Dojmy z hraní Midnight Fight Express

Pokud jste častí uživatelé Steamu, mohli jste si povšimnout, že se právě koná takzvaný Steam Next Fest, který vás vybízí k okoštování různých indie her, které zanedlouho vyjdou. Midnight Fight Express je právě jednou z takových her, které mi Steam nabídnul, a po zhlédnutí traileru a letmém prohlédnutí stránky v obchodu mi nevěřícně spadla brada. Když jsem se chtěl totiž podívat, jaké další hry mají nadějní vývojáři na svědomí, místo herního studia na mě vykukovalo jen jedno jméno – Jacob Dzwinel.

Nejenže tedy trailer na tuto izometrickou mlátičku působí tak adrenalinovým a filmovým dojmem, že by se za takový počin nemuselo stydět žádné indie studio – on na tom celém dělá jen jeden člověk? Tomu se mi nechce věřit. Neváhal jsem, demo stáhnul a vyzkoušel a řeknu vám – Midnight Fight Express na traileru nevypadá krutopřísně. On krutopřísný je.

• Platforma: PC (testovaná verze), Playstation 4, Xbox One, Xbox Series X, Nintendo Switch
• Datum vydání: 23. srpna
• Výrobce: Jacob Dzwinel
• Žánr: Beat 'em up
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Cena: zatím nestanoveno, na PC dostupné demo přes Steam

První pravidlo klubu rváčů

Nejvýstižněji by šel příběh Midnight Fight Express popsat tak, že… tam prostě nějaký existuje. Jste maník s drsným jménem Babyface (Dětská tvářička), kterého vyslýchá dvojice detektivů poté, co jste zdemolovali půlku města a povraždili haldu lidí. Hra samotná je pak vlastně takový velký flashback, kdy policistům vyprávíte, co se vlastně stalo. Přiletěl k vám do bytu mluvící dron, dozvěděli jste se, že jste spící agent, tímto jste aktivováni a máte jít ven a zlikvidovat všechny gangy, které se ve městě rozmohly. A protože jste certifikovaný badass, prostě jste šli ven a začli nakopávat zadky na potkání.

Demo nabízí pouze tři úrovně plus tutoriál, celé projití vám zabere zhruba 20 minut, takže příběh nemá šanci se ani nějak smysluplně rozjet, nicméně i tak to nejspíš nebude ta nejsilnější část hry. Hra postrádá jakýkoliv mluvený dialog a vy jste odkázáni jen na čtení textových bublin. Když vyklidíte místnost plnou nepřátel, do uší vám hraje akční elektronická hudba, vezmete ze země revolver a vtrhnete do další místnosti, nechcete si v cut-scéně číst text typu „A ty jsi jako kdo? Na něj chlapi!“. Chcete tam prostě vtrhnout a nakopat jim zadky. Dialogy vás jednoduše vyvádí z rytmu a po chvíli začínají spíše překážet. Vývojář si toho je ale zřejmě vědom, a v nastavení máte možnost rozhovory kompletně vypnout, což přijde vhod pro opětovné průchody hrou.

Zastav se a nepřežiješ

Všechny nejlepší stránky Midnight Fight Express by šly shrnout pod jedním slovem – plynulost. Jacob Dzwinel odvedl opravdu skvělou práci co se animace týče. Nepatrné chvění kamery a záblesky, vířící se prach, a samotné reakce nepřátel na údery – to vše vyvolává dojem, že útoky mají váhu, souboje působí přirozeně a filmově. Jednotlivá komba na sebe tak dobře navazují, že klidně můžete stále mačkat jedno a to samé tlačítko pro útok, a stejně se na to bude dobře koukat. Sice budete s takovou taktikou na vyšší obtížnosti často umírat, ale aspoň u toho budete vypadat hustě.

Útoky mají váhu, souboje působí přirozeně a filmově

U takovéto hry s jednoduchou premisou i hratelností hrozí, že po chvíli hraní se dostaví pocit repetitivnosti. Z takto krátkého dema lze toto samozřejmě těžko soudit, ale pokud se celá hra ponese ve stejném duchu a udrží si své kulervoucí tempo, tak se toho nemusíme bát. Nejenže stále potkáváte nové typy nepřátel a odemykáte si nová komba z velkého stromu schopností, hra na vás hází i různé překážky, které tematicky souvisí s měnícím se prostředím. V posledním levelu dema například běžíte po střeše vlaku, a nejenže se rvete s vlnami nepřátel, musíte se také vyhýbat střelám odstřelovače, který po vás pálí z vrtulníku. Takový moment jako vystřižený z akčňáku s Tomem Cruisem skvěle znázorňuje to, jaká adrenalinová jízda Midnight Fight Express bude.

Pocitu, že se na obrazovce stále děje něco nového pomáhá i výborný soundtrack, který vás navodí do té správné ass-kicking nálady. Každý level má svou vlastní skladbu, a vzhledem k tomu, že interpret Noisecream pro hru poskytl přes 40 exkluzivních songů, opakující se hudební tracky pravděpodobně nehrozí.

Řežba ušitá na míru

Co mě na hře také příjemně překvapilo, je rozsáhlá možnost customizace… no, vlastně všeho. Tím nemyslím jen vzhledové úpravy vaší postavy, které můžete měnit oblečení, tetování a podobně. Můžete si nastavit i zcela vlastní obtížnost hry tak, aby vám přesně seděla. Lze si zvolit jak agresivní nepřátelé budou, kolik procent poškození udělují, kolik máte životů, zda se vám zdraví regeneruje nebo se pokusíte celý level pokořit na jeden healthbar… Ať už se chcete po dlouhém dni jen odreagovat a hrát stylem „Budu mačkat všechno a ono to nějak dopadne“ nebo chcete pořádnou výzvu, která vás donutí zdokonalit se v soubojích a zapamatovat si všechna komba, Midnight Fight Express vám to nabídne. Během hraní jsem navíc neměl nikdy pocit, že by hra nebyla fér – za každou smrt jsem si mohl sám jako hráč, než že by mě zabil nepřítel mimo kameru, špatné ovládání nebo nějaký bug.

Můžete si nastavit i zcela vlastní obtížnost hry

Při pohledu na rozsáhlé možnosti nastavení člověka překvapí, že ve hře chybí naprosto základní volba jasu a gamma, což je škoda, protože hra vypadá místy vybledle. To by ale nemělo být něco, co by nešlo snadno napravit rychlým patchem. Vadou na kráse mohou být po grafické stránce minimalistické modely postav, kdy je těžké posoudit, jestli jde o úmyslný art styl nebo prostě limit toho, že na hře pracuje jeden jediný vývojář. Vzhledem k úhlu kamery a samotnému tempu hry to ale není žádný zásadní problém. Dovolím si tvrdit, že i na nejnižší grafické detaily vypadá hra dobře, a to z toho důvodu, že hru vizuálně netáhnou textury a stíny, ale animace, pohyby kamerou, zpomalené záběry a hektická akce. Akorát hra prostě vypadá mnohem lépe v pohybu než na obrázcích, a proto pravděpodobně příliš nevyužijete foto mód, který hra nabízí. Na druhou stranu ale hru rozjedete i na slabých sestavách.

Hasta la vista, baby

Z výše uvedených řádků už asi pozornému čtenáři došlo, že hra mě velmi příjemně překvapila a je jen málo věcí, které bych jí mohl vytknout. Příběh sice zatím podle dema neslouží žádnému jinému účelu, než jako ospravedlnění demolice půlky města, ale buďme upřímní, Midnight Fight Express si nikdo nekoupí pro jeho dějovou linku. Tato hra je prostě akční béčko v herní podobě, moc dobře to ví a dělá z toho svou největší přednost. Jakoukoliv kritiku pak snadno zastíní fakt, že jde o počin jediného indie vývojáře, a už samotné kratičké demo si zaslouží uznání. Pokud se i zbytek hry ponese ve stejném duchu, má tato hra určitě potenciál zařadit se mezi takové akční indie pecky jako Hotline Miami, My Friend Pedro nebo Superhot. Jacobe, klobouk dolů.