Ze západu přivál svěží vítr změny. Efektní a hlavně zábavné ničení aut už není doménou pouze Flatoutu.
Na první pohled se DiRT Showdown jeví tak trochu nadbytečně. Jako páté dítě v chudé rodině… nebo chudé dítě v té bohaté, když na to přijde. Publikum, na které Showdown cílí, totiž už docela dlouho v kokpitu drtí Flatout, jenž si za tu dobu na skřípající plechy vybudoval monopol. Problém ovšem nastal, když se na trhu ke konci loňského roku objevil Flatout 3, z něhož byl pach levného benzínu a gum z bazaru cítit na míle daleko. A Codemasters vytušilo šanci na převrat. Ke konci tohoto měsíce se tak na trhu objeví nový DiRT, jehož preview verze si nedávno našla cestu až k nám do redakce a docela příjemně překvapila.
Hra bude dle očekávání v plné verzi obsahovat několik rozdílných disciplín, které vás vezmou na okružní jízdu kolem světa. V demu bylo nicméně k dispozici pouze Miami, San Francisco a Yokohama (nejsem si nicméně jistý, zda-li šlo skutečně o dané město v Japonsku, nebo jen okruh kdesi v USA pojmenovaný po výrobci pneumatik) a stejný počet eventů.
Prvním z nich je aréna, v níž se na předem vymezeném prostoru střetnete s několika protivníky a musíte udržet vaše auto v chodu déle než oni. Za veškeré srážky a ničení cizího majetku získáváte body, přičemž ten, kdo jich nahromadí nejvíc, logicky vyhrává. Výborná záležitost na odreagování, která má ovšem několik docela velkých ale. Zaprvé, pokud nemáte nutkání být všude první, asi vás tohle demoliční derby po chvíli omrzí. Obzvlášť když vítězství potřebná k postupu v tour a k odemčení dalších eventů lze nasbírat jinde. Zadruhé, sama gamesa vám hraní trochu komplikuje kvůli drobným problémům jako je třeba fakt, že pokud skončíte na střeše, čeká vás asi pětivteřinové čekání na reset pozice, což je doba, kdy vám doslova mezi prsty protékají drahocenné body. No, a konečně zatřetí, Showdown má strašně zvláštní režim poškození.
Ano, než závod skončí, přijdete nejspíš o kapotu, dveře se nebudou dovírat a čas od času někomu uletí nárazník či kolo, ale to je víceméně všechno. Žádné velké šrotovací (ne)hody se nekonají a to je hrozná škoda. Ultimate Carnage minimálně v tomto směru zůstává nepřekonán. A taky v několika dalších, ale do toho se tady teď nebudeme pouštět.
Druhou možností na vyblbnutí pak je jakási zkouška vašich řidičských schopností, kdy se na start postavíte s Kenem Blockem a budete muset co nejrychleji projet nachystanou dráhu. Na té vás však kromě záludných zatáček bude čekat i několik menších úkolů jako je driftování, skákání či rozrážení krabic. Ty všechny navíc musíte splnit bezchybně pokud chcete pomýšlet na zlatou příčku. Musím se nicméně přiznat, že tenhle event mě zaujal asi ze všech nejméně. Je sice docela fajn, takové příjemné zpestření, ale z dlouhodobého hlediska je to hrozná nuda. Jezdit si po trati sám beze strachu z očekávaného nárazu je o ničem a ani licence na Blocka a jeho pohybovadla to nespraví.
Tím nejzábavnějším tak jako vždy zůstávají klasické závody. Ty jsou totiž takovým nádherným mixem všech dostupných módů. Během několika minut si do sytosti užijete všeho od závodění, přes driftování a skákání až po bourání a ničení protivníků. Trať byla k dispozici sice jen jedna a to docela krátká, ale nepřestávám věřit a doufat, že v plné verzi se objeví poněkud propracovanější okruhy. Na nich to totiž bude Showdownu slušet asi nejvíc. Zázraky ale rozhodně nečekejte.
Hlavním problémem hry je, že se hraje a vypadá jako pět let starý Flatout. Dobře, jsou tu lepší, vyhlazenější textury, propracovanější hra se světlem a tak podobně, ale nejde o změny nikterak zásadní, natožpak výrazné aby za to bylo možné hru opěvovat. Dokonce si myslím, že kdybych vás nechal hrát obě aniž bych vám řekl která je která, spousta by měla problém to poznat. Opravdu olbřímí plus tak můžu Dirtu dát hlavně za soundtrack. Ten musí být u tohoto typu hry řízný (opět posílám pozdrav Ultimate Carnage) a to se povedlo. Ve chvíli, kdy se na mě z reproduktorů začaly valit první tóny Rise Against to u mě Showdown vyhrál.
Stejně tak musím pochválit docela solidní zástup aut, z nichž si můžete vybírat, přičemž každé jedno z nich lze ještě za pracně vyzávoděné chechtáky vylepšit v několika různých směrech (ovládání, síla, odolnost). Jak se bude DiRT Showdown ve finále dařit lze odhadnout jen velice těžko. Ačkoliv jsem si totiž demo docela užil, ke koupi by mě asi nepřesvědčilo. Nenabídlo mi totiž vůbec nic, co bych neměl už ve Flatoutu a to se prostě neodpouští.
