A máme tu další část seriálového speciálu věnovaného GamesComu. Tentokrát se zaměříme na jednotlivé hry výstavy, které si zaslouží zvláštní pozornost. A že jich bylo. Pojďme se podívat na dva závodní hity, jež nám v blízké budoucnosti počechrají fasádu.
Need for Speed: Hot Pursuit
Need For Speed je bezpochyby nejsilnější multiplatformní závodní značka, která má za sebou dlouholetou tradici. Má za sebou léta na vrcholu, ale i léta strmého pádu. Tak nějak už jsme si zvykli na každoročně vycházející nový díl. Letos to trochu překvapivě nebude Shift 2, ale remake třetího dílu s podtitulem Hot Pursuit. Mohli jsme si přát něco lepšího?
Jelikož na Hot Pursuit dělá studio Criterion, známé hlavně díky vynikající sérií Burnout, můžeme se těšit na kvalitní a vytříbenou arkádu, jak má být. Hra se opět přesune z přeplněných závodních okruhů na veřejné silnice s všudypřítomnou přírodou. Čeká na nás otevřený herní svět o celkové rozloze 160-ti kilometrů čtverečních, což už se dá považovat za dostatečný prostor k procválání vašich koňských sil. Opět usedneme do naleštěných supersportů z celého světa. Můžeme se těšit na vozy jako Nissan GTR, Audi R8 nebo třeba Buggati Veyron. Samozřejmě nás tvůrci nenechají blbnout po celém světě jen tak bez omezení. V Need For Speed: Hot Pursuit jsou tím omezením policisté, kteří budou mít hlídku snad na každém kilometru. Novinkou však je, že se už nebudete muset ubírat temnou stranou Síly. Na začátku hry si můžete vybrat, zda chcete hrát za policii, nebo za silniční pirátskou stranu. Obě kampaně by měly být napěchovány akcí a zběsilými honičkami. Pokud si zvolíte kariéru coby policista, nemusíte se obávat, že budete muset jezdit v nějaké laciné šunce. Policie je totiž v novém NFS opravdu velmi dobře vybavena a vy se tak můžete těšit na hlídání pořádku například v božském Lamborghini Gallardo.
I když tvůrci stále připomínají, že se velmi pečlivě věnují singleplayerovým kampaním, všem je jasné, že tady půjde hlavně o honičky ve více lidech. Přesně tuto část hry jsme si mohli vyzkoušet a já mimojiné musím poděkovat příjemné slečně z EA, která nám po dlouhém přemlouvání povolila se hrou strávit více času, než je dovoleno. V první hře jsem se coby zkušený závodník chopil unikajícího Lamborghini před policejním Buggati. Když jsem viděl svého protivníka, řekl jsem si, že proti nejrychlejšímu vozu planety se mi bude velmi špatně ujíždět. A také se tak dělo. První má chyba byla vjet na dálnici, kde mě začalo policejní Buggati velmi rychle dohánět. Okamžitě jsem tedy sjel z dálnice a zamířil na lesní cestu, kde se zdálo, že mám silně navrch. Pak se ale přede mnou objevily policejní bodáky, jež mají za úkol probodnout ujíždějícímu vozu pneumatiky. Přesně tak se také stalo a vzhledem k tomu, že má rychlost byla zhruba 195km/h, následoval okamžitý smyk a tvrdý náraz do stromu. Vůz se naprosto parádně obtočil kolem stromu a stal se nepojízdným. Policejní Buggati ke mně jen pomalu dojelo a byl konec. Ve druhém kole jsem tentokrát usedl za volant Buggati ve službách vlasti, zatímco můj oponent si vzal mé „Lambo“, honička tak překvapivě byla daleko delší. Ve městské části jsem se statečně držel. Poté ale přišla chyba na jedné z křižovatek, kde mé snažení zdánlivě ukončila nevhodně umístěná pouliční lampa. V té chvíli jsem si vzpomněl na své parťáky u policie a povolal jsem policejní zátaras na trasu, po které statečný zločinec ujížděl.
O pár vteřin později jsem slyšel ve vysílačce, že byl zátaras proražen a prchající stále uniká. To už jsem však měl velkou výhodu, jelikož můj vůz byl poměrně v pořádku, a tak začala stíhací jízda. Ta skončila až po dlouhých jedenácti minutách parádní honičky, kdy jsem na dálnici svého soka předjel, následně natlačil na svodidla a vše ukončil. Po zhruba půlhodině hraní mi málem spadla čelist. Ano, tohle je Need for Speed, které chceme. Vše bylo zpracováno naprosto úžasně. Od grafiky, ozvučení až po zpracování jízdního modelu. Velmi se mi líbilo hlášení ve vysílačce, jež bystře vykřikovala, kde byl viděn podezřelý naposledy. Řekněme, že se jednalo o nejlepší ztvárnění policejní honičky, jaké jsem kdy viděl. Prchání před policistou bylo také velmi provedené. Musel jsem se rychle rozmýšlet, kudy pojedu, abych získal výhodu nad silnějším policejním vozem. Zatím jsem ani nenašel něco, co by mi vadilo nebo čeho bych se obával. Kdybych měl své dojmy shrnout do jedné věty, vypadala by takto: Need for Speed ještě nikdy nevypadalo lépe.
F1 2010
Formule 1 zažívá těžké období. Vše začalo sexuálními aférami, pokračovalo velmi klesající návštěvností, častou změnou pravidel, které mnohdy sportu spíše škodí a v neposlední řadě také klesající atraktivitou samotných závodů. Možná i proto se Sony vzdala práv na Formuli 1 a ponechala ji někomu jinému. Pravda je taková, že série nemohla skončit v rukou lepších závodních vývojářů, než mistrů volantu v dílnách Codemasters. Ti mají za sebou stařičkou sérii Toca Race Driver, následně GRID nebo už dva díly skvělého Colin Mcrae DiRT. Všechny závodní hry od tohoto studia dopadly na jedničku. Největší chloubou Codemasters je bezesporu Ego engine, který byl poprvé předveden již před třemi lety. Od té doby se jen zlepšuje, aby mohl v F1 2010 ukázat jen to nejlepší.
Po dvou odjetých závodech musím uznat, že to nejlepší opravdu předvádí. Monoposty, okolí, jezdci - vše vypadá nádherně. Ještě předtím, než se před vámi rozsvítí zelená světla si bohužel všimnete jedné věci, která je na Ego enginu opravdu otravná. Už jistě tušíte, že mluvím o nažloutlé barvě, která se táhne s Ego enginem už od jeho zrození. Naštěstí už není žlutá barva tak výrazná, jako v předešlých hrách a je na snesitelné úrovni. To je vlastně také jediná vada, kterou jsem objevil. Ono se toho také za dva dvoukolové závody moc objevit nedá. Měl jsem možnost vyzkoušet jak arkádový mód, tak simulaci. Na arkádový mód si zvyknete velmi rychle, jízdní model je trošku podobný tomu z Gridu. Vůz reaguje poslušně, rozjíždění na plný plyn nevadí, stejně jako jakákoliv kolize s okolím. Druhý závod byl o dost zajímavější. Na simulaci jsem doplatil hned na startu, kde jsem startoval s plným plynem. Následovali krásné hodiny a hromadná kolize, takže jsem v prvním závodě ujel asi 15 metrů, a to ještě za pomoci ostatních vozů.
Přítomný promotér, který mi ochotně pomáhal s pohybem v menu a nastavováním volantu usoudil, že by bylo fér mi dát ještě jednu šanci, abych aspoň viděl jízdní model. Na druhý pokus to tedy vyšlo, ale start to nebyl zrovna nejlepší. Na to, jaké problémy mi dělalo rozpohybování monopostu se formule řídila celkem příjemně a plynule. Žádné Gran Turismo se nekoná. Simulace to je, ale je vidět, že se tvůrci snažili hru přizpůsobit i občasným hráčům. Většinou jsem neměl s jízdou problémy, i když se občas stalo, že jsem ve výjezdu ze zatáčky přidal moc plynu a formule už šla do smyku. Takto nám to stačí. Další věc na vyzkoušení, která se nacházela na mém seznamu, byla míra destrukce. Doufal jsem, že se dočkám reálných momentů. Jedna chyba = konec závodu. Takto neúprosné bohužel F1 nebudou ani na nejtěžší obtížnost. Nutno však dodat, že jsou realitě velmi blízko. Stačí klepnout předním křídlem o soupeře a už máte problémy. Sice křídlo stále drželo, ale bylo viditelně poškozené. To šlo velmi znát na maximální rychlosti. Velmi pěkné. F1 2010 bude rozhodně povedená závodní hra, na kterou nestačí půlhodina testování. Jedno už je však jisté. Hra bude zábavnější, než F1 v televizi. A pokud náhodou ne, alespoň si můžeme být jistí, že nás ve hře nečeká žádná sexuální aféra.
To je pro dnešní speciál vše. V dalším dílu seriálu dojmů z GamesComu se můžete těšit na živé dojmy z Medal of Honor, Crysis 2 nebo veleočekávané pecky Dead Space 2. Zůstaňte s námi!
