásahu tak neplynou pouze zkušenosti, ale též radost. No a o tu jde především.
Společně zkoumat a kochat se
Rukopis tvůrců poznáte hned v úvodu. Umělecké křídlo Bungie poskytlo grafikům takový materiál, že i těch několik málo lokací se jen tak neokouká. Do večera halené kosmodromy jsou čistá magie, která dokonce zamaskuje i skutečnost, že dalších výjevů se prakticky nedočkáte. Prostředí přesto působí tak uvěřitelně, jak jen to ve smyšleným světe jde a dává tušit, že se v záři máme opravdu na co těšit.
První krůčky touhle hrou ale zdaleka nepřipomínají předchozí počiny Bungie a daleko spíše směřují hráče k pocitu, že právě startuje nejnovější MMO. To je sice částečně pravda, koncepčně to ale zdaleka tak jednoduché není.
Výběrem rasy v úvodu volíte především schopnosti, které si postupem na novou úroveň můžete odemykat, ve výsledku ale Destiny pořád zůstává právověrnou střílečkou. Je tedy úplně jedno, jakou ze tři ras si zvolíte (já sám volil podle vzhledu), reflexy tu nakonec stejně hraji první housle.
Přecpaný bágl
Dá se jim samozřejmě pomoci. Pouhé střílení k úspěchu stačit nebude a beta tak vytasila i svou RPG kartu zastoupenou zejména vybavením a občasným lootem. Zbraní jsem vyzkoušel dost a svého hrdinu jsem několikrát převlékl do bytelnějšího brnění. Všiml jsem si ale syndromu, který často sužuje RPG systémy. Když jsem se držel příběhové linie, leveloval jsem jednoduše, hra po mně mrskala silnější výbavou, ale do cesty mi stavěla stále odolnější protivníky. Nebýt tedy čísla u mé postavy, nějakou genezi mého svěřence bych patrně neregistroval.
Výše jsem se také zmínil o jakési MMO stránce Destiny a teď to trochu rozvedu. Betu lze prolétnout bez pomoci kamarádů, nemusím snad ale zdůrazňovat, jaký potenciál skýtá kooperační jádro hry, kdy příběhové úkoly přímo umožňují průchod v několika lidech. I když jsem ale brouzdal krajinou jen tak sám, nezřídka hledí mé sniperky zakoplo o skupinku jiných hráčů, kterým jsem několika precizními výstřely pořádně usnadnil práci. Jde o to, že nemusíte zrovna holdovat MMO hrám, Destiny se totiž tváří jako dokonalý průsečík mezi online a offline přístupem. Ani já, zarytý sólo hráč nenacházím větších vytek.
V září nashle
Buďme za to rádi! Beta Destiny sice příliš obsahu nenabízí, všeho všudy pár příběhových úkolů dohrajete za odpoledne a řadu generických vedlejšáků splníte za další. Proč se přesto budete do světa Destiny vracet pořád dokola s úsměvem na rtech? Inu, přátele, kvůli střílení. To by mělo byt srdcem každé střílečky a tahle ho má zatím na právem místě!
