Pevná půda pod nohama vás nezachrání.
Neplašte se, do vydání téhle hry ještě zbývá spousta času, jelikož jeho termín dle jejich vlastních slov ještě neznají ani samotní vývojáři, takže klidně může být až za několik let. Doháníme ale dluh a přinášíme dojmy z krátkého, avšak velmi atmosférického hratelného dema, které jsme měli možnost vyzkoušet na letošním Gamescomu a které možná původně sloužilo pro interní schválení konceptu hry či jako benchmark při rozjezdu jejího vývoje. Jednalo se konkrétně u úvod do hry, jakýsi prolog, který se také do vydání hry samotné ještě může zcela změnit.
Zatímco minulá hra nás nechala prožít horor na palubě vesmírné stanice, kde jsme čelili vetřelci jako talentovaná inženýrka Amanda Ripleyová, tentokrát se ocitáme na povrchu planety LV-921 (jedná se o “novou” planetu, kterou neznáme z filmů či her) v roli korporátní manažerky jménem Blake. Ta pracuje pro společnost Weyland-Yutani a na této planetě slouží v průmyslové kolonii nazvané Kurosaki Station, zaměřené primárně na těžbu hlubinných surovin. Americko-japonská firma se v kolonii projevuje kromě jiného nápisy i komunikací, kombinující anglický a japonský jazyk. Planeta i kolonie každopádně připomínají druhý film s vetřelci.
Planeta i kolonie připomínají druhý film s vetřelci.
Blake cestuje nehostinnou krajinou v malém dopravním transportéru společně se dvěma kolegy, navzdory silné bouři se vydávají prozkoumat tajemný objekt, který se na planetu zřítil nebo nouzově přistál z vesmíru. Jak se brzy ukáže, jedná se o laboratorní modul ze stanice Sevastopol, který Amanda na konci první hry vystřelila do vesmíru i s vetřelcem v jeho útrobách. Tvůrci druhé hry vysvětlovali, že důvodem pro změnu hlavní hrdinky je kromě jiného snaha zabránit “plot armor” klišé, kdy stejná hrdinka opakovaně přežívá střety s tímto monstrem. Zároveň jim to umožní, aby Blake reagovala na odhalení vetřelce s náležitým děsem. Tím spíš, že není šikovnou inženýrkou jako Amanda, ale “pouhou” úřednicí.
První kroky nehostinnou krajinou, když v bouři hledáte onen zřícený modul, jsou zážitek. Zatímco minulá hra běžela na interním engine Cathode, druhý díl se opírá o Unreal Engine 5, jehož silnou stránkou jsou kromě nasvícení (Lumen technologie) nebo úrovně detailů (Nanite technologie) právě efekty počasí, takže si v téhle šero-tmě bičované lijákem a blesky budete opravdu připadat, jako ve scéně z filmu Jamese Camerona. Skrz šero a hustý déšť je špatně vidět, což bude nepříjemné, až vás v tomhle otevřeném prostoru začne vetřelec pronásledovat. Každopádně jakmile vstoupíte do útrob zříceného vraku, atmosféra se změní.
Je to zkrátka jako kdybyste vstoupili zpátky na vesmírnou stanici Sevastopol z první hry. Ostatně tohle je vyloženě její součást, byť poněkud pocuchaná. Vývojáři mluvili o tom, jak důležité je pro ně zachovat design technologií a celkovou estetiku prvního filmu a první hry, nejen zde, ale také později uvnitř samotné kolonie a jejích dolů. Ztichlým vrakem se ozvěnou rozléhají podezřelá skřípání a šramoty. Než se nadějete, jeden z vašich parťáků tajemně zmizí a zůstane po něm jen kaluž krve. Potom na scénu vstoupí samotný vetřelec. Stejně jako v původní hře nemáte jak s ním bojovat, musíte se přikrčit a potichu se plížit v krytu za nábytkem, případně počkat, až monstrum odejde jinam.
Kromě výrazného vylepšení herní grafiky tvůrci zachovali také velmi autentické ozvučení, ostatně právě zvukaři patří mezi veterány první hry, kteří se pro pokračování vrátili. Kromě nich se vrátil také kreativní ředitel nebo třeba vedoucí animátor. Zbytek týmu je sice nový, ale z hratelné ukázky i rozhovoru s vývojáři jsem pochopil, jak moc jim záleží na tom, aby dodrželi věrnost předloze a nezkoušeli zbytečně experimentovat s nějakými vlastními nápady typu “noví mutanti” či “odlišné technologie” apod. Kromě audiovizuálního zpracování prochází přestavbou také umělá inteligence vetřelce, protože kromě lineárních koridorů nyní bude muset zvládat i tu otevřenou krajinu na povrchu planety.
Trochu mne tedy zamrzelo, že zhruba 20 minut dlouhá hratelná ukázka končila právě plížením ve vraku laboratoře a neměl jsem možnost vyzkoušet, jaké to je, utíkat před vetřelcem venku. Každopádně ale bylo velmi příjemné “být zpátky”, nejen v kontextu prostředí, příběhu či atmosféry, ale také hratelnosti, která v této ukázce dělala dojem velmi blízký tomu, co jsme znali a milovali na první hře. Je očividné, že tvůrci jsou na začátku vývoje, ale arzenál v podobě nové technologie, potenciál zbrusu nového prostředí a očividný důraz na věrnost předloze i první hře mi daly velmi silnou naději, že tenhle návrat fanoušky nezklame.
