Realismus ve hře umocňuje kromě jiného také násilí.
Článek NEobsahuje příběhové spoilery.
Během třetí kapitoly (z pěti) citelně eskaluje závažnost zločinů i míra násilí ve hře, kromě jiného zde ostatně hra představí mechaniku rozfázovaných příprav na velké krádeže (heist), kterými je série proslulá. Hra vás tedy příběhovými misemi naučí vše od okrádání kolemjdoucích, přes přepadení malých obchůdků až po velké organizované loupeže. Zároveň vám otevřený svět nabízí možnost tyto věci dělat zcela svobodně skoro kdekoliv a kdykoliv, přičemž mimo mise je vše zcela na vašem plánu a improvizaci. Hra vás zároveň mechanicky i příběhově motivuje, abyste za každou cenu získali co nejvíce peněz. Výsledkem je, že často dojde k násilí. A jakkoliv je hra plná absurdního humoru a satiry, když jde do tuhého, realismus světa a hlavně lidí v něm radikálně umocňuje brutální dojem z násilí.
Realismus světa a hlavně lidí v něm radikálně umocňuje brutální dojem z násilí.
Ukažme si to na dvou příkladech, jednom “minimalistickém” a jednom rozsáhlejším. U toho prvního hráč přepadne malou zastavárnu. V tichu vejde do prodejny, načež prodavač a zákazník uvnitř začnou reagovat na to, že hráč drží zbraně. Ten namíří na prodavače, který se ale rozhodne “hrát si na hrdinu” a také vytáhnout zbraň. Hráč jej tedy popraví střelou do hlavy. Nakupující civilista si klekne na kolena a začne prosit o život, ale hráč jej také popraví (zřejmě kvůli herní mechanice, kdy civilisté mohou utéct a přivolat policii nebo přivolat policii mobilem). Je slyšet smrtelné chroptění a začne hrát opravdu ponurá hudba. Hráč vykrade pokladnu a najde kód k sejfu, vydá se to tedy do zadní místnosti, kde mu pod ránu vběhne ještě jeden zaměstnanec prodejny.
Druhý příklad je ještě mnohem brutálnější. Hráč zde pronese zbraně na letiště a spustí střelbu do davu čekajících civilistů, kteří začnou panicky křičet, utíkat a padat přes sebe navzájem. Děsivá scéna je umocněna poněkud psychopatickými komentáři samotného hráče, které jsou možná ještě o něco děsivější, než hra samotná. Každopádně ačkoliv to na těchto záběrech není příliš vidět, hrůzu násilí doplňují i detailnější efekty destrukce lidských těl, kdy je například možné ustřelit končetiny nebo rozjezdit mrtvolu “na kaši” (někteří hráči s takto deformovanými těly svých obětí fotí “selfíčka” pomocí mobilního telefonu ve hře).
V Evropě je hra klasifikována věkovým doporučením (PEGI) pro hráče od 18 let, v Americe zapadla do kategorie M (ESRB) od 17 let věku. Lze tedy prohlásit, že hra zkrátka není určená pro děti a nabízí tedy realismus i obsah, kalibrovaný na dospělé publikum. Dospělé příběhy a témata samozřejmě občas vyžadují nelítostné vyobrazení krutosti a jejich následků.
V případě GTA 6 je očividné, že se tvůrci nijak nedrželi zpátky a nechali na hráči, aby v praxi viděl hrůzné důsledky násilí či zločinu a vyvodil z toho odpovídající závěry, což je do nějaké míry i téma příběhu hry. GTA 6 sice obsahuje určité lokace, kde není možné střílet, ale zatímco někteří hráči to klasifikovali jako zaujatost vůči určitým skupinám postav, zdá se, že jde spíše o technické omezení (masakr nejde spustit například v uzavřených hudebních klubech, které jsou extra náročně hustotou zalidnění i speciálních světelných efektů, plus by zde mohl nastat pro AI neřešitelný problém s pathfindingem, kromě jiného).
Další dojmy z hraní: Anežka Pechová
Dnes se chci věnovat jedné mechanice hry a tou je weight system, určující vzhled a fyzičku postavy. Vše budu uvádět na příkladu Jasona, neboť jsem za něj zatím hrála více a hráč s ním prožije většinu začátku hry (platí to však i pro Luciu). Pro ty, kteří hráli Red Dead Redemption 2, weight systém v GTA VI nebude nic extra překvapivého - funguje hodně podobně.

Vše záleží na dvou základních věcech - stravě a cvičení - a zjednodušeně to odpovídá realitě. Když bude Jason jíst hodně jídla, bude nabírat váhu. Když ne, začne hubnout. Cvičení funguje na stejném principu. Nejde však jen o vizuální stránku, ale i o staty, které postava má. Ty zlepšují určité druhy cvičení. Posilování (strength workout) zlepšuje zdraví postavy, cardio pak staminu (výdrž). Každý z těchto statů má maximální level 4. K tomu, aby se staty zlepšovaly, však je potřeba využívat určitá časová okna - když bude Jason cvičit v době, kdy je takové okno už plné, staty se mu zlepšovat nebudou. Zda je aktuálně dobrý moment pro cvičení, lze najít na telefonu, kde je aktuální stav weight systému. Je možné si tam zobrazit nejen staty a poměr svalů a tuku, ale aplikace hráče upozorní, když má Jason nedostatek nebo nadbytek potravin.

Stamina je závislá i na dostatku spánku. Pokud se Jason delší dobu nevyspí, bude se mu hůře doplňovat.
Celý systém je lehký na pochopení a není těžké Jasona udržet v té úrovni kondice, kterou pro něj hráč vybere (vyzkoušela jsem už tři různé). Je ale potřeba tomu věnovat pravidelnou pozornost a čas. Celý systém dodává hře na realističnosti, ale občas je otravné se o to starat.
Další dojmy z hraní: Daniel Jarocký
S postupujícím hraním nového GTA mě nepřestává překvapovat, jak k některým věcem a potenciálním problémům Rockstar přistoupil. Z hlediska tempa příběhu a představování jednotlivých mechanik autoři našlapují až nečekaně obezřetně a hráče okamžitě nezahltí řadou aktivit a možností.
Ačkoli vám hra již od počátku nabídne téměř maximální možnou volnost, zároveň vám dá zřetelně najevo, že na určité aktivity a možnosti ještě nenastal ten pravý čas.

To se týká rovněž objevování herního světa, který neobsahuje bariéry známé z některých starších GTA. Lokace jednotlivých misí vás ale do určité míry v prvních hodinách nutí držet se pouze malé části herního světa. Relativně pomalý rozjezd se týká i příběhu a postupného představování jednotlivých postav.
Jedna z věcí, která mě na novém GTA nesmírně baví, je to, že před každou herní seancí nikdy nevím, co mě bude čekat. Řekněme například, že se před hraním rozhodnu tento večer věnovat příběhovým misím. Už při cestě k jedné z hlavních misí však náhodně narazím na dosud neznámou postavu, se kterou se dám do řeči.

Výsledkem může být originální a rozhodně ne úplně krátká vedlejší mise, při jejímž plnění narazím na další doplňkové aktivity či úplně náhodné události. Výsledkem je řetězec činností, které mě úplně odvedou od původního herního plánu. Jelikož však rozhodně nejde o nějaké generické aktivity, tak jsem v drtivé většině případů rád, že jsem volání zdejšího živoucího světa vyslyšel.
Je navíc pozoruhodné, že navzdory na první pohled nekonečným možnostem se herní mapa okamžitě nezahltí plejádou aktivit a ukazatelů. Kéž by si v tomto směru do budoucna vzala z nového GTA některá studia příklad (pomrkávám na tebe, Ubisofte). GTA VI zkrátka svůj obsah dávkuje nenásilně a přirozeně, což považuji u hry s otevřeným světem za mimořádně důležitý prvek, který Rockstar zvládl zpracovat na výbornou.

V rámci herní struktury bych se přitom nebál prohlásit, že tradiční rozdělení mezi hlavní a vedlejší mise nové GTA v zásadě nenabízí. Jde o provázaný zážitek, který se navzájem prolíná a utváří ucelený, nesmírně zábavný a zároveň pohlcující obsah.
Důraz na maximální možnou imerzi je dobře patrný také v dalších oblastech, mezi kterými bych rád vypíchl dynamické uživatelské rozhraní. Hra vám pouhým stiskem jednoho tlačítka na ovladači dovolí skrýt drtivou většinu ukazatelů a stiskem stejného tlačítka v jakýkoli moment HUD opět zobrazit. Ačkoli jde na první pohled o banalitu, nesmírně bych ocenil, kdyby se tímto jednoduchým a funkčním systémem inspirovaly další hry bez ohledu na zasazení a žánr.





























Diskuse (0)
Komentáře
Nejsi přihlášený(á)
Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.
Rychlé přihlášení přes: